Marie Kovalová: Únorová výročí

Ohlédnutí do historie na některá kulatá výročí k únoru 2026

 

– 1326 – zima (měsíce nerozlišovány) byla velmi tuhá a bohatá na sníh.

– 1426 – zima byla mírná.

– 1526 – i v tomto roce zima byla mírná.

– 1626 – zase jen, že zima byla mírná a vlhká.

– 1726 – zima byla tuhá a velmi bohatá na sníh.

Od roku 1752 byla měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu, do roku 1775 ale jsou data neúplná.

– 1776 – v únoru se proti lednu skokem oteplilo na průměrně 3,7 °C.

– 1826 – v únoru bylo stále chladno, průměrně -1,3 °C.

– 1876 – únor měl průměrně 0,6 °C.

– 1926 – v únoru se proti lednu výrazně oteplilo – na průměrně 4,4 °C.

– 1976 – v únoru se proti lednu ochladilo, bylo průměrně 1,6 °C.

– 2001 – únor byl docela teplý, měl průměrně 3,3 °C.

(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)

– 1. 2. 1846 zemřel ve Lvově, dva měsíce před svými 60. narozeninami, František de Paula Pištěk, arcibiskup lvovský. Narodil se v Prčici v rolnické rodině a vystudoval bohosloví v Praze; vysvěcen byl roku 1808. Pak byl kaplanem ve Smolnici u Loun, brzy na to se stal správcem farnosti v Panenském Týnci. V roce 1817 byl jmenován děkanem v Přešticích. Byl dobrým kazatelem a zároveň i výborným hospodářem ve svých farnostech. Roku 1823 byl ustanoven kanovníkem metropolitní katedrály svatého Víta v Praze. Za rok na to se stal děkanem kapituly ve Staré Boleslavi a zároveň biskupem a sufraganem (světícím biskupem) pražským. Od roku 1831 byl biskupem v Tarnowě (východně od Krakowa) a po čtyřech letech byl jmenován arcibiskupem ve Lvově. Ačkoliv František Pištěk dosáhl během svého života nebývalé kariéry, nikdy nezapomněl na svůj původ, hlásil se k češství a nikdy neodmítl ty, kteří se na něj obrátili s prosbou o pomoc. Tak např. pomohl ke studiu bratru spisovatele Prokopa Chocholouška, Tomášovi a později mu vymohl místo učitele v ústavu pro hluchoněmé ve Lvově. Ani na své rodiště a jeho občany nikdy nezapomněl. V Prčici, v místech, kde stál jeho rodný dům, nechal postavit nemocnici s klášterem milosrdných sester. Stavba trvala jen dva roky od června 1843 do června 1845. Ještě v roce 1844 arcibiskup Pištěk Prčici navštívil, aby se přesvědčil, jak práce pokračují, byl už ale velmi nemocný. Na stavbu přispěl značnou finanční částkou a současně na ni zřídil nadaci. Prčická nemocnice byla jedna z nejstarších fungujících ve střední Evropě, a stala se velikým dobrodiním pro celý kraj. Ačkoliv byl  František Pištěk mocný a také bohatý, nezanechal po sobě téměř žádné jmění, protože vše co měl, rozdal potřebným a na dobročinné účely.

– 1. 2. 1916 – první světová válka: britská obchodní loď Franz Fischer se  stala první lodí potopenou ze vzduchu – byla zasažena pumami z jedné německé vzducholodi.

– 1. 2. 1966 zemřel Buster Keaton, americký filmový komik, známý také jako Frigo, scenárista a režisér, hvězda němého filmu. Bylo mu 70 let. Charakteristickým znakem jeho filmové postavy byl strnulý, kamenný výraz tváře, který se stal jeho „firemní značkou“ a za který si vysloužil přezdívku „The Great Stone Face“ –  Kamenná tvář.

– 1. 2. 1976 zemřel v Mnichově 74letý Werner Heisenberg, německý fyzik, nositel Nobelovy ceny v roce 1932 za objevy v kvantové mechanice. O tom, že za války Heisenberg pracoval v atomovém výzkumu pro Hitlera se téměř nemluví. Po válce byl jen krátce zadržen v britské zóně Německa, ale prakticky hned vrácen k odborné práci, jezdil přednášet do Anglie a také do USA. V roce 1949, ve svých 47 letech, byl jmenován prezidentem společnosti Maxe Placka, která vznikla z německé vědecké společnosti císaře Viléma.

