Druhý pohled z 27.5.: O investici do osobní budoucnosti

Dnes o jedné Hamplově marnivosti a metodické chybě. Jak už jsem tu psal opakovaně, jedna z nejhorších myšlenkových chyb spočívá v tom, že dojdu k nějaké tezi, teorii nebo myšlence a potom hledám fakta a doklady na podporu té myšlenky. Lidskému mozku to vyhovuje, cítí se příjemně a celý svět vlastně dosvědčuje, že má pravdu (protože mozek něco zvýrazňuje a něco potlačuje).

I já tím samozřejmě trpím, stejně jako všichni ostatní. Navzdory všem pokusům o sebekázeň.

Jedna z mých životních pouček říká, že když se něco v životě nedaří a člověk si říká „co dělám špatně?“, pak se té chyby dopustil už někdy předtím (kdy ji neviděl). A když to konečně začne dělat správně, projeví se to až za čas. Jako ve škole. Když někdo pohoří u zkoušky, chyba se téměř jistě nestala v den zkoušky. Student se jí dopustil v předcházejících týdnech, kdy se neučil nebo se neučil správným způsobem, případně netrénoval výkon pod tlakem. A stejné je to s našimi osobnostmi. Co dnes rozvíjím a v čem se zlepšuji, to rozhoduje o tom, jak milým a šťastným (nebo protivným a frustrovaným) člověkem budu za pár let.

A hle! Máme tu studii, která ukazuje, že ti, kdo jsou na tom ve čtyřiceti dobře s charakterovým rysem „nadhled“ (perspective), což je dáno kombinací vrozených předpokladů a práce na sobě v předcházejících letech, vedou po padesátce šťastnější život než ostatní (za jinak stejných podmínek). Na tu studii odkazuje Martin Seligman ve svém lexikonu charakterových rysů.

Proč se mi tak špatně snáší věci, se kterými se někteří jiní vyrovnají snadno? Protože jsem před deseti a více lety netrénoval svůj mozek k nadhledu.

S ohledem na uvedenou metodickou chybu nelze úplně vyloučit, že jsem přehlédl i nějakou studii svědčící o opaku, nicméně i tak doporučuji věnovat pozornost možnosti, že mám v té věci pravdu. Naše současné investice do vlastní povahy dost možná rozhodují o tom, jestli budeme mít za pár let dobrý, nebo blbý život.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.