Marie Kovalová: Srpnová výročí
– 1326 – srpen byl, stejně jako červenec teplý a velmi suchý.
– 1426 – srpen byl mimořádně horký a srážkově pod normálem.
– 1526 – i srpen, jako červenec, byl průměrně teplý a dost pršelo.
– 1626 – i srpen, jako červenec, byl velmi teplý s častými bouřkami.
– 1726 – léto bylo horké a velmi suché.
Od roku 1752 byla měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu, do roku 1775 ale jsou data neúplná.
– 1776 – v srpnu bylo trochu chladněji než v červenci – průměrně 19,0 °C.
– 1826 – srpen měl průměrně 22,9 °C.
– 1876 – v srpnu bylo průměrně 19,5 °C.
– 1926 – v srpnu bylo znatelně chladněji než v červenci – průměrně 17,5 °C.
– 1976 – srpen byl o dost chladnější než červenec, měl průměrně 18,1 °C.
– 2001 – srpen byl trochu teplejší než červenec, měl průměrně 21,1 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“, vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)
– 1. až 16. 8. 1936 se v Berlíně konaly XI. letní olympijské hry. Zúčastnilo se jich 3 963 sportovců ze 49 zemí, což byl nový rekord v historii olympijských her. O pořádání her v Berlíně rozhodl MOV už v roce 1931. Němci se velmi snažili předvést se mírumilovně. Důkazem toho bylo např., že z olympijské vesnice a dalších turisticky frekventovaných míst byly po dobu her odstraněny všechny antisemitské nápisy typu „Židům vstup zakázán“ (Hitlerovy Norimberské zákony platily od 15. 9. 1935). Tyto olympijské hry byly první, které poskytovaly živé televizní přenosy, ale ty nebyly příliš kvalitní. Československo (reprezentovalo 190 sportovců) na nich získalo 3 zlaté medaile a 5 stříbrných (bronzové žádné). Zlatou medaili získal skvělý gymnasta Alois Hudec za cvičení na kruzích, další dvě patřily kanoistům. Stříbrné medaile vybojovali dva zápasníci, vzpěrač, kanoista a družstvo sportovních gymnastek.
– 1. 8. 1946 v Moskvě za vlastizradu byl oběšen 44letý Andrej Andrejevič Vlasov a s ním stejně dopadlo i jeho 11 důstojníků. 12. 5. 1945 u Horažďovic ho s jeho lidmi vydali Sovětům Američani (Vlasovci k nim utekli). Američané je vydat nemuseli, tak jako nevydali řadu německých vědců, které si odvezli do SSA nebo jiné německé zločince, které nechali utéct! Před válkou Vlasov sloužil v Rudé armádě, kde získal hodnost generála. Ve válce byl zajat (1942) Němci, začal s nimi spolupracovat a založil Ruskou osvobozeneckou armádu (ROA), tu Německo platilo a Hitler ji používal jako propagandistický nástroj proti Stalinovi. Vlasov se dokonce v dubnu 1945 oženil s Němkou Heidi Bielenberg, dobrou známou Heinricha Himmlera, předpokládal prý, že jeho ruská manželka Anna Voroninová byla po jeho zajetí popravena, což nebyla pravda, byl tedy bigamista. Podíl Vlasova a jeho armády při osvobozování Prahy v květnu 1945 je někdy účelově značně přeceňován.
– 1. 8. 1946 začal v Mariánských Lázních mezinárodní filmový festival. Byl prvním po válce a předstihl tak Locarno (23. 8. 1946) i Cannes (20. 9. 1946). V programu převažovaly filmy s válečnou tematikou. Hostem festivalu byl mj. americký generál Patton. Festival trval týden. V ML se festivaly konaly čtyři roky a od roku 1950 se přesunuly do Karlových Varů.
– 1. 8. 1956 zemřel 74letý Pavel Janák, slavný architekt, urbanista designér a pedagog. Vedle Jana Kotěry a Josefa Gočára byl zřejmě nejvýznamnější osobnosti české architektury dvacátého století. Janákova tvorba reagovala na měnící se architektonické styly od moderny přes art deco, neoklasicismus až po konstruktivismus a funkcionalismus. Janák navíc vytvořil v roce 1911 zcela originální a dnes tolik obdivovaný architektonický kubismus. Byl velmi činorodý člověk se zájmem o historii. V roce 1936 byl jmenován architektem Pražského hradu, čímž byla oceněna jeho snaha o ochranu památek. Na hradě se jeho návrhy začaly řešit až v roce 1945. Janákův zájem se nesoustřeďoval pouze na architekturu staveb, ale i na drobné umění.
– 2. 8. 1876 při hraní pokeru byl zezadu do hlavy zastřelen James Butler Hickok, známý spíš jako Wild Bill – „Divokej Bill„, legendární postava amerického Divokého Západu. Bylo mu 39 let. V ruce mu po tom co padl k zemi zůstaly údajně dvě černá esa a dvě černé osmičky, kterým se v pokeru dodnes říká „List mrtvého muže“. Vrahem byl mladík, kterého den předtím Bill obehrál o všechny peníze. Billovy schopnosti a dovednosti jako pistolníka a zvěda i pověst muže zákona poskytly základ jeho slávě, ač některé z jeho činů byly smyšlené. Město Deadwood, kde byl zabit a kde je pohřben, je každý rok v létě místem vzpomínkových slavností na tuto postavu. Je tam také pohřbena Calamity Jane (1852-1903) – prý největší láska Divokého Billa.
