Druhý pohled z 12.5.: Orbán, magnáti a my

Sobotní seminář o maďarském ekonomickém a sociálním systému mi odpověděl na spoustu otázek, které jsem si kladl delší dobu. Je to fascinující a svým způsobem smutné. Protože si člověk uvědomí, jak velká část české opozice se hlásí k Viktoru Orbánovi, protože jim imponuje jeho síla a nepřátelství k EU. Přitom vůbec netuší, v čem jeho model spočívá, co prosazuje a proč je tak úspěšný. To je pak divení, když je Viktor Orbán největší očkovač a největší přítel Izraele v Evropě.

Maďarský model odpoví na otázku, jak provozovat úspěšné národní hospodářství, podporovat vlastní firmy, chránit domácí trh a přitom být zapojen do globální ekonomiky a těžit ze všech výhod.

Nicméně nejzajímavější pro mě byla otázka elit.  V Maďarsku v 90. letech – stejně jako v ČR během klausovské transformace – vyrostla skupina magnátů (vyhýbám se zavádějícímu označení „oligarcha“), která je orientována liberálně. Jejich hlavním cílem je dostat se mezi globální elitu. Vstupenkou jim má být vydrancování vlastní země. To jsou ti různí  bakalové, sekyrové, dědkové, lukačovičové ale i třeba kellnerové (jakkoliv byl Petr Kellner z naprosto nepochopitelných důvodů pokládán za konzervativce).

Samozřejmě, jsou i výjimky. Ale drtivá většina je taková. Perfektně do té skupiny zapadla i česká šlechta, která se ukázala jako vrstva bezskrupulózních šejdířů připravená kdykoliv zahodit tradice vlastních rodů a přeorientovat se na anglosaský liberalismus (jako by jedinou rodovou tradicí bylo „ukradni, co můžeš.“).

V Maďarsku to nebylo jiné. Takže pro roce 2010 se režim rozhodl vypěstovat nové ekonomické magnáty. Lidi, co budou vlastenecky orientovaní, budou pomáhat vlastní zemi, povedou relativně skromné životy (rozhodně žádná okázalost) a nebudou se nijak povyšovat nad své méně šťastné spoluobčany. Tihle lidé byli perfektně vybráni a podpořeni pomocí státních zakázek a různých neprůhledných operací. Nicméně dnes už je ta vrstva vytvořena, je oporou režimu a funguje to. Jestli to bude fungovat ještě v další generaci, to nikdo neví.

Obávám se ale, že je to neopakovatelné.

Samozřejmě, je tu Tomáš Březina, který takovým magnátem je, a nepotřeboval k tomu naprosto žádnou státní podporu. Nečerpal ani z těch dotačních programů, kde čerpali jeho konkurenti. Jenže takových březinů bychom potřebovali aspoň deset.

Na obrázku doktor Balla a docent Téra.

Připomínám, že Plnou verzi Hamplova druhého pohledu si můžete pořídit zde.