Marie Kovalová: Lednová výročí
– 1326 – v lednu byla tuhá zima bohatá na sníh.
– 1426 – zima byla mírná.
– 1526 – i v tomto roce zima byla mírná.
– 1626 – zase jen, že zima byla mírná.
– 1726 – zima byla tuhá a bylo hodně sněhu.
Od roku 1752 byla měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu, do roku 1775 ale jsou data neúplná.
– 1776 – v lednu bylo velmi chladno, průměrně -8,1 °C.
– 1826 – v lednu se po poměrně teplém prosinci velmi ochladilo, bylo průměrně -5,7 °C.
– 1876 – leden měl průměrně -3,5 °C.
– 1926 – v lednu bylo stejně jako v prosinci, průměrně -0,3 °C.
– 1976 – v lednu bylo nezvykle teplo, průměrně 2,1 °C.
– 2001 – i v tomto roce byl leden docela teplý, měl průměrně 1,2 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)
– 1. 1. 1876 – Od tohoto data se v Rakousku-Uhersku (tj. včetně zemí Koruny české), po několikaletém zkušebním období, začala oficiálně používat metrická soustava.
– 1. 1. 1946 se japonský císař Hirohito veřejně zřekl svého postavení boha a byl zbaven všech pravomocí spojených s vládou – stal se jen symbolem státu. Byl k tomu prakticky donucen po kapitulaci Japonska. Do té doby byl představován jako potomek bohyně Amaterasu a např. bylo nemyslitelné aby veřejně mluvil.
– 1. 1. 1956 byla založena Filharmonie Brno, prvním šéfdirigentem byl Břetislav Bakala (1897-1958).
– 1. 1. 1996 zemřela 91letá Libuše Jansová, naše první profesionální archeoložka, jejíž vědecký přínos pro poznání pravěku zvlášť Sedlčanska je nezastupitelný. Vedla výzkumy nejen keltského oppida na Hrazanech, ale pracovala např. také v Nalžovickém Pohájí, na Malém Kole a v Krašovicích. Její prospěch pro Sedlčansko je také v její rozsáhlé publikační činnosti, kterou mu věnovala. Libuše byla dcerou Václava Jansy (1859-1913), uznávaného malíře Prahy a krajináře a zpočátku to vypadalo, že půjde v otcových stopách. Otec jí však brzy zemřel a Libuše se na gymnáziu začala zajímat o archeologii. Po dostudování archeologie na univerzitě (1928) pracovala v Archeologickém ústavu v Praze. Na Sedlčansko přišla v roce 1950 a v důchodu ještě pak řadu let zpracovávala své výzkumy ze Sedlčanska, zejména z Hrazan.
– 1. 1. 2016 byla vyhlášena chráněná krajinná oblast Brdy.
– 3. 1. 1496 – prý tento den Leonardo da Vinci (14652-1519) v Miláně neúspěšně testoval svůj „létající stroj“.
– 4. 1. 1876 zemřel v 42 letech Eduard Novotný, gymnazijní profesor, jazykovědec, autor učebnic, článků a dalších publikací o staročeštině, latině, řečtině a o asijských jazycích. Byl m.j. také průkopníkem těsnopisu. Zemřel náhle s dlouhodobým onemocněním srdce a nedokončil už připravovanou učebnici latiny.
– 4. 1. 1896, v sobotu večer, v pražském Rudolfinu zazněly tóny prvního koncertu České filharmonie, kterou řídil Antonín Dvořák (1841-1904). Dirigoval své skladby: Třetí slovanskou rapsodii, Biblické písně č. 1–5, předehru Othello a Symfonii č. 9 „Z Nového světa“. Založení České filharmonie předcházelo úsilí Bedřicha Smetany (1824-1884) o zavedení pravidelných abonentních koncertů v Praze.
– 4. 1. 2006 utrpěl 77letý izraelský premiér Ariel Šaron cévní mozkovou příhodu; po ní upadl do kómatu, ze kterého se už neprobral. Zemřel po osmi(!) letech 11. ledna 2014. Narodil se na území nynějšího Izraele, byl téměř 30 let vojákem a za tu dobu se účastnil všech válek na Blízkém východě. Během své vojenské kariéry byl považován za nejlepšího polního velitele v izraelských dějinách a za jednoho z nejlepších vojenských stratégů všech dob. Stavěl na hlavu vojenské příručky a doktríny. Dovedl si vytipovat skutečné válečníky – poslušné vojáky nepotřeboval. Jeho muži si oblékali co chtěli, nezdravili nadřízené a ani necvičili. V akcích se však měnili v děsivé přízraky, které vítězily i nad neuvěřitelnou přesilou. V roce 2001 se stal 11. izraelským premiérem. V roce 2005 nechal násilně vyklidit židovské osady v pásmu Gazy a stáhl z něj své jednotky, čímž se definitivně názorově rozešel se svojí pravicovou stranou Likud.
– 6. 1. 1866 zemřel 35letý (nenašla jsem příčinu jeho předčasné smrti) Gustav Skřivan, vynikající matematik, řádný člen c. a k. učené společnosti ve Vídni a dopisující člen Královské české společnosti nauk v Praze. Začínal jako středoškolský učitel. V únoru 1863 byl jmenován mimořádným profesorem matematiky na pražské technice s českou vyučovací řečí. Ještě o prázdninách téhož roku byl jmenován profesorem řádným. Na jeho podnět byla v Praze zřízena zkušební komise pro kandidáty učitelství na reálkách, která do té doby existovala pouze ve Vídni.
