Glosy za červen 2022

Šikmá plocha? Volný pád! (30. 6. 2022)

Byly doby, kdy  – při zavádění různých společenských novot – jsme si dělali obavy, kam to až může zajít, a kdy jsme mluvili o šikmé ploše. „když projde tohle, projde dříve či později taky tamto“.

To se změnilo. Není už možné si dělat neurčité obavy, protože od toho dalšího extrémního milníku nás nedělí roky narušování společenského konsensu. Bude tu za pár měsíců. Nikdo už se ani nenamáhá předstírat, že tím momentálním konfliktem to skončí.

Třeba v USA ještě neskončil spor o útoky na pohlavní identitu čtyřletých dětí (ke které systematicky působí ti nejodpornější úchylové a někteří učitelé tvrdí chlapečkům, že jsou vlastně holčičky a naopak) a už je tu další milník. Prezident Biden oznámil, že podepíše dekret (executive order), který umožní pronásledovat psychology, kteří nebudou chlapečkům radit, aby se nechali předělat na holčičky, a naopak. Kromě toho, že jim budou odebrány peníze a nebudou smět pracovat na federálních projektech, má být proti takovým psychologům zahájeno řízení „za neférové a podvodné“ praktiky.

Pokud vám to připadá neuvěřitelné, podívejte se přímo na stránku Bílého domu.

O knihách a třídním konfliktu (30. 6. 2022)

Z komentáře k uvedení nové knihy:

“Jaké sociální rozdíly jsou ještě únosné? Takové, že vedou k rozdílům v životním stylu pouze tak velkým, že jsou myslitelné sňatky mezi dětmi z nejchudších rodin a nejbohatších rodin. Nedělám si iluze, že by se to dělo příliš často a že by taková soužití byla od začátku snadná, ale mělo by to být tak časté, aby to nebylo pokládáno za senzaci. Ostatně, u zvířat je tomu také tak, že za stejný druh poznáme podle toho, že se mezi sebou mohou množit. U lidí je to podobné – s tím, že překážky nejsou biologické, ale společenské.”

Celý článek je zde. 

Od porážky k vítězství nebo od porážky k porážce (30. 6. 2022)

V krátkém improvizovaném vystoupení na srazu příznivců Nové republiky jsem se snažil být jednoznačný: “Přiznejme si, že oni vyhráli a my jsme prohráli. Petr Fiala a další mohou dělat to, co předvádějí, protože drtivě zvítězili. To je celé.” A připomněl jsem, že prohru je možné zpracovat různě. Můžeme se z ní poučit. Můžeme se navzájem ujišťovat, že jsme vlastně vyhráli. Můžeme stále usilovněji opakovat to, co předtím vedlo k porážce. Můžeme dokonce ostrakizovat a vylučovat ty, kdo upozorňují, že jsme opravdu prohráli.

Zatím se nezdá, že by politická protisystémová opozice byla schopná si porážku přiznat, natož se poučit. To znamená, že jsme na cestě k dalším debaklům. Z očekávaného zhroucení pětikoaliační vlády nemusíme vytěžit vůbec nic.

O jednom marném pokusu o šíření vědeckého poznání (29. 6. 2022)

Závidím těm, kdo udělají nějakou práci a okamžitě mohou ohodnotit výsledek. Pak není těžké se zlepšovat. Vidím, že to bylo špatně, a příště to udělám jinak. U intelektuální práce je to mnohem obtížnější, protože teorie se může ukázat jako chybná až po dlouhé době. Navíc je mnohem snadnější si nalhávat, že výsledek byl vlastně super a tudíž opakovat stále stejné chyby.

Uvědomil jsem si znovu, když jsem pročítal „netradiční úvod do materiálové vědy“ Materiály a člověk od profesora Raaba. Má to být popularizační příručka a to je něco hrozně důležitého. Věda přece není jen k tomu, aby jí pěstovalo pár vyvolených v uzavřené laboratoři, ale měla by pronikat k milionům a milionům lidí. Teprve na základě toho, že ty miliony porozumí tomu důležitému, mohou vznikat spousty nových projektů a vynálezů a může se zlepšovat spousta činností.

Jenže někdy to vypadá tak, že pan profesor vezme svůj výklad, proškrtá nečeská slova, přidá pár zábavných historek a má pocit, že tím vzniklo něco srozumitelného a přístupného laikům. Jiní profesoři stejného oboru mu na to napíšou pochvalné recenze a vznikne něco, co v nejlepším případě skončí ve sběru. Úplně zbytečné!

Popularizace vědy je samostatné řemeslo! Ta příručka má mít od začátku úplně jinou strukturu. Ty texty mají být úplně úplně jiné. Jenže profesor materiálové vědy to netuší. Ostatní profesoři pochválili, takže je s výsledkem spokojen. A podobných makulatur vzniká spousta. Slavný laický výklad sociologických výzkumných metod od profesora Dismana je něčím výjimečným.

Jak snadné to mají v tomhle ohledu třeba zedníci. Kdyby dospěli k tomu, že instalatéřina není samostatné řemeslo a že stačí nanášet dost malty, zjistí už po pár minutách, že to teče.

Bohatství a válka (28. 6. 2022)

Zatímco v českých médiích ještě převládá vítězný ryk, v zemích na Západ od si už přiznávají, že nedokážou dlouhodobě snášet sankce. Že škodí Západu mnohem víc než Putinovu režimu.

Sociologicky je zajímavé, proč si to někteří dokážou přiznat a rozbíhá se o tom diskuze, zatímco u jiných témat to tak není (migrace, zelený úděl, gender apod.).

Logické vysvětlení je, že někteří na válce vydělávají a jiní prodělávají. Těch, kdo vydělávají, je víc mezi bohatými, ale není to tak úplně jednoznačné. I mnozí příslušníci nejvyšších vrstev ztrácejí. Stojí tedy finanční zájem proti finančnímu zájmu a mocenský zájem proti mocenskému zájmu. Není nic jako jednotný stavovský zájem těch nahoře. Chaos. Podobně jako u covidu, který byl supervýhodný pro farmacii, ale zničující třeba pro letecký průmysl.

