Druhý pohled ze 17.6.: O kontrole migrace z druhé strany

Bývám označován za veterána antimigračního hnutí, ale není to úplně přesné. Jsem rozhodným odpůrcem takové migrace

a) kdy přicházejí lidé, jejichž kultura je obtížně slučitelná s naší,

b) nebo kdy přicházejí v takových počtech, že bychom je nedokázali začlenit bez negativních dopadů na domácí obyvatelstvo.

Kdybych měl tu moc, po událostech posledních měsíců bych poskytl azyl 50 tisícům perských ateistů nebo křesťanů (za předpokladu, že projdou bezpečnostním prověřením) – s perspektivou, že když se naučí jazyk a osvojí si základy kultury, mohou získat občanství. Samozřejmě by museli být usazeni tak, aby byli rozptýleni po celé republice a nikde nevytvořili místní komunitu. Masaryk takto přijal desetitisíce uprchlíků před bolševickým režimem. Byl by to akt milosrdenství, jaký si můžeme dovolit. A také by nám to pomohlo demograficky.

Jenže možnost rozhodnout o takovém programu nemá v České republice ani prezident či premiér. Jakmile by se podobná aktivita rozběhla, mohl by si v zásadě kdokoliv stěžovat u Evropského soudu pro lidská práva, že podmínky jsou diskriminační, a evropský soud by nás přiměl zahrnout pravověrné muslimy a další zločinecké elementy. Nezbylo by než to okamžitě ukončit.

Tenhle aspekt celé záležitosti je teď pro nás méně závažný, nicméně je dobré o něm vědět. Přesun rozhodování o migraci na evropskou úroveň je nejen nebezpečný, ale také brání projevům milosrdenství. Vítací aktivisté s tím – nepřekvapivě – nemají nejmenší problém.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.