Amerika potřebuje skutečné spojence, ne pochlebující ubožáky

Dokončení rozhovoru pro Parlamentní listy. První část najdete zde.

 

Také si zoufáte, že zmizeli „staří socialisté“, které byste chtěl obejmout. A kdyby je napadlo pověsit mocipány z tvz. Lidového domu na lucerny, posílal byste jim do vězení balíčky…

Víte, byly doby, kdy socialistům záleželo na chudých lidech. Jejich ekonomické teorie byly naprosto bláznivé, takže jejich snaha pomáhat pokaždé skončila špatně. Ale měli aspoň dobré úmysly. „Moderní levice“, jejímiž hlavními představiteli jsou u nás TOP 09 a Dienstbierova část ČSSD, se cíleně snaží chudým lidem ubližovat. Odebírání dětí z rodiny, jak je prosazuje soudružka Tominová-Marxová, je selektivně zaměřeno proti nejchudším rodinám. Sociální programy, které způsobují závislost – opět tím nejvíc trpí ti nejchudší. Nesmyslná ekologická opatření vytvářející místa v neziskovkách pro hejsky z lepších rodin a rušící dělnická místa – opět je to zaměřené proti pracujícím. A kvóty pro ženy? Zeptejte se nějaké kadeřnice, zda je pro ni důležitější počet žen v představenstvech, nebo aby její chlap měl pořádnou práci. A když si nějaká chudá ženská pomůže sama a otevře ve svém domě krámek, paní Marxová-Tominová tam pošle kontrolu a napaří jí likvidační pokutu za to, že měla v krámě kluka. To je moderní levice. 

Zeptejte se nějaké kadeřnice, co je pro ni důležitější. Jestli je to počet žen v představenstvech nebo spíš, aby její chlap měl pořádnou práci.

Našel byste v ČSSD některé staré socialisty k obejmutí, se kterými byste zašel na pivo a tlačenku s cibulí? A neměli by se aspoň v některých věcech spojit levicoví burani a pravicoví burani? Tedy čeští vlastenci v odporu k odnárodněné elitě, které nezáleží na českém národě a české vlasti?

Nevím. Neznám všechny členy ČSSD. Ale z těch funkcionářů, kteří jsou vidět, nevím o žádném, který by patřil k té staré dělnické straně. Ostatně, i Milan Urban, který vypadal nejsympatičtěji, nakonec prosazuje přísnost na chudé a miliardové dotace zahraničním manažerům. 

Naprosto ale souhlasím s myšlenkou, že všichni, kdo hájí zájmy pracujících, by měli spolupracovat. Ostatně, strany pracujících se rodí po celé Evropě a všude jsou úspěšné – Faragova UKIP, Národní fronta ve Francii, Švédští demokraté, Praví Finové… Myslím, že i v České republice je to jen otázka času. Rodí se tu některé projekty, které vypadají docela slibně. 

Můžete být konkrétnější?

Třeba Strana svobodných občanů. Pokud se jí podaří zbavit se ultralibertariánského balastu, který za sebou vláčí jako železnou kouli na odsouzencově noze, mohla by výrazně zamíchat kartami.

Co říkáte akci paní Šabatové ohledně toho, že její spolupracovnice si chtěly fingovaně najmout byty s tím, že jsou Romky?

O paní Šabatové se říká, že se chová estébácky. Ve skutečnosti ale jedná hůř, než jednali předlistopadoví estébáci. Ty by nenapadlo posílat agenty-provokatéry, aby lidi kontrolovali, jak si řeší své soukromé záležitosti. Paní Šabatová navíc vědomě porušuje zákony České republiky. Je naprosto skandální, že taková osoba může setrvávat ve funkci. A nejen to, hlavní politické strany jí dokonce chtějí přidělit další pravomoci. Je zapotřebí volat k odpovědnosti i pány Sobotku a Babiše, kteří Šabatovou podporují. 

O paní Šabatové se říká, že se chová estébácky. Ve skutečnosti ale jedná hůř, než jednali předlistopadoví estébáci.

Říkáte, že obyvatelé České republiky jsou oprávněně zděšeni, že mezi dorůstajícími mladými muži je neúnosně mnoho sobeckých fracků – tolik, že to začíná ohrožovat přežití národa jako celku. Jak jste to myslel? A čím to je?

