Druhý pohled

Druhý pohled z 23.1.: Všechno při starém

Vrchní soud dnes odsoudil v dalším politickém procesu učitelku Martinu Bednářovou. Odsoudil ji za výroky, jaké běžně pronášejí členové nové americké vlády. Za výroky, z nichž některé jsou pravdivé, a některé jsou subjektivně hodnotící. Jak je to pro současnou vlnu politických procesů typické, klíčovým soudním argumentem je, že „všem kriticky smýšlejícím občanům je záležitost jasná.“ Není třeba dokazování, vše je jasné. Téměř stejná formulace zazněla u soudu s Walterem Kraftem, velmi podobná u soudu s Josefem Skálou.

Sociální psycholog Jonathan Haidt nazývá takový postoj „naivním realismem“. Prostě si něco myslím, nepochybuju o tom, neztrácím čas diskuzemi a tak to je. Můj názor rovná se realita, realita rovná se můj názor. V raném dětství jsou naivními realisty všichni, ale většina lidí se do puberty naučí vidět svět složitěji.

Zajímavé je ale načasování. Snad to vyléčí z naivních představ všechny, kdo mají pocit, že změny v Americe se týkají i nás. Trumpovská revoluce bude možná někoho inspirovat a někoho povzbudí, ale pro tuto chvíli je vše při starém. Žijeme v zemi totální vlády liberální oligarchie (nové aristokracie) a to nejlepší, co můžeme od podzimních voleb očekávat, je otevření nového kola studené občanské války.

Jeden myslel na “Druhý pohled z 23.1.: Všechno při starém

  • Naivní realismus je i vládní „děláme, co je třeba“ a veřejnoprávní „demokratické strany x populistické strany“?
    Hodně lidí u nás zamrzlo v mentálním věku deseti let. Asi život v závětří hegemona je takový trochu mamahotel…

    Během loňské dovolené jsem se prokousal asi šedesáti stranami Čtvrté politické teorie od Dugina… Upozorňuje tam na to, že ta naivně realistická argumentace je typická pro liberální síly a poměrně účinně zabíjí politickou diskuzi. Jestliže je to, co prosazujeme je správné, pak pokud s námi nesouhlasíte, prosazujete něco, co správné není…
    Škoda, že píše tak těžce…

Napsat komentář