Druhý pohled z 15.3.: K roli vojensko-průmyslového komplexu

Pokaždé, když něco čtu o vojensko-průmyslovém komplexu a zbrojařské lobby, jsem na rozpacích. Protože zatímco u investičních fondů a politických neziskovek je jasné, že cokoliv dělají, je jasně a jednoznačně škodlivé, tady je to dvousečné. Nejsou to jen boháči, kterým to patří, a generálové, kteří od nich nakupují (a jsou podpláceni). Vojensko-průmyslový komplex, to jsou také normální chlapi, kteří pracují ve fabrikách. Jsou to technologové a inženýři, kterým to umožňuje odborný růst. Je to technologický pokrok, který se pak projeví v nejrůznějších oblastech.

Samozřejmě bych raději, aby se ti lidé zabývali výrobou humanoidních robotů pro práci ve zdravotnictví než zbraněmi (i když si všimněte, že výroba léků vyvolává ještě víc nenávisti než výroba zbraní). Jenže v reálném světě se víc utrácí za zbraně. A v reálném světě hodně těch zbraní kupují lidé, kteří je pak používají ke špatným účelům. Občas se podaří zabránit tomu, aby se dostaly do rukou těm úplně nejhorším teroristům, ale mezi námi – jsou demokratické mocnosti lepší?

Z variant, které máme, je lepší být zbrojnicí světa než zhroucenou zemí bez průmyslu. A můžeme doufat, že nás to posouvá k té budoucnosti, kdy války povedou robotické armády a lidem nezbude než akceptovat výsledky takové války. To je pro poražené temné, ale méně temné než miliony mrtvých.