Glosy za březen 2022

Poctivost a studium dějin (31. 3. 2022)

Nevím, jestli jsi si už všimli nového blogu Litterate. Píše tam několik lidí, všichni anonymové, ale články jsou zajímavé a často mají i značnou analytickou hodnotu.

Dnes se tam objevila úvaha o trhu a hladomorech. Samo o sobě velmi zajímavé, ale člověk si uvědomí, jak neférově se nám podávají dějiny.

  • Když byl sedlák za komunistů vyhnán ze statku a dožil v plesnivé chalupě, je to katastrofa. Že nějaký chudší člověk ze stejné vesnice žil v takové plesnivé chalupě celý život, to je v pořádku.
  • Kritizujeme brutalitu komunistických režimů, a je to správné. Jenže vedle toho je tu třeba případ Irska, kde příznivci volného trhu dohnali k smrti hladem 1,5 milionu lidí, tedy skoro pětinu tehdejších obyvatel země. Liší se to snad od pozdějších stalinských hladomorů? Ale tentokrát to nevadí. Hladomor způsobili ti vznešení a umírali chudí, tak co.
  • I po 200 letech jsme zděšeni jakobínským terorem. Ale víte, že po porážce pařížské komuny byla popraveno více lidí?

Zkrátka, máme za sebou dějiny, v nichž se obě strany chovaly brutálně a obě strany zabíjely. Nemá smysl si lhát, že násilí bylo jednostranné nebo že násilí je jen záležitostí revolucí. Konzervativní udržovatelé pořádku nemají čistší štít, o liberálních zastáncích volného trhu nemluvě.

Kdo vlastně vyhrává? (31. 3. 2022)

Kdo vlastně vyhrává na Ukrajině? Je to nesmírně těžká otázka, protože nemáme definováno, co je to „vyhrávat.“ V takových případech má náš vlastní mozek tendenci nám úlohu ulehčit a nahradit ji nějakou snadnější. Ta snadnější zní „kdo by si zasloužil vyhrávat.“ Tedy, kdo je nám sympatičtější. A na to už dokážeme odpovědět úplně snadno. I když každý jinak.

Když se z naprosto rozporuplných informací z bojiště pokusíme sestavit nějaký obraz, vypadá to asi následovně. Pokud je měřítkem vítězství čas, jednoznačně vyhrává Západ. Ruské tažení mělo trvat tak dva týdny, přičemž uplynul měsíc a konec je v nedohlednu. Pokud je měřítkem změna režimu v Rusku, pak vyhrává Rusko. Sankce nepodlomily jeho schopnost financovat válku, podpora Putinově vládě spíše roste a počty padlých se neblíží té hranici, která by v Rusku znamenala problém. Pokud jde o postup na bojišti, taky vyhrává Rusko. Kilometr za kilometrem opanovávají ta území, o která jim od začátku šlo, a většinu těch lidí, které chtěli zlikvidovat, mají v obklíčení. Pro Rusko navíc mluví možnost eskalovat – mohou sáhnout po tvrdších a brutálních nástrojích. Západ už tuhle možnost nemá, vyjma zahájení přímé raketové války. Pokud jde o mediální obraz, jednoznačně vyhrává Západ – tedy v západních a amerických sdělovacích prostředcích. Názory veřejnosti jsou nepřátelské proti Rusku, nicméně na sankce pohlíží většina lidí rozpačitě a aktivní zapojení do války je pokládáno většinou za nepřijatelné. V dalších částech světa jsou sympatie nejasné a pokud existují nějaká tendence, tak spíše proruská. Pak je tu “opotřebování”, o kterém velmi dobře píše Marian Kechlibar. Kdo dokáže vyrábět víc zbraní, aby plynule nahrazoval všechno, co je na bojišti zničeno? Tady nejspíš vyhrává Západ.

Nicméně celkově to není dobrá perspektiva pro žádnou ze stran. Každý zúčastněný ztrácí víc než dostává. Snad kromě youtubera Zelenského, který si vybudoval světový věhlas na zabíjení vlastních spoluobčanů a kromě akcionářů a manažerů zbrojovek.

Bez Židů (30. 3. 2022)

Že by se nápad Adolfa Hitlera a jeho kumpánů na „vyčištění“ Francie a dalších evropských zemí od Židů mohl naplnit, to bylo po druhé světové válce pokládáno za naprosto nemyslitelné. Ale časy se mění, Židů ubývá a třeba francouzský mainstreamový sociolog Danny Trom veřejně uvažuje o tom, jak se změní francouzská společnost, až z ní Židé zmizí zcela a úplně.

Statistiky, kolik Židů odchází ročně ze které evropské země, jsou nejasné, ale proud je to neustálý – to je jisté. Přitom podmínky, jakým čelí, nejsou rozhodně horší než ve středověku. Jenže časy se změnily a schopnost snášet některé typy ústrků se snížila. K velkým atentátům nebo brutálním vraždám, kdy je migrantský vrah židovské důchodkyně okázale osvobozen, nedochází zase tak často.  Jenže když jsou doprovázeny každodenní drobnou šikanou, pokud je normální pokřikování na ulici, projevy nepřátelství ve školách, vytlučená okna synagog a zhanobené hřbitovy… a když všichni tak nějak vnímají, že v pozadí je možnost dalších velkých atentátů,  to není prostředí, kde by chtěl žít někdo, o kom se ví, že je Žid. Pokud to není člověk tak nesmírně osobně statečný jako Erich Zemmour.

Občas zazní nějaké politické prohlášení, ale doopravdy s tím nikdo nic dělat nechce. Mimo jiné proto, že antisemitismus je asi to jediné, na čem se shodnou lidé napříč politickými proudy. Levice je antisemitská, protože přece jde o práva Palestinců. Pravice je antisemitská, protože svět je řízen židovským spiknutím. A hlavní proud antisemitismu je islámský. Nenávist k Židům je přece jedním z pilířů muslimské víry.

Takže představa Evropy bez Židů může být blíže, než to na první pohled vypadá.

Represe místo péče o občany (29. 3. 2022)

“Pro značnou část našich pokryteckých spoluobčanů , alespoň tedy vesměs těch vzdělanějších a podnikavějších , jsou Ukrajinci pouze levnou pracovní silou. Jak jsem již psal. Budou dělat za méně peněz , více hodin , usilovněji a budou daleko lépe vydíratelní. Pro nás všechny prosté lidi naprosto žádný přínos. Budeme přicházet o práci , o své domovy , o své již takřka neexistující jistoty , o lékařskou péči na venkově už tak nedostupnou,” napsal dnes jeden čtenář. A vskutku, ještě se to nestačilo pořádně projevit a počty nových exekucí už rostou raketovým tempem.

I kdyby bylo takové vidění přehnané, je to obava legitimní. A je POVINNOSTÍ vlády předložil plán, koncepci či vizi, jak chce situaci řešit. Zatím nabízí pouze fráze o jednotě a represi vůči těm, kdo situaci kritizují. Pokud u toho zůstane, pak nezbývá než konstatovat, že se jedná o nejhorší vládu od protektorátu. I ty nejhorší komunistické vlády se snažily něco dělat. A znovu připomínám – současné pohroma není něčím na způsob zemětřesení. Představitelé současné vládních stran dlouhodobě a usilovně pracovali na tom, aby nás zatáhli do války a aby dopady na občany ČR byly co nejhorší. I kdyby se jim všechno podařilo vyřešit, stejně by jenom napravili, co způsobili.

Maďarským zemědělcem by chtěl být každý. Nebo maďarským jedlíkem (29. 3. 2022)

Předvolení projev Viktora Orbána jsem zkrátil, přesto jsem ho musel rozdělit do tří částí, jak je dlouhý. Ale určitě to stojí za čtení. Nabízí totiž úplně jiný pohled na to, jak může vypadat zemědělská politika. To, co je v Maďarsku realizováno, jde dál než u nás nejodvážnější opoziční představy. Zatímco u nás se zemědělství hroutí, v Maďarsku vyrostla produkce o 20% a ziskovost se dokonce zdvojnásobila. Ani píď zemědělské půdy nepatří cizincům. A teď před volbami ohlásil Viktor Orbán další zásadní reformu. V příštích letech chce utratit 900 miliard forintů (600 miliard korun) na to, aby 80% maďarského potravinářského průmyslu patřilo Maďarům. Vedle toho zásadně zvýší dotace pro zemědělce. „U podniků v cizím vlastnictví není záruka, že jejich rozhodnutí budou ku prospěchu maďarské ekonomiky,“ formuloval to maďarský premiér. Slyšeli jste někdy takovou poznámku? Slyšeli jste někdy o tom, že by ekonomické rozhodování mělo být ku prospěchu českého národního hospodářství? Neříkali vám náhodou většinu života, že rozhodování se má dít ve prospěch požadavků trhu a ziskovosti? To je rozdíl mezi zemí, kde záleží na místních lidech a zemí orientovanou na cizí zisky a cizí války.

Ten projev je k přečtení tady. 

Jak zničili filmové umění (28. 3. 2022)

Petr Žantovský:

“Hřebejkovi, ale zdaleka nejen jemu, lze také do značné míry přičíst jeden zásadní handicap českého filmu daného období. Po roce 1989 se v kulturních a zejména mediálních kruzích uhnízdila představa, že tzv. tradiční herecké umění je špatné a je určeno na odpis, a je třeba je nahradit de facto nehereckými kreacemi amatérů z různých dobových spolků typu Sklep, Vpřed atd. Od té doby se bezmála žádný český film neobejde bez stále stejnou stylizaci předvádějících neherců typu Evy Holubové, Bohumila Klepla, Jiřího Macháčka atd. Falešné odmítnutí tradiční hereckého umění (odkojeného skvělými hereckými školami od Stanislavského po Michaila Čechova) znehodnotilo herectví jako klíčovou profesi.”

KNIHU PETRA ŽANTOVSKÉHO PŮL STOLETÍ POLOTMY MŮŽETE KOUPIT ZDE. 

Doplním k tomu jenom tolik, že když přestává záležet na profesionálním zvládnutí řemesla, tak začnou rozhodovat jiné věci. Třeba politická angažovanost.

K čemu je pracujícím Amerika (28. 3. 2022)

„Spojené státy americké již nejsou naším zemí. V prostředí pravicového disentu není takový postřeh nijak originální, ale teď poznávají i miliony obyčejných bílých Američanů,“ píše Peter Bradley na serveru American Rennaisance a ukazuje desítky příkladů, kdy lidé jsou uráženi, je jim odpíráno lékařské ošetření či léky (které jsou poskytovány nebělochům), nesmí se ucházet o některá pracovní místa, policie jim přestává zajišťovat běžné bezpečí, zločiny proti nim nejsou řádně vyšetřovány…

Každý takový popis je jednostranný a možná i přehnaný. Nicméně ten pocit tu je, a sílí. A těžko popřít, že americký systém není schopen zajistit běžným pracujícím rozumné životní šance. A že se to týká méně majetných vrstev – desetina nejbohatších bílých na tom naopak vydělává a horlivě to pomáhá zavádět.

Peter Bradley se logicky ptá, proč by měl bílý Američan za takovou zemi bojovat. No přece, protože v armádě dostane najíst a plat a ještě mu možná zaplatí studium. Ale mezi námi – kdyby dostal stejnou nabídku z venezuelské nebo čínské armády, byl by v tom nějaký rozdíl? Kdyby byla Amerika okupována Ruskem a Čínou, byli na tom bílé pracující třídy hůř než dnes? Těžko.

