Druhý pohled z 12.6.: Marxovský rozpor po 150 letech

Včera jsem tu zmínil ideu Curtis Yarvin, jak transformovat západní společnosti z průmyslových na řemeslné (s využitím umělé inteligence a pokročilé robotiky). Je to v první řadě vize pro Ameriku, ale v zásadě pro celý západní svět. Ostatně pronesl to v rozhovoru pro Junge Freiheit.

Jsou i jiné možnosti? Kdybych byl diktátorem já, zavedl bych režim, v němž by se pracovalo tři dny v týdnu (ta práce klidně může být těžká a otravná), tři dny by bylo volno a jeden den v týdnu by každý povinně chodil do školy – po celý život. Jak to financovat? Byly by nižší podnikové zisky, nižší manažerské bonusy a nižší výnosy z kapitálu.

A dost možná by měl každý ze čtenářů svoje nápady a vize, možná mnohem zajímavější než je tahle moje.

Jenže narážíme na stejný problém. Ti, kdo budou tu budoucnost určovat, nebudou vedeni záměrem vybudovat dobře fungující společnost šťastných lidí. Budou motivováni maximalizovat zisk jednotlivých subjektů a svůj vlastní prospěch bez ohledu na následky pro ostatní. A pokud někdo nebude chtít na tuhle logiku přistoupit, bude se muset spokojit s druhořadým postavením (což může být z pohledu jednotlivce velmi moudrá volba, ale problém společnosti to neřeší). Kombinace nových technologií a současného ekonomického modelu nás nutně táhne ke katastrofě.

Jak že to psal Karl Marx? Když se rozpor mezi výrobními vztahy (ekonomickým uspořádáním) a výrobními prostředky (technologiemi) stane neúnosným, následuje společenská změna. Velmi často změna revoluční.

Možná nakonec ty nové technologie opět zachrání Západ.