Druhý pohled ze 17.8.: Prokletí příliš snadné práce

Pošklebujeme se nebo se rozhořčujeme, když slyšíme řeči o tom, že škola je pro děti příliš náročná a že se to má řešit redukcí učiva. A potom další redukcí učiva a ještě další redukcí učiva, až k negramotnosti.

Pak ale bez nejmenších problémů aplikujeme stejný postup na sebe. Snažíme se udělat si život stále snazším, jenže to vede ke snížení kvality života, a tak bychom ho rádi měli ještě snazší…

Tak by se daly shrnout diskuse o výzkumech, podle nichž se většina zaměstnanců cítí prací vyčerpaná a stresovaná. Dovozuje se z toho, že práce je příliš dlouhá, příliš náročná atd. A že by nás zaměstnavatelé neměli tolik vykořisťovat.

V jednotlivých případech tomu tak být může. Tam, kde je člověk nucen vykonávat práci, na kterou nestačí, nebo kde je vystaven tvrdší konkurenci, než zvládá. Ale v drtivé většině případů by žádná úleva naší psychice nepomohla. Často by nám dokonce prospěla náročnější práce. Potřebujeme trávit čas činností, která nás tak zaujme a pohltí, že nebudeme schopni myslet na nic jiného. Po směně se budeme cítit vyčerpaní, ale šťastně vyčerpaní, podobně jako po intenzivním sportu. To je dobré pro naše mozky, naše životy i naše blízké.

Na mnoha místech by se mělo změnit vymezení pracovní činnosti, pravidla na pracovišti apod. Ale nevěřme tomu, že by menší náročnost byla prospěšná.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.