– 7. 1. 1536 zemřela 50letá Kateřina Aragonská, španělská infantka a anglická královna, první manželka Jindřicha VIII. Jako 15letá (1501), byla Kateřina nejprve provdána za Jindřichova staršího bratra Artura. Ten ale náhle zemřel na krvácivou horečku a tak se z Kateřiny po čtyřech měsících manželství stala vdova. Zůstala v Anglii a její postavení však bylo složité. Až po smrti krále Jindřicha VII., v roce 1509, se na ni usmálo štěstí: Oženil se s ní o šest let mladší Jindřich VIII., nový anglický král a bral si ji prý z lásky, neboť ji již od dětství obdivoval. Po několika potratech se jim narodila (1516) dcera Marie (†1558). V roce 1533 bylo manželství Kateřiny s Jindřichem zrušeno. Kateřina ale až do konce života bojovala o zajištění práv dcery Marie (anglická královna v letech 1553-1558).
– 7. 1. 1956 zemřela na rakovinu v 63 letech Julie Moschelesová, geografka, pocházející ze zámožné pražské židovské rodiny, průkopnice mezi ženami, uplatňujícími se ve vědě. Doktorát získala na pražské univerzitě v roce 1916 a zůstala tam pracovat. Před Němci včas z vlasti odešla do Austrálie, kde do roku 1944 přednášela na obchodní fakultě a potom byla ve službách armády Nizozemské východní Indie jako geografka. Zpracovala bibliografii týkající se zeměpisu dnešní Indonézie a přilehlých oblastí. Přitom také pracovala v exilové pobočce Československého červeného kříže v Melbourne. Po válce se vrátila do Československa, kde zjistila, že její rodinu Němci zavraždili a ona přišla o rodinný majetek. Teprve po čtyřech letech se mohla vrátit na katedru geografie UK. Přednášela geomorfologii a fyzický zeměpis až do své smrti.
– 8. 1. 1896 zemřel – zničil si život alkoholem, 51letý Paul Verlaine, francouzský básník, představitel tzv. prokletých básníků. Pracoval nejprve jako úředník v Paříži, po seznámení s básníkem Arthurem Rimbaudem opustil rodinu (byl ženatý a měl syna) a začal s ním žít; obdivoval ho a byl na něm velmi závislý. Postupně s ním propadal tuláctví a alkoholu. V Bruselu pak po neshodách Rimbauda postřelil (1873) a byl za to odsouzen na 2 roky do vězení. Po propuštění z vězení se většinou vrátil ke svému způsobu života.
– 8. 1. 1976 zemřel 77letý Čou En-Laj, politik, diplomat, od roku 1949 premiér Číny a jeden z nejvěrnějších společníků Mao Ce-Tunga. Narodil se v šlechtické rodině císařského úředníka, studoval na prestižních školách nejen v Číně, ale i ve Francii a v Německu. Brzy po vzniku Komunistické strany Číny do ní vstoupil (1922) a poměrně rychle v ní získával vysoké posty. Mao Ce-tungovu kulturní revoluci (1966-1969) respektoval, ale nikdy ji aktivně nepodporoval. V roce 1974 mu byla zjištěna rakovina močového měchýře, tak úřad premiéra vedl z nemocnice dál. S vědomím, že brzy zemře, inicioval a přispěl na jeden z největších a nejdůkladnějších vědeckých výzkumů rakoviny. Výzkum probíhal ve všech čínských provinciích, dokončen byl po jeho smrti.
– 8. 1. 1996 zemřel 79letý Francois Mitterrand, prezident Francie od roku 1981. Za druhé světové války se účastnil bojů proti německé invazi, v roce 1940 byl raněn a zajat. V roce 1941 se mu podařilo z německého zajetí uprchnout. Dostal se do Vichy a dal se do služeb režimu, spolupracujícího s Němci. Mitterrand o tom léta mlčel – vše přiznal až v roce 1994 v knížce Francouzské mládí.
– 10. 1. 1986 zemřel 85letý Jaroslav Seifert, básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil a je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu (1984). Rodák z pražského Žižkova ani nedostudoval gymnázium, přestože patřil k dobrým žákům. Studia nedokončil pro neomluvené hodiny, které trávil horlivou četbou nebo touláním po Praze a účastí na dělnických demonstracích. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách. V roce 1921 vstoupil do právě založené KSČ a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 1929. V tom roce byl s několika dalšími spisovateli z KSČ vyloučen a pak vstoupil do strany sociálně demokratické. Během války pracoval jako redaktor v Národní práci. Po roce 1949 se začal věnovat výhradně psaní. Autoritu si získal svým vystoupením na druhém Sjezdu československých spisovatelů (1956), v němž kritizoval dosavadní kulturní politiku režimu vůči nepohodlným autorům (k nim sám patřil). Po nástupu normalizace upadl zcela v nemilost režimu a byl nucen stáhnout se do ústraní. Z jeho děl mohly vycházet pouze ojedinělé reedice, novou tvorbu směl zveřejňovat s výhradami až na konci 70. let.
– 11. 1. 1946 albánský politik (v mládí mířil k dráze přírodovědce), 37letý Enver Hodža, vyhlásil Albánskou lidovou republiku a stanul v jejím čele prakticky jako diktátor a byl jím až do své smrti – 11. 4. 1985.
– 11. 1. 1966 zemřel Lál Bahádur Šastrí, premiér Indie, bylo mu 61 let. Byl představitelem strany Indický národní kongres a blízkým spolupracovníkem Gándhího i Néhrúa. Jako premiér držel nehrúovskou linii jak v zahraniční, tak domácí politice. Zemřel náhle, což vyvolalo řadu pověstí a spekulací, které nebyly potvrzeny.
