Druhý pohled z 11.2.: Bohatí, chudí a naše představy

Často tu píšu o vyšší třídě a nižší třídě a elitě a chudině a dalších vrstvách, ale samozřejmě si uvědomuju, že je to popis extrémně zjednodušující. Připomínám to, protože by si to měli uvědomovat i čtenáři.

Politické chování vyšší třídy sdílí i řada lidí, kteří na tom nejsou finančně vůbec dobře, ale kteří prostě chtějí pocit, že patří mezi ty nahoře. Méně se mluví o opačném směru. A sice, že někteří lidé s dobrým vzděláním a významným majetkem programově zdůrazňují své „dezolátství“, aby vyjádřili, že se cítí patřit k poctivému pracujícímu lidu.

Všechny ty lidi spojuje společná představa, jak by se měl politicky chovat boháč a jak by se měl politicky chovat chudák. To funguje napříč společností. Radikálně se ovšem liší, co je pokládáno za dobré a co za špatné.

Jenže až dojde na lámání chleba, tak lidé jako Musk nebo Thiele dokážou měnit poměry (a zrcadlově proti nim třeba Soros a Gates). Lidé, co si jen představují, že k té elitě patří, ti mohou být sebehlasitější, ale moc toho nezmění.