– 2. 2. 1986 se poprvé v historii Lucemburska ženy mohly zúčastnit parlamentních voleb!!! To v takovém zaostalém Rusku ženy volily už od roku 1917.

– 3. 2. 1906 zemřel 71letý Jan Nepomuk Woldřich, středoškolský učitel, geolog, paleontolog, archeolog a také politik, poslanec Říšské rady. Zasloužil se o vznik české geologické terminologie a přispěl k archeologickému výzkumu jižních Čech. Jeho dokumentace pravěkých sídlišť pomáhá při dalších archeologických výzkumech v jižních Čechách.

– 3. 2. 1926 zemřel v 67 letech Johannes Lepsius, německý evangelický teolog a orientalista, syn zakladatele německé egyptologie Karla Lepsiuse (1810-1884). Johannes se dost věnoval historii Arménie a zdokumentoval arménskou genocidu páchanou Osmanskou říší.

– 3. 2. 1966 přistála na Měsíci sovětská sonda Luna 9 – bylo to první měkké přistání na Měsíci. Z jejího vysílání bylo nejdůležitější to, že povrch Měsíce je pevný, ne pokrytý velmi silnou vrstvou prachu.

– 4. 2. 1976 postihlo středoamerickou Guatemalu zemětřesení, které zničilo 23 až 25 tisíc lidských životů.

– 5. 2. 1796 v Praze byla založena Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdce dnešní Národní galerie. Hlavní osobou v ní byl František Josef, hrabě ze Šternberka (1763-1830).

– 6. 2. 1916 zemřel 64letý Karel Jaroslav Maška, středoškolský učitel, archeolog, badatel v Moravském krasu a u Štramberka. Mj. objevil (1880) v jeskyni Šipka ve Štramberku čelist neandrtálského dítěte.

– 7. 2. 1926 se ve Voroněži, v rodině úředníka, narodil Konstantin Petrovič Feoktistov. Když v létě roku 1942 dokončil devátou třídu přihlásil se dobrovolně do armády. Brzo se dostal do německého zajetí a byl okamžitě odsouzen k trestu smrti se skupinou sovětských civilistů. Jeden z popravčích měl ale špatnou mušku a 16letý Feoktistov byl lehce zasažen do krku, omdlel a byl považován za mrtvého. V noci se Feoktistov probral v jámě plné mrtvol, na štěstí nezasypané a se zbytkem sil se mu podařilo dostat se do bezpečí. Po válce vystudoval vysokou technickou školu a dostal se do konstrukční skupiny Sergeje Koroljova. Brzy pak vedl projekční práce na první sovětské kosmické lodi Vostok, její trojmístné verzi Voschod a na stanicích řady Saljut. V roce 1964 vzlétl do vesmíru v první vícemístné kosmické lodi Voschod 1. Společně s lékařem Borisem Jegorovem byli prvními sovětskými civilními kosmonauty. Je po něm pojmenován kráter (Feoktistov) na odvrácené straně Měsíce. Zemřel 21. 11. 2009 v Moskvě.

– 8. 2. 1726 – ten den vyděsily obyvatele města Slaný a okolí projevy postvulkanické činnosti. Podle kroniky slánské piaristické koleje Slánská hora „…vyvrhla ze čtyř rozsedlin dým s mohutným rachotem …“. Slánská hora na východním okraji města Slaný je čedičová kupa, pozůstatek třetihorní sopečné činnosti.

