Druhý pohled z 18.2.: O šílenství bez hranic

Ještě nedávno byla nová aristokracie vrstvou absolutně vládnoucí v západním světě. Dnes je jednou ze skupin, které zápasí o moc. Pořád je ale zajímavé ji sledovat. Svým způsobem je to fascinující.

Jedním z klíčových prvků jejího chování je „okázalé předvádění ctnosti“ (virtue signalling), kdy člověk musí neustále ukazovat, že má správné postoje. Nestačí ty postoje zastávat, musí je také výrazně emotivně prožívat. Musí plakat kvůli vykořisťované planetě Zemi, kvůli napadené Ukrajině i kvůli transgenderovým dětem, chudinkám, které nikdo nechce vykastrovat.

Britský novinář Gavin Haynes k tomu přidává další figuru – „morální přebíjení“. Určité společenství stanoví určitou hodnotu a propuká závod, kdo v ní dokáže zajít dál. Kdo dokáže vymyslet opatření na ochranu klimatu, které způsobí největší hospodářské škody. Kdo dokáže vymyslet více pohlaví a identit. Kdo přijde s bláznivějšími gesty, jaké musí běloši předvádět jako odplatu za dědičnou vinu své rasy. A tak dále. Závod není nikdy u konce. Vždycky je možné vymyslet něco ještě šílenějšího.

Je to jeden z mechanismů destrukce třídního panství nové aristokracie, jenže potenciálně i destrukce  celé západní civilizace. I jakákoliv rozumná a chvályhodná věc se zvrhne v šílenství, přistupuje-li se k ní tímto způsobem.

Připomínám to proto, že podobné závody mohou velmi snadno propukat i na opoziční straně.