Proč se někdy společný stavovský zájem vytvoří a jinde ne? Obávám se, že jedním z klíčových faktorů je čas. Manažerská kultura je kreativní a každým dnem se stává, že někteří z těch, kdo na tom ještě včera prodělávali, najdou nějakou cestu, jak té situace využít. Přesně to se stalo se Zeleným údělem. Nejprve byla většina byznysu proti, ale postupně se učili na klimatickém šílenství bohatnout, až to začali jednomyslně podporovat. S válkou by tomu nebylo jinak, pokud by trvala dost dlouho.

Kéž by (27. 6. 2022)

Vidlákovi se povedl další text plný geniálních postřehů. Vlastně „jenom“ přesně formuloval to, co viděli mnozí, ale doplnil důsledky. Když na Západě nadšeně zabavovali peníze Ruské federace na účtech a jachty oligarchů, sice se jednorázově zmocnili nějakého kusu majetku, ale logickým důsledkem bylo, že se tihle oligarchové (kteří mohou žít v určité symbióze s novou aristokracií, ale nejsou její součástí) přesunuli do Dubaje, případně jiných míst mimo Evropu. A nejde jenom o ruské oligarchy. Jde také o spoustu jiných boháčů, proti kterým teď nejsou žádné sankce vypsány, ale kteří si říkají: co kdyby jednou došlo i na nás.

Jenže pozor! Evropa už roky omezuje svůj průmysl a zemědělství a soustředí se na poskytování služeb a zpracování transakcí. A když ti nejbohatší od vás přestanou kupovat služby a nechají si transakce zpracovávat jinde, co budete dělat, ha! Vybudujete znovu fabriky? Začnete se znovu pořádně věnovat zemědělství? Vyženete klimatické aktivisty, kteří v tom brání? Kéž by.

Tentokrát to není vina médií (27. 6. 2022)

Nelíbí se vám, co si myslí většina veřejnosti? No tak za to můžou média, která s lidmi manipulují. Tím se můžete utěšovat, ale zatím tomu tak není. Rozhodně tak tomu není v České republice. To můžete do lidí horem dolem tlačit, že migrace z Afriky je obohacující, že islám je náboženství míru, že totální válka s Ruskem by byla zábavná až k popukání… a lidé pořád nic. Dokonce ani nejsou nadšení z představy, že se budou muset odpojit od energií, protože na ně nebudou mít, jako to bylo v chudinských bytech 19. století.

Stejnou zkušenost ale udělalo i americké Southern Poverty Law Center, což by mohlo znít jako sympatická parta odstraňují jižanskou chudobu (což by bylo maximálně chvályhodné), ale ve skutečnosti to je příšerné centrum zdivočelé anticivilizační levice, které pochopitelně prosazuje totalitní protilidový program. Nechali si udělat výzkum a zjistili, že většina mladých Američanů si myslí, že „feminismus přinesl víc špatného než dobrého“. A to dokonce i ti mladí muži, kdo volí Demokratickou stranu. Přitom ti stejní lidé říkají, že by klidně měli ženu prezidentkou. Ale současné genderové běsnění, to je přehnané, myslí si většina.

Dále zjistili, že podstatná část veřejnosti si myslí, že anticivilizační extrémisté podporují migraci, aby „zředili“ dosavadní kulturu, změnili zvyklosti a životní styl, rozbili solidaritu mezi lidmi a způsobili, že dosavadní obyvatelé USA budou v menšině. Jejich komentář k tomu říká, že se jedná o konspirační teorii, kterou lidem vnucují média. Jenže jejich vlastní přívrženci ve stejném výzkumu tvrdí, že je skvělé, že konečně už budou běloši v menšině a že to změní charakter země.

A totéž v dalších otázkách. Skutečnost je taková, že ať by Američani odpovídali jakkoliv, tihle magoři nebudou nikdy spokojeni. Ale média za to tentokrát nemohou. Média mohou podpořit určitého kandidáta nebo poškodit jiného, ale nedokážou měnit dlouhodobé postoje k zásadním věcem.

Hitler (27. 6. 2022)

Naprostou většinu válečných konfliktů nejde napasovat do šablony “Hitler”. Naopak, hitlerovské myšlení se projevuje snahou soupeře úplně zničit a vyhladit – to zpravidla začíná přirovnáváním k Hitlerovi.

Kdo vykřikuje “Hitler”, ten je sám jako Hitler.

Inkubátor OPBH (26. 6. 2022)

Ty nejužitečnější věci často vznikají nezamýšleně a shodou náhod. Třeba takové předlistopadové OPBH. Fakticky se jednalo o státní podniky zabývající se správou bytového fondu, přičemž podstatná část činnosti spočívala v drobných opravách. Jestli hledáte zhmotnění neschopnosti, byrokratičnosti, děsivé kvality a neuvěřitelných termínů čekání na banální opravu, pak je to právě OPBH.

Jenže ono to mělo i druhou stránku. Nezamýšleně vznikla líheň pro nové řemeslníky. Dnes by se to označovalo jako „inkubátor“ a dostávalo by to státní miliony. Vyučení kluci se tam postupně učili řemeslu v praxi, vytvářeli si kontakty, načerno si půjčovali podnikové nářadí… Za rozkvětem drobných řemesel 80. a 90. let byly do značné míry právě podniky OPBH.

Mysleli jsme, že se to děje samo. Jenže nedělo. Bez zrušených OPBH jsou bariéry proti vstupu na řemeslnický trh tak obrovské, že je zvládne překonat jen málokdo – pokud se nemůže opřít o podporu řemeslnické rodiny. A dnes stojíme před otázkou, čím je nahradit. Moralistní řeči o tom, že mladí nemají zájmy o řemeslo, ty nám příliš mnoho řemeslníků nevytvoří.

Švédsko se blíží jubilejnímu tisícátému bombovému útoku za posledních pět let. Doufám, že mají připravený dárkový koš pro šťastného výherce.

Zradil Západ Ukrajinu? (26. 6. 2022)

Zradil západ Ukrajinu? Dává ji málo zbraní? Je to ještě jinak. Sami nemáme dost. Západní sklady se postupně vyprazdňují a vlastní výrobní podniky jsme už dávno zlikvidovali, protože nepřinášely dost velké finanční zisky. A pokud snad ty fabriky ještě fungují, jsou stejně závislé na vstupech z jiných částí světa. Rusko-čínský průmyslový komplex naopak jede hladce. Když třeba Marian Kechlibar popisuje americký raketomet HIMARS, dá se s ním souhlasit, že to je impozantní válečnický stroj. Jenže k otočení války by Ukrajina potřebovala stovky takových strojů a ty Západ nemůže dodat, i kdyby chtěl.