– 2. 8. 1936 zemřel 64letý Louis Blériot, francouzský vynálezce, letecký konstruktér, pilot a podnikatel, který jako první na světě překonal kanál La Manche (25. 7. 1909) v letadle těžším než vzduch.
– 2. 8. 1966 zemřel 67letý R. A. Dvorský, vlastním jménem Rudolf Antonín, zpěvák a skladatel, rodák ze Dvora Králové nad Labem. Od dětství byla jeho životní vášní hudba; učil se hře na klavír, kytaru, harmoniku i housle, rád zpíval a už v letech dospívání začal skládat písničky. Zpočátku pracoval jako úředník, hrál, zpíval a skládal ve volném čase. Od roku 1919 (bylo mu 20 let), poté co odešel do Prahy, se věnoval hudbě už profesionálně. Nejprve zde do roku 1924 působil v hudebním nakladatelství Springer. Ve volném čase hrál na klavír v různých podnicích a souborech. Roku 1925 si změnil jméno na R. A. Dvorský. Téhož roku založil vlastní čtyřčlennou skupinu Melody Makers, ta se ale v roce 1929 rozpadla. Ještě v tom roce Dvorský založil nový soubor jménem Melody Boys, který pak svým věhlasem předchozí kapelu mnohonásobně překonal. Jedním z jejích členů byl trumpetista a písničkář Karel Vacek (1902-1982); jeho píseň Cikánka měla obrovský úspěch. Dvorského soubor byl jedním z nejvyhledávanějších hudebních těles v republice. Hrál v rozhlase, ve filmech, v lepších podnicích jako byly pražské Barrandovské terasy či karlovarský hotel Richmond. Vrchol Dvorského kariéry byl v těžkých letech 1938 až 1944. Písničky, které tehdy hrál, jsou dodnes známé. Na jednom z koncertů pro dělníky v roce 1944 se v nevytopené tovární hale nachladil, dostal zápal plic a následně tuberkulózu. Konec války prožil po nemocnicích. Nemocnici opustil až začátkem roku 1946, ale k činnosti kapelníka se ze zdravotních důvodů nevrátil, věnoval se nakladatelství. Těžkou ránou pro něj roku 1947 byla nečekaná smrt jeho syna Miroslava, který měl nakladatelství převzít. Jeho manželství, které již léta nefungovalo, se po smrti syna rozpadlo. Po únoru 1948 bylo Dvorského nakladatelství znárodněno a zařazeno pod nakladatelství Orbis, v němž pracoval jako referent. V září 1953 byl zatčen za pokus emigrovat a odsouzen na pět let odnětí svobody. Trest byl odvolacím soudem snížen na tři a půl roku a v květnu 1956 byl mj. ze zdravotních důvodů propuštěn. Po návratu z vězení se znovu věnoval hudbě. Od roku 1957 znovu vystupoval na veřejnosti, a to zejména v různých estrádách. Na deskách Supraphonu nazpíval ještě několik písniček, poslední, Hašlerovu Hezkou vzpomínku, nahrál jen několik týdnů před svou smrtí.
– 2. 8. 1976 zemřel 85letý Friedrich Christian Anton Lang, známý jako Fritz Lang, rakouský a pak americký filmový režisér, scenárista a příležitostně také producent a herec. Během Výmarské republiky působil v Německu a v roce 1933 odešel do USA. Byl tvůrcem němých i zvukových filmů s výrazným sociálně kritickým akcentem (např. Unavená smrt, Nibelungové, Metropolis, Vrah mezi námi, Byl jsem lynčován nebo Závěť dr. Mabuseho). Od roku 1959 žil v Německu.
– 4. 8. 1306 byl v Olomouci zavražděn Václav III., poslední český král z rodu Přemyslovců; měl ještě titul krále polského a uherského. Bez 2 měsíců mu bylo 17 let. Českým králem se stal po smrti otce Václava II. v červnu 1305. V Olomouci se zastavil před tažením do Polska, kde se proti němu bouřil Vladislav I. Lokýtek. Král byl ubodán na lůžku při odpoledním odpočinku. Údajný vrah, kterého strážci uviděli(?!) se zakrváceným nožem, byl okamžitě zabit, aniž byl vyslechnut. Pravděpodobné ale spíš je, že tento muž, Konrád z Botenštejna, vrahem nebyl. Pravý vrah (jeho pomocníci?) možná podplatil stráže, aby Konráda (který možná vraha honil) ubili. Za iniciátory vraždy byli často označováni Habsburkové nebo také Polák Vladislav Lokýtek, kteří z Václavovy smrti pak těžili. Jiný názor je, že vraždu zosnovala česká šlechta, která měla proti králi výhrady. Smrtí Václava III. vymřeli Přemyslovci po meči. Z královského přemyslovského rodu zůstaly na živu tři jeho sestry – Anna (1290-1313), Eliška (1292-1330) a Markéta (1296-1322).
