Druhý pohled z 9.10.: Rodičovství a štěstí

Evoluční biologie nabízí velmi silné zdůvodnění, proč k mužům patří agresivita a racionální myšlení, zatímco k ženám empatie a konformita. Přímo to vyplývá z toho, jak je rozděleno břemeno těhotenství, kojení a péče o malé děti. Je tedy jasné, že tomu nemůže být jinak.  Nemůže? Podle statistik, které publikovali Simon Baron-Cohen a další neurovědci, má třetina  žen má víc technické myšlení než průměrný muž a třetina mužů je víc empatická než průměrná žena.

Dokumentuje to, že přímo popsaný evoluční tlak není jediný faktor vývoje lidské mysli. Roli hrají i další příčiny, možná se projevují i různé menšinové evoluční strategie. Vidíme spíše zápas různých tendencí mířících různými směry.

Připomínám to, protože to ukazuje, jak nesmírně komplikované je to se sklony, které ovlivňují lidskou porodnost. Žijeme v době, kdy porodnost klesá téměř všude na světě. Na mnoha místech je pokles tak prudký, že má povahu vymírání. Děje se to bez ohledu na náboženství, životní styl, převládající tradice apod.

Dlouhodobě v každém živočichu se sráží dvě tendence (mimo jiné, těch tendencí je celá řada). Na jedné straně puzení namnožit se. Geny těch, kdo neměli dost velkou chuť se namnožit, vymizely z populace. Jenže proti tomu stojí lidská touha žít dlouhý a šťastný život. Touha, která se taky nejspíš postupně vyvíjela a která může být vedlejším produktem evoluce nebo dokonce jen nehodou.  Z hlediska samečka by bylo lepší a bezpečnější, kdyby se vyhnul riskantním pokusům o předávání genetickému materiálu. Z hlediska samičky platí totéž ve smyslu péče o potomstvo.

Jenže geny nakonec naše předky obelstily. Přinutily je udělat něco, co snížilo jejich šance na dlouhý a šťastný život. Jak říkají evoluční biologové, staly se z nich jen takové nástroje pro přenos genu do dalších generací.

Po statisíce let to fungovalo. Jenže roste racionalita, roste poznání, v mnoha ohledech stojíme na ramenou svých předků, hodně poznání je vtěleno do společenských institucí a do pravidel, které bez velkého přemýšlení dodržujeme. Je stále těžší lidi přelstít a přimět je, aby nadřadili porodnost vlastnímu životnímu štěstí. Když si všímáme, kolik dětí plodí ti nejbohatší, měli bychom si také všimnou jejich komfortu, včetně sloužících. Měli bychom si toho všimnout, protože pro ně rodičovství znamená menší břemeno, méně odříkání a menší zásahy do života.

Tak jako v mnoha jiných oblastech, i zde platí, že starý model funguje mizerně a nový ještě nemáme.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.