Tady vidíme jeden ze skutečných kořenů ztráty odhodlání bránit vlastní zemi. U aristokratů to může být změkčilost, ale u nižších tří to častěji bývá pocit: nemáme žádný důvod tenhle systém bránit.

Po Mnichovu (27. 3. 2022)

V dějinách lidstva proběhly tisíce konfliktů a jen málo z nich skončilo totálním vítězstvím jedné strany a úplným zničením nepřátelské země. Většinou tomu bylo tak, že proběhla válka a na základě té války přišla jedna ze stran o nějaké území, musela něco platit, přistoupit na nějaká vojenská omezení apod. Jakmile se to dohodlo, přestalo se válčit. A velmi často takové jednání dokonce proběhlo ještě před první bitvou.

Pak přišel Mnichov 1938. Taky byla uzavřena dohoda, která mohla při velmi povrchním pohledu vypadat smysluplně. Jako jedna z těch tisíců dohod uzavřených v předcházejících dějinách. A mnozí si říkali, hlavně, že není válka. Jenže se přepočítali. Tentokrát to pomohlo vyrůst říši zla a rozpoutat vyhlazování a světovou válku.

Rozumní lidé by tedy měli přemýšlet nad otázkou, čím se mnichovská smlouva lišila od těch předchozích dohod. Jenže místo takového potřebného přemýšlení narážíme na reakci primitivů. Tisíciletá zkušenost je zahozena. Nově už nesmí existovat žádná dohoda a žádný kompromis. Každý konflikt musí skončit úplným zničením toho, koho propaganda označí za zlého, jinak by prý byl ohrožen svět. Takže ve jménu záchrany světa schvalujeme zabíjení dětí, podřezávání bezbranných starců, používání lidských štítů a iracionální zabíjení – kdybychom pocítili lítost a kdybychom se zkusili rozumně dohodnout, přišel by nový Hitler.

Oligarcha Lukačovič napsal před pár dny na twitter, že každý, kdo by chtěl rusko-ukrajinskou dohodu je „stejná lidská zrůda, která za protektorátu kolaborovala s fašisty.“ V tom to je. Nesmíte se dohodnout, nesmíte ukončit boje, musíte se zabíjet až do úplného zničení. Ideálně do úplného zničení obou stran a vyhlazení zúčastněných národů. Kdo se tady začíná podobat Adolfu Hitlerovi?

Regnerus a noví xenofobové (27. 3. 2022)

Určitě si pamatujete, jak snadno mohl být člověk před pár lety zlikvidován na základě toho, že byl označen za xenofoba nebo rasistu. Ta slova nebyla nikdy pořádně definována a vlastně se to ani nezjišťovalo. Prostě pár aktivistů začalo dělat rámus, že jste xenofob, a stačilo to, aby byl člověk popotahován, urážen, vyhozen z práce či „deplatformován“ (to je obdoba vyhození z práce u někoho na volné noze).

Všimli jste ale, že xenofobové zmizeli? Kdy byl naposledy někdo šikanován za to, že je xenofob? Xenofobie a homofobie byla nahrazena jiným kouzelným slovíčkem – „proruský“. Kdo říká nepohodlné věci, je proruské. Někdy je až komické – když „proruskost“ spočívá v tom, že máte nesprávný názor na počet pohlaví nebo na nějaké výstřední sexuální praktiky.

Momentálně třeba běží kampaň proti českým přednáškám amerického sociologa Marka Regneruse. Jeho „proruskost“ spočívá v tom, že provedl výzkum, jak jsou na tom děti vychovávané homosexuálními páry. A vůbec mu nevyšlo, že by na tom byly skvěle. Většina předchozích výzkumů totiž spočívala v tom, že sociologové pozorovali jen pár vybraných rodin z privilegovaných vrstev a srovnávali je s běžnou populací. Regnerus podnikl skutečně reprezentativní výzkum na velkém vzorku, a zjistil, že naopak v homoprostředí mají dětí o něco víc problémů.

Z toho zjištění nevyplývá žádný závěr. Pokud je pro někoho politickou prioritou, aby homosexuální dvojice a skupiny vychovávaly děti, tak to prosazuje i za cenu toho, že přibude nějakých problémů. Na takový postoj má právo. Je nicméně obtížné lhát o tom, že by to dětem nějak zvlášť prospívalo. Žádnou významnější metodickou chybu se ve studii najít nepodařilo. Ale zbývá ještě poslední možnost – Marek Regnerus je proruský! Neblaze proslulá politická neziskovka Jsme fér hledala a hledala, a skutečně našla nějakého ruského poslance, který před lety citoval něco z jeho Regnerusovy knihy.

Takže pozor, jaké máte názory na výchovu dětí nebo co děláte v posteli. Mohlo by to být proruské.

Racionality, narativy a “stavění na faktech” (26. 3. 2022)

V březnové eseji na Nové republice  píšu mimo jiné:

“V současné době převládá názor, že taková rozhodnutí mají být činěna čistě emotivně. Viděli jsme obrázky a nějaká tvrzení (jejichž pravdivost je nepřípustné ověřovat), ty v nás vyvolaly emoce a ty emoce musí být nasyceny. O nic jiného nejde. Odpovědnost neexistuje, neexistuje porovnávání scénářů vývoje a neexistuje ani přemýšlení na více tahů dopředu. To dobře ukázaly sankce. Nejdříve byly vyhlášeny, což uspokojilo emoce. Pak jsme se navzájem ujistili, že budou pro Rusko naprosto zničující. A pak se teprve začalo postupně zjišťovat, jestli náhodou nepoškodí nás mnohem víc než Rusy.”

Většina toho textu je ale věnována základům racionálního myšlení. Upozorňuji tam, že neexistuje nic jako “názory založené na faktech” a že správné používání mozku spočívá v tom, že formulujeme řadu konkurenčních teorií, které pak v dalších krocích třídíme.

…a mezitím v Moskvě (26. 3. 2022)

Očima cizince, který v Moskvě dlouhodobě žije:

“Minulý měsíc zastavily maloobchodní prodej západní značky jako McDonalds, Levi’s a Adidas, stejně jako Ikea a Starbucks. Život ve městě se však pro průměrného Rusa nestal o tolik těžším. Dostává stabilní mzdu od státní společnosti a většinou nemá povědomí o světě mimo bývalý Sovětský svaz, Turecko a Thajsko (dvě oblíbené dovolenkové destinace), jediným skutečným projevem nepohodlí je mírná inflace. To, co se prodávalo v nyní opuštěných obchodech Louis Vuitton a Ladurée, si stejně nikdy nemohli dovolit.”

Logická otázka: Koho máme napadnout, aby ty firmy vyhlásily stejné sankce i proti nám?

Výraz bezmocného vzteku (25. 3. 2022)

Český, polský a slovinský premiér přišli s návrhem na novou vlnu sankcí. Tentokrát mají být úplně zničující. Jenže když se člověk podívá na návrh podrobněji, tak si všimne, že kromě velkých slov tam nic zdrcujícího není. Odpojit od swiftu posledních pár bank, zakázat ruským lodím evropské přístavy a vyloučit Rusko ze všech mezinárodních organizací fakticky ovládaných EU nebo USA. Nic dalšího už tam nemají? Nemají! Všechny možnosti sankcí byly vyčerpány, a není kam dál jít. Takže navrhují v podstatě vybudování obrovské železné opony mezi EU a Ruskem – žádný ruský občan nebude smět vstoupit do EU, žádná ruská loď nebude smět vplout do evropského přístupu, přerušeny mají být dokonce i silnice pro automobily. Zničující to není, jen výraz bezmocného vzteku.

Rusko mělo nějaké problémy, ale vyrovnalo se s nimi a o zhroucení nemůže být řeči. Ruská armáda zatím obsazuje jednu obec za druhou. Beze spěchu, s minimálními ztrátami. A přibývá ekonomů, kteří upozorňují, že poměr škod se bude otáčet. Rusko teď prochází tím nejhorším a jeho ekonomická situace se bude zlepšovat, zatímco na Západ dopadnou jeho vlastní sankce se zpožděním. A kupí se rizika, včetně státního bankrotu USA. Předevčírem před tím varoval Philip Pilkington, což je další ekonomická supercelebrita.

Ono možná nakonec přece jen nezbude než opustit sny o dělení Ruska na okupační zóny a zasednout k jednacímu stolu. Tři premiéři pak mohou dobývat třeba Čínu.

Další milník ve vývoji maskulinity? (25. 3. 2022)

Další vědecký průlom s potenciálem změnit společnost. Tentokrát možná k dobrému. Mužská antikoncepční pilulka.

Čím je to tak převratné? Po tisíce a tisíce let se mužskost a ženskost formovala na základě biologického faktu, že pro muž je předání genů další generaci otázkou pár minut, zatímco pro ženu je otázka těhotenství a několikaletého období péče o dítě. Jakkoliv se společenské zvyklosti snažily vykompenzovat tím, že muže nutily převzít svůj díl odpovědnosti, základní nastavení takové je. Z toho vychází evoluční tlak, aby si muži příliš nevybírali a aby si naopak ženy vybíraly velmi pečlivě. Proto je sex označován za ženský zdroj.

Převrat nepřinesla ani tak antikoncepce, ale genetické testy otcovství. Najednou je muž ve stejně zranitelné pozici jako žena. Pokud zplodí dítě, může být přinucen podílet se desítky let na péči o něj. Dokonce naopak –žena může muže přelstít tím, že mu lže o tom, že bere antikoncepci. Muž podobnou možnost nemá. V takovém prostředí by bylo logické, že by sex měl být spíše mužským zdrojem. Aspoň to píšou někteří antropologové a dává to smysl.

S pánskou antikoncepční pilulkou by se to nevrátilo nazpět, ale trochu by se to původnímu stavu přiblížilo. Muž se opět může chovat zcela bezstarostně, a brání mu v tom jen kulturní vzorce, morálka, zvyklosti apod. To je mnohem blíže tisícileté koncepci maskulinity.

Nenápadný půvab zchudlé šlechty (24. 3. 2022)

Z dnešní úvahy:

Helen Rappaportová je americká historička, která se specializuje na poslední Romanovce a poslední generace ruské šlechty. Na tu dobu, kdy v Evropě a USA žili zchudlá knížata a hrabata, která přišla o veškerý majetek v Rusku. Prodávali šperky a doufali, že z toho aspoň pár let přežijí. Nebo že se jim podaří vdát dceru třeba za amerického průmyslníka.

Před pár dny publikovala článek, ve kterém upozorňuje, že se dějiny možná budou opakovat poté, co jsou ruským oligarchům zabavovány jejich majetky. Ovšem s tím rozdílem, že zchudlá ruská kněžna byla ve 20. letech vítána na každém večírku, zatímco na zchudlého oligarchu se každý dívá s odporem.

Celý komentář je zde. 

Za M.A. (23. 3. 2022)

Člověk se nemá radovat ze smrti jiného. Ale je nesporné, že bez Madeleine Albrightové je svět lepším a bezpečnějším místem. Kéž by ji Georg Soros následoval co nejdříve.

