Druhý pohled z 21.2.: O temných elfech

V jednom z nedávných článků přirovnal Curtis Yarvin americkou společnost k příběhu žánru fantasy. Vystupují v něm hobiti a elfové. Hobiti jsou pracovití, zemití, celkem poctiví a trochu jednodušší. Elfové jsou krásní a vznešení, poněkud přejemnělí, a mají nějaké schopnosti, které hobitům chybí. Zájmy elfů a hobitů jsou ovšem opačné, takže ty dva národy neustále stojí proti sobě a neustále mezi nimi propukají konflikty.

Kromě toho existuje skupina temných elfů, kteří vypadají jako ostatní elfové, mají jejich schopnosti, ale v konfliktu stojí na straně hobitů. Pochopitelně existuje nepřátelství mezi běžnými elfy a temnými elfy. Jenže existuje také napětí mezi temnými elfy a hobity. I když jsou v konfliktu na stejné straně, je mezi nimi dost nedůvěry a velmi často si nedokážou navzájem porozumět.

Celé je to vlastně jen poetický popis toho, že někteří příslušníci vyšší třídy se v třídních konfliktech občas přidají k třídě nižší. Jenže ono to zároveň ukazuje pár věcí, kterých by si člověk jinak nemusel všimnout. Třeba neporozumění a napětí mezi dvěma skupinami opozice rozdělenými úrovní vzdělání a mírou analytických schopností.

Curtis Yarvin nezná české národní obrození, takže neví, že ty skupiny mohou spolupracovat přirozeně a hladce. Jenže i my zjišťujeme, že české národní obrození bylo výjimečnou záležitostí.

Asi si budu říkat temný elf. Vlastně téměř všichni čtenáři Plné verze jsou temní elfové.

A ještě něco. Nikdo není zařazen definitivně. Jungmannova národní akademie je instituce, která přeměňuje hobity v temné elfy. A naopak existuje řada institucí „vlastenecké alternativy“, které přeměňují temné elfy v hobity.