– 8. 2. 1926 se oficiálně, v divadélku Na slupi v Praze 2, představilo Osvobozené divadlo Moliérovou hrou Cirkus Dandin. Název Osvobozené divadlo vymyslel režisér Jiří Frejka (1904-1952). Někdy je jako autor názvu uváděn Jindřich Honzl (1894-1953). Divadelní scéna byla založená jako sekce Devětsilu (levicový umělecký svaz, vznikl 1920), který působil do roku 1930. Uměleckými vůdci Osvobozeného divadla byli Jindřich Honzl, Jiří Frejka a E. F. Burian (1904-1959). Divadlo se počátkem roku 1927 přestěhovalo do Umělecké besedy na Malou Stranu. Tam poprvé vystoupili Jan Werich a Jiří Voskovec se svou hrou Vest-pocket-revue (tj. „revue z kapsičky u vesty“). Téhož roku, tj. 1927, zde se svými skvělými klavírními improvizacemi vystoupil také Jaroslav Ježek (1906-1942). Publikum mu třeba vybralo náhodně několik slov a on během představení (asi za jednu hodinu) složil text i melodii k nové písničce na daná slova. Hned měsíc po Mnichovu, pět měsíců před(!) německou okupací, v listopadu 1938, byla Osvobozenému divadlu odebrána koncese.

– 9. 2. 1916 v Petrohradě zemřel 90letý Hynek Vojáček, český hudební skladatel a pedagog. Do Ruska odešel ve svých necelých 30 letech a téměř 50 let byl fagotistou carské opery. Vedle toho byl také učitelem hudby v carském divadelním učilišti a od roku 1862 profesorem teoretických předmětů na petrohradské konzervatoři. Z Ruska vedl čilou korespondenci s Leošem Janáčkem a např. v roce 1870 jednal s Bedřichem Smetanou ohledně uvedení Prodané nevěsty v Petrohradě.

– 10. 2. 1996 superpočítač Deep Blue firmy IBM prvně porazil šachového velmistra Garri Kasparova (*1963).

– 11. 2. 1566 zemřel v Řepicích u Strakonic (byl tam i pohřben) ve věku 70 let Jan starší Hodějovský z Hodějova, šlechtic z rozvětveného rodu, humanista, v letech 1537-1555 místosudí Českého království. Na svém zámku v Řepicích založil velkou knihovnu a z tohoto zámku se pak stalo jedno z center humanismu v Čechách. V knihovně měl knihy dobové i historické a také mnoho prvotisků; knihovna se ale nezachovala. Byl to prý hlavně on, kdo inspiroval Václava Hájka z Libočan (kolem 1500-1553) k sepsání Kroniky české. Jan starší Hodějovský často navštěvoval v Chotěticích svého synovce Smila Hodějovského, tamního pána. Protože Janovi, kromě dcery Aleny, zemřely všechny ostatní děti, přijal za svého jednoho Smilova syna, Bohuslava, umožnil mu studia a ten se pak stal proboštem na Vyšehradě.

– 11. 2. 1976 zemřela v 81 letech Dorothy Maud Wrinchová, britská matematička a teoretická biochemička, která od roku 1939 žila v USA. V roce 1929 se stala první ženou, která obdržela oxfordský titul DSc. Proslula svým pokusem o vysvětlení struktury proteinů s použitím matematických principů.

– 11. 2. 1986 zemřel na rakovinu 65letý Frank Herbert, americký spisovatel, který se proslavil zejména svým sci-fi románem Duna. Byl člověkem mnoha řemesel. Živil se jako reportér, redaktor, profesionální fotograf a kameraman, komentoval pro lokální rádiové stanice, jezdil na moře jako lovec ústřic a dělal instruktora pro přežití v džungli. Během druhé světové války sloužil v US Navy. Koncem padesátých let se stal profesionálním spisovatelem a věnoval se především dobrodružné literatuře. V roce 1963 vyšel v časopisu Analog jeho román Svět Duny, ve kterém poprvé představil pouštní planetu. Duna se brzy stala bestsellerem a vynesla Herbertovi několik prestižních cen.

– 12. 2. 1916 zemřel 84letý Richard Dedekind, významný německý matematik, který se věnoval hlavně teorii čísel a algebře. K jeho nejznámějším počinům patří konstrukce množiny reálných čísel.

– 13. 2. 1866 se Jesse James (1847-1882) a jeho gang dopustili první ozbrojené bankovní loupeže ve městě Liberty ve státě Missouri v USA. James byl prototypem amerického lupiče z Divokého západu, o kterém se dodnes zpívá písnička. V roce 1882 ho zastřelil jiný gangster.

