Teta Pavla: Švýcarský pohled

Velmi zajímavá realistická analýza konfliktu od švýcarského novináře Guy Mettana z 10. 4. 2022, která stojí za přečtení (překlad jsem nekontrolovala, takže případné chyby omluvte)

Zatímco se zdá, že jednání pokračují a objevují se první obrysy možného řešení na Ukrajině (neutralita a částečná demilitarizace země, předání Donbasu a Krymu), pozadí konfliktu začíná být lépe pochopeno. Rychlé příměří se však nedá očekávat: Američané a Ukrajinci ještě neztratili dost a Rusové ještě nevyhráli dost na to, aby ukončili nepřátelské akce.

Než však budu pokračovat ve svých úvahách, rád bych požádal ty, kteří nesdílejí můj realistický pohled na mezinárodní vztahy, aby tento text odložili stranou. Nebude se jim líbit, co přijde, a ušetří jim to pálení žáhy a čas, který by promarnili mým očerňováním.

Jsem toho názoru, že morálka je velmi špatným poradcem v geopolitice, ale v lidských záležitostech je to vhodné: nejnekompromisnější realismus nám nebrání investovat čas a peníze, jak to dělám já, abychom zmírnili osud obyvatelstva postiženého boji.

Analýzy nejkvalifikovanějších odborníků (mám na mysli zejména Američany Johna Mearsheimera a Noama Chomského), vyšetřování investigativních novinářů jako Glenn Greenwald a Max Blumenthal a dokumenty zabavené Rusy – například zachycený komunikační provoz ukrajinské armády z 22. ledna a plány útoku zabavené na počítači, který zanechal britský důstojník – ukazují, že tato válka byla nevyhnutelná a vysoce improvizovaná.

Nevyhnutelná a improvizovaná válka

Nevyhnutelné, protože od Zelenského prohlášení o jeho záměru znovu dobýt Krym silou v dubnu 2021 se Ukrajinci a Američané rozhodli zahájit válku nejpozději počátkem tohoto roku.

Koncentrace ukrajinských vojsk v Donbasu od loňského léta, masivní dodávky zbraní NATO v posledních měsících, zrychlený bojový výcvik azovských pluků a armády, intenzivní ostřelování Doněcku a Luhanska Ukrajinci od 16. února (to vše bylo samozřejmě ignorováno západními médii) dokazují, že Kyjev plánoval na konec této zimy rozsáhlou vojenskou operaci.

Cílem bylo zopakovat “Operaci Bouře”, kterou Chorvatsko zahájilo proti srbské Krajině v srpnu 1995, a obsadit Donbas v bleskové ofenzívě, aniž by Rusům poskytl čas na reakci…

Cílem bylo zopakovat “Operaci Bouře”, kterou Chorvatsko zahájilo proti srbské Krajině v srpnu 1995, a obsadit Donbas v bleskové ofenzívě, aniž by Rusům poskytl čas na reakci, aby získali kontrolu nad celým ukrajinským územím a umožnili zemi rychle vstoupit do NATO a EU. Mimochodem, to také vysvětluje, proč USA od podzimu opakovaně oznamovaly ruský útok: věděly, že tak či onak dojde k válce.

Improvizované, protože ruská reakce byla provedena pod časovým tlakem. Když si Rusové uvědomili, že diplomatické kroky NATO – žádná reakce USA na jejich návrhy, lednové schůzky Blinken-Lavrov v Ženevě, Zelenského výzva ke klidu a zprostředkování Macrona a Scholze v únoru – situaci neobjasnily a rovnaly se klasické zdržovací taktice, Rusové reagovali mistrovsky a zároveň velmi riskantním způsobem. Během deseti dnů (uznání republik, dohoda o spolupráci a zahájení vojenské operace) se rozhodli zaútočit jako první, aby zabránili Ukrajincům.

A místo toho, aby se na dobře vybavené a těžce opevněné síly ukrajinské armády čelně zaútočilo, bylo rozhodnuto je obejít rozsáhlým obkličovacím/odklonovým manévrem. Invaze otevřela tři fronty současně – severní, střední a jižní – s cílem zničit ukrajinské letectvo a co nejvíce vybavení v prvních několika hodinách a dezorganizovat ukrajinský protiútok.

Je třeba si uvědomit, že síla ruských jednotek je směšně nízká: 150 000 mužů proti 300 000 Ukrajincům, včetně Národní gardy.

Kdyby nechali Ukrajinu zaútočit jako první, jejich situace by se stala kritickou a byli by buď poraženi, nebo odsouzeni k nekonečné opotřebovávací válce v Donbasu. Je třeba si uvědomit, že síla ruských jednotek je směšně nízká: 150 000 mužů proti 300 000 Ukrajincům, včetně Národní gardy.

Vzhledem k okolnostem a navzdory počátečním nehodám a ztrátám byla ruská operace úspěšná a zapíše se do vojenské historie, i když samozřejmě ne jako lidský příklad.

Po dokončení této první fáze se nyní Rusové mohou soustředit na svůj hlavní cíl, kterým je likvidace “kapes” Charkova a Mariupolu držených neonacistickými azovskými pluky a zmenšení Kramatorského kotle, kde je opevněna převážná část ukrajinské armády.

Tolik k vojenské složce.

Vítězové a poražení

Podívejme se nyní na politickou situaci. Kdo jsou skuteční vítězové a poražení této války? Vidím jednoho hlavního vítěze, menší vítěze a mnoho poražených.

Největším vítězem jsou bezesporu USA. Je třeba uznat, že Bidenův tým manévroval mistrovsky navzdory senilitě svého prezidenta. Stažením se z Afghánistánu loni v srpnu se očistila v očích veřejnosti a vyhnula se obvinění z katastrofální invaze a okupace této chudé země.