Muslimkou kvůli sňatku? Chyba! (23. 3. 2022)

Dobře se vdát je vždycky problém, ale pro katolické dívky je to ještě mnohem palčivější. Správná dívka přece umí skvěle vést domácnost, je zbožná, skromná, připravená mít hodně dětí a zároveň cudná až do svatby. Jediný problém spočívá v tom najít někoho, kdo by o to stál. Tedy nejspíš zase katolíka. A protože je v církvi mnohem víc dívek než mládenců a protože mnoho mládenců se nemá k ženění (nebo dokonce začne chodit s nevěřící holkou), jsou katolické mládeže mnohdy bojištěm o nesmírně vzácný zdroj – hodné zbožné svobodné muže. Boj se vede tvrdě a mnohdy zoufale. Není divu, když poměr obou pohlaví je někde kolem 1:5. Jen chabou útěchou je, že protestanti na tom nejsou lépe.

Teď se ale ukazuje, že velmi podobná situace je také v muslimských komunitách. Evropanky, které konvertovaly k islámu v naději, že je tam snadné se vdát a mít tradiční rodinu (kolikrát jste to slyšeli? Já aspoň stokrát), zjišťují, že nevěst poněkud přebývá. Že jich přebývá několikanásobně. A zase se pořádají akce pro nezadané. A zase jsou na nich samé vdavekchtivé ženy, které zápasí o pár volných mládenců. Redaktor Guardianu odhaduje pět vdavekchtivých dívek na jednoho. Výsledkem jsou stovky a tisíce neprovdaných muslimek přes třicet, kterým tikají biologické hodiny. Jediné, co získaly konverzí, je pocit, že žena bez dětí je bezcenná bytost.

A mladí muslimové si mezitím užijí sexu s nevěřícími a pro nevěstu si pak zajedou třeba do Egypta.

Jak jsme ekonomicky zničili Rusko (23. 3. 2022)

Tak jsou konečně k dispozici první kvalifikované odhady, jaké škody způsobí sankce ruské ekonomice. Přišly s nimi americké konzultační společnosti a přiznám se, že pro mne byly šokující. Meziroční propad 7%! To je přibližně stejné jako Česká republika v covidovém roce. Tohle je to slibované zhroucení ruské ekonomiky? Kvůli tomu se mluvilo o „ekonomické atomové bombě“? To mělo vyvolat hladomor a masové nepokoje? Rusko nepochybně zchudne, ale hladovět Rusové nebudou a navíc jsou schopni bez problémů financovat válečnou mašinérii. A ono už jim není co vzít! Navíc se zdá, že se Rusové pod tlakem semkli a podpora válečnému tažení roste.

Už před dvěma týdny jsem tady upozorňoval, že blokování bankovních účtů těžko srazí na kolena někoho, kdo je soběstačný v zemědělství, v těžbě surovin a jejich zpracování. Navíc už před sankcemi byla největším ruským obchodním partnerem Čína a do bojkotů se nezapojily ani Indie, africké státy a latinskoamerické státy.

Navíc ruská vláda nezastává doktrínu státního nezasahování, takže v těžkém roce vytvoří pracovní místa na státních zakázkách (úspory má na to dostatečné) a bude pokračovat program znovubudování domácího průmyslu. To Česká republika statečně vyhlašuje sankce a žádný program obnovy domácího průmyslu ani potravinové soběstačnosti nemá. No co, nemusíme jíst každý den. Hlavně, že máme krásné žlutomodré vlaječky.

Další článek pro americké publikum (22. 3. 2022)

Na webu Counter-currents mi vyšel další článek. Tentokrát jenom pro předplatitele, ale za nějaký čas ho dám na svou anglickou stránku www.redneck-sociology.net

Odborníci (22. 3. 2022)

Po expertech na hokej, na epidemiologii a na vakcíny se nám vynořily davy expertů na Vladimíra Putina. Když se takovým expertem po pár pivech stane štamgast v hospodě na růžku, je to naprosto v pořádku. Když ale stejný druh expertů získá monopol na mediální prostor a když dokonce ovlivňuje politická rozhodnutí s dopady na životy milionů lidí, je to na pováženou.

Je naprosto legitimní, že takový expert pokládá Putina za nepřítele a že ho z hloubi srdce nenávidí. Zvláště po událostech posledních týdnů. Ale od experta protěžovaného médii a vládou bychom snad mohli čekat, že se bude o objekt své nenávisti trochu zajímat. Že si bude pouštět Putinovy projevy. Že se bude zajímat o to, jaké knihy Putin čte. Že když zmíní Putinovu kariéru v KGB, nebude to jen jako morální odsouzení, ale bude se také zajímat o to, jak vlastně vypadalo strategické myšlení lidí ve vedení KGB. Pak je možné analyzovat, pak je možné předvídat, pak je možné navrhovat smysluplnou strategii, jak s Putinem vyjít nebo jak ho porazit.

Obávám se ale, že nejen, že se to neděje, ale že současná generace expertů ani netuší, že by to mělo patřit k jejich práci. Respektovaným odborníkem na Putina se stanete přečtením několika komentářů v českém tisku. Pak to podle toho vypadá.

Když už jsem zmínil, že lidé, co se vyjadřují k záležitostem čínské civilizace, s nenamáhají zjistit si o ní ani to nejmenší.

19. století naruby (22. 3. 2022)

„Západní státy jsou řízeny kosmopolitní zlodějskou elitou, která necítí žádnou loajalitu ke svým zemím,“ to je citát čínského prezidenta z jeho přednášky na pekingské univerzitě. V západním tisku to vyvolalo menší pozdvižení. Pro nás na západě to zní dost nepřátelsky, ale když si projdete ty zlomky, které pronikly do západního tisku, zdá se, že čínský prezident má velmi realistickou představu o politických, kulturních a ekonomických změnách, kterými západní civilizace prochází. Rozhodně má představu přesnější než naprostá většina západních politiků a novinářů. Je vidět, že nás Číňani studují.

Jak ostře s tím kontrastuje to, co předvádějí naši politici a intelektuálové, pro které jsou tisíce let čínské civilizace redukovány na dvě dekády marxistické modernizace. Kteří v životě neslyšeli o konfuciánství a ani je něco takového nezajímá. Kteří si představují stalinsko-brežněvovský režim, kde mají všichni šikmé oči a nedokážou pochopit, jak ti mužici mohli získat takový vědecký, technologický a ekonomický náskok.

V 19. století mohli evropští antropologové zkoumat různé bizarní divošské kmeny a šamani těch kmenů mohli nanejvýš vykřikovat jakési duchovně-emotivní představy o bílých lidech. Nevytváří se mezi námi a Číňany podobný vztah?

Proč nechci mít nic společného s Chartou 2022 (21. 3. 2022)

Z covidové epidemie jsme se nakonec vyočkovali, veškerá omezení už jsou zrušená, jenže antiočkovací fanatici nemají do čeho píchnout a nemají, jak tahat z lidí peníze. Takže  si vymýšlejí další blbosti. A dopadá to jako téměř se vším, co čeho se pustí. Nejsou to blbosti neškodné, jsou to blbosti nebezpečné. Teď přišli s Chartou 2022.

Text většinou sestává z frází o svobodě, takže to zní sympaticky. Ale když si to člověk přečte pozorně a když si domyslí souvislosti, všimne si dvou věcí.

Za prvé. Hlavním tématem a úplně novým požadavkem je očkování. V celém západním světě je tomu už 100 let tak, že povinné očkování není pokládáno za narušení osobní svobody. Tak tomu bylo za našich rodičů a tak tomu bylo za našich prarodičů. Tak jsme to brali až do loňska. Je za tím stoletá civilizační zkušenost, že proti nakažlivým nemocem se nemůžeme bránit každý sám, ale potřebujeme kolektivní akci. Teď to máme celé zahodit, protože se to nějakému teoretikovi nehodí do právní konstrukce a protože nějaká bláznivá ženská si myslí, že viry ani bakterie nemohou lidskému tělu ublížit.

Za druhé. Charta 2022 se snaží změnit ústavní poměry tak, aby v případě budoucích epidemií nemohla žádné vláda ani nikdo jiný přijímat opatření k jejich zastavení. Dobrá, můžeme se hádat o covidu, ale co když přijde nakažlivá nemoc se smrtností 99%? Co když z laboratoře uteče biologická zbraň? To máme všichni pomřít, aby bylo spokojených pár právníků a aktivistů?

Táhněte do háje a běžte se živit poctivě! To vám nestačí, kolik zbytečných smrtí už jste zavinili? To jste opravdu tak hloupí? Nebo jste nakonec až příliš chytří a skutečným cílem je zdiskreditovat antisystémovou opozici?

Válečná výprava otroků (21. 3. 2022)

Ivo Budil: Obávám se, že Putin nepolil Západ živou, ale mrtvou vodou, protože žádný skutečný pozitivní a nosný pocit sounáležitosti se nikdy nezrodil z šíření válečnické propagandy a hysterie, která snižuje kolektivní racionalitu a prostřednictvím negativních emocí ničí politickou kulturu a demokracii. Vládnoucí oligarchie dobře ví, že není lepšího prostředku k ovládání a manipulaci mas než atmosféra trvalého válečného ohrožení či militarismu. Jestliže toužíme po Evropě otroků, hlásejme opět křížovou výpravu proti „barbarskému“ východu.”

Nesnesitelný Koller (21. 3. 2022)

Český rozhlas má průšvih. Pozvali do vysílání bezpečnostního experta Martina Kollera a on říkal něco trochu jiného, než čekali. Vlastně něco úplně jiného. Možná se ptáte, proč tam tedy zvou hosty a ptají se jich, když berou jenom takové odpovědi, jaké chtějí slyšet. To by mohli říkat i bez těch hostů. Nicméně v tom spočívá veřejnoprávní žánr – že se pořád různými slovy opakuje totéž.

Martin Koller tu zásadu porušil, řekl něco originálního a rádio se omlouvá. Je to velice zvláštní postup, protože normální by bylo, že už ho víckrát nepozvou (takových je spousta, včetně mé maličkosti). Proč se tentokrát ještě veřejně omlouvají, že „jeho účast byla důsledkem naší nedostatečné přípravy“? V čem je problém?

Řekl Martin Koller něco, co není pravda? Pak mají místo omluv vysvětlit, jak se to má doopravdy. A mají to vysvětlit tak pečlivě a důkladně, že žádný posluchač nebude Martinu Kollerovi věřit. K tomu mají několikamiliardový rozpočet. Nebo je to snad jinak a Martin Koller prozradil nějaké tajemství? To by zase znamenalo, že on má pravdu a oni lžou.

Ve skutečnosti je ten problém estetický. Jemnocit lepších lidí byl uražen tím, že museli něco takového poslouchat. Nóbl lidé přece chodí jenom do prvotřídních restaurací a poslouchají jen správné názory vyjádřené vznešenými slovy. Když zazní něco jiného, je to, jako by se někdo uprdl nebo v přítomnosti dámy mluvil vulgárně o pohlavních orgánech. Taky si všimněte, že v angličtině se tomu říká „urážlivá řeč“. Nejde o pravdu či nepravdu, jde o vznešenost. Pak se nemůžeme divit, že nedokážou pochopit, co se děje, a že i kdyby opravdu chtěli Rusko porazit, jdou na to velmi nešikovně. Jenže komu na tom záleží – hlavně, že to zní dost ušlechtile a vznešeně.

Mimochodem, v Cestě z nevolnictví jsem právě tomu věnoval samostatnou kapitolu. Přirovnávám tam příslušníky některých vrstev k princezně na hrášku. Musí svou vznešenost dokazovat tím, že některé věci prostě nesnese.