– 4. 8. 1976 zemřela 62letá herečka Věra Ferbasová, nazývaná komikem v sukních. Vystudovala obchodní akademii a stala se sekretářkou v Divadle Vlasty Buriana. Neměla žádné umělecké ambice a o umění neměla ani zájem. Pak zaskočila za nemocnou herečku v komedii „Mušketýři z katakomb“, kterou později Martin Frič s Vlastou Burianem zfilmoval pod názvem Katakomby (1940). Tento záskok odstartovat její zářivou filmovou kariéru – nahradila Anny Ondrákovou v úlohách temperamentních klaunů, neposedných žabců a nezbedných dcerušek v sentimentálních komediích Vladimíra Slavínského. Z epizodek se později stávaly titulní úlohy a scenáristé psali role již předem pro ní. Taková byla např. její Věrka Hanáková vydávající se za malou holčičku ve Slavínského komedii Uličnice (1936). Nejhodnotnější filmové úlohy pro ni připravil režisér Martin Frič v úlohách švadlenky Tonky ve Švadlence (1936) a Věry Gregorové ve veselohře Mravnost nade vše (1936). Po sňatku s architektem Josefem Pálkou nechala herecké činnosti, bylo to také proto, že nechtěla vystupovat v německých filmech. Po válce se její typ na filmovém plátně neuplatnil. Naposledy se před návštěvníky kin zjevila v krásné úloze tetičky v Lipského komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). Po smrti milovaného manžela dožila opuštěná v bídné garsonce.
– 4. 8. 1996 zemřela 45letá Jana Robová, jedna z nejtemperamentnějších zpěvaček v historii československé populární hudby, proto jí její divadelní kolegové přezdívali Sopka. Drobná dívka nezvyklého temperamentu zazářila jako kometa v Divadle Semafor, dva roky hrála a zpívala s kapelou Bacily Václava Neckáře, nazpívala a nahrála několik pozoruhodných duet s několika předními českými interprety. Ona ale svoji popularitu, s níž přišly velké problémy v jejím osobním životě, neunesla. Dva rozvody, problémy s tím, že nemohla mít děti, nemírné požívání alkoholu, anorexie a deprese nakonec způsobily, že její kariéra rychle uvadala. V roce 1985 přestala zpívat úplně a zemřela v naprostém zapomnění.
– 5. 8. 1716 císařská rakouská armáda porazila osmanské vojsko v bitvě u Petrovaradína, části srbského města Novi Sad u Dunaje. Rakouští vojáci v čele s princem Evženem Savojským (1663-1736) velmi odvážným výpadem překvapili a rozprášili daleko silnější oddíly Osmanů a tím odrazili jejich ofenzívu petrovaradínské pevnosti, která představovala klíčovou baštu na Dunaji. Pak Rakušané dobyli Temešvár a vyhnali „musulmany“ z části Banátu.
– 5. 8. 2006 česká plavkyně, 31letá Yvetta Hlaváčová přeplavala kanál La Manche (plavala z Anglie do Francie) a na této trati vytvořila nový ženský světový rekord časem 7 hod. 25 min. 15 s. První ženou, která Doverskou úžinu (34 km) kanálu přeplavala, byla devatenáctiletá dcera německých přistěhovalců do USA, Gertrude Ederleová, která jej zdolala 6. 8. 1923 za 14 hodin a 31 minut, což bylo o 1 hodinu a 59 minut méně(!) než tehdy nejlepší čas jednoho z pěti mužů, kteří kanál přeplavali před ní.
– 6. 8. 1806 rakouský císař František I. Rakouský (1768-1835) se vzdal koruny Svaté říše římské, s níž měl titul František II., prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi. Tak prakticky Svatá říše římská po tisíci letech zanikla. Tento Františkův krok byl víceméně reakcí na vznik tzv. Rýnského spolku, vytvořeného Napoleonem Bonapartem po vítězství v bitvě u Slavkova (2. 12. 1805). František pak zůstal pouze rakouským císařem a jeho vláda se omezila pouze na rodové državy alpské, českou korunu a uherskou korunu.
– 6. 8. 1806 zemřel 66letý Johann Rudolph Schellenberg, švýcarský botanik, entomolog, ilustrátor a rytec. Patřil k nejvýznamnějším švýcarským ilustrátorům a byl jedním z významných evropských rytců 18. století.
– 6. 8. 2016 v noci na 7. a další noc došlo k pokusům ukrajinských diverzních sil na nafukovacích člunech připlout na Krym, který se už před dvěma roky vrátil k Rusku. Útočníci byli včas zastaveni. Toto byl však pouze malý incident v ukrajinské občanské válce (od roku 2014) vedle toho, jaké nemilosrdné boje i proti civilnímu obyvatelstvu už přes dva roky vedla vojska kyjevského režimu na východě Ukrajiny proti Luhanské a Doněcké republice, které se od Ukrajiny také chtěly odtrhnout jako Krym.
– 8. 8. 1926 se v Uherském Brodě v muzikantské rodině narodil František Hába. Na pražské konzervatoři vystudoval hru na varhany, dirigování a skladbu. Dvacet let vedl Ženský komorní sbor Ostrava, obdivovaný i ve světě a přímo zbožňovaný např. v Japonsku. Zemřel v Ostravě 28. 5. 1999.
