Druhý pohled z 23.5.: Sudetské raději po dobrém

Při sudeťácké diskusi splývají dvě velmi rozdílné oblasti. Řekl bych, že oni sami a jejich přívrženci toto nedorozumění vytvořili schválně a česká vlastenecká strana — žel — na ten špek skočila. Pokud ale chceme jejich pokusům o ovládnutí českých zemí čelit, je důležité rozlišovat.

Jedna věc jsou bestiální vraždy, masové popravy, mučení a podobné činy. V tom nikdy nebyla uplatňována kolektivní vina. Konkrétní případy se vyšetřovaly a trestaly. A je třeba uznat, že většina odsunutých sudetských Němců nikoho nemučila ani nezavraždila. Když dnes Landsmannschaft vyjadřuje lítost, týká se to výhradně této příšerné brutality.

Druhá věc je dlouhodobé a hluboké sudetské přesvědčení, že české země jsou „životním prostorem“ vyšší rasy a že slovanské etnikum může být snad dočasně trpěno v nějaké služebné roli. To nejlepší, co mohou Slované dostat, je právo poněmčit se pro ty nejvhodnější z nich. Tohle přesvědčení patří k nejužšímu jádru identity sudetských Němců stejně jako jazyk, písně, kroje apod.

A co hůř, obávám se, že jejich čeští stoupenci s nimi tento pohled sdílejí. Když mluví o „smíření“, mají na mysli právě tohle. Vrácení majetků je vlastně jen jeden z kroků k takové „společné budoucnosti“.

Bez toho by celá ta aktivita ztratila smysl. Každý z členů Landsmannschaftu by se mohl naučit česky, usadit se u nás a po čase požádat o občanství. Jenže to nechtějí. Nechtějí být našimi spoluobčany. Chtějí být vládnoucí vrstvou na germanizovaných územích. Ale snad jim můžeme věřit, že kdyby měli na výběr, raději by toho dosáhli po dobrém.

Za jak vážnou tu věc pokládám, je nejlépe vidět z toho, že po téměř dvou letech jsem přijal pozvání na demonstraci a v neděli přijedu do Brna promluvit.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.