K výročí kamionové vzpoury

V těchto dnech to jsou dva roky, kdy vrcholily protesty kanadských řidičů kamionů. Dokázaly naplnit první stránky nejen alternativy, ale i mainstreamového tisku. Z určitého pohledu tedy úspěch. Nicméně při bližším pohledu se celá záležitost ukazuje jako složitější.

Nechci komentovat jejich požadavky. Konec konců, od vojáka nebo šoféra kamionu se nečeká, že bude datový analytik. Rozhodně ale vzpouru organizovali stateční lidé, kteří se dokázali velmi dobře organizovat. Jenže něco chybělo – podpora veřejnosti. Dokonce i mezi kamioňáky byli v menšině. Oficiální odhady říkají, že se protestů účastnilo 250 kamionů a ve skutečnosti jich nejspíš bylo násobně více. Pořád je to ale nepatrný zlomek z 250 tisíc velkých kamionů a velkých náklaďáků na kanadských silnicích. Však se k nim taky nepřipojil žádný z odborových svazů řidičů a přepravců.

…vzpouru organizovali stateční lidé, kteří se dokázali velmi dobře organizovat. Jenže něco chybělo – podpora veřejnosti.

Protestující postupně blokovali hraniční přechody mezi Kanadou a USA, vládní budovy a později i centra velkých měst. Dokázali to dělat velmi účinně, a dokázali se taky dostat to velkých médií. Každý občan Kanady znal jejich požadavky nebo se o nich mohl velmi snadno dozvědět (pokud chtěl). Ostatně, pár týdnů plnili i stránky světového tisku. Takže nesporný úspěch.

Jenže to je jenom polovina příběhu. Jak už jsem připomněl, nikdy neměli podporu většinové veřejnosti a proti nim stál prezident Justin Trudeau  – nepříliš oblíbený fanatický zastánce mulimské migrace, multikulti, LGBT… prostě bojovník proti normálním lidem. Jenže taky vychytralý člověk, který dokázal rozpoznat příležitost.

Trudeau se Kanaďanům předvedl jako ochránce poctivých pracovitých občanů a jako bojovník proti agresivní menšině. A ono to fungovalo! Veřejnost ho podporovala a premiér zjistil, že je najednou nesmírně snadné zavádět represivní opatření – když většina národa stojí za vámi. Najednou nemusíte úzkostlivě řešit, co je v ústavě a co v ní není. A kdy jsou na vaší straně i velké banky, máte možnosti téměř neomezené. Co třeba zablokování bankovních služeb každému, kdo nesouhlasí s vládou?

Protestující získali články ve velké tisku, prohlášení spousty celebrit a politiků na svou podporu a získali taky slušné peníze. Od podporovatelů vybrali řádově 30 milionů kanadských dolarů (přes půl miliardy korun). Ze svých požadavků ale neprosadili vůbec nic. Nedosáhli dokonce ani toho, že by se nimi představitelé vlády i třeba jenom sešli.

Kanadští kamioňáci si vysloužili pomyslný pomník hned vedle chlumeckých sedláků. Pomník v dlouhé řadě těch, kdo „to aspoň zkusili.“

Kanada ale není po jejich vystoupení stejná jako před ním. Šílený premiér Trudeau posílil a drakonická opatření proti politické opozici už zůstala v platnosti. Proti dalším a dalším skupinám. Kdybych byl konspiratik, musel bych rozvíjet teorii, že za těmi protesty stál Georg Soros.

Kanadští kamioňáci si vysloužili pomyslný pomník hned vedle chlumeckých sedláků. Pomník v dlouhé řadě těch, kdo „to aspoň zkusili.“

Tu zkušenost by si měli připomenout organizátoři nadcházejících zemědělských protestů (psáno v předvečer blokády Prahy). Snad si uvědomí, že

  1. Nejde o to něco ukazovat či sdělovat premiéru Fialovi či členům vlády. Ti o vás moc dobře věcí a kašlou na vás.
  2. Nejde o to něco ukazovat těch přibližně 800 tisícům lidí, co si říkají „alternativa“. Ti už to vidí stejně jako vy a jsou dostatečně přesvědčení.
  3. Bojujete o mínění přibližně 5 milionů dalších spoluobčanů. Budete pro ně dost důvěryhodní? Budete dost sympatičtí? Dokážete vysvětlit svoje argumenty tak, aby jim rozuměli? O to jediné se hraje.