Druhý pohled z 19.6.: A zatím v Izraeli

Skončily spekulace o tom, co izraelské tajné služby mohly a nemohly vědět před masakrem 7. října. Řádné vyšetřování ukázalo, že armáda měla poměrně přesné informace o tom, co Hamás připravuje, a že je měla minimálně 10 dnů předem. Nepodnikla ani to nejmenší. Velení informace ignorovalo, možná s arogantní představou, že ti divoši se na nic nezmohou. Nebo měli jiné zájmy? Kdo ví. V každém případě jsou toho plné izraelské noviny a začíná se řešit odpovědnost konkrétních lidí.

Dává to za pravdu konspiratikům? Spíš to dává za pravdu těm, kdo říkali: počkejte, jak dopadne vyšetřování. V Izraeli se takové věci pod koberec nezametají. A opravdu nezametají.

Mezitím se rozpadl kabinet národní jednoty, který dosud vedl válku. Rozpadl se, protože někteří členové chtěli po premiérovi jasnou definici cílů a jasnou představu dalšího postupu. Když premiér Netanjahu ukázal jen bezradnost, tak vládu opustili. Většina Izraelců je toho názoru, že by měl rezignovat. Můj názor je, že měl rezignovat okamžitě po 7. říjnu a že trestnou výpravu proti Hamásu měl od začátku vést někdo jiný.

Nicméně ukazuje to, jak se chová země, která bojuje o přežití svých obyvatel. I tam se dělají chyby a někdy strašlivé chyby. Ale ty chyby se nezakrývají, Izraelci se je snaží napravovat a učí se. V tom jsou podobní Rusům. Dokážete si představit, jak by se to tutlalo u nás?

Samozřejmě to nemusí stačit. Izrael neválčí jen proti Iránu, ale fakticky proti celému muslimskému světu, který má od svého proroka jednoznačný příkaz: Zabíjejte Židy, kdekoliv je najdete. A Izrael má proti sobě logicky taky všechny, kdo potřebují muslimskou ropu nebo muslimské peníze nebo politický vliv – včetně vlády Ruska, Spojených států a Číny. Muslimská chátra cítí židovskou krev. S nimi samozřejmě západní progresivisté. Konečné řešení židovské otázky je na dosah! Nicméně tak úplně jednoduché to není. Ve hře jsou i scénáře eskalace. Ti Židi, co mají být vybiti, mají dostatek prostředků, aby s sebou vzali celý region.

Zkrátka, on ten návrat do středověku nebude úplně hladký.

Proč tak těžko – II.

Proč navzdory snižování životní úrovně a kupícím se problémům na všech stranách nedochází k razantní změně volebního chování?

Mimo jiné proto, že lidská mysl nefunguje stylem „zdražili mi elektřinu a kuřecí maso, tak měním názor.“ Probíhá ho postupně.

  • Nejdřív si musí člověk připustit, že je mu hůř. Protože to nemá zdaleka u každého podobu exekuce nebo vyhození z práce. A protože často je to tak, že dost věcí se prudce zhorší, pak se objeví nějaká dobrá zpráva, pak zase průšvih, pak optimistický titulek v novinách…a my přece chceme věřit, že to zase bude dobré. Připustit si celou tu situaci je těžší, než to na první pohled vypadá.
  • Pokud člověk tímhle stadiem projde, dostává se do stádia „vše je horší, ale není to Fialovo-Rakušanova chyba“. Jsou za tím objektivní důvody, erupce na slunci, Babiš, Putin, židovské spiknutí, vesmírní ještěři atd. Není vůbec snadné přiznat si, že se člověk nechal ošidit.

Kdybychom měli detailnější data, bylo by zajímavé sledovat, kolik lidí je ve které fázi.

Příklon od podpory vlády k opozici tedy není snadný. Zejména, když člověk žije v prostředí, kde se všichni navzájem ujišťují, že se jim daří skvěle, že drobné problémy překonají a že komu se nedaří skvěle, je totální loser a ubožák. A když opozice působí dojmem, že to není nic pro příslušníky mé sociální vrstvy. A když s tím umí vládní propaganda dobře pracovat. A když se opozice zaměřuje na tvrdé jádro a tyhle lidi ignoruje.