– 9. 8. 1516 zemřel asi 65letý Hieronymus Bosch, vlastním jménem Jheronimus Anthonissoen van Aken, přední holandský malíř nizozemské renesance. Většina jeho prací znázorňuje hříchy a morální úpadek lidstva, některá z nich byla tehdy označována za kacířská. Nejznámějším a nejdiskutovanějším jeho dílem je triptych Zahrada pozemských rozkoší malovaný v letech 1503-4, (je v madridském Pradu). Kolik obrazů Bosch namaloval není známo, podepsal jich jen sedm, ostatní, jemu připisovaná, nemusela být vytvořena jeho rukou.
– 9. 8. 2006 zemřel James Van Allen, americký fyzik, astronom, jaderný vědec a vysokoškolský pedagog, bez měsíce mu bylo 92 let. Během druhé světové války bojoval u námořnictva. Po válce se vrátil do laboratoře aplikované fyziky na univerzitě Johna Hopkinse v Baltimore a roku 1946 byl pověřen vedením vědeckého týmu využívajícího ukořistěné německé rakety V-2. Od roku 1951 vedl katedru fyziky na Iowské univerzitě a zde vyvíjel přístroje pro americké družice. Po Allenovi byly pojmenovány radiační pásy kolem Země, objevené (kolem roku 1958) v experimentech dělaných jeho týmem. Van Allenovy pásy mohou být nebezpečné i pro přístroje na družicích, pro telekomunikační systémy, ale hlavně pro člověka. Zachycují totiž nabité částice – vysoce energetické ionty a elektrony pocházející převážně ze slunečního větru. V pásech je velmi silná radiace, a pokud je jimi třeba prolétat, například při cestě na Měsíc, je nutné volit takovou dráhu, aby průlet byl co nejrychlejší a aby minul oblast s nejvyšší koncentrací částic.
– 11. 8. 1956 opustil tento svět Vilém Zítek, operní pěvec-basista, který patří mezi největší osobnosti v dějinách Opery Národního divadla v Praze. Bylo mu 65 let. Pocházel z prostých poměrů v pražském Podskalí, vyučil se mechanikem a začal pracovat v továrně na měřící přístroje. Ve volnu zpíval v pěveckém spolku Vyšehrad a také studoval zpěv v pěvecké škole. V dubnu 1911 ho angažoval do opery Národního divadla Karel Kovařovic. Zítek zde v prvních letech přijímal i role v činohrách. V polovině 20. let odešel studovat zpěv do Milána. Pak prošel řadou zahraničních scén: např. 1926-1927 zpíval v Turinu, v sezóně 1927-1928 tři měsíce v milánské Scale, byl i v Paříži, v Berlíně a v Moskvě. Pak se vrátil do Národního divadla v Praze, ale 30. 3. 1956 záchvat mrtvice ukončil jeho uměleckou práci. Zítek měl vzácný talent pěvecký i herecký, který znásobil velkou pracovitostí a silnou vnitřní kázní. Měl štíhlou atletickou postavu a výraznou tvář, na scéně Národního divadla sehrál téměř tři tisíce vystoupení. Zpíval nejčastěji Vodníka a Kecala, vynikal v mozartovských rolích, např. v Donu Giovannim vytvořil jak titulní postavu, obdařenou velkým šarmem, tak Leporella, Masetta i komtura. Byl skvělý Gounodův Mefisto nebo Rarach ve Smetanově Čertově stěně, Boris Godunov, démonický Don Pizzaro, Verdiho Filip II., a tak by bylo možno dlouho pokračovat.
– 11. 8. 1996 ve Švýcarsku zemřel v 82 letech Rafael Jeroným Kubelík, významný, světově proslulý český dirigent, který od roku 1948 žil v emigraci na Západě. Do emigrace se ale stačil nesmazatelně zapsat na české hudební scéně, mj. byl uměleckým vedoucím České filharmonie. Byl šestým dítětem (po 5 dcerách) známého houslisty Jana Kubelíka a maďarské hraběnky Marianne rozené Csáky-Széll. Všechny jejich děti byly hudebně nadané, ostatně hudba se v rodině provozovala prakticky neustále. Rafael Kubelík vzpomínal, jak spolu s otcem a sestrami provedli celou Wagnerovu Valkýru. Rafael později proslul především jako interpret děl českých a dalších slovanských skladatelů. Méně je známý jako hudební skladatel a houslista.
– 13. 8. 1926 se na Kubě imigrantovi ze Španělska, který se postupně vypracoval na bohatého farmáře a jeho milence (s níž se později oženil) narodil Fidel Alejandro Castro Ruz. Vystudoval práva, byl revolucionářem a stal se premiérem a prezidentem Kuby. Vládl od roku 1959, kdy byl pod jeho vedením svržen generál Batista, až do roku 2006, kdy těžce onemocněl a jeho funkce převzal jeho bratr Raúl Castro (*1931). Podle dostupných informací měl Fidel celkem devět dětí – sedm synů a dvě dcery. Zemřel 25. 11. 2016.
