Druhý pohled z 3.8.: O blízkovýchodním konfliktu složitěji

Která z následujících tezí o izraelsko-muslimském konfliktu platí?

„Nejbrutálnější z válek jen podněcuje takovou míru spalující nenávisti vůči Izraeli, která slouží jako náborový nástroj pro terorismus, pro Hamás nebo jeho budoucí nástupce.“

Nebo spíš?

„Jakýkoliv náznak smířlivosti nebo slabosti slouží jako náborový nástroj pro Hamás a jeho budoucí nástupce.“

Obě ta tvrzení znějí silně, ale nemohou být pravdivá obě najednou. Vlastně mohou, protože je docela možné, že mezi muslimy jsou různé skupiny. Jedni se stávají bojovnými při pohledu na izraelské násilí, druzí se stávají bojovnými při pohledu na izraelskou ústupnost.

Existují takové dvě různé skupiny? Nebo je jich víc? Nebo je pravdivá pouze jedna z těch uvedených tezí? Je vlastně až šokující, jak málo diskuzí na to téma probíhá.

Pár věcí je nicméně viditelných na první pohled. Třeba to, že velké útoky muslimských bojovníků přicházejí vždy po období smířlivosti, nikdy po období tvrdosti.

A je docela možné, že dynamika jevu je složitější. Kupříkladu, že období izraelské tvrdosti sytí nenávist, ale ta nenávist se přeměňuje v odhodlání zaútočit až během období smířlivosti.

V každém případě platí, že bez porozumění celému tomu komplexnímu jevu není možné diskutovat o tom, jak by měl Izrael postupovat a jestli jeho reakce je nebo není přehnaná. Můj odhad je, že izraelští bezpečnostní analytici o takové porozumění usilují, ale že výsledky nezveřejňují – na rozdíl od analytiků a komentátorů v Evropě, jejichž moudrost nepřesahuje možnosti šestiletého dítěte.