– 13. 2. 2016 zemřel na rakovinu slinivky 66letý Bořek Šípek, výtvarník, architekt, designér, tvůrce skleněných uměleckých objektů. V letech 1992 až 2002 byl hlavním architektem správy Pražského hradu.

– 14. 2. 1876 americký fyziolog skotského původu, Alexander Graham Bell (1847-1922), si nechal patentovat telefon. O svůj životní vynález Bell musel svést patentovou „válku” s Elishou Grayem, který ten den přišel se stejným nápadem. Jejich vleklý soudní spor skončil vítězstvím Bella. Tento patent na telefon (č. 174465 podaný v  USA ), je údajně nejvýnosnější patent, jaký kdy byl podán.

– 14. 2. 1956 v Moskvě začal XX. sjezd Komunistické strany SSSR. Na něm, na zvláštním tajném zasedání před koncem sjezdu, pronesl Nikita Chruščov (1894-1971) projev Kult osobnosti a jeho důsledky. V něm „odhalil” a tvrdě odsoudil diktátorské praktiky svého předchůdce Stalina (1878-1953), aniž přiznal, že sám byl horší než Stalin. Sjezd je považován za obrat, jímž „stalinismus” přestal být oficiální politikou Sovětského svazu a potažmo celého sovětského bloku, třebaže tzv. destalinizace probíhala v různých oblastech života a v různých zemích nestejnou měrou. Např. Albánie celou destalinizaci označila za revizionistický postoj. Chruščov byl v nejvyšší funkci SSSR od 14. 9. 1953 do 14. 10. 1964.

– 15. 2. 1976 v Pekařské ulici ve Starém Brně se propadl tramvajový ostrůvek do podzemních prostor. Obětí se stala 44letá Marie Bartošová, prodavačka květin z blízkého obchodu. Její pozůstatky se našly až v roce 1992.

– 16. 2. 1996 zemřel v 73 letech Miloš Kopecký, nezapomenutelný herec, který trpěl řadou vážných chorob, které překonával s kočičí úporností. Diváci, ani někteří jeho známí po dlouhá léta netušili, která nemoc tohoto charismatického herce nejvíc trápila – byly to maniakální deprese. O Milošovi Kopeckém byla napsána řada knih a dlouhá řada článků popisujících jak jeho profesní, tak i soukromý život a jistě se o něm i dál bude psát a vzpomínat na něj…

– 17. 2. 1856 v Paříži zemřel po blíž neurčené těžké nemoci 58letý Johann Heinrich Heine, německý prozaik, básník, publicista a esejista, představitel romantismu. Pocházel ze zámožné židovské rodiny, mj. studoval také práva. Když dospěl, vystoupil ze židovské církve a stal se protestantem. Od roku 1831 žil v emigraci v Paříži, jeho díla byla v Německu zakázána. Sympatizoval se socialistickými myšlenkami, přátelil se s Karlem Marxem (1818-1883), ale obával se nebezpečného vlivu komunistických idejí na kulturu. Měl stálé sklony k pesimismu a cynismu. Jeho styl ovlivňoval české obrozenecké básníky, zejména Jana Nerudu, Karla Havlíčka Borovského a Františka Gellnera.

– 17. 2. 1916 zemřel 74letý Miklós Konkoly–Thege, maďarský fyzik a astronom, jedna z nejvýznamnějších vědeckých osobností Rakousko-Uherska. Roku 1871 založil observatoř v Hurbanovu, kde nyní sídlí Slovenská ústredná hvezdáreň. Vedle pozorování Slunce, komet, meteorů a určování přesného času, soustavně prováděl meteorologická a geomagnetická měření.

– 18. 2. 1126, v bitvě u Chlumce u Ústí nad Labem, v obtížných zimních podmínkách, kníže Soběslav I. (asi 1090-1140) se svými muži porazili početně silnější vojsko německého panovníka Lothara III. Když oslabené a obklíčené Lotharovo vojsko v čele se samotným Lotharem očekávalo poslední zničující úder, Soběslav jim nečekaně nabídnul vyjednávání. Nakonec zavázal Němce ke spojenectví a – propustil je! To se mu do budoucna vyplatilo, Němci za jeho vlády do Čech netáhli. Bitvu u Chlumce vylíčil také v Pokračování Kosmovy kroniky Soběslavův současník a zřejmě stoupenec, Kanovník vyšehradský, jehož postoj je jasně protiněmecký.