– 13. 8. 1946 zemřel 79letý Herbert George Wells, anglický spisovatel, jeden ze zakladatelů science-fiction. Narodil se ve velmi chudé rodině a již v dětském věku si musel vydělávat na živobytí jako poslíček. Vyučil se prodavačem, později byl pomocným učitelem. Po získání stipendia vystudoval přírodní vědy, pracoval ve výzkumné laboratoři a přitom psal. Nejslavnější je jeho sci-fi román Válka světů (1898), popisující krvavou invazi mimozemšťanů na Zemi. Román by asi zapadl, ale proslavila ho v USA (1938) rozhlasová dramatizace. Při vysílání vypukla neuvěřitelná panika, protože děj byl považován za skutečnost. Wells také předpověděl řadu vynálezů, např. tank, který popsal v povídce Obrněnci (1903) a na jehož vývoj měl dokonce přímý vliv. Tanky byly do armádní výzbroje zavedeny lordem Churchillem a poprvé byly použity za první světové války v bitvě na Sommě (1916), kde však uvízly v blátě. Wells tehdy údajně osobně kontaktoval Churchilla a podle jeho návrhu byly pak vylepšeny pojízdné pásy tanků tak, aby se nebořily.
– 14. 8. 1956 zemřel 83letý Konstantin von Neurath, německý politik, diplomat, veterán první světové války a důstojník SS. V březnu 1939 byl ustanoven říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava. Během jeho úřadování ve funkci protektora byly např. uzavřeny české vysoké školy, došlo k přijetí obdoby Norimberských zákonů, český průmysl byl zapojen do německého válečného hospodářství. Přesto ho v září 1941 Hitler nahradil Reinhardem Heydrichem, údajně kvůli shovívavosti a hlavně neschopnosti vyrovnat se s posilujícím odbojem. Po válce stanul před Norimberským tribunálem jako válečný zločinec. Byl shledán vinným a odsouzen na 15 let odnětí svobody. Roku 1954, po 8 letech věznění, byl po infarktu z věznice ve Spandau propuštěn.
– 14. 8. 1956 zemřel po srdeční mrtvici Bertolt Brecht, německý dramatik, spisovatel a divadelní režisér; bylo mu 58 let. Po nástupu Hitlera pro své komunistické přesvědčení emigroval. Žil v Rakousku, Švýcarsku, ve Francii i v Československu. Během války pak pobýval nejvíc v Kalifornii. Snažil se prosadit v Hollywoodu, ale neuspěl. V roce 1947 byl vyšetřován Výborem pro neamerickou činnost, hned potom se mu z Ameriky podařilo uprchnout do Curychu, kde strávil rok, protože nesměl do Německa. Do východního Berlína se dostal přes Prahu v roce 1948 a založil zde s manželkou Helene slavné divadlo Berliner Ensemble. Brecht je mj. autorem dramat Žebrácká opera, Vzestup a pád města Mahagony, Strach a bída třetí říše, Matka Kuráž a její děti, Život Galileův, Kavkazský křídový kruh.
– 15. 8. 1936 zemřel v 76 letech Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, český šlechtic, politik a významný amatérský dendrolog. Narodil se v Čechách po Kosířem do vlivné šlechtické rodiny Silva-Tarouca původem z Portugalska. Arnošt Emanuel byl vzděláním právník, ale jeho soukromý zájem směřoval k přírodě, krajině a dendrologii. Patřily mu Trmice, Řehlovice, Žernoseky, Vrchnice a Průhonice. Průhonický zámek přestavěl ve stylu české renesance a kolem něj založil park. Ačkoliv formálně neměl dendrologické vzdělání, měl v tomto oboru značné znalosti.
– 16. 8. 1896 Američan George Carmack nalezl zlato u řeky Klondike v Kanadském teritoriu Yukon. Zpráva o objevu se nejprve rozšířila ve zlatokopeckých táborech v údolí řeky Yukon a zanedlouho byly pozemky v okolí místa nálezu zabrané lidmi, kteří předtím hledali štěstí u řeky Yukon. Tak začala zlatá horečka na Klondiku. Zlato se na Klondiku rýžovalo v tzv. placerech (písčinách). Mezi desítkami tisíc lidí, kteří tehdy přišli hledat na Klondike zlato, byl v roce 1897 i 21letý Jack London, který zážitky odtud vypsal do knih Bílý tesák a Volání divočiny. Ač zlatá horečka na Klondiku trvala jen dva roky, Klondike a Dawson City se staly známými po celém světě. Dawson City se snaží vzpomínku na zlatou horečku stále udržovat, přizpůsobuje jí i architekturu města, nejsou zde výškové budovy a nové stavby musí být ve stylu časů zlaté horečky. Dawson City každoročně navštěvuje velké množství turistů.
– 17. 8. 1916 zemřel 69letý Svetozár Hurban-Vajanský, slovenský právník, spisovatel, publicista a politik. Nejprve byl advokátem, později redaktorem Národních novin. Celý život bojoval za národní práva Slováků, třikrát byl za svou činnost odsouzen do vězení. Byl slavjanofil, věřil v pomoc Rusů slovanským národům.