Dalšími vítězi jsou Čína, Indie a země Jihu, které se škodolibou radostí sledují, jak se Západ, zejména Evropané, navzájem trhají na kusy a na dlouhou dobu oslabují.

Vypracováním scénáře, ve kterém může zazářit rozený herec Zelenskyj, se západní veřejnosti jeví jako stateční bílí rytíři, i když jsou v pozadí velkými duchovními mozky. USA uzavřely řady v NATO a proměnily Evropany v užitečné idioty, kteří ochotně brání “demokracie ohrožené opovrženíhodným řezníkem-diktátorem Putinem”. V tomto procesu jsou USA nuceny kupovat břidlicový plyn, zatímco německá levice a Zelení spěchají, aby mobilizovali 100 miliard eur ve vojenských půjčkách na nákup amerických stíhacích bombardérů F-35. Bingo! Jediná moucha v masti je, že plán nešel podle plánu. Rusové nespadli do pasti. Ukrajina bude rozdělena, neutralizována a nebude moci vstoupit do NATO, jak se doufalo.

Dalšími vítězi jsou Čína, Indie a země Jihu, které se škodolibou radostí sledují, jak se Západ, zejména Evropané, navzájem trhají na kusy a na dlouhou dobu oslabují. Nečekaným způsobem se ocitají v pohodlné pozici neutrality nebo nesouladu. Číňané by dali přednost smírnému urovnání, ale neměli na výběr: vědí, že pokud opustí Rusko, budou další na seznamu, jak ukazuje příval sinofobie, kterou Západ vylévá pod záminkou obrany práv Ujgurů (zatímco Západ je zcela lhostejný k právům Jemenců, kteří byli nemilosrdně bombardováni po dobu šesti let).

Číňané by dali přednost smírnému urovnání, ale neměli na výběr: vědí, že pokud opustí Rusko, budou další na seznamu.

Velkým poraženým bude samozřejmě Ukrajina, která je zbytečně zmrzačena, rozčtvrcena, zdevastována a zmasakrována, protože nyní ztrácí mnohem více, než by ztratila, kdyby byla provedena minská dohoda. Prezident Zelenskyj za to bude muset nést velkou odpovědnost v historii, protože dal přednost zkáze své země před včasným kompromisem.

Dalšími velkými poraženými jsou Evropané. Je pravda, že v bezprostřední budoucnosti se mohou chlubit svou znovuobjevenou jednotou, zrychleným přezbrojením, silnou vůlí bránit demokracii a svobodu poslednímu Ukrajinci, svou štědrostí vůči uprchlíkům, svou budoucí nezávislostí na Rusku v oblasti energetiky a tak dále.

To vše je skutečně správné a pravdivé. Ale v budoucnu bude cena, kterou za to zaplatí, extrémně vysoká. Jejich chování ukazuje, že nemají absolutně žádné slovo vůči Američanům – jsou pouhými vazaly. Rozhodnutí Ursuly von der Leyenové z minulého týdne předat osobní údaje občanů EU Američanům ukazuje rozsah evropského podmanění.

Jak má být americký břidlicový plyn dodáván Slovákům, Rumunům a Maďarům? Na zádech oslů?

Totéž platí pro ekonomiku: jaký smysl má osvobodit se od ruské energetické závislosti a spadnout do závislosti Američanů s cenami plynu čtyřikrát nebo pětkrát vyššími? Co řekne německý průmysl, až bude muset zaplatit účet? Zejména proto, že v Evropě nejsou v dostatečném počtu tankery na LNG ani přístavy, zařízení na odkapalování plynu ani plynovody. Jak má být americký břidlicový plyn dodáván Slovákům, Rumunům a Maďarům? Na zádech oslů?

Co řeknou němečtí Zelení, pokud budou muset akceptovat výstavbu nových jaderných elektráren, aby uspokojili poptávku po elektřině? Co řeknou mladí lidé a evropští environmentalisté, až si uvědomí, že byli ošizeni a že boj proti globálnímu oteplování byl obětován ve jménu špinavých geopolitických zájmů? Nebo Francouzi, když vidí, jak je jejich země odtajněna nejen globálně, ale také na evropské úrovni poté, co byli svědky přezbrojení Německa a masivního nákupu amerických zbraní Poláky, Balty, Skandinávci, Italy a Němci? A co evropské veřejné mínění, když musí bavit miliony ukrajinských uprchlíků poté, co jim nabídlo bezplatné předplatné vlaku?

Co Evropa získá, pokud se ocitne rozdělena na dvě části hlubokou nenávistí a novou železnou oponou, která se posunula jen o něco dále na východ než studená válka?

A co Evropa získá, pokud se ocitne rozdělena na dvě části hlubokou nenávistí a novou železnou oponou, která se posunula jen o něco dále na východ než studená válka? A co udělá, až zjistí, že Rusko neizolovala, ale je sama odříznuta od zbytku světa? Podíváme-li se pozorně na hlasování o rezolucích OSN, zjistíme, že zhruba 40 zemí, které se zdržely hlasování nebo se ho nezúčastnily, představuje většinu světové populace a 40 % světové ekonomiky.

Podpora Ruska se ani zdaleka nerozplynula, ale mezi hlasováním 2. března a 25. března se ve skutečnosti zlepšila. Pokud jde o země, které odmítly uvalit sankce na Rusko, je třeba poznamenat, že drtivá většina se zdržela hlasování a pouze západní země je přijaly.

Převzato a zkráceno z facebookového účtu. Petr Hampl k tomu ještě dodává, že do ruských ztrát je zapotřebí započítat především tisíce mrtvých a další tisíce zmrzačených. Cena, kterou Rusko platí, je velmi vysoká. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.