– 18. 2. 1986 zemřel v 79 letech Václav Smetáček, hobojista, hudební skladatel, pedagog a hlavně dirigent. Byl to neuvěřitelně pracovitý muzikant, který během svého života dokázal současně vykonávat obrovské množství uměleckých činností. Už založením průkopnického Pražského dechového kvintetu (1928), v němž působil jako hobojista 27 let, se osvědčil i jako dobrý organizátor. V květnu 1942 se stal šéfem symfonického orchestru FOK, který byl v té době organizován ještě na spolkovém principu. V čele tohoto tělesa, které postupně rozšířil a reorganizoval, stál Smetáček do roku 1971 a přivedl je k vysoké umělecké úrovni. I v zahraničí byl oceňován jako dirigent: např. roku 1966 uvedl poprvé v milánské opeře La Scala Janáčkovu operu Z mrtvého domu. Pro vážné zdravotní potíže ale musel od roku 1974 své obrovské pracovní tempo výrazně snížit.

– 19. 2. 1876 zemřel v Brně, ve věku 64 let, Jan Helcelet. Vystudoval medicínu a původně se chtěl věnovat porodnictví, ale nakonec u něj převážil zájem o politiku. Byl poslancem Říšské rady a Moravského zemského sněmu a jedním z předáků Národní strany na Moravě. Je známé, že jednu dobu byl intimním přítelem Boženy Němcové (1820-1862).

– 19. 2. 1916 zemřel 78letý Ernst Mach, rakouský teoretický fyzik a filozof původem z Moravy. Mach se vedle fyziky a filozofie věnoval také chemii, fyziologii a psychologii a byl zkušeným experimentátorem. Snažil se o sjednocení různých vědních oborů a o vybudování oboru zvaného psychofyzika. Ta měla vysvětlovat vztah mezi fyzikálními podněty a smyslovými počitky. V roce 1883 Mach vydal knihu Mechanika ve svém vývoji, ve které kritizuje newtonovské pojetí fyziky. Po něm bylo nazváno Machovo číslo, které udává poměr rychlosti pohybu tělesa určitým prostředím k rychlosti šíření zvuku v témže prostředí.

– 19. 2. 1986 ze sovětského kosmodromu Bajkonur vynesla raketa Proton na oběžnou dráhu Země první část sovětského satelitu Mir – první dlouhodobě obydlené vědecké stanice ve vesmíru. Stanice byla velká asi jako šest autobusů a obsahovala množství vědeckých přístrojů a věci denní potřeby kosmonautů. Běžně v ní žili tři lidé, ale byla schopna pojmout až šest osob. Až na tři krátká období byl Mir nepřetržitě obydlen do října 1999, vystřídalo se tam celkem 104 kosmonautů, z toho 62 jiné, než ruské národnosti. Od roku 1995 začaly k Miru létat také raketoplány USA. Celkem bylo na Miru provedeno 31200 různých pokusů a pozorování. Poslední posádka jej opustila 15. 6. 2000. V březnu 2001 byl Mir záměrně naveden do zemské atmosféry, z větší části v ní shořel a jeho zbytky dopadly do Pacifiku.

– 19. 2. 2016 v Miláně zemřel 84letý Umberto Eco, italský filosof, pedagog, žurnalista a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny 20. století. Jeho asi nejslavnější román Jméno růže (1980) vyšel česky v roce 1985 a v roce 1986 byl zfilmován.

– 20. 2. 1826 v Praze zemřel 80letý hrabě Josef Emanuel de Canal, významný botanik a humanista italského původu. Do Prahy přišel v roce 1770 a oženil se zde s dcerou hraběte Chotka. Založil (1791) na Vinohradech dnes již zaniklou botanickou zahradu známou pod jménem Kanálka. Součástí zahrady byl i vzdělávací ústav, kde se až do Canalovy smrti přednášela hospodářsko-technická botanika. Canal byl také činným zednářem a je o něm známo, že měl antisemitské názory.