Ušlechtilost, svoboda a síla (20. 3. 2022)

Je-li ještě před naší civilizací nějaká budoucnost, bude v té budoucnosti připomínám projev Viktora Orbána k výročí revoluce a války 1948. Patří mezi to nejlepší, co se kdy objevilo v evropském nacionalistickém myšlení – vedle Churchilových válečných projevů:

“Především si, milí přátelé, ujasněme, co chceme. Od té doby, co existuje společná maďarská národní paměť, chtěli Maďaři ve stínu Karpat vždy totéž. Ať je mír! Ať je svoboda! Ať jsme jednotní! “Ať je mír, svoboda a svornost!” To říkala v roce 1848 březnová mládež. Nemůže to však zůstat pouhým přáním, neboť to se rozplyne jako vzdech. Pro zajištění mír, svobodu a svornosti potřebujeme to samé: sílu.

Slabý národ nezíská mír, nanejvýš se mu dostane milosti. Slabý národ nezíská svobodu, ale v nejlepším případě se mu dostane posměchu a kasárenského guláše. Slabý národ nemůže uzavřít žádnou dohodu, ale v nejlepším případě se může smířit se svým osudem. Mír, svoboda a solidarita jsou odměnou silných národů. Jejich je prosperita, sebevědomí, bezpečí a klidný život. Vítr vždy naplní plachty silných, jejich loď vždy vpluje do přístavu, usměje se na ně štěstí a vždy padnou na hubu. Proto Széchenyi, Kossuth, Petőfi a všichni ostatní snili o silném Maďarsku. A proto o něm sníme stejně jako oni. Chceme silnou zemi, která se podle zákonů přírody nemůže vymanit ze sluneční soustavy národů, ale která se vždy otáčí kolem své vlastní osy, nepodléhá přitažlivosti jiných planet a nedovolí, aby její oběžnou dráhu určovaly zájmy cizích národů. To vyžaduje sílu: sílu, která dává autoritu. Tuto sílu budujeme Proto podporujeme rodiny a proto jsme vytvořili milion nových pracovních míst. Proto jsme zdanili nadnárodní společnosti, zlevnili domácnostem složenky, a proto jsme rozešli s MMF. Nenechali jsme se odradit povodněmi, migrací ani pandemií a nehodláme se nechat odradit ani válkou.”

Celý text projevu je zde. 

Je tak těžké říkat pravdu? (20. 3. 2022)

Tak se nám množí fámy o tom, že tři premiéři vůbec nebyli v Kyjevě a že se s prezidentem Zelenským setkali někde hned za hranicemi nebo dokonce na území Polska. Objevují se různé “analýzy”, proč tomu tak nutně musí být. Jenže to může být tak, že i ty analýzy – byť zdánlivě neprůstřelné – obsahují chybu. Brzy se začne blokovat a trestně stíhat za to, že někdo takové věci šíří. A diváci se rozdělí podle sympatií, přičemž obě skupiny si budou skálopevně jisté, že premiéři tam byli nebo nebyli.

Přitom stačí jedna jediná věc. Shromáždit svědectví novinářů, kteří potvrdí, že byli na kyjevské tiskové konferenci. A doplnit to krátkým videem, kterých prezidenti mají určitě natočeno spoustu a kde budou dobře patrné reálie Kyjeva. Záběry z vlakového kupé se zaslepeným oknem, fotka před vagonem (přičemž nic jiného než ten vagon není vidět) ani záběry ze zasedačky nestačí.

Než tomu tak bude, tak se my ostatní – s dovolením – zdržíme úsudku.

Rozum proti fanatismuu (19. 3. 2022)

Z rozhovoru s Pavlem Černockým se podařilo natočit jen část – v důsledku blokace na facebooku a nějakých technických problémů. Bavili jsme se o rusko-ukrajinské válce a snažil jsem se zdůraznit, že je teď strašně důležité zachovat si odstup a analytický rozum (což úzce souvisí). Je to strašně důležité v době, kdy značná část české společnosti je naprosto zfanatizovaná – natolik, že ti lidé nejsou schopni odpovědět ani tak jednoduché otázky typu, čeho chceme dosáhnout tím, že tam posíláme zbraně.

Pro mě je zvlášť smutné, když vidím univerzitní profesory, jejichž práce čtu s velikou úctou, jak se nechávají strhnout zfanatizovaným davem a vykřikují hesla, která si navzájem odporují. Jako by fotbalové fanoušci křičeli „zabij Rusa!“ nebo „zabij Ukra!“. Možná se dokonce schyluje k čistkám proti těm, kdo nekřičí dost hlasitě. Není to příliš vysoká cena za to, že někdo může dál dělat svou práci? Jako bychom se vraceli o pár let zpátky do éry hanebné Výzvy vědců.

A na druhé straně to není lepší. „Alternativní servery“ opět plné konspiraček, bulvárního stylu a vybičovávání emocí. Nejsou horší než Česká televize, ale nejsou ani lepší. Fantazijní vyprávěnky proti fantazijním vyprávěnkám. Fanatismus pro Zelenského proti putinovskému fanatismu. Oboje je stejně špatné. Potřebujeme zchladit hlavy, začít rozumně přemýšlet, chránit sebe a přemýšlet, co můžeme udělat, aby se přestalo zabíjet.

Jak výkonná je ta věc v hlavě? (18. 3. 2022)

Těžko byste hledali člověka, který si nepřipadá nadprůměrně inteligentní. Zatímco jiné své vlastnosti jsme schopni hodnotit celkem realisticky, inteligenci nikoliv. Ta nám téměř vždy připadá skvělá. A samozřejmě taky inteligence našich dětí. Poradny se už naučily říkat maminkám slabomyslných hochů, že jejich potomek je vysoce inteligentní, možná někde na hranici geniality. Jinak by následovala okamžitá ztráta důvěry.

Australští psychologové si ale všimli ještě něčeho jiného. A sice, že muži svou inteligenci přeceňují více než ženy. A že více maskulinní muži svou inteligence přeceňují více než méně maskulinní muži. To je ve shodě s jinými poznatky z jiných výzkumů – třeba s tím, že naprostá většina mužů se pokládá za sexuálně atraktivnější, než jak je hodnotí jejich okolí.

Snaživí politicky korektní vědci k poznatku o inteligenci dodávají, že málo sebevědomé ženy pak nestudují vysoké školy a nejsou z nich vědkyně, i když by na to měly mozek. Což je naprostá pitomost. Další data totiž ukazují, že při stejné inteligence a stejných vědomostech má holčička násobně (!) vyšší šanci, že dosáhne vyššího vzdělání. A na univerzitách je studentek výrazně více než studentů.

Nicméně zpět k inteligenci. Ono to sebevědomí není až tak výhodné. Není vlastně vůbec výhodné. Když vím, jak výkonný nástroj mám v hlavě, můžu s tím pracovat a můžu se podle toho zařídit. Můžu používat odpovídající myšlenkové postupy. Můžu si napsat na papír věci, které mozek nedokáže udržet. Můžu rozkládat složité úlohy do několika jednodušších. Nakonec tak ze svého mozku dostanu vyšší výkon než někdo, kdo neví, co s ním a kdo je nadšený ze své vlastní chytrosti.

Cenzura davem (18. 3. 2022)

Zdeněk Koudelka si dobře všimnul zajímavého rozdílu. Byly časy, kdy cenzura probíhala tak, že cenzor cosi zakázal, rozhodnutí podepsal a nesl za něj odpovědnost. Dnes jsou rušeny celé noviny (weby) a nikdo nic neví, nikdo se k ničemu nehlásí. I předsednictvo vlády a ministerstvo vnitra na přímý dotaz odpovídají, že oni o tom nic neví a nedokážou vlastně říct, jestli s tím mají něco společného. Ale zároveň neříkají, že nemají. Takže jediným, kdo by se chtěl k takové cenzuře hlásit, je pan Hřebenář, což je psychicky postižený a zanedbaný člověk, který ze svého kumbálu píše příšerné zprávy o tom, co by se ještě mělo zakázat a jemuž některá liberální média dávají prostor. Tedy karikatura.

Všimněte si, že to naprosto přesně odpovídá základní definici nové aristokracie, jak jsem se o ni pokusil v Prolomení hradeb. Rozhoduje dav zbabělých anonymů. Osobní odpovědnost neexistuje. Tak jsou přijímána klíčová ekonomická rozhodnutí, tak jsou vyvolávány války, tak jsou lidé zbavováni občanských svobod.

Vojna, mír a veřejné mínění (17. 3. 2022)

Jak se Maďaři dívají na rusko-ukrajinskou válku? Takhle.

Modrá plocha říká „hlavně, aby už se přestalo bojovat a byl zase mír.“ Ta červená ploška – to je názor jako česká vláda, prezident Zelenský a rockoví fanoušci skupiny Válka a smrt na Václavském náměstí. To jsou ti, kdo chtějí hlavně zvítězit a potrestat Rusko, soudit Putina apod.

Z jiných výzkumů víme, že ve většině západní Evropy to lidé vidí stejně nebo velmi podobně. A co Česká republika? Tady se výzkumy zatím raději neprovádějí. Nevíme tedy, co si myslí veřejnost. Stačí, že víme, co  si myslí pan premiér, pan bakalář Lipavský a ministryně vědy.

Soumrak bílého muže (16. 3. 2022)

Jsem mezi těmi, kdo přesvědčil Benjamina Kurase, aby znovu vydal svůj Soumrak bílého muže, který už se nedal koupit a který byl rozhodně jednou z jeho nejlepších knih. Podpořil jsem to i drobným podílem na investici. Je to knížka, která je nejen zábavná (tím kurasovským laskavým černým humorem žertujícím o vlastním zániku), ale taky moudrá. Třeba tohle:

“Kde přesně je hranice, za níž se laskavost, soucit, svědomí a dobročinnost k cizím stává ohrožením vlastním existence? Kde přesně je hranice mezi “naším” a “cizím”? Kde je a kdo není ten náš “bližní”, kterého máme milovat jako samy sebe? Jaký vnější vliv je pro civilizaci obohacením a jaký ji naopak ochuzuje? Dá se mezi tím vším nalézt nějaká rovnováha?”

To jsou otázky, které Ben Kuras pokládá a pokouší se najít odpověď. Neúplnou, protože plnou odpověď neznáme nikdo.

KNIHA SOUMRAK BÍLÉHO MUŽE SE DÁ KOUPIT TADY. 

Kolik nabídnete za smrt? A kolik za mučení? (16. 3. 2022)

Válka a zabíjení lidí jako hra pro bohaté. Včera distopie na Netflixu, dnes realita liberálních demokratů.

Útlak na Floridě (16. 3. 2022)

Na Floridě schválili zákon, který personálu v mateřských školkách a na prvním stupni základních škol zakazuje, aby dětem vykládali o změnách pohlaví a podobných šílenostech. Je to dobrá zpráva? Pochybuju. Už to, že musí být přijímán takový zákon, je šílené.

Navíc je dobré si všímat rozložení skutečné politické moci. Ano, poslanci mohou schválit takový zákon a guvernér jej může podepsat. Ale co univerzity, média, neziskovky a soudy? Tam je skutečná síla. A podle nich se bude zfanatizovaná část učitelů řídit. Formální zákon se rychle naučí obcházet, a kdyby se náhodou někdo ocitl přes soudem, stane se národním hrdinou boje proti sexistickým předsudkům.

Pokud by někdo chtěl děti skutečně chránit, musel by zaútočit na jádro moci, včetně zpochybnění „nezávislosti“ univerzit, médií a soudů. A taková odvaha tady zatím chybí. Člověk si dokonce může klást otázku, do jaké míry jsou konzervativní politici odhodláni zastavit zkázu a do jaké míry je to jen otázka politických kariér.