– 12. 1. 1856, po střelném zranění, které si na lovu nešťastně způsobil, zemřel 40letý Ludovít Štúr, slovenský básník, historik, filozof, pedagog a jazykovědec. Byl hlavní osobností slovenského národního hnutí. Položil základy (kolem roku 1843) současné spisovné slovenštiny založené na středoslovenských nářečích. Slovenský jazyk jeho předchůdce Antona Bernoláka (1762-1813) se totiž uchytil jen částečně a na Slovensku panovala jazyková nejednotnost. Ludovít studoval nejprve v maďarském lyceu v Györu, ale po dvou letech přešel na lyceum do Bratislavy. Byl velmi svědomitým studentem, se zájmem četl díla antických i slovanských autorů, zabýval se dějinami umění, studoval cizí jazyky. Ve zvláštní oblibě měl jazyky slovanské, zvlášť ruštinu a polštinu. Později, už jako pedagog, přednášel na lyceu polskou a českou gramatiku. Byl poslancem uherského sněmu za město Zvolen a byl také jedním z hlavních aktérů Slovenského povstání v letech 1848-1849. Byl přívržencem carského Ruska a navrhoval splynutí s ním. Odmítal parlamentní demokracii a tržní hospodářství, naopak chválil samoděržaví. I když byl sám protestantem, navrhoval Slovanům konvertovat k pravoslaví a netajil se nenávistí k Židům. Ľudovít Štúr je sice uváděn jako zakladatel spisovné slovenštiny, ale ve svém díle Das Slawenthum doporučoval používat ruštinu jako společnou řeč pro všechny(!) Slovany.
– 12. 1. 1996 zemřel v 85 letech Eduard Haken, legenda české opery, pěvec s jedinečným basem, od srpna 1941 dlouholetý člen opery Národního divadla v Praze, manžel herečky Marie Glázrové (1911-2000). Po maturitě šel studovat medicínu na Karlovu univerzitu. Současně však chodil na soukromé hodiny zpěvu a po třech letech se nakonec věnoval jen zpěvu. O naprosto výjimečných kvalitách Eduarda Hakena svědčí už jen samotný výčet jeho rolí. Vytvořil jich mnoho, v bezmála dvou stovkách premiér. Nedostižný je jeho Kecal v Prodané nevěstě a Vodník v Rusalce.
– 12. 1. 1976 zemřela Agatha Christie, anglická spisovatelka světového věhlasu, bylo jí 85 let. Publikovala celkem přes 80 titulů, především detektivky. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Narodila se v bohaté viktoriánské rodině a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od rodičů. V 16 letech byla poslána do Paříže studovat hudbu a zdokonalit si francouzštinu. Zde zjistila, že má pro hudbu a zpěv talent, ale měla slabý hlas a ostýchala se před publikem, proto od kariéry zpěvačky upustila. V prosinci 1914 se provdala za důstojníka Archibalda Christie. V průběhu první světové války Agatha dobrovolně pracovala jako zdravotní sestra a lékárnice. Zkušenosti získané během těchto let při práci s léky i jedy, využila později při psaní svých detektivek. Roku 1919 se jí narodila dcerka Rosalind. Roku 1926, po smrti své matky, se Agatha nervově zhroutila a hroutilo se jí i manželství. V té době, kdy už byla žádanou spisovatelkou, došlo k jejímu záhadnému zmizení. Po dobu 11 dnů byla nezvěstná, nalezena pak byla v jednom hotelu lázní Harrogate. Ona sama o této události mlčela, nikdy ji nevyjasnila. O dva roky později bylo její manželství rozvedeno, nicméně jako již zavedená autorka (první kniha jí vyšla již roku 1921) neměla finanční problémy. Hned roku 1928 se vydala do Bagdádu a mimo jiné navštívila i slavné archeologické vykopávky v Uru. Při opětovné návštěvě Uru (1930) poznala svého druhého manžela, o 15 let mladšího, Maxe Mallowana (†1978). Roku 1971 jí královna Alžběta II. udělila titul „Dáma britského impéria“.
– 13. 1. 1916 zemřel ve Švýcarsku, ve věku 66 let, hrabě František Lützow, český šlechtic, diplomat, historik a spisovatel. Propagoval českou kulturu v Anglii (psal v angličtině studie o českých dějinách), přednášel v Oxfordu a také v USA. Po vypuknutí první světové války odešel do Švýcarska a navázal kontakty s lidmi, usilujícími v emigraci o českou samostatnost.
– 13. 1. 1996 zemřela v 72 letech Ester Krumbachová, režisérka, spisovatelka, scénáristka, výtvarnice a kostýmní návrhářka. Jan Němec o ní mj. řekl: Ester Krumbachová byla múza, jakási šedá eminence filmů ze šedesátých let. … Byla talentovaná, psala, tvořila kostýmy a návrhy, ovlivnila nejen mě, ale např. i Věru Chytilovou. Otakar Vávra a Karel Kachyňa natočili své nejlepší filmy ve spolupráci s ní. Ester natočila i vlastní autorský film „Vražda Ing. Čerta“ (1970). Zřejmě proto, že spolupracovala na několika trezorových filmech bylo jí pak prakticky zakázáno tvořit na dlouhá dvě desetiletí. Zpět k filmu se vrátila po roce 1989, kdy natočila např. Gen o sestrách Válových. Její návrat už ovšem nedosahuje takové úrovně, jako její předčasně utnutá tvorba v 60. letech. Bylo to jednak pro její vleklou nemoc a také pro dlouhodobé problémy s alkoholem.
