Druhý pohled z 16.3.: Porodnost – bude to chtít úplně jinak

Procházím zase nějaké texty o poklesu porodnosti. Zvlášť fascinující na tom je, že porodnost klesá všude. Napříč všemi civilizacemi a ekonomickými uspořádáními. U náboženských i nenáboženských lidí. Občas se nějakému vládnímu programu podaří pokles zpomalit nebo porodnost stabilizovat, ale jenom na čas.

Tomuto trendu se vymyká jen pár regionů, které jsou mentálně ve středověku (třeba Nigérie a okolní země), ale tam je to nejspíš otázka času. A také otázka momentální ekonomické situace. Když je země opravdu chudá a lidé hladoví, tak se až tolik dětí nerodí, protože zbědovaní lidé příliš plodní nejsou, často dochází k přirozeným potratům a k tomu musíme přičíst kojeneckou úmrtnost. Když zbohatnou, mohou si vybrat. Společnosti s velkým populačním růstem jsou někde uprostřed. Ostatně i Evropané se namnožili tak, že zaplnili několik kontinentů, v generacích po průmyslové revoluci.

Nicméně proč porodnost klesá? Obávám se, že je to až příliš jednoduché. Rození dětí je výhodné pro vládu a pro společnost jako celek. Je to přínos pro prarodiče (kdo by si nechtěl čas od času užít roztomilých vnoučátek). Je to dobré pro ostatní děti, protože vyrůstat s více sourozenci (a ideálně ještě s bratranci a sestřenicemi) je po všech stránkách výhodnější a zábavnější.

Jenže je tu někdo, pro koho to není výhodné ani trochu a kdo nese drtivou většinu nákladů – rodiče. Tak se zkouší morální karta: „Buďte morální, obětujte se pro nás a nic za to nechtějte.“ A ono to nefunguje! Jaké překvapení.

A když už někdo chápe děti jako obohacení citového života, tak přece stačí jedno, jak si správně všiml americký ekonom Tyler Cowen. Se třemi dětmi nemáte lepší emotivní život než s jedním. Naopak jste unavenější a stresovanější, takže si nakonec neužijete ani to jedno.

Samozřejmě, každý to má jinak. Nicméně základní trend je takový. Potřebujeme úplně nový model.