Druhý pohled z 6.5.: Problém životního stylu

Hodně se tu zabýváme tím, jak chytrá počítačová zařízení poškozují mozky nebo aspoň brání jejich rozvoji. S tím souvisí i otázka, jak tomu čelit. Osobně mám za to, že v dlouhodobé perspektivě nemohou být problémy vytvářené technologiemi řešeny jinak než nasazením ještě modernějších technologií (jak jsem to zmínil třeba zde). Aspoň tomu tak bylo po celé dosavadní dějiny.

Jenže nemůžeme pasivně čekat na další generaci technologií. Chránit své mozky, životy a vztahy musíme už dnes. Ostatně, kdo si lépe poradí letos, ten bude mít větší prospěch z toho, co přijde.

Moc pěkný text k tomu napsal Štěpán Čábelka (zde). V podstatě doporučuje žít s vědomím, že i když mi umělá inteligence či jiný kus chytré techniky v něčem pomůže, zároveň mi to ubližuje. Každé použití bych měl tedy vyvážit nějakou péčí o svou mysl a pravidelně myslet na její regeneraci.

Jenže je možné k tomu taky přistupovat skupinově. Na webové stránce spravované sociálním psychologem Jonathanem Haidtem se dočtete (zde), že v Americe se rodí řada místních dobrovolných komunit. Lidé chtějí spolupracovat osobně, ne přes sociální sítě. Chtějí společně dělat smysluplnou práci, ne zvedat zisk nějaké korporace. Chtějí vytvářet jiné typy vztahů a jiné typy solidarity, než do jaké je tlačí svět skupin na sociálních sítích. Autoři si například všímají toho, že zatímco svět sociálních sítí je světem hvězd a neustálé konkurence, místní komunity jsou spíše světem osobní podpory. Méně důrazu na vlastní ego, více důrazu na kolektiv (na komunitu). To posiluje jiné psychické rysy.

Taková alternativa vůči globalistickému světu velkých médií a centrálně ovládaných sociálních sítí téměř přesně odpovídá tomu, co doporučoval docent Robejšek v nedávném programu pro Jungmannovu národní akademii. Jenže když člověk prochází stránky těch komunit, všimne si, jak jsou hipsterské, elitářské a multikulturní. Jsou to komunity bohatých lidí, kteří mají více prostředků, schopností, možností a kontaktů.

Mohli bychom tak směřovat ke katastrofickému scénáři, kdy mozky dolních 8% budou oblbovány chytrými zařízeními a sociálními sítěmi, horních pět procent bude žít ve funkčních místních komunitách a ostatní budou někde mezi. Před tím varoval už před více než 10 lety Charles Murray. 

Připomínám, že to není problém politiky, ale problém životního stylu.

Běžní čtenáři tohoto webu mají přístup pouze k části textů. Plnou verzi Hamplova druhého pohledu si můžete objednat zde.