Druhý pohled z 7.4.: Altruismus bez empatie
Máloco způsobuje takovou škodu jako pomáhání někomu, kdo vás nezajímá. Curtis Yarvin tomu říká „altruismus bez empatie“.
Zdravé pomáhání totiž obsahuje to, že pomáháte někomu, o kom víte, koho znáte, kdo vás zajímá a na kom vám záleží. Když vaše pomoc zabere a jemu je lépe, máte radost. Když vaše pomoc nezabírá, přemýšlíte, co jiného pro něj udělat. Pokud zjistíte, že mu vaše pomoc ještě přitížila, trápíte se tím, a přemýšlíte, jak na to jít jinak.
Altruismus bez empatie oproti tomu znamená, že se někomu pokusíte pomoci. Vidíte, že výsledkem je katastrofa. Tak si prostě řeknete „zase to nedopadlo“, vypnete obrazovku a zapomenete.
Děje se to asi všude na světě, ale Američani v tom jsou velmistři. Nemám na mysli jen pokrytce, kteří na tom vydělávají, ale davy městských idealistických intelektuálů.
- Prosadili programy zlepšení situace černého obyvatelstva a když důsledkem nebylo žádné zlepšení, nýbrž přeměna fungujících rodinných měst v gangsterská ghetta, přestali se o to zajímat.
- Podporovali „arabské jaro“ a když místo demokracie přišel Islámský stát, přestali se o to zajímat.
A tak dále.
Od zahájení války na Ukrajině je ale rychle doháníme. Altruisté bez empatie se dojímají, sbírají peníze a když jediným výsledkem je víc mrtvých a zmrzačených Ukrajinců, prostě vypnou televizi.
Kéž už by se úplně přesunuli do virtuálního prostředí a rozehrávali emoce na pomoci nějakým imaginárním charakterům v počítačových hrách.