Proč se západní civilizace hroutí

Counter-currents je nakladatelství a také jeden z těch webů, které nemůžete sdílet na běžných sociálních sítích, odkazy jsou automaticky blokovány. Nicméně je to web, kde najdete řadu poměrně hlubokých filosofických úvah o perspektivách civilizace. Nevyhýbá se ovšem tématům, jakou rozdíly mezi rasami nebo vztah mezi bílou rasou a hodnotami západní civilizace. Vše na velmi slušné akademické úrovni. V českém prostředí tomu do určité míry odpovídají weby Nová kultura a Délský potápeč. Dne 2. června tam vyšel rozhovor s českým sociologem Petrem Hamplem. První část českého přikladu přinášíme.

Jak budete propagovat svou knihu Prolomení hradeb v angličtině? Viděl jsem vaše anglické webové stránky. Plánujete vytvořit nějakou sérii meme s úryvky z vaší knihy nebo nějaké rozhovory pro média a rewiews od známých osobností?

Knihu doporučuje několik vlivných osobností, včetně šéfredaktora Jihad Watch Roberta Spencera , poslanců Evropského parlamentu, poslance Bundestagu, univerzitních profesorů atd.

Už jsem natočil podcastový rozhovor pro Warden Post a připravuji další. V chodu jsou již také webové stránky www.redneck-sociology.net a snažím se být aktivní na různých alternativních sociálních sítích. A kniha se zatím líbí. Všechny čtenářské recenze na Amazonu jsou pětihvězdičkové a z jedné kalifornské univerzity mi dokonce napsali, že ji zařadili do školní knihovny.

Nejde ani tak o zkušenost s totalitními systémy. Nezažívali jsme nic, co by neznali dnešní zaměstnanci nadnárodních korporací.

Je to výhoda nebo nevýhoda, že pocházíte z postkomunistické země?

Z hlediska marketingu je to nevýhoda, protože mi chybí kontakty. V tom prostředí mě nikdo nezná. Výhodou naopak je, že můžeme přinášet do anglosaského světa úplně jiné pohledy a nápady.

Ostatně, v moderních dějinách už bylo jedno období, kdy myslitelé ze zemí bývalého rakouského impéria přinášeli do anglicky mluvícího světa silné myšlenky. Zejména ty, které se týkaly svobody a racionality. Ostatně, jména jako Popper, Hayek Wittgenstein, Misses, Freud či Schumpeter jsou dosud respektována.

Myslím, že se něco podobného může snadno opakovat. Zejména v České republice a Polsku se objevují velmi zajímaví autoři. Nejde ani tak o zkušenost s totalitními systémy. Nezažívali jsme nic, co by neznali dnešní zaměstnanci nadnárodních korporací. Ale naučili jsme se přemýšlet v takovém prostředí protirežimně – to oni ještě znají jenom velmi málo. A jsme schopní to kombinovat se silnými analytickými schopnostmi, protože jsme dostali tak dobré vzdělání (zejména v přírodních vědách), o jakém si lidé na dnešním západě mohou nechat leda tak zdát.

Jaké je hlavní poselství knihy?

V podstatě navazuje na knihu Douglase Murrayho podivná smrt Evropy a další knihy (v českém prostředí zejména od Benjamina Kurase – pozn. pro českého čtenáře). Ty knihy dobře popisují hroucení evropských společností a probíhající islamizaci. Často se v nich dočtete, že západní civilizace ztratila víru ve vlastní hodnoty, je unavená, nemá chuť k životu a podobně. To všechno je pravda, ale jako sociolog potřebuji hlubší vysvětlení. Proč k tomu zhroucení došlo v posledních desetiletích? Proč byl Západ ještě začátkem 80. let v tak skvělé kondici? Proč jsou tak obrovské rozdíly mezi společenskými vrstvami v pohledu na migraci, islám a civilizační hodnoty?

Proč k tomu zhroucení došlo v posledních desetiletích? Proč byl Západ ještě začátkem 80. let v tak skvělé kondici?

Při hledání odpovědi na tyto otázky jsem zjistil, že běžná mainstreamová sociologie má dostatečné odpovědi. Jenže ty odpovědi jsou rozptýlené v řadě různých prací a studií, a nikdo nemá dost odvahy je poskládat dohromady. Prolomení hradeb je především o byrokracii a třídním konfliktu. Tvrdím, že dnešní situace je v dějinách Západu něčím ojedinělým. Tvrdím také, že dnešní uspořádání je vysoce destruktivní. Pokud jsou pravidla nastavena určitým způsobem, pak to nutně musí vést k tomu, že jsou generovány šílenosti jako multikulturalismus a gender, ať se nám to líbí, nebo ne. Ukazuji také, že se věci vymkly jakékoliv kontrole. Tvrdím, že na Západě musí dojít k radikální změně ekonomického a politického systému. Jinak bude naše civilizace zničena a prostor kolonizován někým jiným, s vysokou pravděpodobností muslimy.

