Druhý pohled z 15. 6.: V moci šílenců

Je tomu přesně rok, co probíhala ukrajinská ofenzíva. Expert s nejlepšími školami, včetně generálů a vysloužilých generálů neměli nejmenší pochybnost, že skončí obrovským úspěchem. Někdo by si třeba mohl položit otázku, jak může být úspěšná ofenzíva do důkladně připravené obrany, kde je obránců několinásobně více než útočníků, jsou lépe vyzbrojeni a o útoku předem vědí. Ale na to měli experti pádnou odpověď. Při prvním kontaktu Rusové opustí obranné pozice a v panice prchnou. Jenže co když neprchnou? Žádný plán B experti neměli. Žádný plán B neměli ani velitelé NATO. Ofenziva dopadla podle toho. Útočící ukrajinské jednotky NATO byly zmasakrovány a západní strana konfliktu se z toho nevzpamatovala. Nedokázaly ty mrtvé a těžce zraněné (bylo jich řádově 100 tisíc nahradit).

Proč to připomínám? Protože ti stejní experti usilují o raketovou válku mezi evropskými státy NATO a Ruskem. Celý plán je založena na předpokladu, že když začneme střílet na Rusy, Rusové se neodváží střílet nazpátek na nás. A co když se odváží? Žádný plán B opět neexistuje. Západ nemá srovnatelné raketové prostředky. A konkrétně Česká republika nemá ani protivzdušnou obranu. To znamená, že Putin si může v klidu vybrat jakékoliv místo České republiky a může tam střelit raketu. Na západní straně není nic, co by mu v tom mohlo zabránit.

Ale tím se experti nenechají zmást. Stejně jako si byli naprosto jistí úspěchem loňské ofenzivy.

Jako Latinos

Druhý poznatek z nedávného článku Curtise Yarvina. Co může ohrozit oligarchickou vládu, jaká teď drží moc v západním světě? No přece kombinace monarchie a vlády davu. Diktátor opírající o lidové masy.

Vlastně je to konstatování, že se celý západ dostal do situace hodně podobné Latinské Americe. Na jedné straně oligarchické diktatury opírající se o americké tajné služby, a proti nim občas vystoupí nějaký ten Chaves, tedy lidový diktátor. Výrazem „diktátor“ zde ale nemyslím, že by se za jeho vlády občané žili méně svobodně než za loutkové vlády označované výrazem „liberální demokracie.“

Ivo Budil varuje před „latinizací Evropy“ už delší dobu. Jenže ono to taky znamená, že bychom měli Latinskou Ameriku pečlivě studovat, protože jim se v posledních letech vzpoury daří.