Myslel jsem to, tak jak jsem to řekl. Vždycky a v každém národě existují rozmazlení hajzlíci neschopní nést odpovědnost, pořádně pracovat, oženit se a tak dále, o obraně vlasti nemluvě. Ale když jich je příliš mnoho, je to průšvih. 

Podle mě je to důsledek mnoha faktorů, které přišly zároveň. Poctivá práce není ve vážnosti, protože cesta k bohatství vede přes dotace, regulace nebo nesmyslné papírování. Z rodin se ztratila autoritativní výchova a vymizely fyzické tresty. Někde je to dobře, ale někteří kluci to prostě potřebují k tomu, aby z nich vyrostli rovní muži. A k tomu máme vzdělávací systém cíleně zvýhodňující holčičky. Kluk má ve škole v zásadě dvě možnosti – buď si osvojí dívčí poddajnost, nebo si ponechá svou klukovskou povahu, ale pak čelí vysokému riziku, že bude vyřazen ze vzdělávacího systému a nedostane se na slušnou vysokou školu.

Z rodin se ztratila autoritativní výchova a vymizely fyzické tresty. Někde je to dobře, ale někteří kluci to prostě potřebují k tomu, aby z nich vyrostli rovní muži.

A co vrátit rákosku do škol?

Rákoska sama o sobě nic nevyřeší. Ale musí být obnoveny školy, jejichž atmosféra bude vytvářená na míru klukům. Školy s vojenským duchem a vojenským drilem, kde uplatňování kázně nebude lámat charakter. Není náhodou, že dvě nejnabitější střední školy v zemi jsou vojenská střední škola a policejní střední škola. Zatímco běžná gymnázia berou každého a učňovské školy zejí prázdnotou, vojenská a policejní střední škola mají skoro 10 uchazečů na jedno místo. I já jsem uvažoval o tom, že bych na takovou školu poslal svého syna. 

 Jestliže někdo žije tím, zda ho marxistický prezident přijme na audienci nebo zda ho pochválí nějaký newyorský levicový intelektuál, je prostým Američanům k smíchu. 

Vedle toho musí skončit státní dohled nad výchovou v rodinách. Kluci z dělnických rodin potřebují být vychováváni jako kluci z dělnických rodin. Není možné, aby o takových věcech rozhodovala nějaká panenka Barbie, která vystudovala sociální práce, dva roky se bavila v neziskovce, další dva strávila na stáži v Bruselu a o skutečném životě neví vůbec nic. 

Také jste napsal: „Když mají jiní lidé problém se sebehodnocením, doufají, že to za ně vyřeší americká armáda. Když zamávám na mariňáka, nebo ho dokonce obejmu, budu si připadat stejně statečný jako on. Věřte mi nebo ne, ono to zase nebude fungovat. Týden po jízdě dragounů si budete připadat stejně uboze jako před ní. Skutečné sebevědomí se získává jinak.“ Takže to fangličkaření s cizími vlajkami je podle vás jistá „substituční“, náhražková hrdost? Tedy, když někteří lidé nejsou schopni být hrdi na svou zemi, přimknou se k nějaké větší a stanou se například „americkými“ patrioty?

Bez vlastní hrdosti a bez samostatného myšlení jsme úplně k ničemu i jako spojenci. Američané jsou dnes v podobné situaci jako my. Jejich hlavním nepřítelem je jejich vlastní vláda. Jestliže někdo té vládě poklonkuje a žije tím, zda ho marxistický prezident přijme na audienci nebo zda ho pochválí nějaký newyorský levicový intelektuál, je prostým Američanům k smíchu. Musíme mít odvahu hlasitě říkat, že současná americká politika vůči Rusku je hloupá a nebezpečná. Musíme mít odvahu hlasitě říkat, že jejich postup vůči islámu je katastrofální. Musíme mít odvahu jasně říkat, že když něco dělají špatně, my se na tom podílet nebudeme. Musí být jasné, že se pokládáme za spojence, ale že se o sebe dokážeme postarat sami. Musíme být hrdí na práci, která je za námi, a nesmíme být závislí na tom, zda nás velvyslanec podrbe za uchem. Jen tak můžeme být spojencem, jakého Američané potřebují. Pochlebujících ubožáků mají dost i bez nás.

Ptal se Lukáš Petřík.