– 14. 1. 1926 zemřel ve věku 83 let August Sedláček, rodák z Mladé Vožice, středoškolský pedagog, historik, genealog a heraldik, mj. autor fenomenální patnáctidílné práce Hrady, zámky a tvrze království Českého. Maturoval na gymnáziu v Písku a s léty tamních studií jsou spjaty jeho první pokusy o zpracování dějin hradů, zámků a tvrzí. Rukopisné sešity s touto tématikou, které tam vznikly, Sedláček později zničil, ale jeho články o několika tvrzích na Písecku z té doby, zveřejněné v jihočeských časopisech, se zachovaly. Po maturitě studoval v Praze na UK historii a 1. října 1867 zahájil dráhu středoškolského učitele, které zůstal věrný po celý život. Je až neuvěřitelné, že v podmínkách profesora venkovských gymnázií August Sedláček vytvořil dílo, které svým rozsahem a významem odpovídá dílu tvořenému celými vědeckými ústavy. Pravda je, že gymnázia tehdejší doby bývala význačnými kulturními a vědeckými centry. Sedláček nejprve učil v Litomyšli, pak v Rychnově nad Kněžnou a odtud šel do Tábora. Táborské působení (od roku 1875) patřilo k nejplodnějším v Sedláčkově životě. Vedle velkých úspěchů na poli vědy zde však prožil i mnoho smutných chvil v rodinném životě. Záhy po příchodu do Tábora začal dělat první kroky k realizaci svého celoživotního plánu – vydání díla o českých hradech, zámcích a tvrzích. Významným pomocníkem v tomto úsilí mu byl jeho známý z doby universitních studií, prof. J. Emler, který zajistil vydavatele díla – Františka Šimáčka a podílel se i na přípravě koncepce díla. Smutné bylo poslední desetiletí táborského působení Augusta Sedláčka. Roku 1891 mu zemřela matka, 1892 bratr František, 1896 otec a roku 1899 po dlouhé nemoci jeho manželka Ernestina, jejíž obětavost a péče byla jedním ze základních předpokladů jeho vědecké činnosti. Děti neměl. Tyto události negativně ovlivnily jeho tvůrčí schopnosti, takže po určitou dobu ochabla jeho publikační činnost a zdržela se i práce na jeho Hradech. Roku 1899 Sedláček (bylo mu 58 let) požádal o předčasné penzionování, aby se mohl dále věnovat jen odborné činnosti. Jeho žádost byla vyřízena k 31. 7. 1899. Léta penze se rozhodl trávit ve městě svých gymnaziálních studií, v Písku. Koupil si tam dům čp. 355 na dnešní Žižkově třídě, kde žil až do konce svého života. I když do Písku přišel jako penzista, vůbec nepomýšlel na odpočinek, pracoval v městském archivu a pokračoval ve své práci nad posledními svazky Hradů. Vedle toho uspořádal písecký archiv, sepsal dějiny Písku, historii Práchně a vydal několik prací z různých oblastí historického bádání. Též napsal řadu článků do místního časopisu Otavan. Při vší té práci se, ve svých 79 letech, znovu oženil s o 40 let mladší učitelkou Terezií (1883-1972), která byla jeho obětavou pomocnicí. V Písku se A. Sedláček těšil velké úctě, oslava jeho 80. narozenin se stala význačnou kulturní a společenskou událostí (1923). Část Sedláčkovy pozůstalosti, hlavně některé jeho osobní věci, zůstaly v Písku v majetku jeho manželky Terezie a po její smrti byly uloženy v píseckém muzeu.
– 14. 1. 1966 zemřel při problémové operaci srdce Sergej Pavlovič Koroljov, letecký konstruktér a klíčová osobnost sovětského kosmického programu. Bylo mu 59 let. Vyučil se sice zedníkem, ale od dětství ho to táhlo do oblak. Proto roku 1924 začal studovat letectví na Polytechnickém institutu v Kijevě, odtud přešel na Fakultu mechaniky do Moskvy a zároveň pracoval v tamním leteckém průmyslu. V roce 1931 byl promován na leteckého inženýra a toho roku také stál u zrodu moskevské skupiny GIRD, kroužku nadšenců, jejichž cílem byla stavba raket. V roce 1938 však byl poslán těžit zlato v táboře nucených prací na Sibiři. Z gulagu byl po necelých dvou letech převelen do přísně střežené konstrukční kanceláře v Moskvě, kde se věnoval např. také vývoji nových zbraní, Kaťuší. Na konci války byl v uniformě podplukovníka poslán do Německa jako zástupce šéfa zvláštní skupiny zkoumající ukořistěné von Braunovy rakety V-2. Později se tu stal dokonce vedoucím a připravoval starty raket. Koncem roku 1946 se vrátil do Moskvy a brzo byl jmenován hlavním konstruktérem. Se svými odborníky začal experimentovat s raketami na nově zřízené základně Kapustin Jar (150 km jv. od Stalingradu). Během krátké doby tu vyvinul modifikovanou verzi německé V-2 označovanou R-1 a v roce 1949 připravil výkonnější R-2. Pod jeho vedením byla vypuštěna první umělá družice Země Sputnik I (4. 10. 1957), let prvního kosmonauta Jurije Gagarina (12. 4. 1961) a plánoval se let člověka na Měsíc. Teprve po jeho smrti se svět dozvěděl jeho jméno a poprvé jsme mohli vidět jeho portrét. Do té doby jej všichni znali pouze jako „Hlavního konstruktéra“. Jeho náhlá smrt znamenala velkou ránu a komplikace pro sovětskou kosmonautiku, protože ho nikdo v té době nedokázal plnohodnotně nahradit.
– 15. 1. 1866 v Praze náhle, na srdeční slabost, zemřel 60letý Vojtěch Lanna, průmyslník, stavitel, loďmistr, který se také významně zasloužil o rozvoj kladenského průmyslu. Byl Jihočech, na Kladensko přišel až později. První podnikatelské úspěchy měl v jižních Čechách. Vojtěch nedostudoval techniku v Praze a začal pracovat v loďařském podniku otce. Po smrti otce, ve svých 23 letech, firmu převzal. Převzal také koněspřežnou železnici z rakouského Lince do Českých Budějovic. Pak se stal správcem vodohospodářských zařízení na Vltavě a na Labi. Od obchodu se solí se v roce 1829 přesunul k jinému oboru – k výrobě železa a s tím přišla i myšlenka vedle železné rudy v Nučicích dobývat uhlí na Kladensku a Slánsku, což byl podnět k založení hutě – Vojtěšské hutě na Kladně. Vojtěch Lanna byl i u zrodu Pražské železářské společnosti roku 1857. V jeho stopách šel pak jeho syn Vojtěch Lanna mladší (1836-1909).