– 18. 8. 1636 zemřel v Kravařích 70letý Michael Sendivoj, polský chemik, jeden z významných alchymistů, co prošli rudolfínskou Prahou. Byl synem chudého šlechtice, původně studoval teologii na univerzitě v Krakově, ale nakonec u něho převážil zájem o přírodní vědy a filozofii. Ve studiích pak pokračoval v Lipsku a ve Vídni. Roku 1594 se objevil v Praze jako už zkušený alchymista na dvoře císaře Rudolfa II. a říkalo se o něm, že dokázal vyrobit zlato transmutací. Zde také publikoval v roce 1604 jedno ze svých děl Tractatus de Lapide Philosophorum – Novum Lumen Chymicum. Další jeho práce vyšly v Paříži, Kolíně nad Rýnem a Štrasburku. Později působil v diplomatických službách ve Vídni a v Polsku. Zbohatl a v době stavovského povstání (1618-1620) zachoval věrnost Habsburkům, kterým půjčoval peníze. Roku 1630 mu císař Ferdinand II. věnoval místo splátky dluhu Kravaře na Opavsku, které byly zkonfiskovány Macákům z Ottenburku. Poslední léta života měl Sendivoj časté spory se sousedy a poddanými. Poddaní se ho báli a vymýšleli si o něm všelijaké nesmysly, ač se už alchymií nezabýval. Jen občas byl zván, aby posoudil ryzost zlata těženého v oblasti Jeseníků.
– 18. 8. 1976 sovětská sonda Luna 24 měkce přistála na Měsíci v oblasti Mare Crisium. Vrtným zařízením dokonce odebrala i vzorek horniny z hloubky 2,6 metru a 22. 8. 1976 se se vzorky vrátila na Zemi.
– 19. 8. 1936 teprve měsíc zuřila ve Španělsku občanská válka a výstřely frankistické popravčí čety přervaly život 38letého Federica García Lorcy, významného španělského básníka a dramatika. Básník byl nesmyslně obviněn, že pracoval jako agent pro „rudé“ a svým perem způsobil více škody než jiní pistolí.
– 20. 8. 1516 zemřel 69letý Li Tung-jang, čínský literární kritik, kaligraf, básník a politik říše Ming. Několik let stál v čele sboru velkých sekretářů a tedy fakticky v čele vlády. Ve své době byl nejrespektovanějším literárním kritikem. Obvykle se v jeho domě po večerech setkávali úředníci a literáti k diskuzím o umění.
– 20. 8. 636 se střetli Byzantinci s Araby v bitvě u řeky Jarmúk, poblíž dnešních hranic Sýrie, Jordánska a Izraele. Arabská vojska vedená Chálidem ibn al-Valídem zde porazila početně silnější byzantskou armádu. Důsledkem toho padla Sýrie a Palestina do rukou muslimů. Jarmúk je největší a nejvýznamnější přítok řeky Jordán, hluboce zařízlý kaňon řeky ohraničuje z jihu Golanské výšiny.
– 23. 8. 1866 byla v Praze podepsána mírová smlouva – Pražský mír – mezi Pruskem a Rakouskem, která ukončila Prusko-rakouskou válku (začala 17. 6. 1866). Tato mírová smlouva také potvrdila platnost rozpuštění Německého spolku a vznik spolku nového, Severoněmeckého, který vznikl týden předtím. Jeho kancléřem se stal Otto von Bismarck (1815-1898). Území poraženého Rakouska zůstalo ze strany Pruska nedotčené. Prusku šlo o pozici velmoci v regionu a po této válce se velmocí prakticky stalo. Pruské vítězství bylo odrazovým můstkem pro vznik Pruského císařství a později jednotného státu Němců (Rakušané, ač mluví německy, nebyli považováni za Němce).
– 24. 8. 2006, na mezinárodním astronomickém kongresu v Praze se vědci dohodli, že Pluto již není devátá planeta Sluneční soustavy, ale jen planeta trpasličí. Od tohoto dne „má“ sluneční soustava jen 8 planet.
– 25. 8. 1956 zemřel 62letý Alfréd Charles Kinsey, americký psycholog, biolog a etolog. Byl i významným aktivistou právě vznikajícího skautského hnutí a měl hudební nadání. Kolem roku 1933 se začal zajímat o různé sexuální praktiky. Je považován za zakladatele sociologické sexuologie. Byl hlavním autorem dvou zpráv – Sexuální chování muže (1948) a Sexuální chování ženy (1953). Ty ale vyvolaly bouřlivé diskuse, polemiky až odpor a proto Rockefellerova nadace ukončila financování tohoto výzkumu. Kinsey byl obviněn z obscénnosti, vyslýchán před Kongresem, vyšetřován FBI a označen za komunistu, který chce zničit americkou rodinu. Zbytek života strávil v permanentním stresu a hluboké depresi.
– 26. 8. 1346 v severní Francii, v bitvě u Kresčaku, anglická armáda porazila početně silnější, ale neukázněné vojsko francouzského krále Filipa VI. a jeho spojenců, které bitvu vyprovokovalo! Na straně Francouzů padl v bitvě český král Jan Lucemburský (dva týdny předtím mu bylo 50 let), byl slepý a byla to od něj sebevražda nechat se vést do bitvy. Mimo něj padlo v bitvě na pět desítek českých pánů bojujících za Francouze. Byli to např. Jindřich z Rožmberka, Bavor ze Strakonic, Heřman z Miličína; Janův syn, Karel IV. (1316-1378), byl v bitvě zraněn několika šípy. Pro Francouze znamenala porážka u Kresčaku národní katastrofu.
