Druhý pohled z 11.8.: O zbytečné obraně demokracie

Pokusil jsem se tu už  vysvětlit, že když liberálové varují před ohrožením demokracie, v žádném případě tím nemyslí, že by byl ohrožen tolerantní způsob vládnutí nebo že by byla omezena svoboda běžných občanů. Výrazem demokracie je v posledních letech míněna vláda demokratů. Když demokraté zavádějí cenzuru, manipulují volby, inscenují politické procesy, zatýkají své odpůrce,  a případně občas někoho zabijí, posiluje to demokracii. Když se takové věci dít přestávají, demokracii to naopak ohrožuje.

V tomhle světle musíme vidět boj mezi demokracií a autoritářstvím, které dnes probíhá v západním světě. A zdá se, že podstatná část obyvatelstva to intuitivně chápe, protože výzkumy dlouhodobě ukazují, že zájem o demokracii klesá.

Pro přívržence liberální demokracie je tak stále obtížnější najít rozumně znějící zdůvodnění, proč je jejich vláda „tím nejméně špatným systémem.“ Ne kvůli širší veřejnosti – na té stejně nezáleží. Ale kvůli tomu, aby si víru v politický systém udržela aspoň úzká skupina podporovatelů. Na CNN se o to pokusil kalifornský profesor politologie Daniel Treisman. Připustil, že „autoritářské systémy mohou zpočátku zaznamenat lepší výsledky,“ nicméně dlouhodobě prý demokracie vede k vyššímu blahobytu, „zejména díky zlepšení vzdělání, zdravotnictví a snížení společenských rozporů.“ Opravdu? Není to spíš tak, že vláda liberálních demokratů přinesla zhroucení vzdělávacího systému, zhoršení zdravotní péče a řádění bojůvek podporovaných vládou?

Ale to není všechno. Treisman připouští, že americký diktátor by nejspíš nezavedl vládu teroru, ale že by jeho činy vedly ke „zkorumpované a nezodpovědné oligarchii se stagnující ekonomikou“. Ještě, že máme u nás demokracii, takže se nás takové věci netýkají.

Ale vážněji. Je zcela absurdní mluvit o obraně demokracie, protože systém s výraznými demokratickými prvky byl v tichosti nahrazen diktaturou liberální oligarchie. Dolních 90% nemá žádný důvod takový systém bránit.