V některých aspektech je moje analýza blízká myšlence Steva Bannona, že hlavním zlem jsou “velké peníze, velká média a velká státní byrokracie”. Podle poslance Bundestagu Petra Bystroně ta kniha obsahuje jasnou odpověď na neomarxismus. Populistickou sociální teorii, která by mohla být základem vlasteneckých vzpour v globálním elitám. V určitém smyslu podobně, jako byla Marxova teorie klíčová pro dělnická hnutí přelomu století.

Vyjde v angličtině i Cesta z nevolnictví?

Osobně si myslím, že Cesta z nevolnictví je lepší kniha než Prolomení hradeb. Ale čtenáři by měli nejdřív pochopit hlavní myšlenky Prolomení hradeb, pak se teprve pustit do pokročilejšího dílu. Má tedy smysl ji překládat do angličtiny až poté, co ta první získá větší publikum.

Jaký je váš vztah k filozofii Friedricha A. Hayeka?

Když mi bylo 25 let, byl jsem vášnivým fanouškem F. A. Hayeka, stejně jako většina mých přátel, mladých vzdělaných Čechů žijících ve velkých městech, a stejně jako náš idol, český premiér Václav Klaus. Dodnes mám v knihovničce několik Hayekových knih a stále v nich nacházím skvělé myšlenky. Zejména trojdílné dílo Svoboda, právo a zákonodárství pokládám za poklad.

Jakmile státy ukončily své zásahy do “svobodné společnosti”, žádný “spontánní řád” nepřišel. Moc států byla pouze nahrazena mocí korporací.

Každou myšlenku je však třeba konfrontovat s empirickou realitou. A tady Hayekova teorie minimálního státu selhala. Jakmile státy ukončily své zásahy do “svobodné společnosti”, žádný “spontánní řád” nepřišel. Moc států byla pouze nahrazena mocí korporací. Lidem se daří hůř než dříve a jsou méně svobodní. To není jen otázka post-komunistických zemí, ale i třeba thatcherovských reforem, které se s odstupem ukazují jako děsivě pustošivé. Teorie minimálního státu je chybná od samého základu. “Ačkoli byl F. A. Hayek velký muž; jeho směry přinesly nevolnictví horší než to, před kterým varoval. Jádro jeho učení je založeno na tragickém omylu,” napsal jsem ve své knize Cesta z nevolnictví.

Od libertariánství jste přešel k vlastenectví a částečně k vlastenecké či konzervativní levici. Zaznamenal jste podobné přechody od libertariánství k nacionalismu?

Tento přechod je typický pro celou sociální vrstvu. Mnoho mých přátel z mé generace prošlo podobnou cestou. Nikdy jsme nebyli zarytí náboženští konzervativci – jen obyčejní lidé, kteří milují svobodu a chtějí žít nezávisle. Většina z nás měla dobré vzdělání a podle starých měřítek by mohla řazena někam do vyšší střední třídy. Postupně jsme zjišťovali, že globální volný trh nepřináší žádnou ze slibovaných výhod a zklamání rostlo. Ale tím opravdovým budíčkem bylo až střetnutí s islámem, který se agresivně prosazuje i v České republice. Až tehdy bylo jasné, že naše dosavadní intelektuální postoje byla naivní a libertariánství je jenom takovou zbytečnou salonní hříčku. Že nacionalismus je správnou odpovědí a že konzervativní levice nabízí smysluplné odpovědi – na rozdíl od globálního tržního liberalismu.

To je další oblast, kde máme co říct lidem v zemích na západ od nás. Oni si prostě nedokážou představit onu směs nacionalismu, sociálního konzervatismu a státního socialismu, která byla typická pro poslední desetiletí režimů sovětského bloku a jejíž dědictví dosud přetrvává. Bývalé dělnické strany ve Velké Británii, Francii a Německu jsou příliš znečištěny neomarxismem.

To je další oblast, kde máme co říct lidem v zemích na západ od nás. Oni si prostě nedokážou představit onu směs nacionalismu, sociálního konzervatismu a státního socialismu…

Nebyly pozdní sovětské režimy spíše marxistické?

Byly tam sice nějaké obrazy Karla Marxe, ale ty nikdo nebral vážně. Na stranických sjezdech se mluvilo o stavbách, řízení výroby, výstavbě bytů a životní úrovni, nikoliv o ideálech Marxe nebo Bakunina. Vyrůstal jsem v autoritativním režimu, který se snažil vybudovat kopii amerických padesátých let. Státní podpora tradiční rodiny, dělnické domy a bytovky na krajích měst, výchova k vlastenectví, swingová hudba ve státní televizi… víte, že ti nejvyšší komunističí papaláši jezdili v křižníku dálnic z 50. let Packard Karibik? V Sovětském svazu se vyráběl pod značkou “Čajka”.

