Druhý pohled z 25.2.: O opuštěném služebnictvu

Mluví se o tom, že Spojené státy přestávají Evropu podporovat, Evropa zůstává bezradná a bude pro ni těžké, aby si poradila. Jenže tak to není a nikdy nebylo. Jenom další fantasmagorie.

Skutečnost je taková, že po celou poslední generaci prosazovala většina evropských politiků takové aktivity, které byly pro jejich státy škodlivé až zničující. Sledovali ty aktivity v mylné víře, že se tím zalíbí Američanům. Ve skutečnosti si tím získali přízeň jen části americké mocenské elity – té části, která byla smetena nedávnou revolucí. Teď zjišťují, že většina Američanů o to vůbec nestojí. Vůbec. Ani okrajově. Bez ohledu na to, jak se nám líbí nebo nelíbí Trumpův komunikační styl, je jisté, že jeho kroky mají v Americe masovou podporu. Nikdo nechce utrácet další peníze za válku mezi dvěma druhy Rusů. Nikdo nechce podporovat neonacistické oddíly na Ukrajině. A že by kvůli tomu měli dokonce umírat američtí kluci, to je za hranicí myslitelnosti.

Evropští politici by mohli vydechnout a začít sledovat zájmy vlastních zemí. Žádnou americkou podporu by k tomu nepotřebovali. Jenže toho nejsou schopni.

Problémem nejsou v tomto případě zájmy, nýbrž davová emoce. Evropští nohsledové opuštění panstvem si připadají zrazení. Tolik se snažili! Nechali vyplundrovat vlastní země. Když jim Američani odposlouchávali jejich státníky, nechali si to líbit. Když podnikli teroristický útok na životně důležitý plynovod, ještě jim poděkovali. Zničili vlastní obranyschopnost, aby mohli kupovat hromady amerického šrotu.

To je ten skutečný problém. Opuštění lokajové, kteří nemají komu sloužit a před kým se ponižovat. Teď propadají hysterii a pokouší se o teatrální gesto vzdoru. My nikoho nepotřebujeme! My si vystačíme sami!

Ale nevystačí.