– 20. 2. 1896 náhle zemřel v pouhých 30 letech na zápal plic Karel Teige, muzikolog, středoškolský profesor a spisovatel z oblasti hudby. Byl známý svým vytříbeným uměleckým cítěním. Obdivoval krásu a jeho heslem bylo, že „je lépe milovat než nenávidět, lépe uctívat než pohrdat„. Jeho kritiky a články se nesly v pozitivním duchu, oceňoval kvality, nesnažil se hledat nedostatky. Oblíbil si především Bedřicha Smetanu. Přispíval do časopisů Dalibor a Světozor, do Kalendáře českých hudebníků a Ottova slovníku naučného. Zakládal cyklus Populárních a Slovanských koncertů. Samostatně vydal Katalog děl Smetanových (1893) a Listy Smetanovy. Pozor: neplést si ho s levicově orientovaným teoretikem umění, kritikem a výtvarným umělcem téhož jména (1900-1951), který s ním nebyl ani přímo příbuzný.

– 20. 2. 1966 zemřel 81letý admirál Chester Nimitz, nejvyšší velitel amerického vojenského námořnictva. Před první světovou válkou byl v Německu, kde se věnoval hlavně studiu naftových ponorkových motorů. Během první světové války působil v hlavním štábu amerického ponorkového loďstva.

– 21. 2. 1916 – první světová válka: začala bitva u Verdunu na severovýchodě Francie, jedna z největších bitev první světové války na její západní frontě, která trvala do 18. 12. 1916. Padlo v ní celkem asi 700 tisíc vojáků. Boje u Verdunu vlastně přerušila zima, Francouzi si tam své pozice proti Němcům za obrovských ztrát udrželi, ale vítězstvím se to dá nazvat těžko. Krajina u Verdunu byla zcela zničena a stopy války nese dodnes.

– 21. 2. 1946 byla obnovena Univerzita Palackého v Olomouci. Původně vznikla 22. prosince 1573 udělením příslušných práv dosavadní olomoucké koleji Tovaryšstva Ježíšova. Všechna výuka začala o tři roky později. Během stavovského povstání univerzita na čas zanikla, ale byla obnovena v roce 1621 a jmenovala se jen „Moravská”. Pak, v roce 1778 byla na čas přestěhována do Brna, ale v roce 1782 vydal císař Josef II. dekret, jímž se přenesla zpátky do Olomouce, zároveň však byla degradována na akademické lyceum (univerzity měly být pouze ve Vídni, v Praze a ve Lvově). V roce 1827 bylo učení znovu povýšeno na univerzitu se jménem C. k. Františkova univerzita v Olomouci. V roce 1860 císař František Josef I. ji dekretem zrušil, v Olomouci zůstalo jen teologické studium.

– 22. 2. 1886 v Příbrami po dlouhé nemoci zemřel 49letý Jiljí Jarolímek, pardubický rodák, báňský inženýr. Věnoval se zejména úpravě rud a v tomto oboru navrhl několik vynálezů. Od roku 1883 působil jako ředitel dolů v Příbrami. Byl všeobecně respektován pro odborné znalosti, úspěšné vedení svěřeného podniku během krize a účinná opatření ve prospěch příbramských horníků. Byl také veřejně činný na obecní a okresní úrovni, byl i členem obchodní a živnostenské komory pražského kraje pro oblast hornickou.

– 22. 2. 1926 ministerská rada ČSR schválila projekt brdské střelnice. Z hlediska ministerstva národní obrany měly Brdy řadu předností: vyhovoval terén, který byl navíc řídce osídlený, kopcovitý s nadmořskou výškou mezi 600 až 800 metry. Vyvlastnění pozemků nebylo tak složité, většinou patřily německé šlechtě, na níž se tehdy vztahovala první pozemková reforma. Nebylo to ale vhod místním obyvatelům, přesto ho vláda schválila a už další rok zněly v lokalitě Jordán první dělostřelecké salvy.

– 23. 2. 1986 zemřel 61letý Jiří Kalousek, malíř, kreslíř, karikaturista a ilustrátor, rodák z Nového Bydžova. Vystudoval Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze. Měl velmi bouřlivou povahu, už za studií se podílel na různých hudebních akcích – třeba na hudebním happeningu na schodišti Rudolfína v Praze s názvem Pražské podzimní jaro. Pracoval pak ve svobodném povolání jako výtvarník, tvořil plakáty, ilustroval knihy i časopisy, podílel se významně na animovaných filmech. Dostal mnoho různých cen jak za filmy, tak za knihy.