Dodávky zbraní tak nesměřují ke změně poměrů na bojišti, ale k prodlužování utrpení. Ukrajinská strana tak po mobilizaci šestnáctiletých možná stihne mobilizovat ještě čtrnáctileté a nevím ještě koho. To je jediný výsledek naší „pomoci“.

Západ zradil Ukrajince ještě v něčem jiném, a sice v nátlaku na ukrajinskou vládu, aby se nedohodla s Ruskem. Přitom Ukrajinci sami na té válce nemají žádný zájem. Proč by měli poskytovat své území jako předpolí pro útok proti Rusku? Zvýší jim to bezpečnost nebo životní úroveň? Ani náhodou. Proč by neměli nechat na pokoji lidi na Donbase? Když chtějí autonomii, proč jim tu autonomii nedat? Z pohledu ukrajinských lidí ta válka nedává žádný smysl.

Jenže když západní vlády neberou ohled ani na své vlastní obyvatele, proč by brali ohled na nějaké divné Rusy? Budiž to poučením pro všechny, kdo si dělají iluze, že by brali ohledy na špinavé a líné Čechy.

Nic není jako dřív (25. 6. 2022)

Před pár dny jsem tu opětoval kolosální objev – devítistupňové vrchně kvašené pivo. Odhadoval jsem, že pochází z únětického pivovaru, ale až včera jsem dostal potvrzenou správnou informaci. Vaří ho v hospodě a minipivovaru Posilovna ducha v Řeži u Prahy (ano, tam, kde mají ten jaderný reaktor).

A teď to podstatné. Nevaří ho tam sládek, ale sládková Daniela Tallová. Tak jsem se ze zvědavosti podíval, jak taková sládková vypadá, a ona to je mladá dlouhonohá blondýna! To je přece proti všem pravidlům žánru. Sládek má být postarší pán s bříškem, jako třeba pan Majer z Berounského medvěda. Ale tohle? Už dřív jsem kritizoval, že pivnice najímají servírky sportovní postavy namísto lepých děv s tělesnými tvary hodící se k půllitru. A teď ještě taková sládková. Přitom její práce je opravdu epochální.

Jasně, jsme inovativní civilizace a tak, ale stejně je mi to líto. Nic není, jak bývávalo.

Potraty, aktivisté a technologie (25. 6. 2022)

Až uslyšíte, že v Americe zakázali umělé potraty, tak tomu nevěřte. Nejvyšší soud rozhodl, že se americká vláda a americké zákony vůbec nebudou něčím takovým zabývat. Ať si to v každém státě upraví, jak chtějí. A komu se nelíbí úprava jeho státu, ať si zajede jinam. Není to ani vítězství hnutí za život, ani prohra potratářů. To jen aktivisté na obou stranách potřebují dělat rámus a vykazovat činnost. Asi nepřekvapí, že mezi prvními vydala stanovisko poslankyně České pirátské strany Olga Richterová, která si nejspíš opravdu myslí, že v Americe došlo na federální zákaz potratů.

Nadále tomu bude tak, že americká úprava mnohem volnější než v Evropě a že tam budou probíhat věci, z jakých by se i těm nejliberálnějším Evropanům dělalo špatně.

A ten spor bude pokračovat, a na obou stranách budou bouřit emoce. Obávám se, že řešení přinese až technologický pokrok. Spor skončí, až bude k dispozice antikoncepce a tak dostupná, uživatelsky snadná, spolehlivá a bezpečná, že nebude existovat možnost nechtěného početí. Někdo bude mít pocit, že je to škoda, protože na svět nebudou přicházet spontánně počaté děti, které jejich rodiče opravdu neplánovali. Někdo si bude uvědomovat, že tak svět občas přijde o velkou osobnost a mnohým bude líto, že zmizí kouzlo nenadálého. A budou mít pravdu. Bude to cena zaplacená za to, že skončí eticky vysoce problematické až hnusné věci typu umělého potratu plně vyvinutého dítěte (plodu) v devátém měsíci těhotenství. Aniž to by omezovalo něčí svobodu. Chceme takovou cenu zaplatit? Můj názor je: kéž by to už bylo.

V Mali džihádisté zmasakrovali dalších 130 lidí. Pro případ, že byste to přehlédli mezi hlavními titulky zahraničního zpravodajství.

Liberálové a podvojný svět (24. 6. 2022)

Z debaty, kterou svedl Petr Drulák s Lubomírem Zaorálkem u příležitosti uvedení své nové knihy Podvojný svět, nevznikla žádný záznam (kromě mých kusých poznámek) a je to obrovská škoda. Byla to jedna z nejzajímavějších diskuzí v českém prostředí v posledních letech.

Lubomíra Zaorálka známe především jako tuctového protilidového a protičeského politika a bylo pro mě velikým překvapením, že je také velmi vzdělaný a velmi bystrý člověk. Debatoval korektně, nicméně velmi tvrdě, občas Petra Druláka tlačil do kouta a přinutil ho promyslet a přesněji formulovat řadu věcí, které by jinak nezazněly.

Část se týkala filosofických pojmů (například vztahu mezi podvojností a dialektikou), nicméně daleko zajímavější byly momenty, kdy šli řečníci ke kořenům liberalismu. Řečníci úplně rozbili povrchní pohled, který ztotožňuje liberalismus s občanskými svobodami. Ukázali, že svobody a lidská práva byly i v neliberálních společnostech. Liberalismus posledních staletí je založen na dvou zásadních bodech. Za prvé. Člověk je chápán jako jedinec, který existuje i mimo rámec společenství, a není na žádném společenství závislý. Za druhé. Svoboda člověka podle liberalismu souvisí s majetkem. Velký majetek hodně svobody, malý majetek málo svobody, a žádná svoboda pro nemajetné.

Petr Drulák se snažil ukázat, že liberální pohled na svět obsahuje chyby, které nutně musely vést k současnému chudnutí až zbídačování, postupné ztrátě svobody a likvidaci celého civilizačního rámce. Lubomír Zaorálek liberalismus hájil, ale měl velmi těžkou pozici. Postupně to eskalovalo až k pozici, že třeba české prostředí je svobodné, je schopné řešit problémy a vyvíjet se (protože je liberální), zatímco v Maďarsku je nesvoboda, neschopnost řešit problémy a žádný vývoj (protože je neliberální). To neznamená, že by byl Lubomír Zaorálek hlupák, prostě hájil pozici, která je neudržitelný. Liberalismus zkrachoval morálně i prakticky.