– 15. 1. 1916 zemřel v 65 letech Modest Iljič Čajkovskij, ruský dramatik, operní libretista a překladatel. Byl jedním z mladších bratrů (dvojčata Modest a Anatolij) hudebního skladatele Petra Iljiče Čajkovského (1840-1893). Modest přeložil do ruštiny Shakespearovy Sonety a četná díla ruských spisovatelů přeložil do několika evropských jazyků. Je autorem řady operních libret. Byl životopiscem, zakladatelem a prvním kurátorem muzea Petra Iljiče Čajkovského v Klinu u Moskvy, kde žil jeho bratr poslední rok svého života. Modest Čajkovskij publikoval bratrovu biografii ve třech svazcích o více než 1500 stranách, s výtažky z jeho korespondence, která se stala důležitým studijním materiálem muzikologů.
– 16. 1. 1996 v Kalifornii zemřela 92letá Marcia Davenportová, americká spisovatelka a novinářka, u nás známá hlavně jako přítelkyně Jana Masaryka (1886-1948). Dvakrát vdaná (a dvakrát rozvedená se 2 dcerami) spisovatelka si získala jméno už svým prvním románem Mozart (1932). Dalším jejím úspěšným románem byla kniha „Údolí rozhodnutí“ (1942), vykreslující život na sklonku 19. a v první polovině 20. století v Americe i v Evropě. V roce 1945 byl příběh i zfilmován. Československo Marcia prvně navštívila v roce 1930, s Janem Masarykem se ale seznámila až v New Yorku v roce 1941. Hned po válce s ním přijela do Prahy, ale často se vracela do USA. Tři dny před Masarykovou smrtí, 7. 3. 1948, odjela na jeho přání do Londýna. Prý slíbil, že za ní brzy přijede. Její vzpomínky „Příliš silná fantazie“ (1993), popisují i události, před smrtí Jana Masaryka v roce 1948 v Černínském paláci v Praze. Marcia se dočkala 6 vnoučat a 7 pravnoučat.
– 17. 1. 1966 zemřela v necelých 50 letech Magda Lokvencová, herečka a režisérka, vystudovaná právnička, první manželka Gustava Husáka, narozená v Pacově na Pelhřimovsku v rodině vojáka. S otcem se dostala na Slovensko, v Banské Bystrici studovala dívčí gymnázium a během studií se začala seznamovat s divadelním uměním, ale od jeho studia na vysoké škole ji rodina odradila. Vystudovala tedy v Bratislavě práva a do roku 1944 byla zaměstnána v Moravské bance. S Husákem se seznámila v roce 1935, v září 1938 se za něj provdala. Měli dva syny. Válku s dětmi přežila v Moskvě. Po válce se Magda v Bratislavě naplno věnovala divadlu jako asistentka režie. Po propuštění Husáka z vězení (1960) se s ním rozvedla. Práci měla ráda, byla úspěšná, trpěla ale bolestmi hlavy a onemocněním cév. Ráno 17. ledna upadla do bezvědomí a večer v nemocnici zemřela.
– 18. 1. 1936 v Londýně zemřel po mozkové mrtvici 70letý Rudyard Kipling, novinář a básník, první britský nositel Nobelovy ceny za literaturu (1907). Narodil v Bombaji, kde byl jeho otec učitelem umění a řemesel. Když mu bylo 6 let vrátila se rodina do Anglie, kde vystudoval vojenskou akademii. Vojenská kariéra ho ale netáhla. Do Indie se vrátil v roce 1882 jako novinář. Po návratu do Anglie (1889) jeho povídky a básně měly úspěch. Poté, co se oženil (1892) s Američankou Caroline, odjel s ní USA, kde mj. napsal slavné Knihy džunglí a proslulou báseň If…. (v češtině Když…). V roce 1896 se vrátili do Londýna.
– 19. 1. 1966 zemřel v pouhých 57 letech Jan Noha, benešovský rodák, básník, novinář a překladatel z ruštiny, francouzštiny a řečtiny. Publikoval od poloviny dvacátých let v různých periodikách. Po válce se jednoznačně přihlásil k politice KSČ. V jeho tvorbě má významné místo poezie pro děti, v níž převažuje přírodní tematika, zvířecí motivy a zdůrazňování lásky k lidem, především k rodině.
– 19. 1. 2006 byla na Floridě vypuštěna americká vesmírná sonda New Horizons, určená k výzkumu Pluta a tam v červenci 2015, po zdolání téměř 5 miliard km, doletěla. Poslala odtud nečekané snímky této trpasličí planety a míří dál do vesmíru. Sonda váží 478 kg, má tvar tvar nízkého nepravidelného šestibokého hranolu o rozměrech základny přibližně 2,1 × 1,8 m a výšce 0,7 m (2,2 m včetně anténního systému a adaptéru).
– 20. 1. 1666 zemřela 64letá Anna Rakouská, francouzská královna, manželka Ludvíka XIII. (provdána ve 14 letech, i Ludvíkovi bylo 14 let). Měli dva syny, jedním byl pozdější král Ludvík XIV. (1638-1715), nazývaný Král Slunce. Anna Rakouská je jednou z postav Dumasových Třech mušketýrů. Anna byla na svoji dobu prý velice pečlivá a milující matka, která s dětmi trávila většinu času. Po smrti krále Ludvíka XIII. (1643) se Anna Rakouská stala francouzskou regentkou a za vydatné pomoci kardinála Mazarina (1602-1661) vládla poměrně pevnou rukou.
