Druhý pohled z 6.1.: O poctivě a nepoctivě vydělaném

Byl jsem včera cosi řešit na městském úřadu v Novém Strašecí a u vchodu stojí socha zemědělské dělnice. Krásná a vznešená. Čím se vracím k tomu, jak poctivá práce přestala být hodnotou sama o sobě (a nejen kvůli vydělaným penězům) a jaké to má pustošivé následky ve všech oblastech života.

Když jsem minule připomněl, že v 90. letech byly masově odstraňovány sochy oslavující práci, i když neobsahovaly žádné komunistické symboly, dostal jsem od čtenářů dotazy, o kolik soch se mohlo jednat. Tak jsem hledal a zjistil, že neexistuje žádná evidence odstraňovaných uměleckých děl! Existují nicméně různé odhady, ty se liší, ale shodují se, v letech 1990 – 1995 bylo odstraněno několik tisíc soch dělníků, rolníků, družstevnic, učitelek apod. Podle tehdejších úřadů takové sochy z principu nemohly být předmětem památkové ochrany a nikdo tehdy ani neřešil, co z toho je komunistické a co masarykovské. Prostě se to vzalo jedním vrzem.

Ale ještě vážnější změnou bylo, jací lidé začali být zobrazováni v médiích jako vzory. Už to nebyl řidič, který ujel milion kilometrů bez nehody. Ani šíleně pracovitý horník. Ani učitelka, která naučila stovky dětí počítat. Mediálním hrdinou devadesátých let byl šejdíř, kterému se nějak podařilo získat hodně peněz a od třicet let se válel na pláži. Nebo estébák, který své kontakty prodal Microsoftu a stal se pohádkově bohatým. Ve skutečnosti na tom není nic úctyhodného a dokonce to ani nevede ke šťastnému životu, ale to nám tehdy zatajili.

Zase další oblast, kde se obloukem vracíme do předmoderní doby. Před průmyslovou revolucí tomu opravdu bylo tak, že žít z renty bylo pokládáno za něco vznešeného a pracovat za cosi buranského, křupanského a celkově hodného pohrdání. Celé 19. století se Západ tohoto vzorce obtížně zbavoval a ještě na jeho konci napsal Veblen slavnou knihu Zahálčivá třída, kde ukázal, jak mnozí lidé, kteří ve skutečnosti často pracují, předstírají zahálčivost.

Až v první polovině dvacátého století byla tahle patologie úplně vymýcena. A od devadesátek se vrací. Když miliardář Březina před časem řekl studentům VŠE, že peníze nejdou důležité, že důležité je, aby každý dělal svou práci dobře a aby ho bavila, tak působil jako zjevení. Ale přesně tak to je.

A i když nemůžeme zvrátit civilizační trend, můžeme mít jasno aspoň pro sebe. Peníze, které nejsou vydělané prací, jsou peníze ukradené. Spekulant na burze je hoden mnohem hlubšího pohrdání než prostitutka, protože ona nějakou práci odvádí. On nikoliv. A pokud někdo přijde o peníze investované do fondů, bitcoinů apod., není třeba ho litovat víc než jakékoliv gamblera. Kdyby si za ty peníze koupil nářadí nebo zaplatil kurz, zůstalo by mu aspoň něco. Ponechávám stranou jednotlivé naprosto speciální případy.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.