Druhý pohled ze 14.6.: O komunistech s nostalgií

Nenápadným poraženým nedávných eurovoleb je KSČM. Poraženým nenápadně, ale zato drtivě. Značka Konečná je silnější než značka komunistická strana a zjevně je dostatečná k takovému volebnímu úspěchu, aby to pár lidem zajistilo pokračující členství mezi politickou elitou. Neexistuje už žádný rozumný důvod proč investovat tisíce hodin a miliony korun do renovace stranické struktury, školení a motivace lidí, obnovy ideologie atd. Logičtější je nechat stranu odumřít a přeměnit ji v obrovskou realitní kancelář pro správu či prodej miliardových nemovitostí.

Jakkoliv jsem nikdy nebyl voličem KSČM, nemohu se ubránit určité nostalgii. Víc než 100 let byla významnou částí našich dějin. A v dnešní debatě rozhodně chybí hlas, který by byl jednoznačně socialistický (ve smyslu státního vlastnictví výrobních prostředků a třeba i centrálního plánování) a přitom racionalistický, s důvěrou ve vědu a pokrok a s úctou k pracujícím vrstvám. Jenže můžeme jen snít, v čem by dějiny probíhaly jinak, kdyby tu byl subjekt přejmenovaný třeba na Stranu pracujících s vysoce efektivní strukturou a tisíci dobře vyškolených a motivovaných členů. Ten subjekt tu prostě není a nebude.

Je paradoxem, že česká komunistická strana zaniká v době, kdy komunistické strany v řadě západoevropských zemí jdou nahoru.

Že to už horší být nemůže?

Všichni to znáte. Když džihádista něco podřízne, nemůže za to islám. Je to jen projev psychických problémů. I kdyby on sám tvrdil, že to udělal pro Alláha, policisté, soudci a experti mu vysvětlí, že šlo ve skutečnosti o psychickou poruchu.

Teď se tomu dostalo pěkného doplnění. Evropský parlament jednomyslně přijal „doporučení“ ukončit přinucování kvůli mentálnímu zdraví. Takže ty džihádisty s mačetami tu necháme volně běhat.

Pokaždé, když máte pocit, že už to nemůže být horší, jste na omylu.