– 20. 1. 1936 zemřel 70letý britský král a indický císař Jiří V. Na trůn nastoupil ve 45 letech po smrti svého otce Eduarda VII. roku 1910. Jeho starší bratr, původně následník trůnu Albert Viktor, zemřel už v roce 1892 na zápal plic. V době první světové války se Jiří zřekl všech německých titulů a změnil původní jméno svého královského rodu ze Sachsen-Coburg und Gotha na Windsor. Prosadil také, aby příbuzní britské královské rodiny bojující na německé straně, byli zbaveni britských šlechtických titulů.
– 21. 1. 1976 zemřel 86letý Jaroslav Bednář, básník a prozaik, patřící wolkerovsko-nezvalovské generaci. Vystudoval farmacii a povolání lékárníka zůstal věrný celý život, psal jen ve volných chvílích. Ve svém díle, prostoupeném humanismem, oslavou lásky a krás Prahy, se ale neustále vracel ke svým otřesným zážitkům z první světové války na italské frontě. Za německé okupace se podílel na odboji a měl štěstí, že nebyl vyzrazen, zúčastnil se také Pražského povstání. Nejvýznačnější z Bednářových prozaických prací je román Červená země (1928). Bednářovy válečné zážitky se hodně odrážejí v povídkové knížce Probuzení ohně (1930) a v románu Bílý smích (1940).
– 21. 1. 2006 zemřela 86letá Jaromíra Kolárová, novinářka, spisovatelka, scénáristka, která měla hodně složitý život – nedokončená studia, manžel uvězněný v padesátých letech, starosti o tři děti, zdravotní problémy a pod. Z dlouhé řady jejích prací si připomeňme dvě prózy, které později přepracovala na scénáře k filmům: Holky z porcelánu a Léto s kovbojem.
– 22. 1. 1506 papež Julius II. (1443-1513) založil Švýcarskou gardu – povolal švýcarské žoldnéře do Vatikánu (bylo jich 150), aby ochraňovali Apoštolský palác a papeže.
– 22. 1. 2016 po mozkové mrtvici zemřel 62letý Miloslav Ransdorf, filozof, historik, komunistický politik. Státní zkoušky měl sice jen z němčiny a ruštiny, ale na různé úrovni ovládal téměř všechny evropské jazyky i starou řečtinu a hebrejštinu. S manželkou Vlastou měli dceru Anetu.
– 23. 1. 1556 středočínskou provincií Šen-si otřáslo obrovské zemětřesení, velká část vnitřní Číny byla zničena a odhadem 60 % populace tam zahynulo, počet obětí je odhadován na 830 000. V historických záznamech Číny bylo o zemětřesení napsáno např. toto: …Hory a řeky byly přemístěny a cesty zničeny. Na některých místech se země náhle zvedla a vytvořila nové vrchy nebo se prudce propadla v nová údolí. Jinde ze země vyrazila nová říčka nebo země pukla a objevily se nové strže. Domy, úřady, chrámy a městské hradby se zřítily bez varování… Všechny zprávy upozorňují na to, že Měsíc byl zrovna v novu.
– 23. 1. 1956 v Rakousku (v Tyrolsku) zemřel ve věku 93 let Daniel Swarovski, rodák z Jiřetína pod Bukovou, umělecký sklář, brusič skla a zakladatel podniku Swarovski, který se stal světoznámým právě díky sklu. Daniel vybudoval nadnárodní společnost působící ve více než 40 zemích světa. Nejprve společně se svým otcem dělal v malé dílně v Čechách. Pomáhal ručně brousit krystaly pro sklářský průmysl a bižuterii prodávanou v Jablonci. Pak odešel do Tyrolska, kde se společníkem využil místní hydroelektrárny k pohonu svých patentovaných a energeticky náročných strojů. Zde se také začala psát historie slavné značky Swarovski, která si dodnes udržela vysokou kvalitu a originalitu svého zakladatele. Daniel Swarovski byl ženatý a měl 3 syny. Po jeho smrti převzal rodinný podnik jeho vnuk Daniel Swarovski a pokračoval v díle svého dědečka.
– 24. 1. 1966 zahynul při leteckém neštěstí nad Alpami při cestě do Ženevy 56letý Homi Jehangir Bhabha, indický jaderný fyzik, nazývaný „otec indického jaderného programu“. Kolem této nehody se vyrojilo mnoho konspiračních spekulací. Bhabha se zabýval studiem pohlcováním kosmického záření v horních vrstvách atmosféry a vysvětlil vznik sekundárních elektronových spršek. Od padesátých let reprezentoval zemi v jaderných otázkách na mezinárodních fórech.
– 24. 1. 1986 zemřel 75letý Lafayette Ron Hubbard, americký spisovatel, zakladatel dianetiky a scientologie. Mimo obrovského množství scientologické literatury napsal také mnoho dobrodružných a vědeckofantastických děl. V roce 2006 byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako nejplodnější a také nejpřekládanější autor – údajně publikoval 1084 beletristických i nebeletristických děl, která byla přeložena do 71 jazyků.
– 24. 1. 2016 zemřel v Bostonu 88letý Marvin Lee Minsky, americký vědec zabývající se umělou inteligencí. Byl spoluzakladatelem laboratoře umělé inteligence a autorem několika filozofických textů. Roku 1969 dostal Turingovu cenu, nejprestižnější ocenění v oblasti informatiky.
– 25. 1. 1586 zemřel v 70 letech Lucas Cranach mladší, německý renesanční malíř, syn významného malíře Lucase Cranacha staršího. Rodina Cranachů patřila v městě Wittenbergu, mezi ty významné a velmi zámožné. V roce 1565 tam byl Lucas Cranach mladší dokonce purkmistrem a městu zůstal věrný až do smrti. Otec i syn malovali podobné žánry, proto je rozlišení autorství u řady jejich obrazů nejisté.
