Druhý pohled ze 7.2.: Neúpadkově o úpadku

Některým úpadkovým jevům, které nás znepokojují, se těžko čelí proto, že jsou součástí staletého trendu, který je v zásadě pozitivní.

• Ubývá například násilnosti a agresivity (což může být chápáno jako změkčilost).
• Manželství se posouvá od finančního vztahu ke vztahu citovému (což může být chápáno jako nestabilita).
• Lidé kladou stále menší důraz na majetek a větší důraz na kvalitu života (což může být chápáno jako hedonismus).
• Příliš hluboká chudoba nám připadá stále nepřijatelnější (což může být chápáno jako podpora lenosti).
• Lidé, kteří jsou nějak odlišní, jsou stále méně ostrakizováni (což může být chápáno jako rozvrat společnosti).
• Stále méně  lidí pracuje přímo ve výrobě a stále více ve vědě, i za třeba za cenu toho, že jsou z nich jen podprůměrní vědci (což může být chápáno jako úpadek úrovně)

Můžeme kritizovat vývoj v poslední generaci (a já jej také často kritizuji), nicméně to nic nemění na tom, že by nikdo z nás nechtěl žít ve společnosti s mírou násilí, podobou manželství a sociálními programy jako v 16. století, natož v hlubší minulosti. Jenže:

• Některé tyto procesy začaly probíhat příliš překotně a jsou prosazovány s přílišnou agresivitou.
• Možná, že některé tyto jevy dosáhly optimální úrovně a další pokračování už není žádoucí.
• Nebo se za nimi skrývá něco, co s nimi fakticky nemá nic společného. Když někdo zmanipuluje zmateného mladého člověka, začne do něj cpát hormony a nakonec jej zmrzačí, není to žádné rozšíření možnosti volby.

I tak je však velmi obtížné nacházet k těmto otázkám zdravý přístup. Chce to pečlivou analýzu a nenechat se strhnout rychlými pocity.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.