Druhý pohled z 25.5.: Jak zní skutečná ústava

Chceme-li pochopit, jak funguje nějaký politicko-ekonomický režim, nemá smysl ztrácet čas, co je zapsáno v ústavách a zákonech nebo o čem mluví státníci. Důležité je pozorovat, jak takový režim funguje a snažit se formulovat, podle jakých pravidel funguje. V tom je práce dobrých politologů velmi podobná práci přírodovědců.

Důležité je přitom rozlišovat poruchy od běžného fungování. Je třeba nějaký případ korupce poruchou nebo součástí běžného fungování politicko-ekonomického režimu? Pokud se jedná o poruchu, tak vznikne snaha tu poruchu opravit. Ta snaha nemusí být nakonec úspěšná, ale musí být chápána jako významná a musí se jí účastnit i mocní a bohatí. Pokud je případ třeba i kritizován, ale nevyvolá žádnou vážně míněnou snahu o nápravu, pak se jedná o součást běžného fungování systému.

Krajský soud v Olomouci uložil nepodmíněný trest šestnácti měsíců vězení mládenci, který napsal něco nepřijatelného na facebook. Napsal to ovšem v době, kdy byl ještě nezletilý. Jinými slovy, v České republice je možné poslat do vězení za nesprávné řeči i dítě.

Deník The Times přinesl oficiální statistiku, že ve Velké Británii je ročně zatčeno o odvedeno v poutech přibližně 12 tisíc lidí (!) za nepřijatelné projevy na sociálních sítích. Velká Británie za to není nijak kritizována. Žádná oficiální lidskoprávní instituce netvrdí, že by britské úřady jednaly nepřijatelně.

Je možné, aby čas od času někdo tyto poměry kritizoval, ale žádné nápravné akce to nevyvolává. Jedná se tedy o součást fungování systému.

Příslušný bod skutečné ústavy České republiky i jiných evropských států  zní:

Státní moc má právo trestat občany, kteří ji kritizují, a to šikanou, zatýkáním, finančními tresty, zákazem výkonu povolání a i uvězněním, a to dle své libovůle. Nemá však právo jim za svou kritiku ukládat nepodmíněné tresty delší deseti let.