– 24. 2. 1856 v Kazani zemřel těžce nemocný a už slepý, 63letý Nikolaj Ivanovič Lobačevskij, vynikající ruský matematik, pedagog, zakladatel neeuklidovské geometrie.

– 25. 2. 1926 v Praze zemřel 67letý Karel Krnka, vynálezce a konstruktér zbraní, pokračovatel díla svého otce, významného puškaře Sylvestra Krnky (1825-1903).

– 25. 2. 1956 v závěrečném dni 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu (sjezd začal 14. 2. 1956), na utajeném zasedání pronesl tehdejší „vládce” SSSR Nikita Chruščov (1894-1971) projev Kult osobnosti a jeho důsledky. V něm vše to nejhorší, co se v SSSR stalo, svalil na Stalina a líčil jej jako psychopata. Odsoudil kult jeho osobnosti jako jev cizí marx-leninismu, ale o tom, že sám kult osobnosti nejvíc „pěstoval”, pomlčel. Jeho projev byl pak uveřejněn promyšleně zkrácený, ale jeho základní teze o překonání kultu osobnosti byly obsaženy v usnesení sjezdu (celý projev byl oficiálně zveřejněn až po 44 letech). Odvysílání některých částí jeho projevu vedlo ten rok údajně ke krvavým událostem v Maďarsku. V Československu požadovali i samotní komunisté kriticky zhodnotit období po válce a hlavně po roce 1948. Velké politické procesy sice již přestaly, ale stále naléhavěji se ozývala otázka jejich oprávněnosti. KSČ ale hned utnula všechny veřejné diskuse na toto téma a žaláře s nespravedlivě odsouzenými zůstaly zavřené. Ty otevřel až Antonín Novotný v roce 1960.

– 25. 2. 2016 zemřel 90letý Zdeněk Smetana, animátor, scenárista, výtvarník, ilustrátor, malíř a režisér. Od roku 1968 se zařadil mezi autory televizních večerníčků první sérií Pohádek z mechu a kapradí (1968), Rákosníčkem (1975) a dalšími. Za své filmy získal na padesát domácích i zahraničních ocenění. V roce 1979 byl jeho film Konec krychle britskou filmovou akademií označen za nejlepší evropský film roku.

– 26. 2. 1616 – italský astronom a fyzik Galileo Galilei měl tehdy údajně pronést slavné „A přece se točí“. Mělo to být hned po tom, co před církevním soudem v Římě odvolal své učení o heliocentrismu. To ale nemůže být pravda; říct něco takového před inkvizicí znamenalo takřka jistě rozsudek smrti. Tehdy s ním vedla církev první proces, protože podporoval teorii Mikuláše Koperníka (1473-1543). Galileo byl inkvizicí zastrašován, bylo mu vyhrožováno, přesto ještě napsal své mistrovské dílo – Dialogy. Církev s ním proto v roce 1633 zahájila druhý proces a potrestala ho doživotním domácím vězením. V něm v lednu 1642 Galileo zemřel ve věku 77 let.

– 26. 2. 1986 zemřel 74letý Karel Vlach, dirigent a kapelník swingového orchestru svého jména, který založil už v roce 1939. Od roku 1947 měl Vlachův orchestr stálé angažmá v Divadle Voskovce a Wericha a podílel se na obnovených představeních Osvobozeného divadla. Od roku 1954 působil v Divadle ABC (původně Divadlo satiry) a od roku 1962 v Hudebním divadle v Karlíně. V 60. letech se swingová orientace orchestru plynule přizpůsobovala požadavkům nových trendů populární hudby. Vedle stálých zpěváků jako byli Y. Simonová a Milan Chladil, spolupracoval jeho orchestr s většinou významných interpretů české populární hudby. Celkem natočil přes 2000 písní. Nahrával i hudbu k filmům (Andělský kabát, 1947, Stvoření světa, 1958).

