Druhý pohled ze 7.2.: Babiš a neoliberálové
Ilona Švihlíková nahrála videokomentář ke svému jmenování a posléze nejmenování poradkyní předsedy vlády. Správně a logicky se podivuje nad tím, proč bylo věnováno tolik pozornosti funkci, v níž by neměla naprosto žádné pravomoci. Prostě by byla jedním z několika desítek lidí, kteří se při občasných debatách s premiérem či ministry mohou k něčemu vyjádřit. Rozhodně tedy nehrozilo, že by prosadila něco, s čím by druhá strana nesouhlasila.
Sama docentka Švihlíková odhadla (dle mého soudu naprosto správně), že některým lidem je prostě pocitově nepříjemné poslouchat, co říká. Narušila by bezpečný prostor, ve kterém se nesmí říkat, že hospodářský růst bez růstu výroby je podvod. Ve kterém se nesmí říkat, že vláda musí být aktivní. Ve kterém se nesmí říkat, že ve skutečném životě jsou hospodářská, politická a vojenská síla úzce propojeny. Ve kterém se říká, že lidem v koloniích nepomůže více pracovat za méně peněz, protože budou stejně chudí, pokud zároveň nedojde k politickým změnám. A tak dále. Docentka Švihlíková to samozřejmě bude říkat dál, ale nebude to říkat s autoritou jedné z poradkyň premiéra.
