Radim Valenčík: Ti, kdo dnes kritizují racionalitu, jsou docela obyčejní paraziti

Třetí část rozhovoru Petra Hampla s Radimem Valenčíkem. První část je zde.

Petr Hampl: Je představitelné, že by takové mezigenerační týmy hrály klíčovou roli v celé společnosti? Ukazuje to k nějaké formě družstevního vlastnictví?

Radim Valenčík: Může to být proces velmi pozvolný. Ale může se ze zakládání a rozšiřování tvůrčích mezigeneračních týmů stát i určitá móda. Významnou roli mohou sehrát univerzity a jejich absolventské sítě. Dovedu si představit i politické hnutí, které na iniciování a sdružování tvůrčích mezigeneračních týmů založí svůj vstup do politiky. Tvůrčí mezigenerační týmy mohou vznikat i při některých veřejných institucích jako dobrovolnické aktivity.

Pokud jde o spojení s nějakou formou vlastnictví, zatím jsem o tom neuvažoval. Je to dobrá a důležitá otázka. Pravděpodobně půjde většinou o různé formy sdílené ekonomiky, což může být i družstevnictví.

Petr Hampl: To je ale spíš takový ideál. V současné době čelíme opačné situace. Vznik bariér mezi generacemi, a ztráta schopnosti racionálně myslet. Už nejen historie, literatura a dějiny umění, ale i třeba matematika a biologie jsou shledávány bělošskými, rasistickými, sexistickými atd. Stejné vzorce se v poslední době začaly objevovat na opačné strana ideolového spektra, což vidíme třeba na antiočkovacích skupinách. Dá se tomu čelit? Převáží nakonec vaše tendence nebo tento pád do iracionality?

Radim Valenčík: S kritickým aspektem úvahové otázky nelze nesouhlasit. Současnost je zápas o racionalitu, resp. mezi racionalitou, která znamená přežití druhu, který si ji v námi známé oblasti vesmíru osvojil, a invazí iracionality nebývalé intenzity a nebývalého rozsahu. Ta se objevila vždy a všude tam, kde bylo ohroženo přežití lidského druhu.

Právě Havlem začíná „der Weg zurück“ (cesta zpět), přesněji cesta k zániku lidského rodu.

Za několik dní si budeme připomínat odkaz velkého Čecha, velkého akademika a velkého filozofa, který PRAVDU považoval za to nejcennější (rozhovor byl psán pár dnů před výročím upálení Jana Husa – pozn.P.H.). Ostatně právě na jeho počest to máme vetkáno v prezidentské standartě. Prý pravda není nebo je těžké ji rozpoznat. Když tohle někdo říká, páchne to havlárnou. Právě Havlem začíná „der Weg zurück“ (cesta zpět), přesněji cesta k zániku lidského rodu.

Upozornil jsem na to již v roce 1994 v úvodu knížky „Lidé, ještě máte rozum…“. Čelit tomuto zlu se dá, pokud je k tomu člověk vyzbrojen rozumem. Kdo si chce nechat vymývat mozek fejk-videi, ten bude zneužit jako kanónenfutr proti rozumu, aniž by mu to došlo. Už prošel specifickou lobotomií. Těm, pro které pravda jako neoddělitelný atribut českosti něco znamená, doporučuji znovu promyslet smysl českých dějin prizmatem zrodu kritického myšlení od Descartovy a Humeovy skepse, přes pedantického, ale invenčního Kanta a famózního Hegela až k Marxovu pochopení praktického základu lidského myšlení a odpovědi na otázku, co je kritériem pravdy, případně k Leninovu co dělat a čím začít.

Poznávejme pravdu a používejme ji v boji proti zákeřnému zlu iracionality.

Ten, kdo si ještě uchoval jiskřičku racionálního myšlení a chce ji rozfoukat, měl by si projít tuto etapu dějin lidského myšlení, která má obdobu i v čínské, arabské i dalších kulturách, včetně těch, na které přímo navazujeme (řeckou či židovskou), díky které si dnes užíváme plody technické i sociální kultury, ať se to komu líbí nebo ne. Ti, kteří toto dnes kritizují, jsou obyčejní parazité na této vzestupní linii lidské racionality, jejíž pokračování nejsou schopni zajistit. Poznávejme pravdu a používejme ji v boji proti zákeřnému zlu iracionality. Problémy začínají tam, kde je pravda zlehčována a relativizována.

 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *