Druhý pohled z 2.2.: „Startovači“ a civilizace
Evoluční psychologové důsledně rozlišují mezi proaktivní agresí a reaktivní agresí. Při každé z nich se aktivují jiné okruhy v mozku a platí jiná pravidla chování.
Proaktivní agrese je vždy záměrná a téměř vždy do určité míry plánovaná. Vždy v ní jde o dosažení nějakého cíle. Zdá se, že během vývoje lidstva se příliš nemění. Snad jen to, že se vyvíjejí stále pokročilejší technické prostředky a že postupně přibývá situací, kdy se taková agrese obejde bez přímého násilí.
Reaktivní agresí reagujeme na ohrožení, domnělé ohrožení, urážku (tedy ohrožení postavení v tlupě) apod. Po podnětu následuje okamžitá násilná reakce. Vypadá to, že během vývoje druhé této reaktivní agrese ubývá. Čím výkonnější mozek, tím méně reaktivní agrese. Prostě proto, že příliš vznětliví samci (nebo i samice) mívají kratší život. Často tak krátký, že se nestihnou namnožit. Stejný trend můžeme zaznamenat i během vývoje lidských kultur. Čím vyspělejší civilizace, tím méně reaktivní agrese. Můžeme to označovat za málo mužné a divit se, že si toho někdo nechá líbit víc, aniž by se pustil do rvačky, ale kultury, kde ta zvyklost převáží, je dlouhodobě úspěšnější. Aspoň dosud tomu tak bylo.
Problém ovšem nastává, když promícháte dvě kultury, z nichž jedna odpovídá 21. století a druhá sedmému století. Čemu se v 21. století smějeme nebo to ani nepochopíme, kvůli tomu se v sedmém století zabíjelo. Dokážete si představit, že se na někoho vrhnete s úmyslem ho zabít, protože vám ukázal podrážku? Takže narážíme na nepochopitelné agrese, ustupujeme, jsme stále citlivější… a je to čím dál horší. Protože byl vyřazen z činnosti základní evoluční princip, že příliš vznětliví jsou likvidováni.
Likvidací v tomto kontextu nemyslím zabíjení. Vhodnější řešení by byly masové deportace. Nicméně nemůžeme se lidem ze sedmého století divit, že jsou neustále ublížení a že téměř všechno pokládají za útok proti sobě a za projev útlaku nebo diskriminace. Typickým projevem islamofobie je, že dosud pro všechny neplatí práva šaría. Naši předkové v sedmém století to nejspíš neměli jinak. Ale je absurdní si nalhávat, že s nimi můžeme žít v jedné zemi.