Jako sociolog mohu jen doplnit, že oba předpoklady liberalismu jsou v ostrém rozporu s empirickou realitou. Neexistují jedinci mimo společenství (vyjma okrajových patologických případů) a majetek souvisí se svobodou pouze v jednom zcela konkrétním společenském uspořádání.

Nicméně Drulákova kniha Podvojný svět je samozřejmě mnohem širší a mnohem podnětnější. Mohu ji doporučit, ale nečekejte snadné čtení.

Milá Amando (23. 6. 2022)

Kvůli scéně s prsy jsem trpěla pozorností mužů. Nechutné, říká hollywoodská hvězdička Amanda Seyfriedová.

Milá Amando, je nám líto, že musíš absolvovat nechutnou kariéru filmové hvězdy. Přitom bys určitě raději pracovala jako servírka, honila se 12 hodin denně na place a nevydělala ani na základní potřeby. Nebo seděla někde za okénkem, kde by na tebe zákazníci křičeli kvůli nesmyslným pravidlům nějaké banky či pojišťovny. Ale neztrácej naději. Třeba za chvíli vyjdeš z módy, peníze rozfrofruješ, nakonec tě nebudou chtít už ani v pornu a třeba se ti otevře kariéra u městských komunálních služeb, kde si tě nikdo ani nevšimne.

Bravo, sládku! (23. 6. 2022)

Žijeme ve světě neustálých inovací, ale jen málokdy se podaří vynalézt něco, co opravu hmatatelně zlepší lidské životy. Nicméně nedávno takový výjimečný okamžik nastal, když kdosi začal vařit devítistupňové svrchně kvašené pivo. Prý je tím původcem únětický pivovar, ale nevím to úplně jistě. Co ale jistě vím, že ta tekutina je lahodná a spojuje všechny výhody dosavadních piv a limonád. A snad ze světa úplně vymaže odporný hnus zvaný Radler.

Bravo, neznámý sládku! Děláš lidský život lepším a důstojnějším.

Pronést v kritické chvíli projev k národu, polovinu urazit, druhou polovinu demoralizovat a zhoršit situaci. Začínám věřit, že šéfinspektor Clouseau existuje, a že ve skutečném světě je politologem.

Drahota není inflace (22. 6. 2022)

České země prý zápasí s inflací. Jenže inflací bývá zpravidla označována situace, kdy peníze ztrácejí hodnotu. Rostou ceny, rostou platy (což se vzájemně kompenzuje) a tím se odmazávají úspory. Jenže současná situace je jiná. Rostou ceny, ale platy nerostou – i když by mnozí zaměstnanci rádi.

Neřešíme tedy jak dostat pod kontrolu inflaci, ale jak zachránit poctivě pracující lidi před pádem do nesnesitelné bídy, jakou nemohou ovlivnit.

Zemmourův konec (22. 6. 2022)

Parlamentní volby ve Francii definitivně ukončily pokus Érica Zemmoura. Jeho strana Reconquest!, nezískala ani jediný mandát a dál není o čem mluvit. Zemmour se možná zase stane zajímavým intelektuálem. Ostatně, debakl Realistů taky nic nemění na tom, že Petr Robejšek je respektovaným myslitelem.

Z hlediska dalšího vývoje Francie to je ale katastrofa, protože došlo k nejhorší kombinaci. Zemmour by snad dokázal svést rovnocenný zápas s Macronem, jenže Zemmour prohrává s LePenovou a LePenová prohrává s Macronem. Výsledkem je tedy upevnění Macronovy pozice, přičemž zároveň probíhá rychlý vzestup anticivilizační levice ještě mnohem radikálnější než Macron. Státní podpora džihádu, 76 pohlaví a válečnický fanatismus – to je téměř 200 Melanchonových poslanců. Z hlediska sociální struktury to znamená další bankrot koncepce založené na tom, že opozice vzejde z radikálních skupin izolovaných od většinové společnosti. Jakkoliv jsou ty skupina v mnoha ohledech sympatické a s mnoha jejich požadavky lze souhlasit. Organizované politické projekty zaměřené na tyto radikální skupiny tak paradoxně brání politické změně. Radikální skupiny, které by mohly být hlasem mlčící většiny a jejichž energie by mohla rozhýbávat širší veřejnost, se naopak obracejí proti širší veřejnosti (tzv. “ovcím”).

Nehoráznost (21. 6. 2022)

Během svého profesionálního života jsem viděl desítky firem, které čerpaly dotace nebo investiční pobídky. Ale nevím o žádném případu, kdy by to probíhalo dokonale čistě. Aktivity se formálně převádějí mezi dceřinými firmami, provozní činnosti se vykazují jako výzkumné, pražské aktivity se zapisují jako mimopražské, přehání se pracnost různých činností… nebo se třeba firma přesune kilometr za hranici Prahy, fakticky zůstává pražskou, ale čerpá prostředky na rozvoj venkova.

Dělají to všichni a všichni o tom vědí – včetně úředníků, kteří dotace přidělují a kontrolují. Kdyby byly tyhle drobné podvůdky ukončeny, celý systém přidělování dotací by zkolaboval. Existují dokonce konzultační firmy, které se specializují na to, jak vměstnat všechno do správných kolonek.

Když se podnikatel stane vrcholovým politikem, přestane mu to procházet. To chápu. Ale tvrdit, že Čapí hnízdo je srovnatelné s gangsterským vykrádáním dopravního podniku, to je nehoráznost.