– 26. 8. 1966 zemřel 52letý Hermann Geiger, švýcarský horský pilot a záchranář známý mj. jako Orel ze Sionu, průkopník letectví ve velehorách, zejména pokud se jednalo o lety dopravní a záchranné. Osud si s ním ale krutě zahrál. Letoun muže, který absolvoval desítky letů za tak obtížných podmínek, že to hraničilo se sebevraždou, se při startu za ideálního počasí srazil s přistávajícím větroněm a zřítil se. Hermann Geiger zemřel na následky smrtelných zranění během převozu do nemocnice.
– 26. 8. 1976 byl zaznamenán první případ krvácivé horečky – eboly, ve vesnici Yambuku (v Zaire). Pacient přišel do místní nemocnice s horečkou a dostal injekci s chininem (předpokládali, že má malárii). Když se muž vrátil z nemocnice domů a zemřel, ženy z jeho vesnice pro něj uspořádaly tradiční pohřeb. Odstranily z jeho těla veškerou krev a nečistoty bez jakékoliv ochrany, pouze holýma rukama. Většina z nich brzy zemřela. Umírat s podobnými příznaky začali i pacienti v nemocnici, neboť injekční stříkačky byly znovu užívány bez sterilizace, proto se Ebola šířila velmi rychle. Brzo vypukla stejná epidemie v Súdánu. Ebola je jedna z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo, v současnosti je známo 5 kmenů těchto virů. Jméno je od řeky Ebola, která protéká oblastí, v níž propukla první epidemie této nemoci. Podle výzkumů vypuknutí epidemie mezi lidmi předcházela epidemie mezi opicemi.
– 27. 8. 1576 v Benátkách zemřel na mor asi 85letý Tiziano Vecelli, nazývaný většinou krátce – Tizian, jeden z nejvýznamnějších umělců pozdní renesance, uznávaný malíř, jehož díla patří k těm nejcennějším. Tizian byl také šikovný obchodník, obchodoval s obilím, dřívím, ukládal peníze do zlata, drahokamů a nemovitostí a peníze i půjčoval. K tomu všemu pilně maloval. Jeho obrazy byly natolik oblíbené, že po nich toužili tehdejší (touží i současní) mocní světa. Největšími Tizianovými obdivovateli asi byli německý císař a španělský král Karel V. Tizianova rodina byla rodinou právníků, úředníků a notářů, nikdo z jeho předků malířem nebyl. Jeho talent objevil a podporoval strýc Antonio, ke kterému ho rodiče do Benátek poslali už v dětském věku. Tizian si brzy získal velký respekt v kruhu malířů, kritiků i milovníků umění. V osobním životě ale Tizian příliš šťastný nebyl. Jeho žena Cecílie brzy zemřela a on už se nikdy znovu neoženil. Syn Orazio byl jen průměrný malíř a Pomponio, který se stal knězem, vedl výstřední a marnotratný život, dcera Lavinia zemřela velmi mladá a vnuků se malíř nedočkal. Syn Orazio, který ho ošetřoval, zemřel dva dny po něm. Podle časté barvy na Tizianových obrazech – rezavé, červenohnědé – říkáme takové barvě „tizián“.
– 27. 8. 1836 v Praze zemřel 48letý Jan Nepomuk Zimmermann, kněz, autor náboženské literatury, cenzor českých knih. Rodák z Tomic u Benešova. Jak se o něm píše v Riegrově slovníku „… stal se zlopověstným v dějinách novější literatury svou přepjatou horlivostí, ano, zuřivostí, s kterou jako skriptor a censor vše, co se mu jen poněkud zdálo býti na újmu náboženství katolickému … zavrhoval, kazil a zničoval…“.
– 27. 8. 1916 – první světová válka trvala už dva roky, když Rumunsko vyhlásilo válku Rakousku-Uhersku. Království vládl (od října 1914) 51letý Ferdinand Hohenzollern-Sigmaringenský, příbuzný německého císaře Viléma II., přesto prosadil, aby rumunská armáda začala bojovat po boku Dohody proti německému spojenci (byla ale do konce roku poražena). Rumunský soused, Bulharsko, ve kterém vládl car Ferdinand I. Bulharský, stálo naopak na straně Německa a Rakouska-Uherska a v té době bojovalo proti Srbsku.
– 28. 8. 1916 – první světová válka: Itálie vyhlásila válku Německu. Do vypuknutí války stála Itálie na straně Německa a Rakouska-Uherska v tzv. Trojspolku. Se začátkem války, po napadení Srbska Rakousko-Uherskem, vyhlásila Itálie neutralitu. Vzápětí zahájila diplomatická jednání s Rakousko-Uherskem, od něhož za své setrvání v neutralitě požadovala odstoupení jižního Tyrolska, Gorice a Terstu. Rakousko-Uhersko v zásadě souhlasilo, ale Itálie se mezitím dohodla s Dohodou (Francie, Velká Británie, Rusko), která jí slíbila nejen všechna území požadovaná na Rakousko-Uhersku, ale i další území ve Středomoří a v Africe. Proto 4. května 1915 Itálie vystoupila z Trojspolku, 23. května 1915 vyhlásila válku Rakousko-Uhersku a hned na něj zaútočila v Tyrolsku a v Dolomitech. Navzdory své výrazné početní převaze (většina rakousko-uherské armády byla vázána v Haliči proti Rusku a v Srbsku) dokázala pouze obsadit území, která Rakušané dobrovolně vyklidili. Tam, kde se slabé rakouské pohraniční jednotky postavily na odpor, italský vítězný postup rázem skončil. Tak začaly úporné bitvy „na Itálii“, hlavně na řece Soči, které se dostaly i do písniček. Vyhlášení války Německu bylo tedy spíše formální.