– 25. 1. 2006 byl zavražděn 48letý František Mrázek, kontroverzní podnikatel. Zastřelen byl jedinou ranou do srdce speciální kulkou (způsobující při zásahu rozsáhlou devastaci vnitřností). Kmotr českého podsvětí měl u sebe v době, kdy ho smrtící projektil zasáhl, půl milionu korun. Tajemný profesionální střelec, který číhal na Mrázka ve vzdálenosti asi 50 metrů možná dost dlouho, měl ke svému činu minimum času. Musel využít asi 10vteřinového momentu, jediného možného, kdy Mrázek nebyl nijak chráněn během pár kroků z budovy do svého opancéřovaného vozu na parkovišti před sídlem firmy v Praze-Lhotce. Mrázkovi šlo o život už víckrát. Např. v roce 2002 přežil pokus o atentát, když přijížděl ke své vile v Českém Brodě, tak kdosi na něj z dálky vystřelil a lehce ho zranil. Od té doby Mrázek jezdil zásadně v opancéřovaném autu. Jeho smrt dosud nebyla objasněna. František Mrázek byl vyučený autolakýrník, ale manuální práci se úspěšně vyhýbal, dovedl si zařídit dokonce invalidní důchod(!). Již před rokem 1989 měl výborné kontakty s policisty a politiky. Byl jedním z nejúspěšnějších českých veksláků, kteří se vypracovali a dosáhli na miliardové majetky. Přes kšefty s devizami, tuzexovými bony a s širokým sortimentem nedostatkového zboží, např. automobily, elektronikou, hodinkami, starožitnostmi, uměním, kosmetikou i pornokazetami se už v minulém režimu stal příslušníkem podnikatelské elity České republiky. V roce 1986 sice dostal za svou „obchodní činnost“ podmínku, ale bylo to poprvé a také naposledy, co se justici podařilo ho „dostat”. Dodnes je předmětem dohadů a mýtů, kam až za komunismu Mrázkovy kontakty sahaly; možná měl známé až na místech nejvyšších. Přátelské vztahy s policií a mocnými minulého režimu se mu v každém případě bohatě vyplatily i po listopadu 1989. Mnozí jeho ochránci i obchodní partneři totiž povýšili, a byli tím pádem ještě užitečnější. Do skutečně velkého byznysu vstoupil Mrázek tehdy, když skupina kolem něho ovládla v roce 2000 ústeckou Setuzu.
– 26. 1. 1926 ve vesnici Ojmjakon v Sovětském svazu byla naměřena historicky nejnižší teplota na severní polokouli (−71 °C). Vesnice je ve výšce 741 m n. m. na 63. stupni severní šířky, tj. ještě pod severním polárním kruhem. K němu zbývají ještě zhruba 3 stupně. Délka denního světla se zde pohybuje od tří hodin v prosinci, do dvaceti hodin v červnu. Z jakutštiny se „Ojmjakon“ překládá jako „nemrznoucí voda“, neboť blízko se nachází horký pramen, který po celý rok nezamrzá. Vesnicí protéká řeka Indigirka. Žije zde kolem 500 odvážlivců.
– 26. 1. 1926 zemřel ve věku 60 let Jan Zvoníček, vynálezce a vysokoškolský profesor na technice v Praze a v Brně. V roce 1896 sestrojil ventilový rozvod na přehřátou páru a v roce 1908 obdržel patent na rekonstrukci radiální parní turbíny. Uplatnil se nejen v oboru parních strojů, ale i v dalších strojních oborech. Konstruoval i první elektrické jeřáby a zabýval se také rychloběžnými čerpadly.
– 27. 1. 2006 zemřel v 75 letech Antonín Moskalyk, skvělý režisér a scénárista. Moskalykův otec byl carský důstojník a maminka uherská šlechtična, kteří se usadili na Moravě, kde Antonín prožil mládí. Otec chtěl, aby byl učitelem, ale on od mládí tíhnul k divadlu. Rozhodoval se mezi herectvím a režií a tu nakonec vystudoval (1958) na DAMU v Praze. Po studiu nastoupil jako režisér a scénárista do Československé televize (byl jedním z jejích prvních režisérů). Za svůj život vytvořil asi dvacet TVfilmů a na 450 inscenací. Jeho posledním dílem jsou populární Četnické humoresky, které po jeho smrti dokončila jeho dcera Pavlína (*1960).
– 28. 1. 1596 při jedné výpravě do střední Ameriky zemřel na úplavici asi 55letý sir Francis Drake, anglický mořeplavec, viceadmirál, politik, obchodník s otroky, věrný služebník královny Alžběty I., která ho povýšila do šlechtického stavu. Proslavil se svými útoky na španělské lodě a jejich přístavy. Pro Angličany byl legendárním hrdinou, Španělé ho proklínali. Drake byl prvním Angličanem, který obeplul svět. Na cestu kolem světa se vydal 13. 12. 1577 s podporou anglické královny Alžběty I. K dispozici dostal pět lodí, plavbu však dokončil jen s jedinou – Golden Hind (Zlatá laň).
– 28. 1. 1986 na floridském mysu Canaveral, 73 sekund po startu, explodoval raketoplán Challenger. Celá sedmičlenná posádka zahynula. Byli to: Christa McAuliffeová, Gregory Jarvis, Judy Resniková, Dick Scobee, Ronald McNair, Michael Smith a Ellison Onizuka. Zničující výbuch stroje údajně iniciovalo porušené těsnění.
– 29. 1. 1886 41letý německý konstruktér Karl Benz získal patent na první benzínem poháněný automobil.
– 29. 1. 1916 – první světová válka: německá vzducholoď Zeppelin bombardovala Paříž. Náletu padlo za oběť 54 lidských životů.
– 29. 1. 1966 zemřel 64letý Josef Kovář, učitel, rodák ze Skalice u Soběslavi, autor řady próz pro mládež. Ve svých knihách propojuje život zvířat v přírodě s napínavým dějem. Příběhy se odehrávají jednak v jeho rodném rybníkářském kraji a také v oblastech exotičtějších. Ke čtení lákají už názvy jako např.: Syn řeky, Černý vlk aj.