Hodný nacionalismus, zlý nacionalismus (21. 6. 2022)

„Jak se pozná dobrý nacionalismus od špatného?,“ ptá se Curtis Yarvin. Proč je maďarský nacionalismus špatný a ukrajinský nacionalismus dobrý? Jaký je v tom rozdíl? Že ukrajinští nacionalisté používají hákové kříže a s hrdostí se hlásí k vraždám a pogromům, zatímco ti maďarští to nedělají? A Curtis Yarvin má i odpověď: „Hodný nacionalismus je ten, který je spojen s vyšší třídou v anglosaských zemích.“

Jenže žádný nacionalismus přece nemůže spojen s vyšší třídou v nějaké cizí zemi. To už vyplývá ze samotné definice. Už by to nebyl nacionalismus. Což otevírá otázku, jestli lze vůbec současné ukrajinské hnutí označovat za nacionalistické. Chápu, že potřebují americkou podporu proti Rusku. Ale proč jim nevadilo drancování vlastní země v předcházejících letech? Jak je možné, že jim nevadilo, že se američtí „spojenci“ chovali jako okupační správa? Jak je možné, že jim nevadilo, díky „spojencům“ země drasticky chudla a vylidňovala se?

Nejedná se spíš o rasistické násilnické magory, kterým na vlastním národě příliš nezáleží a kteří si jen užívají moci a možnosti beztrestně řádit?

O kořenech a schodištích (20. 6. 2022)

Již zmíněná Bat Ye’Or nabádá a vybízí: Chraňte Izrael, protože to je duchovní základ celé Evropy. Když padne Izrael, přijdete o všechno, co na izraelských základech stojí, tedy o celou svou civilizaci.

To je vlastně poměrně častá konstrukce. Abychom udrželi současnou morálku a současnou racionalitu, musíme udržovat to, z čeho to historicky vyrostlo. Tedy, křesťanství, desatero apod. Pokud zanikne ta starší věc, zmizí i všechno, co z ní vyrostlo.

A je vlastně logické, že jestli současnou morálku musíme bránit ochranou křesťanství, musíme také křesťanství bránit ochranou židovství a ochranu židovství bychom měli bránit ochranou nějakých archaických semických kultů a…

Celá to logika vlastně předpokládá, že každý den  probíhají celé dějiny znovu a každý den vyrůstají současné představy ze svých historických kořenů. Opravdu to tak je? Není spíš na místě metafora, že po nějakém schodišti vyjdeme do vyššího patra, a potom to schodiště přestaneme potřebovat? Odpověď neznám.

Raději robotky než roboty (20. 6. 2022)

Momentálně řešíme, jak vyprodukovat základní zboží a potraviny za přijatelné ceny, ale jestli to všechno ve zdraví přežijeme, a pozornost se vrátí k normálním technickým a ekonomickým záležitostem, pravděpodobně dojde i na automatizaci některých činností v pohostinství a hoteliérství. Do naší obsluhy se zapojí i roboti.

Dělají se tedy kolem toho nějaké výzkumy a – světe, div se! – zákazníci i zákaznice preferují robotky. Cítí se lépe, když má stroj ženské jméno a když mluví ženským hlasem. Což je pro někoho záminka povykovat o patriarchálních stereotypech, ale vzdělaní lidé vědí, že je to evolučně normální. Po tisíce let tomu bylo tak, že empatičtější ženy měly vyšší šanci, že své geny předají další generaci. A empatičtější muži měli naopak nižší šanci. A evoluce nás taky naučila nastavovat správná očekávání vůči mužům i ženám. Výchova a kultura to může prohloubit, ale základ je biologický. I když to jsou jenom roboti.

Nicméně feministky, nebuďte smutné. Teď žijeme v jiném prostředí, takže stačí tisíc generací a bude to zase jinak.

Jak přežít s bohatými (19. 6. 2022)

Profesor Budil: “Bohatí a vlivní lidé přirozeně tíhnou k přeměně v dědičnou oligarchii a široké lidové vrstvy se jim v tom pochopitelně snaží zabránit. Vznik demokratického systému a národního státu představoval určitý kompromis. Demokracie měla umožnit lidu kontrolovat moc bohatých a idea národa vytvářela kolektivní pouto a solidaritu bez ohledu na třídní příslušnost.”

Je to hodně zajímavá koncepce, která říká, že v demokracii nejde ani tak o vyjádření nějaké obecné vůle lidu, ale o to, aby se mohli chudí společně bránit proti zvůli bohatých. Což vlastně odpovídá libertariánské koncepci, podle které svoboda a demokracie stojí proti sobě, přičemž svoboda se týká jenom těch nejbohatších (svoboda chudých podle té koncepce nemá žádnou hodnotu, takže může a má být zlikvidována).

Naštěstí existuje ještě třetí možnost. Bohatí i chudí mají společného nepřítele, takže jim nezbývá než držet spolu. Na tom je založen národní stát.

Za rockovým mlejnem (19. 6. 2022)

Včera jsem strávil bezvadný den na pravidelném každoročním festivalu jižanské muziky v Hřměníně u Sobotky. Senzační kapely a fajn lidé a člověk si uvědomí ještě něco. Ona se tam vůbec neřešila politika! Nejen, že se lidi nehádali kvůli covidu, ale nikdo nemluvil ani o současné politice. Jasně, že hodně těch lidí si dělá starosti, jak zaplatí jídlo a složenky. Jasně, že jim vadí, že migrantům se dostává lepších podmínek než normálním českým lidem. Ale neměli potřebu to ventilovat a kazit si kvůli tomu náladu. Prostě si užili skvělý den.

Jak obrovský je to rozdíl proti srazům, kde se politicky zaměření lidé navzájem ujišťují, že je to strašné a ještě horší. Ano, je to strašné, ale k čemu se utvrzovat v depresi (nebo si dokonce vymýšlet fantazijní příběhy, které jsou dokonce ještě horší než realita), když v tom není žádné pozitivní východisko. Kromě dětsky naivních výkřiků, že vláda musí být svržena. Koho pak mají bavit ty věčně zakaboněné obličeje a věčně depresivní atmosféra.

Kdepak. Poměry nemění křiklouni. Poměry mění lidé, kteří tvrdě pracují a které baví život. Příští sobotu o tom budu mluvit na srazu příznivců Nové republiky.

O mateřské lásce jinak (18. 6. 2022)

Jak to chodí v jiných civilizacích. Dvě pákistánské sestry (24 a 21) utekly do Španělska, aby se vyhnuly nucenému sňatku. Jejich maminka za nimi přijela do Španělska a přesvědčila je k návštěvě rodnému domu. Tam je příbuzní mučili a nakonec zavraždili. Jeden ze stovek případů, jaké se v Pákistánu každoročně odehrají.

