Druhý pohled z 11.4.: Ekonomičtí Němci proti Rakušanům
Současnou ekonomickou debatu bychom mohli popsat jako diskuzi mezi Němci a Rakušany.
Rakušani (podle tzv. rakouské ekonomické školy) věří, že jedinou důležitou věcí jsou peníze. Cílem hospodářské činnosti je podle nich maximalizovat výnosy finančních investic. Pokud porostou zisky, poroste všechno – včetně výroby, vzdělanosti, blahobytu, civilizační úrovně atd. Rakušany většinou najdete v bankách nebo na ekonomických fakultách. Jsou mezi nimi i velmi sympatičtí lidé – třeba Markéta Šichtařová a Miroslav Ševčík.
Proti nim stojí Němci (podle německého ekonoma 19. století Fridriecha Lista nebo kancléřů Bismarcka a Adenauera). Ale stejně dobře bychom je mohli nazývat Američany podle Alexandra Hamiltona. Těm jde o budování reálných výrobních kapacit. Finanční toky pokládají za něco podpůrného, co musí být pečlivě regulováno. V současném českém prostředí Ilona Švihlíková nebo Tomáš Doležal. Ale mnohem víc takhle smýšlejících lidí najdete přímo v podnicích.
Historicky to bylo tak, že „Němci“ vybudovali blahobytný západní svět a „Rakušané“ v něm pak obsadili intelektuální kluby.
A co socialisté? V současné ekonomické debatě žádní socialisté nejsou. Není tu žádný proud, který by požadoval centrální plánování v předlistopadovém smyslu nebo lidové vlastnictví všech výrobních prostředků. Pokud vám někdo začne v ekonomické debatě argumentovat „socialismem“, doporučuji tu debatu rychle ukončit. Téměř jistě se jedná o fanatika, který není schopen pochopit problémy, o kterých se mluví. A kterého ty problémy nejspíš ani nezajímají.
