Druhý pohled z 29.6.: Propaganda naruby
Všimněte si, že diskuse o rozhodování Ústavního soudu má podivuhodný průběh.
- Ústavnímu soudu je předložen nějaký případ.
- Opozice okázale vyjadřuje přesvědčení, že Ústavní soud bude rozhodovat nestranně (to znamená, že bude neutrálně aplikovat text zákona bez ohledu na konkrétní aktéry a bez ohledu na konkrétní mocenské okolnosti).
- Ústavní soud stejně okázale pošlape princip neutrality a dá jasně najevo svou loajalitu vůči liberální oligarchii.
- Opozice vyjadřuje údiv a rozhořčení a naznačuje, že pokud to bude takhle pokračovat, mohla by snad ztratit důvěru v Ústavní soud.
- V dalších týdnech a měsících soudci Ústavního soudu veřejně demonstrují svou stranickost.
- Za pár měsíců dojde na další kauzu. Opozice předstírá, že zapomněla, co se dělo minule, a okázale vyjadřuje přesvědčení, že tentokrát bude Ústavní soud rozhodovat nestranně.
- Ústavní soud stejně okázale pošlape princip neutrality…
A tak pořád dokola.
Zajímavé na tom je, že Ústavní soud nevysílá žádnou propagandu ve stylu „my jsme neutrální a nestranní“. Naopak soudci hlasitě vyjadřují sympatie k jedné straně konfliktu a svou věrnost této straně. Je to naopak opozice, která je tímto rozhodováním postižena a která znovu a znovu opakuje tvrzení o údajné neutralitě Ústavního soudu.
Nebylo by z hlediska opozice lepší připustit si, jak se věci mají?
Abych byl úplně přesný. Tak v jednom případu z deseti ústavní soud rozhodne nestranně, aby pro opozici vytvořil dojem nepředvídatelnosti. Nejsou to ale případy časté a není na nich možné založit politickou strategii.
(Doplňující poznámka: Výrazem „opozice“ jsou v tomto textu míněny strany Babišovy vlády a jim blízké skupiny. Sice vyhrály parlamentní volby, ale dosud se jim nepodařilo převzít moc).