Pákistánská policie by snad i měla chuť to vyšetřit jako zločin, ale maminka odmítá podat trestní oznámení. Snad si dokážeme představit, v jakém je svěráku. Spolupracovat na mučení a vraždě vlastních dcer je šílené. Ale když to neuděláte, je to zase zničující pro všechny ostatní členy rodiny a příbuzné, kteří tím ztratí čest.

Takový je islám.

Konzervativní socialismus (18. 6. 2022)

Profesor Budil: “Proč by se nemohl zrodit konzervativní socialismus, o němž hovořil Oswald Spengler, Werner Sombart nebo Ernst Jünger? Demokratický socialismus v pojetí George Orwella poskytoval prostor jak pro individuální iniciativu, pracovitost a podnikatelské záměry, tak pro důstojné sociální podmínky nejširších vrstev. Hospodářsky nejúspěšnější státy světa vždy dokázaly nalézt vhodný ekonomický a politický model spojující výkonnost a sociální soudržnost, který v nejvyšší míře uvolnil jejich tvůrčí síly.”

Je skutečností, že idea volného trhu je v tuto chvíli naprosto zkompromitována. Někteří budou namítat, že to, v čem žijeme, není volný trh. A budou mít pravdu. Ale ani oni nemohou popřít, že každá volnotržní reforma vedla ke zhoršení situace. Pokaždé, když se liberalizovalo a deregulovalo aspoň o kousek, lidé zchudli a ztratili kus svobody. Nicméně předchozí socialismus taky nefungoval (i když třeba s nostalgií vzpomínáme na některé jeho aspekty). Logicky by se zdálo, že řešením může být režim, ve kterém je odpovědnost státu za celkový výsledek doplněna zónami pro soukromou iniciativu, kde si člověk může založit svůj obchod, dílnu nebo třeba firmu. Je ovšem otázkou, zda se nejedná o další utopický model a jestli je reálné něčeho takového dosáhnout. Nicméně máme příklad západní Evropy 50. – 80. let a současného Maďarska, které dokázaly spojit odpovědnost státu za stav ekonomiky, včetně životní úrovně a vytváření pracovních míst, s prostorem pro soukromou iniciativu,a které dokázaly odolávat náporu anticivilizačních extrémistů.

K čemu jsou na světě prezidenti a premiéři (17. 6. 2022)

Jan Keller v hezkém komentáři na Argumentu upozorňuje na podivnou situaci národních politiků, kteří užívají platy a další výhody, jako by vládli, přičemž jejich pravomoci jsou minimální. O hospodářských záležitostech se rozhoduje v korporátních centrálách, o politických věcech v Bruselu a Washingtonu. Ti lidé mohou být podle Kellera ohroženi tím, že si všichni všimnou, že jsou vlastně zbyteční.

Myslím, že Jan Keller přehlédl jejich novou úlohu. Národní vlády jsou od toho, aby prosazovaly rozhodnutí nadnárodních těles a aby dohlížely na své spoluobčany. Smysl voleb pak spočívá v tom, že si lidé vybírají své dráby, takže drábové jsou mezi dvěma tlaky. Jejich nadřízení po nich chtějí striktní plnění úkolů, jejich voliči jsou zase proti používání bičů. Pokud by snad v národních volbách zvítězil někdo, kdo chce hájit zájmy voličů, jednalo by se o revoluci. Ale k tomu dochází nesmírně vzácně.

K letnímu setkání (16. 6. 2022)

Snažil jsem se o tom nemluvit na veřejnosti, ale je to venku z druhé strany. Jasně to zaznělo na Svobodném rádiu. Kdo nevěří v konspirační teorie, není vítán na setkání v Příčovech. V první řadě jde o teorii o tom, že tisíce lékařů a zdravotních sester se spikly s Billem Gatesem a společně předstíraly epidemii (nebo schovávaly účinné léky), aby nám všem vnutily vakcínu za 12 dolarů (300 korun), ale nejde jenom o to. Těch slaboduchých konspiraček existuje nepřeberná řada.

Za sebe řeknu jediné: Kdybych se chtěl ohlížet na to, kdo mi doporučuje jaký správný názor, mohl jsem být nadále pravidelným hostem Českého rozhlasu a přednášet na velké univerzitě. Když jsem neudělal kompromisy kvůli mainstreamové kariéře, nebudu je dělat proto, aby mě pustili na pódium v Příčovech.

Nicméně to setkání má svoje publikum, a věřím, že bude příjemné a pohodové.

Další komici (16. 6. 2022)

Níže se posmívám feministkám, ale nutno přiznat, že je tu ještě jedna skupina, jejíž myšlení degeneruje tak rychle, že se tomu snad nemůžeme ani smát. Nebo bylo vždycky tak zoufalé a jenom jsme to neviděli? Jsou to neoliberální ekonomové! Za posledních pár dnů jsem se setkal s několika lidmi tohoto smýšlení, kteří zcela vážně navrhují vyřešit zdražení energií tak, že se začne masově propouštět. Nezaměstnaní lidé si nebudou moci dovolit svícení a topení, poptávka po energiích bude klesat, a tudíž se sníží ceny. To není satira! Oni to myslí vážně! Ostatně, stejnou cestu (byť mírnějšími slovy) navrhuje i Lukáš Kovanda v MF Dnes. A to raději ani nepřipomínám psychiatrický výlev Tomáše Sedláčka v České televizi.

I když pominu tu děsivou asociálnost, oni nejsou schopni si spočítat, že Česká republika má 10 milionů obyvatel a i kdybychom příští zimu zmrzli všichni, se světovými cenami se nepohne. Je to až takový rozdíl proti genderovým feministkám, co se učí laskat penis při lesbickém sexu?

Ať žije lesbický sex! (15. 6. 2022)

Nový průvodce lesbickým sexem řeší otázky typu jak brát správně penis do pusy nebo jak se chránit proti početí. Pochopitelně. Penis přece může patřit osobě, která se cítí ženou.

„Pokud nechcete mít sex s transsexuálními ženami a odůvodňujete to tím, že si myslíte, že transsexuální ženy jsou muži, nedivte se, že vás lidé označují za neinformovaného fanatika!” říká příručka. A noví radikálové formují prověrkové komise pro posuzování lesbiček podezřelých z transfobie.

Máloco je tak zábavné jako feministické hnutí. Pokud s nimi člověk není na stejném pracovišti.

