Druhý pohled z 26.7.: Katar, pak dlouho nic…

Před americkou válečnickou mašinérií není nikdo úplně bezpečný, jenže na druhou stranu je jen málo zemí, které jsou tak otevřené zahraničnímu vměšování jako Spojené státy. Dost možná, že to vychází z podstaty jejich politického systému. Pokud rozumí „demokratickému vládnutí“ tak, že každá bohatá organizace může ovlivňovat vládu, pak potřebují systém, kde bude stát velmi náchylný k manipulaci. A v rámci volnotržní soutěže toho může využít každý, ať přichází odkudkoliv.

Může nám to být sympatické nebo ne, ale tak to prostě mají v Americe zařízeno a nevyužít toho je trestuhodné. Kdyby se kubánská vláda v posledních dekádách víc snažila a pár nejvlivnějších Američanů dnes mělo luxusní vily na Kubě (v rámci osobních vztahů s kubánskou vládou), nemuseli dnes řešit blokádu. A že Česká republika nevyužila českého zázemí Donalda Trumpa k získání speciálního vlivu, za to by se snad mělo stavět před polní soud. Snaží se i Čína? Samozřejmě, že ano! Snaží se Izrael? Samozřejmě, že ano! Snaží se evropští liberálové? Samozřejmě, že ano!

K nejzajímavějším otázkám pochopitelně patří, jestli se mezi těmi ovlivňovateli rýsuje nějaký superhráč. Ano, rýsuje. Katar! Za poslední dekádu vynaložil na ovlivnění americké politiky, ekonomiky a školství asi 400 miliard dolarů. Katarské peníze najdete v podstatě v každém politickém projektu, na každé univerzitě, ale Katar ovládá taky klíčové prvky americké infrastruktury (například některé plynovody). Katarské neziskovky ovlivňují školství, takže třeba na základních školách v New Yorku se děti učí z map, na kterých není vůbec zakreslen Izrael. Ale to je jen takový detail na okraj.

To je asi hlavní důvod, proč se o katarském vlivu tak málo mluví. Protože od nich bere úplně každý.

Pro srovnání. Proizraelský AIPAC má k dispozici asi 100 milionů dolarů ročně, tedy cca 50× méně (většina peněz pochází od dárců uvnitř USA). Můžeme uvažovat, že ty peníze využívají mnohem efektivněji, ale pořád je to vztah obra a trpaslíka.