Začátek konce? (15. 3. 2022)

Z dnešního komentáře:

Skončí to rozpadem nadnárodních korporací a návratem k národnímu životu? Nemusí tomu tak být. Nová aristokracie (globální korporátní byrokratická vyšší třída) se již zformovala a udělá cokoliv pro své udržení. Když bude obtížnější výrobu vyvážet, bude o to větší tlak na dovoz manuálních pracovníků. Zesílí represe vůči domácímu obyvatelstvu v USA a jednotlivých evropských zemích, v naději, že jejich neúprosnější ždímání nahradí zisky z končící globalizace. Skončí předstírání demokracie. Ale budou to také časy, kdy mohou vznikat kontraelity, to je první krok k tak potřebné změně.

Svědectví Řeků z Mariupoli (14. 3. 2022)

K válce vždy patří i propaganda. Nemůžeme to nikomu zazlívat, ale znamená to mimo jiné, že je strašně těžké zjistit, co se na bojišti děje. Každá ze stran zveličuje své úspěchy, přehání počty zničených nepřátel a samozřejmě obviňuje protistranu z nejrůznějších zločinů. Pokud k nějakému zločinu dojde, obě strany se z něj obviňují navzájem.  Jak se v tom máme vyznat, když i novináři na bojišti patří k jedné nebo druhé straně?

Proto je vzácné a cenné, když se objeví nezávislý zdroj. Takovým nezávislým zdrojem může být třeba řecká komunita, která žije v Mariupolu. Necítí se součástí konfliktu, nepatří k žádné straně. Některým z nich se již podařilo odcestovat do Řecka a tamní Greek Times přinesly některá jejich svědectví:

Příslušníci praporu Azov, který se v Mariupoli usídlil, diskriminovala, pronásledovala a mučila osoby nemluvící ukrajinsky, včetně Řeků. Několik dnů před ruskou invazí příslušníci praporu Azov zabili jednoho Řeka a další dva lidi za to, že spolu mluvili rusky.

Výpověď jedné řecké ženy: „Dva týdny jsme se skrývali ve sklepě. Pak přišli Rusové, nijak nás neobtěžovali, ale dali nám jídlo. Na civilisty nestříleli.“

„Teď už se nikdo neptá, jakého jste původu. Rusové nerozlišují.“

Řecká komunita v Mariupoli není celá Ukrajina. Je to jen jeden ze střípků v mozaice.

Jak nás globalisté posunuli na východ (14. 3. 2022)

“Masový exodus – a imigraci – z Ukrajiny bychom vlastně mohli pokládat za splněný sen nás, kdo jsme před půldekádou protestovali proti imigraci machometánské. Namísto “sirotků” ve vojenském věku (bez žen a dětí) to jsou najednou převážně mladé žen a děti, navíc to jsou lidé etnicky a vlastně i kulturně nám blízcí. Jenže člověk si má dávat pozor, co si přeje,” píše Martin Konvička a upozorňuje na spoustu problémů, které nás čekají.

Ano, čekají nás hodně špatné roky. Budou zbytečně zničeny tisíce lidských životů. Ale nebude to navždycky. Islamizace by by byla navždy, bez jakékoliv šance na změnu. Mimochodem, hrozba islamizace tím nebyla odvrácena, pouze o něco zpomalena.

Rozhodně ale musíme počítat s kulturní změnou. Za generaci bude český národ jiný než dnes. K našim jídlům budou patřit borš a pelmeně, pravoslaví bude rozšířenějším než protestantismus, v češtině se usadí spousta ruských slovíček a pár zvyklostí. To je nutný a logický důsledek  příchodu stovek tisíce migrantů. Pokud bylo základním záměrem pana Fialy pevněji nás usadit do slovanského světa, uspěl.

Sociologové odjakživa říkají, že nezamýšlené důsledky sociálního jednání jsou silnější než ty zamýšlené.

Má …ismus co říct k dnešku? (13. 3. 2022)

Má marxismus co říct k dnešku? A mají co říct Hayekovy knihy? A co křesťanství? A tradiční liberalismus? A co nacionalismus? A co popperovský kritický racionalismus?

Spisky a články na tohle téma dostávám téměř každý den, ale obávám se, že všechny vycházejí ze špatně položené otázky. Naším problémem přece není budoucnost toho či onoho světového názoru, myšlenkového směru, filosofie či náboženství. Naším problémem je třeba to, klesá vzdělanost a klesá zájem o vzdělání. Jiným naším problémem je probíhající výměna obyvatel. Řešíme taky problém, jak zastavit likvidaci národa jako celku. Jak obnovit či vytvořit základní soucit bohatých vůči svým chudým spoluobčanům – nebo aspoň pocit spoluodpovědnosti za celek. Jak učinit lidi odolnější vůči propagandě. Samozřejmě islamizace. Některé z těch výše jmenovaných směrů mohou nabízet různě zajímavé a inspirativní odpovědi na ty otázky. Proto je důležité je studovat (kromě toho, že mohou být velmi důležité pro někoho osobně).

Kromě toho tomu ale může být tak, že někdo investoval značné úsilí do studia určitého směru, a snaží se ten kapitál využít. Z pochopitelných důvodů. To znamená, že ať zazní jakákoliv otázka, je pro něj ten směr nejlepší odpovědí. Mnozí z těch lidí jsou skvělí a úctyhodní. Přesto se v této věci dopouštějí logické chyby.

O týden blíže ke katastrofě (13. 3- 2022)

Týden jsem si užíval krkonošského sněhu a vzduchu a ono se mezitím pár věcí změnilo. Za prvé se stalo to, že mezinárodní (rozuměj západní) tlak vykonal své. Podařilo se posunout ruskou občanskou válku (tak jí říkají v Americe, připomíná jim totiž válku sever proti jihu) z toho stádia, kdy strany mohly zastavit střelbu a rozumně se dohodnout. Kdo ví, dost možná, že útočící strana to tak zamýšlela. Že předpokládala, že když ukáže sílu a zároveň nabídne jednání, povede to k rychlé dohodě. Jenže možná do kalkulací nezahrnula, že ukrajinské vedení nemá možnost cokoliv rozhodnout, a že Západ, proti kterému vede válku, propadl sebevražedné mentalitě. A když na sebe s někým navzájem míříte, a ten druhý beztak pomýšlel na sebevraždu, nejste v moc výhodné situaci.

Teď to vypadá tak, že Rusům zbývají jen dvě možnosti. A) dotáhnout to k vítězství za cenu téměř jakýchkoliv obětí, B) akceptovat přenesení bojů na ruské území a dobytí vlastní země. S vědomím toho, že budou okupováni těmi, kdo je pokládají za podlidi a kdo jejich životům nepřikládají žádnou hodnotu. Jinými slovy, podařilo se zahnat do kouta bojovně naladěný režim vybavený stovkami nukleárních raket. Bravo! Všimněte si, že za posledních 50 let nebyl nikdo tak hloupý, aby do stejné situace dostal třeba „jenom“ Severní Koreu.

Za druhé. V České republice se ze sporu, který byl původně o mezinárodní politiku, stává spor mezi bohatými a chudými. Moje prognóza je, že se ten spor bude vyhrocovat a že ho bude vyhrocovat strana bohatých. Oni jsou opravdu přesvědčeni, že je jejich morální povinností zničit životy svých méně úspěšných spoluobčanů. Musí být výsledkem revoluce? Ne, výsledkem může být série iracionálních místních vzpour a nastolení tvrdé diktatury.

O jazyce a spravedlnosti (12. 3. 2022)

Skupina sociálně angažovaných vědců navrhuje zrušit spisovnou angličtinu. Po matematice, dějepise, biologii a všem možném i nemožném, co bylo odhaleno jakožto rasistické, sexistické a vůbec nemožné. Tentokrát je ale rozdíl v tom, že je zdánlivě založené na datech. Děti z chudších rodin si opravdu osvojují spisovnou angličtinu obtížněji než děti z bohatších. Tedy v průměru. Jednotlivé případy se mohou vymykat.

Pochopitelně! Například proto, že v nóbl rodinách se čte víc knih. A když už se dívají na televizi, tak dětem častěji pustí třeba klasickou divadelní hru. A častěji chodí do divadla.

Má se kvůli tomu rušit předmět? A což takhle historicky osvědčené řešení? Co třeba pracovat s nejchudšími dětmi? Co třeba číst s nimi knihy místo sledování debilních videí na youtube? Je to jedna z mála oblastí, kde by granty pro neziskovky měly nějaký smysl. Nejde jen o jazyk. Ty děti by se naučily lépe se soustředit, pracovat na sobě, získaly by víc vytrvalosti. To všechno budou potřebovat, budou mít těžší život, než jejich vrstevníci, co se narodili lépe.

Ostatně, podle stejné logiky by někdo mohl prosazovat povinné rozvody. Děti příslušníků vyšších tříd vyrůstají častěji v úplných rodinách, čímž opět vzniká nespravedlnost.

A pak hraje roli ještě něco jiného. Žijeme v třídně rozdělené společnosti a máme spoustu pomůcek, jak rozpoznat, do které vrstvy kdo náleží. Ty pomůcky nepoužíváme vědomě, ale fungují. Gesta, dikce, přízvuk, hudební vkus, držení těla, obezita…Často dokážeme člověka zařadit během pár sekund. My sami si nepřipouštíme, že to je otázka třídního rozdělení – pro sebe formulujeme, že je nám ten člověk sympatický nebo nesympatický nebo že prostě nemá úroveň.

Jenže to se zrušením jazyka nevyřeší. Když se lidé nebudou rozlišovat podle přízvuku a slovní zásoby, najde se něco jiného. Cesta ke zlepšení vede přes zmenšování rozdílů a co nejvíce osobních kontaktů mezi různými společenskými vrstvami. Jenže do toho se nikomu nechce. Lepší je sedět na pracovišti na luxusní univerzitě a produkovat práce o „přízvukových předsudcích“.

Je tak špatné chtít konec zabíjení? (12. 3. 2022)

Z úvodníku China Daily, což je oficiální deník Čínské komunistické strany:

“Čína, která má přátelské vztahy jak s Ruskem, tak s Ukrajinou, si přeje ukončení konfliktu, na rozdíl od některých zemí, které přejí jedné straně… a snaží se z krize těžit, často přiléváním oleje do ohně.”

Stejnou pozici zaujímá Izrael a mnozí další, včetně sousedního Maďarska, které už nabídlo Budapešť jako místo pro jednání obou stran.

Je opravdu tak strašné a totalitní chtít, aby se už přestalo zabíjet, a aby bylo po válce vytvořeno takové uspořádání, kdy se všichni budou cítit bezpečně?

Osobní obětí za světový mír (10. 3. 2022)

V rozhovoru na Parlamentních listech:

Je dobré si všimnout, že současná mocenská a intelektuální elita si osvojila pseudonáboženský postoj, jehož základem jsou lidské oběti. Planeta může být podle nich zachráněna tím, že budete trpět, budete hladovět, váš život bude zničen. Putin může být poražen tím, že chudí lidé budou trpět a zase trpět.

Všimněte si, že česká vláda neusiluje o ukončení rusko-ukrajinské války. Její kroky směřují k tomu, aby na tom byli čeští lidé stále hůře. O nic jiného nejde. Budeme tedy přinášet oběti a uvidíme, jestli nastane záchrana planety nebo aspoň světový mír.