– 30. 1. 1986 v Moskvě zemřel ve věku 91 let Ivan Dimitrijevič Papanin, rodák ze Sevastopolu, sovětský polární badatel, geograf a oceánograf, kontradmirál námořnictva SSSR. V letech 1937 a 1938 se stal velitelem neobvyklé expedice. Ve výzkumné stanici Severní pól-1, zřízené na plovoucí ledové kře, strávili čtyři polárníci v čele s Papaninem téměř rok, délka trasy dosáhla téměř 2500 kilometrů. Během expedice polárníci prováděli vědecké průzkumy v této oblasti, např. vedli meteorologická a astronomická pozorování. Kra, pohybující se od severního pólu na jih až k 75. stupni severní šířky, se neustále zmenšovala a praskala. V únoru 1938 měla kra plochu přibližně 50×30 metrů, proto bylo rozhodnuto expedici ukončit. Od roku 1939 Papanin pracoval ve funkci vedoucího hlavního řízení Severní mořské cesty. Má zásluhu na výstavbě loděnice v Murmansku. V roce 1940 mu byl udělen druhý titul Hrdiny Sovětského svazu za zásluhy na záchraně ledoborce Georgij Sedov, který uvízl v ledu při jedné z expedic. Za 2. světové války byl zplnomocněncem Výboru pro obranu státu pro dopravu na Bílém moři a pro organizaci nakládky a vykládky v přístavu Archangelsk. V letech 1946 až 1949 musel aktivní činnost přerušit, neboť těžce onemocněl anginou pectoris. Pak, až do konce života, pracoval v Akademii věd SSSR.
– 31. 1. 1606 v Londýně byl popraven asi 36letý Guy Fawkes, jehož stylizovanou tvář si jako symbol vybralo v současné době (asi od roku 2003) hnutí Anonymous, což jsou hlavně hackeři. Guy Fawkes, anglický voják, který začal vyznávat katolickou víru, je proto nyní většinou vnímán jako romantický rebel bojující proti nenáviděné vládě. Fawkes byl však ve skutečnosti katolický terorista, který se spolu s dalšími kumpány pokusil 5. 11. 1605 vypálit Sněmovnu lordů a zabít krále Jakuba I., coby nejvyššího představitele anglikánské církve. Byl však prozrazen, zajat a s ním byli popraveni i jeho druhové, které při mučení prozradil. Mnozí z těch, co se počítají k Anonymous a nasazují si Fawkesovu masku, možná ani neví, kdo to byl Guy Fawkes a také, že jeho maska se nosí v Anglii (5. 11.) ne proto, aby oslavovala onoho výtečníka, ale naopak! Oslavuje se to, že atentátu bylo zabráněno.
– 31. 1. 1896 zemřel na zápal plic Josef Jiří Kolár, herec, divadelní režisér, překladatel, spisovatel, pražský rodák. Bez týdne mu bylo 74 let. Původně se jmenoval Kolář, jméno si změnil po setkání s Jánem Kollárem (1793-1852), významnou osobností národního obrození. Vrcholem mnohostranné činnosti našeho Kolára bylo herectví, i když velké zásluhy si získal také uváděním Shakespeara na české jeviště. Překládal také Schillera, Goetha a další autory. Sám napsal řadu dramat, vesměs ale křiklavě romantických tragédií, opírajících se navíc o cizí vzory. Jeho povídková a románová tvorba stejně jako básně – až na výjimky – neměly zřetelnější úspěch. Některými svými pracemi (např. román Pekla zplozenci, či povídka U červeného draka) se řadí mezi autory typu fantasy a hororu.
– 31. 1. 1956 zemřel ve věku 74 let Alan Alexander Milne, anglický spisovatel a dramatik, který psal hlavně knihy pro děti. Světovou proslulost vystudovaný matematik získal hlavně příběhy o Medvídkovi Pú. Jeho tvorba je však rozsáhlejší. Zajímavé je, že Milne byl lépe přijímán v Americe než v samotné Británii. Koncem 30. let jeho oblíbenost u čtenářů postupně klesala a jeho „domovský“ časopis Punch ho vypudil ze svých řad. Po Milneho smrti byla práva na Púovy postavičky prodána jeho vdovou Daphne společnosti Walt Disney, která následně vytvořila řadu animovaných filmů na motivy knih o Púovi, stejně tak jako velké množství různých předmětů (především hraček). Milne byl také autorem mnoha básní, které se mimochodem staly i předmětem četných parodií.
– 31. 1. 1966 ze sovětského kosmodromu Bajkonur odstartovala Luna 9 – první sonda, která přistála měkce na Měsíci. Na povrch Měsíce dosedla 3. 2. 1966 v 19:45:45 středoevropského času v Oceánu bouří. Poskytla kvalitní detailní snímky povrchu. Bylo potvrzeno, že povrch Měsíce je pevný. Do této doby se totiž část odborníků domnívala, že povrch Měsíce je sypký a že každý předmět po přistání na něm zapadne do moře prachu. Sonda uskutečnila celkem šest rádiových relací v celkové době trvání 8 hodin a 5 minut. Z toho se podařilo sestavit tři krátké filmy o měsíční krajině. Jednalo se o zachycení nejbližšího okolí sondy, o nedaleké skály a o přiblížení zhruba 1,4 km vzdáleného horizontu. Na snímcích byly dobře pozorovatelné milimetrové podrobnosti povrchu. Celkem sonda vážila 1580 kg, z čehož přistávací modul měl 99 kg. Poslední kontakt s modulem proběhl 6. února 1966 (pak mu došla energie).
– 1996 (bez dalšího upřesnění v čase) byl Ivem Lukačovičem (*1974) založen portál Seznam.cz, český internetový portál a vyhledávač.
(Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie, porovnávány s údaji v řadě dalších pramenů a případně pak upraveny.) -MK-
