Druhý pohled z 31.7.: Jak lžeme sami sobě

Opakovaně jsem tu citoval evolučního psychologa Simlera, že v lidském mozku je rozhodování odděleno od zdůvodňování. Jedny dráhy se aktivují a procesy probíhají, což vede k tomu, že si osvojíme nějaký názor. Když máme ten názor zdůvodnit, aktivují se jiné dráhy a probíhají jiné procesy, které ovšem jen velmi zřídka souvisí s těmi prvními. To vede k tomu, že ani my sami nedokážeme říct, proč jsme se pro něco rozhodli nebo si nějaký názor osvojili. Lžeme sami sobě a předkládáme si falešná zdůvodnění.

Skupina švédských psychologů provedla experiment, který tu teorii mohl vyvrátit. V supermarketu instalovali stánek, zastavovali kolemjdoucí a žádali je, aby ze dvou vzorků marmelády vybrali ten chutnější (řečeno se Simlerem, byly aktivovány procesy rozhodování a výběru). Po chvíli dali respondentovi vítěznou marmeládu ochutnat znovu a zeptali se: „Proč jste vybral právě tuhle?“ (řečeno se Simlerem, měly být aktivovány procesy zdůvodňování). Jenže marmelády mezitím vyměnili a předložili tedy zákazníkovi vzorek, který nevybral.

Pokud by rozhodování a zdůvodňování bylo úzce propojeno (nebo by se dokonce jednalo o tentýž proces), měl by si zákazník výměny všimnout. Simlerova teze by byla vyvrácena nebo aspoň výrazně zpochybněna. Jenže drtivá většina zákazníků si záměny nevšimla, ani když se jednalo o úplně jiné chutě, a falešný výběr bez problémů zdůvodnila. Vždy našli dost důvodů, proč je právě tahle marmeláda skvělá. To plně odpovídá Simlerově tezi – když měl zákazník zdůvodnit volbu, byly v mozku aktivovány zdůvodňovací procesy a ty nemají přístup k informaci o výběru.

Připomínám, že ve vědě neexistuje důkaz, že teorie je správná. Nicméně pokaždé, když projde pokusem o vyvrácení, můžeme ji brát o něco vážněji.