Nakonec byly i horší doby.  Dnes jde zatím jen o pokles životní úrovně, zatímco kdysi vládcové usilovali o dosažení ušlechtilých cílů tím, že nechali nějaké šelmě roztrhat dospívající dívku.

Jak poznat světovou válku včas (9. 3. 2022)

Představte si, že by kdesi v Nebrasce došlo ke konfliktu, a že by kvůli tomu nějaký diktátor třetího světa zaútočil na Ameriku. Domníval by se totiž, že pokud nebudou vítězové konfliktu v Nebrasce zastaveni včas, zaútočí nakonec na jeho zemi. V Nebrasce se bojuje o Venezuelu!, mohla by křičet propaganda a diktátor by posílal do Ameriky další a další vojáky. Samozřejmě je to absurdní. Žádný konflikt v Nebrasce nedává nikomu právo posílat armádu do Ameriky. Proč to ale platí naopak? Proč Američané neustále tvrdí, že nějak lokální konflikt představuje hrozbu pro Ameriku?

To je otázka, kterou položil Curtis Yarvin, a která je velice důležitá. Jak poznat, který místní konflikt ohrožuje celý svět? Kdy si ho naopak nemáme všímat nebo snažit o jeho utlumení? Kdy je lepší smířit se s tím, že nějaká země násilně sebere sousedovi nějakou provincii a kdy proti tomu musí zasáhnout celý svět? Jsou nějaké jednoznačné znaky nebo objektivní měřítka?

O takových tématech by měli vzdělaní lidé diskutovat, místo rozvíjení fantazijních představ, jak by někoho potrestali, kdyby ho dokázali porazit, a jak to udělat, aby bylo zabito víc a ještě víc a ještě úplně nejvíc lidí.

Život je složitý. Sex je složitý (9. 3. 2022)

Ann Manov je americká novinářka, taková ta hodně emancipovaná až feministická, jak je to povinností americké novinářky, která chce psát do velkých novin (pokud to není šílená aktivistka).

A právě ona napsala před pár dny zajímavý článek pro Uherd. Zajímavý a potřebný. Zabývá se otázkou sexu, nátlaku a násilí. Právníci, policisté a soudci to mají jednoduché – přimět někoho k sexu proti jeho vůli je trestný čin a podle toho se postupuje. Pochopitelně a správně.

Jenže vedle toho probíhá skutečný život. Ann píše třeba o dívce, která se opila společně se svým kamarádem, a on si ji násilím vzal. Druhý den měla zavolat na policii, ale místo toho zavolala jemu, že by s ním ráda zašla na večeři. Nebo otázky vztahů nadřízeného a podřízené (nebo klidně nadřízené a podřízeného), kde se mísí mocenský nátlak a sexualita. A kde hraje roli, že moc je afrodisiakum. Prostě ten stejný zážitek s velkým ředitelem je něco jiného než s nějakým šupákem z ulice. Ann Manov taky připomíná, že postoje se mění. Co je dnes vzrušující, z toho může být za pár let násilná a hnusná vzpomínka (třeba proto, že se změnil vztah mezi těmi lidmi). Nebo proč mají některé ženy orgasmus, když jsou znásilňovány. To neznamená, že by viník neměl být potrestán, ale nemělo by to zakrýt, že existuje široká oblast, která je nesmírně složitá, kde lidé nerozumí sami sobě a nejspíš nikdy rozumět nebudou. Kde se to nedá pořádně racionálně vysvětlit.

Sex je složitý a život je složitý. Zvláště pro lidi s nízkou mírou empatie, kteří jsou nuceni vše zachytit omezeným počtem pravidel (což jsou většinou muži). Ale pro ostatní je o to zajímavější.

Pat a Mat vyhlašují sankce (8. 3. 2022)

Tak jsem strávil nějaký čas čtením amerických ekonomických analýz, jak na ně dopadnou sankce. Oni to neměli spočítáno dopředu! Vyhlašují sankce metodou pokus omyl! To prostě vyhlásíte sankci a doufáte, že to protivníka poškodí víc než vaši vlastní ekonomiku. Což se může stát, ale taky nemusí. Nejde zdaleka jenom o tolik diskutované energie. Víte třeba, že je Rusko druhým největším světovým vývozcem dřeva a překližky? V Americe to zjistili tak, že ty materiály chybí na jejich stavbách. Samozřejmě, že by si dokázali obstarat vlastní dřevo a překližku. Ale museli by se připravovat s předstihem, a tím se nikdo neobtěžoval. Podobně je tomu se stovkami dalších položek, včetně některých speciálních surovin. Každá ta věc je nahraditelná, ale vyžaduje to čas a peníze. Ti stejní lidé, kteří celé roky úmyslně vytvářeli nepřátelství s Ruskem, nehnuli ani malíčkem, aby se jejich země připravily.

Kam se ztratil covid? (7. 3. 2022)

Neztratil se. Denně na něj umírá 50 českých lidí (vedle běžné úmrtnosti, tedy nikoliv “s covidem”), což je víc, než kolik umírá civilistů na Ukrajině. Jenže čeští lidé tak nějak nejsou v kurzu, teď se musíme dojímat nad osudy těch, kdo jsou k nerozeznání bez od Rusů a my chceme, aby za nás zabíjeli Rusy, protože Rusy nenávidíme a zároveň se na ně neodvážíme.  A ještě mnohem víc je těch, kdo se z covidu uzdraví, ale zůstanou jim dlouhodobé následky. Na rozdíl od situace před rokem je mezi nimi mnohem víc dětí.

Ale ono by se s tím stejně nedalo moc dělat. Roušky proti současným rychlým mutacím příliš nepomáhají a očkovaní jsou už všichni kromě fanoušků vesmírných ještěrů, a ti si stejně říct nedají.

Nicméně hlavně jde o to, že covidová agenda neumožňuje rozdělovat lidi. Pokud řešíte epidemii, je tak nějak přirozené a logické, že musí spolupracovat všechny společenské vrstvy, všechny národy a všechny civilizace. Není jak rozdělovat. Kdyby tu nevzniklo hnutí antivaxerů, kteří fakticky představovali sektu bojující proti většinové společnosti, byla by kavárna nahraná (stejně se nelze zbavit podezření, že symbióza antivaxerů a mainstreamu nebyla tak úplně náhodná). Sluníčkář i xenofob, oběma hrozí stejný virus. To válka, to je něco jiného. Hned máme nadlidi a podlidi. Hned máme lidi vznešeného původu a nižší etnika. Hned máme lidi “demokratické” a “proruské”, přičemž ti druzí nemají právo ani na řádný soudní proces. S tím se pracuje úplně jinak.

Oškliví muži neexistují (7. 3. 2022)

Tak zase čtu článek o incelech, tedy o mužích, kterým se nedaří najít sbalit holku (involuntary celibate – nedobrovolný celibát). Už mě to fňukání nebaví. Každý byl přece někdy incelem. Nebo skoro každý. Myslíte, že já jsem v osmnácti letech nebyl ten nesmělý brýlatý intelektuál, který záviděl šikovnějším klukům?

Muži na sobě prostě musí pracovat. Někdo se stane bohatým, někdo dobře vypadá, někdo boduje solidností a spolehlivostí a někdo se naučí říkat ženám, co chtějí slyšet. Ne nadarmo dosahuje mužská sexuální atraktivita vrcholu až kolem čtyřicítky. A jestli má někdo problém se to naučit, jsou na to kurzy. Neexistují oškliví muži, jenom nezajímaví. Má snad Václav Klaus mladší nouzi o obdivovatelky?

Samozřejmě, že čistě biologicky to funguje tak, že naprostá většina žen se zaměří na pár nejatraktivnějších mužů. Ve studentském kolektivu to pak může dopadnout tak, že několik největších borců dostane postupně do postele většinu spolužaček a jiní si zase nevrznou. Ale v dalším životě je to jinak. Navzdory vší emancipaci je dost žen, co nechtějí být každý večer samy s kočkou a doufat, že jednou ročně bude volno v posteli toho borce. Stačil by někdo poctivý, solidní, kdo se nechce nechat živit, není alkoholik, používá deodorant a je schopen předstírat trochu romantického zájmu (a kdyby se jednou ročně místo v posteli toho borce uvolnilo, některé to zvládnou i jako vdané). A naopak, někteří muži se musí smířit s tím, že se jejich milenkou nestane Anna Netrebko, ale to neznamená, že by nemohl vést celkem spokojený život s nehezkou ženou. Stojí to ale za tu námahu? To je skutečná otázka.

Naprosto smrtící pak je, když incelové vytvářejí subkultury a navzájem se utvrzují ve fňukání. Skoro přemýšlím o tom, jestli by to nemělo být trestné (nadsázka). Nebo jestli by neměl být na střední školy zařazen nepovinný předmět Techniky balení holek. Určitě by to snížilo počet masakrů na školách víc než omezování zbraní.

Anna (7. 3. 2022)

Sopranistka Anna Netrebko, asi nejlepší současná světová operní zpěvačka (zcela určitě jedna z nejlepších), do které jsem už celé roky tajně zamilovaný (snad manželka odpustí) byla vyhozena z práce v Newyorské metropolitní opeře. Ukázalo se totiž, že je ruského původu.

Anna Netrebko žila v New Yorku, za manžela měla Azera (možná dokonce muslima) a podle všeho se o politiku nezajímala. Rozhodně se k ní nevyjadřovala veřejně. Dělala prostě svou práci – být krásná a mít dokonalý hlas – a tu dělala skvěle. Jediné, co by jí snad někdo mohl vyčítat, je to, že před 14 lety obdržela ruské státní vyznamenání. Jenže v té době se s Putinem kamarádil i třeba Barack Obama.

Jenže, jak to vyjádřil jeden počítačový rusobijec na twitteru, „pro takové lidi není v demokratické společnosti místo.“ Přiznám, že bych naprosto pochopil, kdyby se jí někdo zdráhal svěřit tajné informace nebo zaměstnat v bezpečnostních složkách. Ano, u lidí ruského původu je vyšší riziko, že budou pracovat pro Rusko. Stejně jako u lidí českého původu je vyšší riziko, že budou pracovat pro Českou republiku (pokud tedy nepatří k pražské honoraci, tam je to riziko nulové). Ale zpívat v opeře? To by jako do role Mimi v Bohémě vkládala tajné proruské vzkazy?

Vrací se nám doba, kdy se prověřoval rasový původ. Ale v mém případě mohou být strážci demokracie klidní. Až do třetí generace žádného ruského předka nemám.

Náš život s Ukrajinci (6. 3. 2022)

Ze země zmítané války přijíždějí tisíce lidí a tisíce dalších ještě přijedou. Jedno mají společné. Nikdo z nich se už na Ukrajinu nevrátí, a to bez ohledu na výsledek války. V jednom případě se jim nebude chtít do země pod ruskou správou, z pochopitelných důvodů. V druhém případě se nebudou chtít vrátit někam, kde fakticky vládnou extrémistické bojůvky a zločinecké organizace vybavené moderními vojenskými zbraněmi, tedy Mexiko bez kaktusů.

České země potřebují mladé lidi schopné asimilace a z Ukrajiny přijíždějí většinou rodiny s malými dětmi. Až potud je vše v pořádku. Jenže to, co je výhodou z hlediska dlouhodobého, z toho mohou vyplývat krátkodobé problémy. Jak to bude s bydlením, když už dnes jsou byty pro mladé české rodiny zoufale nedostupné? Co to udělá s trhem práce? Už dnes jsou mzdy v některých regionech a odvětvích hluboko pod životními náklady. Nezhorší se to?

