Druhý pohled z 3.2.: O měření korporátní moci

Mathew Yglesias nedávno publikoval ostrý článek, kde tvrdí, že všechny ty řeči o moci korporací a nutnosti tu moc omezovat, že to jsou všechno jen takové prázdné slogany. Když nedokážeme korporátní moc přesně definovat a měřit, pak nedokážeme ani pořádně určit, které opatření korporátní moc zvyšuje a které ji naopak snižuje. Celá ta oblast politiky je pak degradována na vyvolávání emocí a propagační kampaně.

Yglesias si dobře všimnul, že velká část kritiky korporací a boje proti nim jsou ve skutečnosti jen reklamní kampaně konkurenčních korporací. Což je v zásadě normální. Když budu chtít někým hnusně manipulovat, tak mu nejdřív namluvím, že je manipulován a že já ho od té manipulace osvobozuji. Tak to funguje odedávna.

Jenže z toho vyplývá, že problém korporátní moci neexistuje. Ani z toho nevyplývá, že není naprosto zásadní. A že se nedá měřit? Navrhuji následující kritéria:

• Podíl nadnárodních korporací na ekonomice země.
• Podíl nadnárodních korporací v jednotlivých sektorech trhu.
• Jak velké procento lidí v té zemi zaměstnávají nadnárodní korporace.
• S jak vysokými ziskovými maržemi nadnárodní korporace pracují (ve srovnání s místními podniky).
• Jak velká část výdajů na reklamu a propagaci pochází od korporací.
• Jestli přibývá nebo ubývá takových předpisů, které jsou pro menší firmy obtížně zvládnutelné, ale korporace si s nimi snadno poradí.

Každý rok by pak bylo možné posoudit, jestli se stáváme zemí více a více vlastněnou korporacemi nebo jestli jejich vliv klesá. Mimochodem, neměl by se právě tímhle zabývat protimonopolní úřad?