Druhý pohled z 10.5.: Poznámka k rodičovské obětavosti

Včera jsem připomněl různé statistické analýzy, podle nichž je význam rodinného zázemí pro vývoj osobnosti mnohem menší, než předpokládáme. Některé studie dokonce hovoří o „zanedbatelném vlivu“. A jedná se o solidní statistické studie, nikoli o genderové blábolení. Logicky z toho vyplývá například otázka, jestli je opravdu jedno, zda se rodiče rozvedou, nebo zda dokážou vytvářet přívětivé rodinné prostředí ještě aspoň pár let. Ano i ne.

Má to jen velmi malý vliv z pohledu toho, jak na tom dítě bude, až dospěje a bude mu třeba čtyřicet nebo padesát. Má to ale zásadní vliv z pohledu toho, zda prožije část dětství a dospívání plnou depresí a traumat. Navíc takové události mohou člověka přesměrovat k tomu, že si třeba najde jiné přátele, nepůjde studovat nebo stráví velkou část života v jiném typu pracovního kolektivu — a to už jsou věci, které formují hodně.

Moji čtenáři vědí, že se snažím nebýt moralistní, ale když uvážíme, jak dlouhý je lidský život, těch pár let by snad rodiče mohli dětem obětovat. Jestli chtějí jít za svým štěstím, budou na to mít ještě dost času.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.