Druhý pohled z 2.2.: „Startovači“ a civilizace

Evoluční psychologové důsledně rozlišují mezi proaktivní agresí a reaktivní agresí. Při každé z nich se aktivují jiné okruhy v mozku a platí jiná pravidla chování.

Proaktivní agrese je vždy záměrná a téměř vždy do určité míry plánovaná. Vždy v ní jde o dosažení nějakého cíle. Zdá se, že během vývoje lidstva se příliš nemění. Snad jen to, že se vyvíjejí stále pokročilejší technické prostředky a že postupně přibývá situací, kdy se taková agrese obejde bez přímého násilí.

Reaktivní agresí reagujeme na ohrožení, domnělé ohrožení, urážku (tedy ohrožení postavení v tlupě) apod.  Po podnětu následuje okamžitá násilná reakce. Vypadá to, že během vývoje druhé této reaktivní agrese ubývá. Čím výkonnější mozek, tím méně reaktivní agrese. Prostě proto, že příliš vznětliví samci (nebo i samice) mívají kratší život. Často tak krátký, že se nestihnou namnožit. Stejný trend můžeme zaznamenat i během vývoje lidských kultur. Čím vyspělejší civilizace, tím méně reaktivní agrese.  Můžeme to označovat za málo mužné a divit se, že si toho někdo nechá líbit víc, aniž by se pustil do rvačky, ale kultury, kde ta zvyklost převáží, je dlouhodobě úspěšnější. Aspoň dosud tomu tak bylo.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.