Druhý pohled z 16.12.: V čem spočívá politická moc

Jak definovat politickou moc. Moje definice zní takto: Moc mám tehdy, jestliže na mnou někdo přichází, potřebuje něco ode mě, je nucen mě prosit a já se mohu svobodně rozhodnout, jestli mu to poskytnu nebo ne. Mohu se tak rozhodnout, aniž by to pro mě mělo jakékoliv následky. Nebo když se mohu stejně svobodně rozhodnout, že mu něco odeberu nebo ho k něčemu přinutím.

Žijeme ve společnosti, kde jsou takové situaci vzácné. Většinou je tomu tak, že pokud někomu něco odmítnu, bude to pro mě mít určité následky. Záleží ovšem, jak jsou ty výsledky významné. Mám-li v té situaci 100% moci, mohu mu to odepřít bez jakýchkoliv následků (třeba nedat desetikorunu bezdomovci). Mám-li například 80% moci, mohu to odmítnout, ale bude to mít nějaké následky, byť nevýznamné. Mám-li například 20% moci, mělo by odmítnutí takové následky, že mu to raději poskytnu, i když se mi dvakrát nechce.

Pro západní společnosti je rovněž typické, že každý z nás je v mocenském vztahu vůči spoustě lidí. Někdo je na tom tak, že většinou má navrch on. Někdo jiný je na tom tak, že nemá navrch téměř nikdy.

Kdybychom všechny tyhle jednotlivé vztahy dokázali posčítat, viděli bychom rozložení politické moci. Skupiny, jejichž členové mají moci více, ti svou vůli prosadí. Prosadí ji přes ekonomické kanály nebo přes politické kanály nebo přes média nebo klidně jinak. Na cestě vlastně nezáleží. Vždycky vyhrají oni.

Proto platí, že každé politické změně PŘEDCHÁZÍ posun moci ve společnosti. Některé skupiny a sociální vrstvy získávají silnější postavení vůči ostatním. Postavení jiných je oslabeno. Jsou uzavírána nová spojenectví. To je to rozhodující. Nikoliv předvolební kampaně.