Ivo Budil o minulosti a budoucnosti
Tentokrát nepřináším vlastní úvahy, ale přepis řeči, kterou profesor Budil proslovil na startu mé knihy Střízlivění 19. ledna tohoto roku. Prostě proto, že je to úvaha hlubší, než jakou bych dokázal sepsat já.
“Domnívám se, že kniha Střízlivění od Petra Hampla přichází právě včas. Nejde totiž jenom o to, že se završil proces střízlivění české společnosti z jejích nadějí a iluzí po roce 1989, z ekonomického liberalismu, z takzvaného Západu, z atlantických struktur. Především jde o to, že se na horizontu pravděpodobně rýsuje geopolitická změna, v níž uspějí ti, kteří jsou na ni intelektuálně a morálně připraveni a nejsou v zajetí falešného vědomí, jak o něm hovořil Karel Marx.
Petr Hampl proto mluví o potřebě vychování kontraelity a nové ideologie, která napraví materiální a morální škody. Škody, které nejsou menší než po ničivém válečném konfliktu. Ideologie jsou dvojího druhu – manipulující a svazující na straně jedné, inspirující a mobilizující na straně druhé. Manipulující a svazující ideologie dobře známe. Sám je nazývám neomalthusiánstvím a jsou dle mého soudu odpovědné za paralýzu moderního rozumu a kritického myšlení a za všeobecný úpadek vzdělanosti. V zájmu globální finanční oligarchie mají za cíl přeměnit sebevědomé, vzdělané a politicky aktivní občany v bezradné a zmatené nevolníky, v rámci jakéhosi návratu k ancien régime před rok 1789, v němž velké aristokratické vlastníky půdy vystřídají finanční oligarchové, spekulanti a rentiéři. (výraz ancien régime proslavil Alexis de Tocqueville v knize Starý režim a revoluce a označuje jím poměry před Francouzskou revolucí – pozn. PH).
Naznačil jsem, že naši společnost může zachránit obnovení technologické inovace, to znamená směsice technologických zázraků, utopických snů a politické imaginace.
Inspirující a mobilizující ideologie se musí vůči tomuto vývoji vymezit a opřít se o produktivní a tvořivé síly moderní doby, které kdysi uvolnilo osvícenství a průmyslová revoluce. Ve svém rozhovoru, který je součástí knihy, se zmiňuji o prométeovském ethosu moderní vědy a technologie. O tom, že velká díla velká díla západního stavitelství či technologický um a výkon vyvolávaly posvátné pocity či sugestivní emoce, které dříve náležely tradičnímu náboženství. Naznačil jsem, že naši společnost může zachránit obnovení technologické inovace, to znamená směsice technologických zázraků, utopických snů a politické imaginace.
To je však ještě budoucnost. Produktivní a technologická tvořivost se musí opírat o dostatečně početné a energické širší vrstvy, které musí vyrůst z kontraelity, o níž píše Petr Hampl. Nespoléhejme se tedy na zázrak nebo na zásah vnějších sil, ale na drobnou, nicméně systematickou práci, která vyústí v nové národní obrození. Proto děkuji Petru Hamplovi za jeho aktivity a za jeho knihy. Děkuji vám všem.“
Tolik Ivo Budil. Hampl k tomu může doplnit pouze to, že kromě obrození 2.0 budeme taky potřebovat budovatelství 2.0.