Přijetí sto tisíc nebo více mladých Ukrajinců bude chtít dost práce a dost peněz. To není otázka rychlého ubytování a potravinových balíčků, ale spousty bytů, spousty škol, spousty pracovních míst, kapacity zdravotní péče a podobně. Souhlasím, že to stojí za to, ale kladu si otázku, jestli je něco podobného v silách současné vlády a současné byrokracie. Nicméně právě takovým věcem by se vláda měla věnovat – místo snah o horší a horší rozdmýchávání konfliktu. Mimochodem, uvědomuje si vůbec, že ten problém existuje? Nebo to zjistí za pár let, až se všechno neúnosně vyhrotí a začnou vznikat zbytečná nepřátelství mezi českými a ukrajinskými lidmi?

Společenský vývoj versus dekadence (6. 3. 2022)

V rozhovoru s Ivanem Davidem se zabýváme společenskými trendy a změnami. Docházíme k tomu, že je důležité (a nesmírně obtížné) rozlišovat dvě skupiny jevů. Na jedné straně se společnost vyvíjí. Narážíme na spoustu věcí, se kterými si náš model vztahů, morálky a rodiny zatím neumí poradit (a na které nemají plnou odpověď ani historické modely), hledáme tedy nová řešení a hledáme cestou pokusu a omylu. To je normální a přirozené, tak tomu bylo po celé západní dějiny.

Vedle toho tu ale máme vyloženě patologické jevy, které ničí lidské životy a některé z nich mají dokonce potenciál zničit celou naši civilizaci, nebo k tomu aspoň významně přispět. Je pro ně typické, že nevznikají v přirozeném životě společnosti, kde lidé chodí do práce, vychovávají děti, přátelí se navzájem a dělají všechno, co k životu patří. Tyhle patologické jevy vznikají v úzkých uzavřených skupinách, kde lidé nemají zpětnou vazbu, navzájem se radikalizují a pak jsou násilím vnucovány celé společnosti. To je zapotřebí zastavit.

A zároveň je důležité mezi oběma skupinami jevů rozlišovat, což je – mimochodem – velice obtížné. Bránit společnost proti vnucovaným patologiím a nepropadat nostalgii po starých časech, jaké ve skutečnosti nikdy neexistovaly.

Vzpomínka na Newta Gingriche (5. 3. 2022)

Pamatujete si ještě na něj? Výrazný konzervativní politik, který později zlikvidoval sám sebe tím, že zaměřil veškerou energii na otázky sexuální života Billa Clintona, což rozhodně nebyla priorita jeho voličů. Méně se ví, že Newt Gingrich je také zajímavý historik.

Pár týdnů po americkém útoku na Irák napsal článek, který už nedokážu dohledat, ale jehož základní myšlenky lze shrnout následovně. Žijeme v době, kdy je normální shrnout celý příběh do celovečerního filmu, tedy do přibližně 90 minut. Jakmile něco trvá výrazně déle, začínáme být nervózní. A velmi často získáváme pocit neúspěchu.

Mimo jiné ztrácíme přehled o „normální“ délce válečných tažení. Když válka trvá měsíc nebo dva, jedná se válku velmi krátkou. Půl roku, rok, dva roky – tak dlouho zpravidla trvají války. Pár týdnů spíš odpovídá jedné bitvě. Jenže média potřebují každých pár hodin (nebo dokonce každých pár minut) nový titulek.

Výsledky válek se neměří mediálním pokrytím.

Zelený úděl v plné síle (5. 3. 2022)

Někteří doufali, že když nás postihlo to neštěstí s rusko-ukrajinskou válkou se všemi dopady (z nichž zatím vidíme teprve začátek), že to bude znamenat konec Zeleného údělu. Že na sebe neuvalíme chudobu kvůli záchraně planety, ale kvůli zničení Ruska.

Obávám se, že je to nesmírně naivní. Uvalíme na sebe chudobu dvakrát (respektive na nižší třídy, horních pěti procent se to netýká). Otázka totiž nezní, jestli by nebylo rozumné se na Zelený úděl vykašlat. Samozřejmě, že bylo! Nemůžeme vést válku a zároveň si ničit hospodářství. Jenže na to se nikdo neptá. Správné otázky znějí jinak. Zmenšila se síla skupin, které na Zeleném údělu vydělávají? Změnil se jejich finanční zájem? Obě odpovědi jsou samozřejmě záporné. Příliš mnoho lidí má nainvestováno příliš mnoho peněz a energie do zničení západního hospodářství a životního stylu. V mnoha případech tomu může být dokonce tak, že když přijdou o zisky z Ruska, budou si je muset nahradit. Víc solárních panelů! Víc větrníků! Víc elektromobilů! Víc surovin dovážených z Austrálie a potravin z Afriky! Větší plochy zdevastované krajiny!

Samozřejmě, pár neziskovek se přeorientuje z kurzů globální odpovědnosti na kurzy nenávisti vůči Rusům. Ale ostatní jenom doplní rétoriku. 76 pohlaví a zákaz topení v kamnech teď budou zároveň výrazem odporu proti Putinovi. To bude celé.

Dokonce se to dá sčítat. Jestli jste se kvůli planetě měli sprchovat jen dvakrát týdně, tak kvůli planetě a Putinovi to můžete omezit na jednou týdně. Jestli jste měli kvůli planetě snížit teplotu v pokoji o dva stupně, pak kvůli planetě a Putinovi o pět stupňů. Hlavně nezapomínejte, že nezáleží na výsledku. Rozhoduje míra utrpení, které sami sobě způsobíte, a emoce, které si tím vyvoláte.

Konečně nejsme jako zbytek Západu. Jsme horší (4. 3. 2022)

Peklo zamrzlo a Hampl cituje Britské listy:

“V Polsku si můžete o ruské invazi na Ukrajinu plácat, co vám slina na jazyk přinese – třeba, že žádná agrese neexistuje a že je to komplot satanistických pedofilů v čele s Hillary Clinton, a nic vám kvůli tomu hrozit nebude. Tedy prozatím. Mezitím v České republice přední uznávaní komentátoři – o nichž se bez špetky sarkasmu domnívám, že jsou placenými rezidenty nejmocnější zpravodajské služby na světě – ještě před Putinovou agresí vyhrožovali všem „pochybovačům“ aktivací Bezpečnostní informační služby. Jak tragikomicky a zároveň chmurně nyní vyznívá ono v těžkých časech vzývané havlovské heslo o pravdě a lásce!”

V anglicky mluvících zemích platí totéž. Rusko-ukrajinská válka není pokládána za důvod k omezování občanských svobod. Neblokují se weby, nevyhrožuje se občanům, nejsou vedena trestní stíhání za špatné názory – myslím ve vztahu k téhle válce. To, co provádějí pánové Fiala a Rakušan, je v rámci západního světa unikátní. Jako bychom začínali patřit do Ruska.

Tento web zůstane v provozu, dokud to půjde, nebudu dělat kompromisy, ale také budu pečlivě ověřovat informace. K dotazům, jak mě podpořit, kterých teď dostávám spoustu. Kupte si knihy. Nic tím neriskujete, nevyjadřujete tím žádný politický postoj, prostě si kupujete běžné zboží. A já budu schopen lépe fungovat.

ČESKÉ VLASTENECKÉ KNIHKUPECTVÍ

Cizinci, pozor na majetky! (4. 3. 2022)

Sankce proti Rusku ukázaly jednu nesmírně zajímavou záležitost. A sice, jak snadno je možné zabavovat majetek v zahraničním vlastnictví. Tu jachtu, tu něco jiného. Nepotřebujete schvalovat zákony, dokonce ani vydávat dekrety, odvolání k soudu nepřichází v úvahu, odškodňování také ne. Stačí na pár dnů naplnit tisk dojemnými příběhy, a prohlásit, že zahraniční vlastník s tím nějak souvisí. A je vymalováno. Prostě mu to seberete. Nikdo se neodváží protestovat. Dokonce se zdá, že čím nadšenější příznivec globálního volného trhu, tím ochotněji to podporuje.

U nás v České republice, kde cizincům patří téměř všechno, bychom to měli sledovat zvlášť pozorně.

O konfrontačním náboženském projevu (3. 3. 2022)

Německá sociologie výchovy má nový pojem – konfrontační náboženský projev. Samozřejmě to nemá nic společného s náboženstvím míru, ale projevuje se to tak, že německé holky jsou veřejně označovány za děvky (a jedná se s nimi odpovídajícím způsobem). Nebo zase tak, že je ve škole silný tlak na to, aby žáci přestoupili na určitou náboženskou víru. Nebo tak, že rodiče požadují, aby předměty jako filosofie, dějepis či třeba biologie vyučovali pouze zbožní muslimové. Nebo že alevité musí pečlivě tajit, z jaké rodiny pochází. S islámem to pořád nemá nic společného.

Čtenář ale zarazí, když si uvědomí, že studie sleduje počty případů napadání učitelů, a že počty případů napadání žáků se už přestaly registrovat. Týká se to „jen“ škol ve velkých německých městech. Zatím.

Jak se rodí extrémisté (3. 3. 2022)

Na obrázku níže je plakát, který měli tisknout kanadští rebelští kamioňáci, a který vyjadřuje, že odpor proti očkování je odporem proti Židům. Později se ale ukázalo, že ten plakátek je podvod, respektive, že tu grafiku vytvořili lidé blízcí vládě, aby kamioňáky zdiskreditovali. Aby vytvořili dojem, že ti lidé jsou něco jako prapor Azov.

V tomto případě vše skončilo ostudou, jiné „varovné příklady extrémismu“ fungují. Jenže ono je s tím spojeno ještě další riziko. A sice, že se ta grafika dostane k nějaké okrajové rebelské skupině mdlého rozumu, ta ho začne z hlouposti šířit. Ve světě, kde převládá bezmyšlenkovitost, může snadno vzniknout vlna, a nakonec mají vůdcové opoziční skupiny na vybranou mezi dvěma možnostmi – buď jít s proudem, nebo se rázně postavit proti davu, absolvovat konflikt a přijít o část přívrženců. Kolik opozičních vůdců je schopno toho druhého?

Mimochodem, jak velká část extrémismu vzniká přirozenou cestou a jak velká část je výsledkem snah o rozvracení protisystémové opozice?

Na prahu stanného práva (3. 3. 2022)

Tak to tu máme. S vysokou pravděpodobností tomu bude tak, že od zítřka mohou české úřady obsazovat domy, zabavovat automobily či jiný majetek a omezovat občanská práva podle libosti. A nejen to. Mohou to právo poskytnout politickým neziskovkám spolupracujícím se státem. Samozřejmě nikdo neočekává, že by docházelo k masovému zabavování majetku. Ale kdo bude hodně drzý, toho může naštvaná neziskovka vyhodit z domu a naplnit ho uprchlíky.

Aby nedošlo k mýlce. Pokládám za naprosto správné, že je poskytována pomoc lidem prchajícím z Ukrajiny a rozhodně to podporuju. A dost možná, že nouzový stav umožňuje i různá administrativní zjednodušení, takže to opravdu pomůže. Ale, že se to bude občas zneužívat, to je jisté. Což je velmi nešťastné zejména v kombinaci s tím, že většinu soudů ovládají političtí aktivisté.

Možná je čas, aby si antivaxeři připustili, jak byli naivní, a jak hloupá a zbytečná byla jejich válka proti lékařům a zdravotním sestrám. Když chce vláda zlikvidovat občanské svobody, nepotřebuje zneužívat epidemie, a nepotřebuje strašit občany šířením viru. Prostě to udělá. Protože může.