3 komentáře: „Proč se západní civilizace hroutí

  • 13. 7. 2021 (18:06)
    Trvalý odkaz

    Každá civilizace je množinou jednotlivých mozků jejich členů. Tyto orgány vznikly během evoluce jako odpověď na mimořádně složité podmínky k přežití, které tehdy panovaly. Spolupráce jednotlivců a tedy prvků této pospolitosti umožnila jejich přežití a nakonec vedla k vybudování moderní společnosti, která potlačila veškeré podmínky, které člověk i společnost potřebuje ke správné funkci mozků jejich členů. Moderní život v nadbytku a bez zjevného ohrožení života jednotlivců vede tedy k degeneraci skrze přestavbu jejich mozků, které se přizpůsobují současným bezstarostným podmínkám a nejsou schopny predikovat zjevné nastávající nebezpečí a opětný nástup velmi složitých podmínek. Toto opět povede k reaktivaci schopností lidské populace, pokud nedojde k zásadní depopulaci vlivem extrémní události. Prostředky k tomu lidstvo má dostatečné. Tedy budoucnost je nejistá a pozitivní predikce se uplatní možná až v delším časovém horizontu. Upozorňování na tento problém nevede k žádné reakci. Nikdo nevěří. Mozky již jsou kvalitně přestavěny.

    Reagovat
  • 13. 7. 2021 (17:36)
    Trvalý odkaz

    Je to o smlouvě

    Prožil jsem v obou režimech zhruba stejných 30+ let a postupně dospěl k názoru, že se nejvíce lišily v něčem, co citlivě vnímáme spíš my, na Východě. Západ si tím neprošel.
    1) společenská smlouva. Ta byla v pozdním socialismu snadno pochopitelná a pro většinu přijatelná – nevystupujte proti režimu politicky a v soukromí si za to dělejte (prakticky) co chcete. Víkend je váš. Jezděte na čundr, budujte chaty, chlastejte na zábavě… je to vaše věc. když v pravý čas vylepíte na nástěnku firmy, úřadu, družstva Lénina a půjdete do průvodu, žijte si své životy po svém. Víceméně podle Machiaveliho – ponechat poddaným co nejvíce jejich normálního života.
    Ta dnešní smlouva je této poučky (revolučním) opakem.
    2) Její podmnožinou je deklarované, veřejné zaměření režimu. Ten dřívější (jako že jsem ho fakt neměl rád) mluvil o budoucím blahobytu, bohatství z práce a budování pro sebe. Dělal to blbě, neefektivně a lopatářsky. Ale jakési usilování o to, abychom se měli čím dál lépe tu bylo znát.
    Dnes… škoda se rozčilovat.
    3) Další součástí smlouvy je vztah k běžnému, většinovému občanovi. Tomu řadovému. Pro minulý režim byl hrdinou dělník. Ale normální. S manželkou. Štvalo mne to. Ale byl to heteráč, sice pokrokový magor, ale jinak srozumitelný chlápek, který ve volném čase staví barák do štoku, aby měl byt pro syna, až se ožení…. Nikoho by tehdy nenapadlo, že hrdinou může být úchyl a ikonou feťák.

    Tu minulou společenskou smlouvu se dařilo udržovat, v zásadě s minimálním násilím cca 30 let (od počátku 60tých let. Protože byla pochopitelná a většinově akceptovatelná. Byť nemilovaná. Nevěřím, že ta současná “smlouva” může být (bez brachiálního násilí) držena podobně dlouho. Nebo v to alespoň doufám.

    Reagovat
    • 13. 7. 2021 (19:43)
      Trvalý odkaz

      Řekl bych, že minulý režim byl nemilovaný hlavně proto, že dával okázale najevo, že může mluvit všem a do všeho. Většinou to moc nedělal, ale ta možnost tu vždycka byla. To lidi nemají rádi.
      Naproti tomu kapitalizmus už dávno objevil, že je možno vydělat spoustu peněz na laciném luxusu pro chudé. Vedlejším projevem je “vysoká životní úroveň” – lidé jsou podpláceni.
      O tom, že kapitalizmus nemůže v dnešní podobě trvale existovat se mluví dlouho a z různých hledisek. Nemyslím, že bychom se měli na jeho náhlý zánik těšit. Proti tomu, co by nastalo, kdyby například přes noc zmizely peníze je peklo rekreační oblast.

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *