Druhý pohled z 9.5.: Rodina a welfare state

V 60. a 70. letech, kdy byla v USA vyhlášena „válka proti chudobě“ a kdy byl masivně rozšiřován sociální stát, chápali úředníci tradiční instituce typu rodiny jako konkurenta sociálních programů. Válka tedy nebyla vedena jen proti chudobě, ale taky proti tradičním institucím a tradiční morálce. Stejný trend se objevil později a v o něco menší míře i v Evropě.

Nemělo by nás to ale svádět k omylu, že VŠECHNY sociální programy jsou proti-rodinné. Když byl v 19. století a na začátku 20. budovány základy státu blahobytu (tedy za Bismarcka, Disraeliho a později třeba Masaryka), nikoho vůbec nenapadlo, že by mohl být jakýkoliv konflikt s „tradiční rodinou“, což byla tehdy poměrně nová instituce, která se postupně prosazovala. Po druhé světové válce vytvářeli stát blahobytu ti, kdo chápali rodinu jako základ státu. Štědrý sociální systém podporoval rodinný život. A totéž platí dnes v Maďarsku a Polsku.

Rozhodně tomu tedy není tak, že by státní důchody a státní podpory oslabovaly rodinu. Sice se na tom shodnou neomarxisté i ekonomičtí liberálové, ale ve skutečnosti mohou státní sociální programy podporovat tradiční společenské instituce a většinou tak tomu opravdu je. Není například žádný důvod zařazovat do sociálních programů prémii za to, že lidé nejsou sezdáni (jak je tomu dnes v České republice).