Druhý pohled z 28.3.: Společenské teorie, výklady a dopamin
V posledních letech je dopamin módní slovo a módní téma. Čteme o něm skoro všude, hlavně v záporném smyslu – jak nám něco ničí v mozku. Nebudu obtěžovat detaily té které molekuly, ale připomenu, že se to netýká jenom drog, pornografie a sociálních sítí, ale taky vysvětlování společenských jevů.
Jde o to, v jakých situacích nám náš mozek říká: „Za tímhle jdi! Tam tě čeká odměna!“ Někteří lidé to mají nastavené tak, že je mozek povzbuzuje, aby hledali komplikovaná vysvětlení. Mnohdy tak, že působí několik jevů zároveň, ty se mezi sebou složitě ovlivňují a část z toho je neměřitelná. V ideálním případě by výsledkem měla být struktura tak složitá, aby ji mozek ještě dokázal pochopit. Když tohle člověk zvládne, cítí určité uspokojení.
Kromě toho existují lidé, které jejich mozek povzbuzuje, aby hledali vysvětlení podle nějakého velice jednoduchého schématu. Můžou za to Russsssáci. Může za to Putin. Může za to Netanjahu. Nebo Babiš. Nebo židovští bankéři. Když člověk dostane potvrzení přesně toho, co čekal (ideálně tak, aby v tom nebylo nic nového), cítí uspokojení.
A spousta lidí je samozřejmě někde mezi – nebo v něčem preferují složité výklady a v něčem výklady primitivní.
Zdá se, že rozdíl mezi skupinami netvoří ani výše IQ, ani politické názory. Rozhodující rozdíl je v tom, na čem byl mozek trénován. Na složitých teoriích s mnoha proměnnými, nebo na jednoduchých konspiračkách? V určitém smyslu tak probíhá konflikt nejen mezi konzervativci a liberály a mezi nacionalisty a přívrženci impérií, ale taky mezi fanoušky komplexních výkladů a jednoduchých výkladů.
Před pár lety jsem nevěděl téměř nic o dopaminu, ale tohle jsem si intuitivně uvědomoval: že jednou z nutných podmínek pozitivní změny je, aby vyrostla dost velká skupina lidí ochotná a schopná chápat i složitější věci. Lidí, kterým to bude přinášet potěšení. Dnes si třeba takoví lidé uvědomují, že Netanjahu je motivován nějakým osobním zájmem. Ale vedle toho si uvědomují, že svou roli hraje celkové dlouhodobé přesvědčení izraelské společnosti. A vedle toho hluboké rozdělení společnosti íránské. Vedle toho konflikt mezi sunnity a šíity. Vedle toho třídní konflikt v ropných sultanátech. Vedle toho soupeření mezi Amerikou a Čínou. A ještě k tomu velice komplikovaný vztah mezi Íránem a Ruskem. A ještě Trumpova povaha. A samozřejmě islámské svaté spisy se svým příkazem zabíjet židy „kdekoliv je najdete“. Že v Americe působí izraelská lobby, ale že tam působí také muslimská lobby (nesrovnatelně bohatší). Že americký vztah k Izraeli je do značné míry určován složitou hrou mezi Židy a protestantskými fundamentalisty.
A takhle komplikované je téměř vše, na co narážíme i u nás. Cokoliv popisuji v těchto poznámkách, je zpravidla jen součástí širšího obrazu, a to včetně tohoto výkladu. Mnoha lidem to ale nevysvětlíte – ne proto, že by jim chyběly schopnosti, ale proto, že mozek preferuje jednoduché výklady a složitým se brání.
Jenže když nepochopíme širší obraz, budeme podporovat chybné kroky a chybné strategie.
Proto Jungmannova národní akademie. A proto psaní věcí, ze kterých nakonec vzešel Druhý pohled. Kvůli trénování mozků tak, aby si oblíbily složitější výklady. Včetně trénování mozku mého.
Kontrolní otázky:
Vyvrací to něco, co jsem napsal v minulosti? Nic z posledních let, ale až do covidu jsem si myslel, že jednoduchá mentalita vlastně není na škodu.
Je možné formulovat nějakou obecnější teorii? Když lidi krmíte extrémně zjednodušenými výklady, způsobíte, že je začnou vyhledávat a že začnou odmítat cokoliv sofistikovanějšího.
Prognóza: Bude se zvětšovat rozdíl mezi bublinami schopnými přijmout složitější teorie a bublinami primitivními. Někteří lidé budou konzumovat obsah z obou typů bublin, ale takových lidí nebude mnoho.