– 27. 2. 1616 zemřel 70letý Adam Slavata, český šlechtic, člen Jednoty bratrské, otec Viléma Slavaty (1572-1652). Ten, na rozdíl od otce, se přiklonil k římským katolíkům a byl pak v roce 1618 vyhozen z oken Hradu při druhé pražské defenestraci.

– 27. 2. 1936 zemřel v 86 letech Ivan Petrovič Pavlov, ruský fyziolog, psycholog a lékař, profesor fyziologie a objevitel funkce podmíněného reflexu, známý svými pokusy se psy. V roce 1904 získal za svoji práci Nobelovu cenu. Bolševická revoluce v listopadu 1917 velkého vědce zaskočila. Komunismus považoval za nebezpečný experiment, ale zůstával ruským vlastencem. Vědce dokonce Čeka na kratší dobu uvěznila a když v roce 1920 požádal Červený kříž Lenina, aby dovolil Pavlovovi emigrovat, bolševici si uvědomili význam tohoto badatele a jeho pověsti ve světě. Od té doby bolševici začali pohlížet na Pavlova jako na velkého Rusa a dali mu rozsáhlé výhody. Na podzim 1921 jeho laboratoř obnovila činnost ještě ve větším rozsahu než dřív. Pavlovovy výzkumy platí dodnes. Platí nejen pro fyziologii, nýbrž i pro mnohé oblasti biologie, medicíny, psychologie, psychiatrie a pedagogiky, později byly využity rovněž pro kybernetiku.

– 28. 2. 1926 se narodila Světlana Josifovna Allilujevová, dcera sovětského vůdce Josifa Stalina (1878-1953) a jeho druhé ženy Naděždy (1901-1932). Po smrti svého otce v roce 1953 přijala příjmení své matky a v Moskvě pracovala jako učitelka a překladatelka. Hovořila plynně francouzsky, německy a anglicky. Ze SSSR utekla za dramatických okolností v roce 1967 na Západ. Ze čtyřech manželství měla jednoho syna a dvě dcery. Zemřela v USA 22. 11. 2011, ve věku 85 let jako Lana Peters.

– 28. 2. 1986 byl ve Stockholmu zavražděn 59letý Olof Palme, švédský předseda vlády. Stalo se to, když jako vždy bez ochranky, s manželkou odcházeli večer z kina domů; ze tmy vystoupil muž zastřelil ho a zmizel. Ani 30 let po jeho smrti není jasné, zda šlo o vraždu, o útok šílence nebo o atentát s politickým podtextem.

– 28. 2. 2006 zemřel 85letý Owen Chamberlain, americký fyzik, pedagog, nositel Nobelovy ceny v roce 1959 za objev antiprotonu. Byl také zapojen v Los Alamos do tajného projektu Manhattan (1942-1946), jehož cílem bylo vyrobit atomovou bombu.

– 29. 2. 1936 byl po třech dnech v Japonsku potlačen pokus o puč, kterým chtěly utranacionalistické frakce armády svrhnout vládu i císaře Hirohita (1901-1989). Devatenáct vůdců rebelie bylo pak odsouzeno k trestu smrti a zastřeleno.

– 29. 2. 1976 zemřel 83letý Václav Binovec, filmový scenárista, režisér a podnikatel, který si někdy říkal Willy Bronx. Krátce studoval farmacii, měl rozsáhlé jazykové znalosti a toužil po slávě. V první světové válce byl těžce zraněn a v roce 1917 byl poslán do civilu jako invalida. Hned po válce založil vlastní filmové ateliéry, kde natáčel hlavně příběhy z Červené knihovny, např. Irčin románek (1921), Lízin let do nebe (1937) a pod. Natočil téměř 50 filmů, podílel se na 6 scénářích a zahrál si i 5 menších rolích. Byl zakladatelem filmové školy a vedl půjčovnu filmů. Za protektorátu však kolaboroval s Němci a byl po válce odsouzen na tři roky do vězení. Po propuštění jen živořil, ale nakonec ještě spolupracoval s filmovým ústavem na zajímavém díle Historie čs. filmu v obrazech 1898-1930.

(Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie, porovnávány s údaji v řadě dalších pramenů a případně pak upraveny.)   -MK-