– 29. 8. 1526 na jihu dnešního Maďarska, v bitvě u Moháče, porazili Osmani vedeni sultánem Sulejmanem I. vojsko Ludvíka Jagelonského, českého a uherského krále. Teprve 20letý Ludvík Jagelonský se utopil při útěku z bojiště. Od 15 let byl Ludvík ženatý s 16letou Marií Habsburskou, dcerou španělského krále Filipa I., žádného potomka se jim ale nepovedlo přivést na svět. Křesťanská Evropa se tenkrát vůči tureckému nebezpečí nepostavila jednotně. Navíc dokonce některé země (např. proradná Francie) viděly v Turcích spojence proti Habsburkům. Postupující turecká armáda byla dobře vycvičená a vybavená, Ludvík Jagellonský měl armádu o dost menší. Další posily pro Ludvíka byly na cestě, ale jejich pochod byl velice pomalý. Ani vojsko vypravené českými stavy nedorazilo na bojiště včas. Ovšem to bylo zapříčiněno i jistou žárlivostí, s níž česká stavovská obec hleděla na privilegovanější postavení uherských stavů a na Budín jako sídlo panovníka, které by raději měli v domácím prostředí – v Praze. Proto jim porážka uherských stavů jistě nebyla přímo proti mysli. Přesto i tak bojovalo u Moháče několik set až téměř tisíc mužů z českých zemí. Bitvu plánoval arcibiskup Tomori, který měl s Turky již řadu válečných zkušeností, neboť spravoval jižní Uhry vystavené každoročně jejich nájezdům. Tomori si byl vědom slabostí křesťanského vojska a proto zvolil defenzivní postavení za mokřady a doufal, že tento terén rozruší celistvost tureckých jednotek. Nestalo se tak. Král Ludvík se svou zálohou těžké jízdy přijel na bojiště až v okamžiku, kdy již bylo rozhodnuto a většina uherské armády se dávala na útěk. Délku trvání bitvy odhadují někteří historici pouze na hodinu a půl, jiní až na pět hodin. Zemřelo v ní sedm vysokých církevních představitelů, 28 uherských bánů, stovky šlechticů a tisíce vojáků. Odhady hovoří o zhruba 14 000, někdy i více padlých. Tím nejdůležitějším byl samotný král Ludvík Jagelonský. Při ústupu jeho unavený kůň padl na bok uprostřed řeky a Ludvík v brnění utonul. Následující den po bitvě nechal Süleyman popravit všech asi 2000 křesťanských zajatců. Dopady bitvy byly pro střední Evropu značné. Habsburkové se díky smrti Ludvíka stali dominantní silou v této oblasti, ovšem až po Osmanské říši. Za krále českého byl Ferdinand Habsburský (1503-1564) korunován snadno, ovšem s uherskou královskou korunou měl potíže, na ni si činil nároky Jan Zápolský, vládnoucí později s podporou Turků v Sedmihradsku. Uhry se tak na dlouhý čas rozdělily na tureckou, habsburskou a sedmihradskou část. Turecké oddíly navíc začaly pronikat až do Rakous a na Moravu.
– 29. 8. 1916 první světová válka: v Kyjevě byl podepsán tzv. Kyjevský zápis (o zásadách česko-slovenských akcí v Rusku), který podepsali za Československou národní radu Josef Dürich a Milan Rastislav Štefánik, za Svaz českých spolků na Rusi, V. Vondrák s J. Wolfem a G. Kašík za Slovenskou ligu v USA. Československá národní rada byla pak uznána za vedoucí orgán zahraničního odboje.
– 31. 8. 1986 zemřel 62letý Čestmír Řanda, rokycanský rodák, velký herec malých rolí a divadelní režisér. Do velkých dramatických postav ho předurčovala statná postava, kulatá tvář a hluboký hlas. Pracoval i v televizi a v rozhlase, žádán byl i v dabingu. Ačkoli byl v komunistické straně, byl typickým idealistou a nebyl počítán mezi dobré straníky. Rád si užíval života, miloval jídlo a cigarety, což ho nakonec předčasně přivedlo do hrobu.
– 1696 – v polovině srpna přiletěla na Moravu hejna sarančat a po poškození zemědělských kultur, se po pár dnech stěhovala dál, na západ, do Čech a ještě dál do Evropy. Jejich „nálet“ ale nebyl zdaleka tak ničivý jako před třemi roky. V srpnu jsou někdy v českých a moravských kronikách zápisy o náletech sarančat. Ty jsou obvykle po teplých zimách jak u nás, tak hlavně na východ od nás ve velké Uherské nížině a v rozlehlých ukrajinských stepích, tam sarančata přezimují a odtud vyráží k „tahu“ západním směrem. Podobných náletů sarančat do naší kotliny bylo víc, např. i v srpnu 1816.
(Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie, porovnávány s údaji v řadě dalších pramenů a případně pak upraveny.) -MK-
