Druhý pohled z 6.3.: Sedmé konzervativní dogma

Další díl seriálu o dogmatech konzervatismu jako hlubokého filosofického přesvědčení, které jde mnohem dál než odmítnutí progresivistického běsnění.

Včerejší dogma znělo, že základem státu jsou dobrovolná sdružení. To dnešní Kling formuluje následovně: Trh vede k tomu, že lidé dělají užitečné věci, a vede také k růstu národního bohatství.

A většinou jsou konzervativci ještě mnohem dál. Jdou až k přesvědčení, že když lidé něco dělají z touhy po zisku, funguje to lépe, než když se panovník snaží ve své zemi něco vylepšit prostě proto, že pečovat o vlastní zemi je jeho práce.

Je takové dogma udržitelné? Je v souladu s empirickou realitou? Jak kdy.

Málokdo asi bude zpochybňovat, že když je ve městě šest pekáren a necháte je volně soutěžit, bude výsledkem lepší a levnější pečivo, než kdyby tam bylo šest poboček státního podniku České pekárny. Tady mají konzervativci pravdu.

Jenže bude se soutěžit pekařským umem, nebo tím, kdo svým zaměstnancům srazí mzdy na nižší úroveň? A pokud na takový případ dojde, bude levné a kvalitní pečivo dostatečnou cenou? Samozřejmě, pokud se lenochům povede špatně, nebudeme nic namítat. Ale co když klesnou mzdy poctivých a pracovitých lidí tak, že nebudou mít na obživu?

Nebo jiný problém. Co když bude za jedním z těch pekařů obrovský kapitál, který masivní reklamní kampaní nebo sérií šikanózních soudních sporů zničí své konkurenty a pak začne prodávat připálené rohlíky za vysoké ceny, jak mu to umožní monopolní postavení? Platí ještě, že trh vede k tomu, že lidé dělají užitečné věci?

Ale pojďme ještě dál. Když neregulované toky spekulativních investic ničí celé národní ekonomiky, likvidují fabriky a uvrhují celé regiony do zkázy, můžeme to označit za užitečné věci a růst národního bohatství?

Navíc v reálném světě je trh jen zřídka oddělen od násilí. Obchodní skupiny, které stály na začátku prvních států, byly zároveň bojovými družinami (jak to dnes vidíme třeba u drogových kartelů). Obchodní lodě byly po zuby vyzbrojeny – připravené zasáhnout proti každému, kdo by chtěl prodávat někomu jinému za neschválenou cenu. A jak víme z dějin 19. a 20. století, za každým úspěšným továrníkem stála policie s puškami. Co je na tom svobodného?

Obávám se, že sedmé konzervativní dogma je zjevně chybné. Ale mohlo by být přeformulováno rozumněji. Za určitých okolností může trh vést k tomu, že lidé dělají užitečné věci, a může vést také k růstu národního bohatství.