Druhý pohled z 26.6.: Až příliš skromný návrat krále

Ve včerejším povídání s Petrem Burešem jsem se vrátil k tomu, co jsem říkám už několik měsíců. Všechno, co je v české politice opravdu důležité, probíhá uvnitř hlavy Andreje Babiše. Jde o to, že se může stát českým Ficem nebo může zůstat v dosavadní roli v podstatě nevýrazného otloukánka. Nikdo jiný ho zatím nahradit nemůže, protože nikdo jiný nemá srovnatelnou sílu.

Všechny ostatní opoziční aktivity mohou být v nejlepším případě doplňkem Babišova ANO.

A poslední události vybízejí k mírnému optimismu. Zejména Babišovo intenzivní jednání s Orbánem a Ficem. Ale i zdánlivě nesouvisející věci jako výměna partnerky za mladší, což by naznačovalo, že majitel Agrofertu a ANO má dostatek životní energie. Jak jsem včera řekl, v jiné době by byl Andrej Babiš v podezření, že se chce vyhlásit českým králem.

Mimochodem, náš smysl pro dobro by chtěl, aby se objevil pan čistý, postavil se do čela opozice a zvítězil. Ale historie nás učí, že častěji vítězí správcové či místodržící, kteří se jeden den hrbili před vládci impérií a druhý den vyhodnotili situaci, že impérium ztrácí sílu a že je čas na vzpouru.

Spojování opozice. A proč vlastně?

Před pár lety se opozice pokoušela zastavit řádění liberálních demokratů či globalistických sil či jak jinak tomu budeme říkat. Neuspěla ale a řádění pokračovalo, takže jsme se postupně dostali do situace, že už není co bránit.

Skutečná opozice má nejvyšší čas přemýšlet o tom, jak na troskách vybudovat nový národní stát. Připravovat konkrétní plány, jak opravit školství, jak znovu postavit fabriky, jak má vypadat péče o krajinu, jak má vypadat budoucí sociální systém. Jaký ekonomický model potřebujeme a jakou mravní ideovou atmosféru.

Jenže příprava pozitivního programu naráží na problém spolupráce. K čemu je, že shodně kritizujeme současnou vládnoucí skupinu, kdy to chce jeden řešit absolutně volným trhem a druhý aktivním národním státem s průmyslovou politikou? Co když je pro někoho důležitý vědecko-technický pokrok, možná i nové společenské instituce a druhý se chce vracet do středověku? Co když chce jeden budovat společnost volnomyšlenkářskou a druhý náboženský stát? Pak se může snadno stát, že jediným důsledkem spojování je, že nikdo neudělá žádnou práci, protože se vše rozmělní v nekonečném dohadování.