Nová kniha Petra Druláka (15. 6. 2022)

Zbytečný Fukuyama (14. 6. 2022)

U nás je zvykem interpretovat ruskou občanskou válku jako akt obrany světa před novým Hitlerem, jehož rezavé tanky by během pár let dobyly celý svět včetně USA a který by obnovil osvětimské plynové komory. Jinde ve světě ale tu stejnou válku čtou jako akt vzpoury proti americké dominanci. Čínsko-ruská aliance se rozhodla, že se nepodrobí a pustila se do otevřeného boje se všemi důsledky.

Jedním z témat mnoha diskuzí, které jsou kolem toho vedeny, je Francis Fukuyama, respektive jeho koncepce konce dějin, podle které měla už před desítkami let všude jednoznačně zvítězit liberální ideologie, takže by už dnes nemělo být o čem vést spory, natož války. Zjevně to nefunguje.

Nejzajímavější na té diskuzi vlastně je vystupování samotného Fukuyamy, kterému je teprve 70 let, takže ještě může čile přednášet, psát články a dávat rozhovory. Fascinující je, že ani po těch desítkách let není vůbec schopný si připustit, že celý ten jeho „liberalismus“ „liberalismus“ degeneroval v nadvládu několika korporací, zbídačování většiny obyvatel a řádění anticivilizačních magorů, které ty korporace používají jako svou zbraň proti normálním lidem. Jenže když tohle nedokáže pochopit, pak nemůže ani pochopit, co na tom lidem vlastně vadí. Proč je tak těžké vnutit takové uspořádání lidem z jiných civilizací, ale proč i v rámci jeho vlastního civilizačního okruhu musí být lidem vnucováno kombinací ekonomického nátlaku, neustálé šikany a aktivit tajných služeb. Fukuyama si například vůbec nevšiml, že by na amerických univerzitách byla nějak omezována svoboda slova!

Teorie, která není schopna tak základní věci vidět (natož se s nimi vypořádat), je úplně zbytečná.

Místo “soutěže” chraňme raději české podniky (14. 6. 2022)

Tak jak se mění hospodářství a celkové poměry, tak se taky ukazuje, že některé státní úřady a instituce jsou úplně zbytečné, protože patří do již zaniklého světa. A jiné chybí. Nedávno jsem tu zmínil, že je nejvyšší čas zrušit ministerstvo kultury a nahradit ho nějakým úřadem pro ochranu národní identity.

Jiným takovým reliktem minulosti je antimonopolní úřad (úřad pro ochranu hospodářské soutěže). Jak by mohl antimonopolní úřad 10 milionové země krotit Coca-Colu, Vodafone a Volkswagen? To je absurdní. Jak by mohl určovat, jaké marže a jaké obchodní praktiky jsou ještě v souladu s trhem, když ty korporace jsou monopolní svou samotnou podstatou?

Místo toho by se hodil úřad pro ochranu domácího hospodářství. Tedy úřad, který by měl pravomoc říct: Milé Coca-Colo a Pepsi, nemůžete u nás dohromady prodat víc než milion lahví ročně, protože by nezbylo místo na české výrobce limonády. Obávaná instituce, kam by se chodilo vysvětlovat, proč státní zakázku dostali cizinci a ne domácí firma. A která by samozřejmě schvalovala veškeré prodeje podniků a nemovitostí do ciziny. Její vedení by bylo hodnoceno podle toho, jak se vyvíjí podíl ekonomiky ve vlastnictví místních lidí.

To dnes potřebujeme. Otázky zneužívání tržní síly mají smysl pouze v kontextu relativně uzavřené tržní ekonomiky.

Nějak se nám to s dezinformacemi komplikuje (13. 6. 2022)

Tak se Fialova vláda zase střelila do vlastní nohy. Pochopitelně, jak jinak. Nic jiného přece nedělá od první minuty, kdy nastoupila. Návrh zákona proti „dezinformacím“ totiž zavádí dvě podmínky:

  1. Žalobce (vláda) musí prokázat, že šířená informace je nepravdivá. Důkazní břemeno tedy leží na žalobci.
  2. Žalobce (vláda) musí prokázat, že to poškozuje strategický zájem státu.

Tím pádem je 99% obsahu šířeného alternativou v pohodě. Jak by mohla vláda prokázat, že svět není řízen spiknutím vesmírných ještěrů? Jak by mohla prokázat, že egyptskou vládu neúkoluje tajná satanistická skupina? To jsem tedy zvědav. Nebo když napíšu, že ukrajinští vojáci toho mají plné zuby, jak bude vláda dokazovat, že toho plné zuby nemají. To provede dotazníkový průzkum v zákopech? A to ještě nejsme u prokazování strategického zájmu státu.

Pokud by byl nový zákon schválen, odfiltroval by jenom ty úplně nejhorší magory, což by zefektivnilo činnost opozice proti současné vládě. Fialovi lidé nemají co vyhrát. Teď mohou jenom zdržovat a doufat, že se návrh zasekne v parlamentních výborech.

Jediné řešení by bylo aplikovat postup, který české soudy použily proti Walteru Kraftovi. Soudkyně soudu prvního stupně prohlásila, že případ je natolik jasný, že k vynesení rozsudku nepotřebuje důkazní řízení a všechny další soudy (včetně ústavního) to potvrdily. Ale s takovými soudy můžete zavřít, koho chcete, a nemusíte se zdržovat schvalováním zákonů.

Rozhodčí vždycky nadržuje soupeři (13. 6. 2022)

Následující status není o tom, jestli existuje covid, jestli je nebo není chřipka ani o tom, jestli očkování způsobuje neplodnost. Pokud se chcete vyjadřovat na podobné témata nebo komentovat činnost vesmírných ještěrů, ušetřete si práci.

Práce výzkumníků z pražského CERGE, nedávno publikované v Nature,  ukázala pár zajímavých věcí.

Za prvé. Naprostá většina lékařů (cca 90%) doporučovala očkování. Tím neříkám, jestli je očkování dobré. Prostě konstatuju, že lékaři měli takový názor.

Za druhé. Oněch 10% dokázalo vytvořit takový rámus, že přesvědčili veřejnost, že je to přibližně půl na půl.

Za třetí (to není výzkum CERGE, ale moje poznámka). Stoupenci oné nepatrné menšiny, která dokázala zaplnit média a veřejný prostor, mají pocit, že jsou utiskováni, cenzurováni, že se ji nedostává férové příležitosti apod.