Mezitím přibývají fámy (které se nemusí, ale mohou zakládat na pravdě), že situace bude využito k masovému usazování migrantů z muslimských zemí.

Vidíme typickou situaci, kdy vláda nemá žádnou vizi, kterou by mohla sdílet s národem, ale je zcela ve vleku nátlakových skupin, téměř výhradně zahraničních, nebo ze zahraničí financovaných.

Co ještě není zakázané?  (3. 3. 2022)

“Jak ukazuje politický vývoj posledních dnů, hluboké i subtilní filosofické otázky dobra a zla mají mnohem jednodušší řešení, než se naivně domnívali Tomáš Akvinský, Jacob Böhme či Georg W. F. Hegel. (I soudkyně Barbara o tom musí něco vědět, jistě absolvovala nějakou tu přednášku o právním positivismu.) Mezi zlem a dobrem vede jasná dělící linie a dobré od zlého lze rozlišit na první pohled. Dobří jsme my a zlí jsou – všichni ostatní!”

Tak začínal inteligentní a vtipný článek, který visel na mém webu přibližně 24 hodin. Dnes ráno jsem ho smazal, protože autor měl obavu, že by mohl být obviněn a souzen za šíření nesprávných narativů. Naprosto ho chápu. Není to problém narativů, je to problém pánů Fialy a Rakušana, kteří cíleně vytváří atmosféru strachu, kdy se lidé bojí diskutovat i o běžných filosofických a logických problémech. V tom článku se nepsalo nic o tom, že bychom měli podporovat Putina. Zpochybňoval, jestli je politické rozhodování v západním světě racionální.

Fialová tyranie (2. 3. 2022)

Daniel Vávra k blokování webů, policejnímu vyhrožování a dalším opatřením:

„To co premiér Fiala umožňuje a omlouvá, se tu nestalo od roku 1989. Všechny jeho dosavadní kroky (repektive i kroky ministra vnitra Rakušana ze STAN a před ním Chovance z ČSSD, oba zároveň z Aspenu Institutu) jednoznačně ukazují, že jeho vláda se systematicky připravuje na omezování svobody projevu (plánované dotování provládních médií, změny zákonů, aby mohli urychleně převolit mediální rady a ovládat ČT a ČRo, hate speech zákony, zákon o střetu zájmů) a tohle je jen názorná ukázka, jak se už ani nesnaží zachovat iluzi dodržování práva při takovém počínání a jak zneužívá těžké situace k sondování, kam až mohou zajít.“

Svým způsobem bych se mu měl omluvit. Jeho boj proti cenzuře mi vždy připadal takový fešácký a polovičatý (působit bojovně, ale nezadat si). Tohle polovičaté není. To je jasné a statečné.

Protože zároveň sleduju americká a britská média, musím potvrdit, že přístup Fialovy vlády je nehorázný i v rámci západního světa. Američané a další mohou klidně diskutovat o tom, jestli je Putin zločinec nebo dobrodinec nebo o tom, jestli jsou oficiální ukrajinské zprávy věrohodné. Nikdo je neblokuje, nikdo jim neruší weby, policejní vyhrožování je nemyslitelné, všechny narativy jsou legální. Samozřejmě, něčí názor je brán vážně, a někdo je za debila, ale to je něco jiného, než když vás policie upozorní, jaké názory nesmíte zastávat, a vyhrožuje vám vězením.

Válka viděná odjinud (2. 3. 2022)

Na serveru Kyberobčané.cz jsou přeloženy komentáře z katarské Al Džaziry, největšího média muslimského světa. Nevěřící se perou mezi sebou, to až tak zajímavé není. Zajímavé je to obrovské rozhořčení, které vyvolává ne přímo válka na Ukrajině, ale komentáře Evropanů a Američanů.

Vadí vám bombardování ukrajinských měst? Tak proč vám nevadilo nesrovnatelně tvrdší bombardování iráckých nebo libyjských měst? Sami říkáte, že vám to vadí proto, že ti Ukrajinci podobní jako vy. A když se vám oběti nepodobají, tak jejich životy nemají hodnotu?

Jsou za tím výroky, které si sami ani neuvědomujeme. Třeba, když televizní moderátor řekne, že Ukrajinci… „vypadají jako jakákoliv evropská rodina, jaká by mohla bydlet ve vašem sousedství.“ Nebo když jiný komentátor řekne, že „tohle není místo, při vší úctě, jako Irák nebo Afghánistán, kde konflikt zuří už desítky let. Je to relativně civilizované, relativně evropské…“ Takže raketa vyslaná do relativně evropského města vadí víc? A když proti někomu Američani válčí už dvacet let, tak je možné všechno?

Nemám na to názor a nedokážu to komentovat. Je to ale dobré připomenutí, že to, co nám připadá jako naprosto samozřejmé, nemusí lidé v jiných zemích sdílet. A to ne proto, že by byli „proruští.“

Je všechno zlé k něčemu dobré? (2. 3. 2022)

Přináší události posledních dnů nějaký aspoň malý pozitivní aspekt? Třeba to, že fotky prsatých dívek v plavkách se samopalem už nejsou výrazem sexismu a šovinismu, ale výrazem toho, že člověk stojí na správné straně dějin. Není snad modelky, která by se ještě neukázala se zbraní, jak se chystá bojovat proti ruské armádě. I tyhle malé detaily mohou mít dopady a mohou zpomalovat genderový boj proti normální sexualitě.

S tím souvisí něco mnohem podstatnějšího. Ono by se mohlo stát, že najednou bude legitimní cvičit, zlepšovat fyzickou kondici, trénovat se zbraní… Je v zásadě jedno, jestli je to primárně proti Rusům, Turkům nebo třeba Kanaďanům. Když se zvýší obranyschopnost země, je to vždy skvělé. Když mají lidé lepší kondici, je to vždy skvělé. A pokaždé to vede i ke zlepšení psychickému.

Samozřejmě, je tu vysoké riziko, že všechno skončí u počítačového nadávání na Rusy, pronášení ponížených projevů a okázalého demonstrování nenávisti. Ale aspoň nějaká šance tu snad je. Škoda, že není nikdo, kdo by měl připravený seriózní koncept vybudování národní domobrany, a kdo by ho v těchto dnech mohl přinést na ministerstvo obrany. Možná by uspěl.

Netyranizujte lidi přehnanou mravností! (1. 3. 2022)

Benjamin Kuras v knize Žít všemi údy:

Morální virtuozitu – na rozdíl od každodenního správného chování celé komunity – pokládá talmudická etika a filosofie za osobní zálibu či samolibost, nerelevantní pro vytváření slušné, laskavé a životaschopné společnosti. Ví o zlu pramenícím z důrazu na extrémní moralitu. Jako je příklad svatouška, který nechá utonout nahou ženu, aby se neposkvrnil pohledem na její nahotu. Dobrá společnost podle ní závisí na všeobecném udržování základního morálního standardu, ne na virtuózním výkonu jednotlivých světců…Ze všeho nejvíc se štítí spirituální povýšenosti a přijímání rad, vzkazů, řešení a instrukcí od andělů a podobných nadpřirozeností zasahujících do racionální lidské debaty.

KURASOVA KNIHA ŽÍT VŠEMI ÚDY (HRAVÝ TALMUD) JE KE KOUPI ZDE. 

Obrana rozumu (1. 3. 2022)

Vynikající iránsko-americký intelektuál (ateista) Sohrab Ahmari:

“Právě když je nejvíce zapotřebí střízlivosti, odpovědnosti, korektnosti a diplomatických schopností, naši odborníci a politici nabízejí pravý opak: vybuzené emoce, lacinou propagandu, divoké fantazie, odmítání dialogu a snahu situaci ještě eskalovat. A nejhorší na tom je, že: že to všechno už dobře známe. Opět se dostáváme – nebo spíše jsme hnáni – do strukturálních informačních pastí, které brání rozumnému rozhodování a nutí k politickým rozhodnutím, kterých bychom později mohli draze litovat.”

Přitom Sohrab Ahmari žije v Americe, kde je situace nesrovnatelně svobodnější. Neexistuje tam zákaz analytického myšlení, který de facto aplikuje Fialova vláda ani vyhrožování těm, kdo by snad zpochybňovali oficiální verze. Nejsou tam blokovány webové stránky. Nicméně i tak může vzniknout chybný obraz a na základě chybného obrazu budou přijata chybná rozhodnutí. Ta chybná rozhodnutí mohou v důsledku znamenat jadernou válku.

Ahmari připomíná arabské jaro, kdy “obrázky mladých liberálů v džínách a s chytrými telefony, kteří vyšli do ulic, oslnily novináře a uživatele sociálních sítí. Obrázky podpořily vyprávění o hrdinných Jeffersonovcích, kteří se postavili kleptokratům.”  Západní politici rozhodovali na základě takových obrázků a pomohli k moci krvelačným fanatikům. “Dnes jsme opět bombardováni jednostrannými emotivně působivými obrazy, od fotomodelek, které se chopily kalašnikovů, aby bránily Ukrajinu, až po (nepravdivé) příběhy ukrajinských vojáků, kteří se raději obětovali, než aby se vzdali.”

Doplňuji k tomu, že ta propaganda by nepůsobila tak strašlivé škody, pokud by sami vedoucí představitelé a jejich poradci pracovali s pravdivými informacemi. Jenže žijeme v době, kdy neexistují odpovědné osobnosti (snad kromě Maďarska). Rozhoduje aristokratický dav! Dav je rozhýbán emotivním obrazem a nikdo se mu neodváží postavit. Dav chce krev. Víc a víc krve! Ukrajinské i ruské. Jen, aby nedošlo i na českou.

Kam se poděla pátá kolona? (1. 3. 2022)

„Při ovlivňování konkrétní činnosti západních států, vlád, armád, firem atd. se Rusům nepodařilo dosáhnout žádných úspěchů. Největší vliv na situaci měl nakonec, jak se dalo očekávat, klasický kšeft (ropa, plyn, investice na cizím území), protože kvůli němu se pár dní váhalo, jestli Rusy vykopnout ze systému SWIFT nebo ne,“ píše Marian Kechlibar.

Tím se dostáváme k tajemství, o kterém se asi nemá příliš mluvit. Ruská pátá kolona neexistuje! A nikdy neexistovala. Znám osobně podstatnou část těch lidí, o kterých se dnes píše jako o šiřitelích proruských narativů. Všichni jsou velmi chudí, někteří dokonce v osobních exekucích. Není tu žádná „Nadace pravoslavné společnosti“, která by rozdávala stovky milionů. Nejsou tu žádné granty od „Dostojevského institutu“. Dokonce ani knihovna, kde by se člověk dostal zadarmo k odborné literatuře. Absolutně nic! Žádné schůzky, kde se důležití lidé propojovali pod ruským patronátem. Když před časem jelo pár českých spisovatelů do Ruska, museli si cestu platit sami a někteří si na to půjčovali.

Jediné, co tu bylo, spočívalo v tom, že pár šejdířů chodilo po Praze, tvrdilo, že má „peníze od Putina“, snažili se vytáhnout nějaké peníze z vás ,a ty Putinovy peníze samozřejmě nikdo nikdy neviděl. Je to vlastně až s podivem, proč se Rusové nikdy nepokusili ovlivnit evropské politiky a intelektuály.

GLOSY Z PŘEDCHÁZEJÍCÍCH MĚSÍCŮ NAJDETE ZDE.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.