Znovu to potvrzuje, že vždy v každé konfliktu má každá strana pocit, že je utlačována. Každý fanoušek má pocit, že rozhodčí nadržuje soupeři. A upřímně tomu věří.

Nenechme se tím v příštích konfliktech rozhodit.

Tím neříkám, že je CERGE sympatický ústav. Není. Ale to neznamená, že výsledky jejich konkrétního výzkumu nemohou být zajímavé.

Zbytečné hledání ničeho (12. 6. 2022)

K argumentačnímu souboji Budil – Hejlek se ještě vrátím, takže dnes zmíním jen drobný postřeh, na kterém se oba shodli (a se kterým já osobně také souhlasím). A sice, že Hitlerův nacismus neměl žádnou ideologii. Myšlenkově se jednalo o různorodou směs pověr, konspiračních teorií, frází z různých filosofických směrů, ale i třeba kousků autentické lidové zkušenosti, vytržených z kontextu. Navíc se to neustále měnilo podle toho, co vůdce zrovna potřeboval. Síla nebyla v ideologii, ale v kombinaci všeobecné frustrace a lidového hněvu v zemi poničené válkou a drancované tržními liberály, obrovské energii sebevědomého, vzdělaného a poměrně mladého národa, zločineckého instinktu několika vůdců a skvěle fungující byrokracie. Klidně mohli mít nějaké jiné symboly a místo Wagnera poslouchat Verdiho, a vyšlo by to nastejno.

Znovu to připomíná, jak naivní je hledat „myšlenkové základy“ dobrých a špatných momentů v lidských dějinách. Rozhoduje životní styl, rozdělení majetku, převládající zvyklosti a podobné záležitosti. Ideologie přicházejí až dodatečně. To už dává větší smysl hledání psychologických rysů osobností určitých politických směrů, jak se o to pokoušeli první neomarxisté (byť se zoufalými až komickými výsledky) nebo jak se tím zabýval Martin Konvička (mnohem zdařileji, což mu také přineslo spoustu osobních útoků).

Proč tedy tolik zájmu o myšlenkové kořeny toho či onoho? Těch důvodů je víc, ale nepochybně mimo jiné proto, že je to snadné. Mnohem snadnější než analyzovat vývoj společnosti, psychologické rozdíly mezi vrstvami apod.

Co s Evropou? (12. 6. 2022)

Z odpovědi do ankety, jestli má EU získat další pravomoci na úkor členských států:

“Impérium nabízí, že připraví menší státy o poslední zbytky nezávislosti, přemění je na své protektoráty a tím je ochrání před jinými impérii. Logicky se nabízí otázka, v čem taková ochrana spočívá a v čem je toto impérium lepší než jiná impéria (USA, Čína, Rusko…). Obávám se, že rozdíl spočívá v tom, že impérium Evropská unie hodlá dělat přesně stejné věci, ale v případě EU budou probíhat humanitně a demokraticky, zatímco ti ostatní to dělají agresivně, diktátorsky, xenofobně, komunisticky a fašisticky (i když s novými vztahy s Ukrajinou není jisté, zda je fašismus dobrý nebo špatný, ale to se snad rychle vyjasní). Vlastně ne, úplně stejné to není. EU může nabídnout vyšší míru sebedestrukce, ať už se to týká migrace, zeleného údělu, ničení vlastní ekonomiky, zaplétání se do cizích válek nebo pokrokový vztah k počtu pohlaví.

Nechť unie ukáže, že se umí chovat jinak a že dokáže být užitečná. Potom teprve může požadovat více pravomocí a bude pro to existovat i jiný argument než korupce.”

Další odpovědi najdete zde. 

Tao a věrnost (12. 6. 2022)

Benjamin Kuras:  “Nerozptyluj se a neplýtvej sexuální energií na víc, než dokážeš zvládat, recyklovat a obnovovat. Najdi si jednu uspokojitelnou partnerku. Nebo dvě. Nanejvýš tři. A buď jim věrný. Máš-li štěstí, třeba dokonce zjistíš, že nejlepší taoistická partnerka je ta stará kamarádka, se kterou už patnáct let žiješ, jenom vás to ještě nenapadlo.”

KNIHU TAO SEXU JE MOŽNÉ ZAKOUPIT TADY. 

O expertech a kanónech (11. 6. 2022)

Už třetí den se dočítáme, že ukrajinská armáda se hroutí, protože ruské kanóny mají superpřevahu v počtech, dostřelu a schopnostech vojáků (i izraelští experti píšou o ruském dělostřelectvu s obrovským respektem). Jenže ono se nic nezměnilo! Rusové mají takovou dělostřeleckou převahu od prvních dnů konfliktu. Jenom se jaksi stalo, že všichni ti vojenští experti, kteří psali zdánlivě zasvěcené články, a to nejen do mainstreamové tisku, tu dělostřeleckou převahu úplně ignorovali. Místo toho psali články o rozložené ruské armádě, nedostatečném výcviku, chybách v zásobování apod. V cizině (např. USA) zatím vycházely odborné články o tom, že dělostřelectvo hraje rozhodující úlohu a že se ta převaha za pár týdnů projeví. A opravdu projevila.

Tak až zase budete číst vyjádření některé z těch expertů, co v posledních týdnech plnili stránky z tisku, připomeňte si, že ti lidé říkají to, co chce redakce slyšet, a že to se situací na bojišti nemá nic společného.

Co přijde po Fialovi a jemu podobných (11. 6. 2022)

Profesor Budil: “Iniciativu převzala globální síť vlivných osob spjatých například se setkáními v Davosu. Pocházejí z finančních, korporátních, mediálních, neziskových, akademických či uměleckých kruhů. Existuje mezi nimi hierarchie, jednotný životní styl a jazyk, rivalita a intriky. Sjednocuje je pohrdání neprivilegovanými vrstvami, v nichž mají hodně pomahačů těšících se z iluze, že mezi globální aristokracii, kterou výstižně popsal Petr Hampl v Prolomení hradeb, proniknou.

Jsem nicméně přesvědčen, že jde o historicky pomíjivý fenomén. Nová aristokracie postrádá dostatečnou kognitivní sílu a skutečné vzdělání, není schopna reagovat a účinně řešit reálné problémy a je zajatcem svého vlastního velmi omezeného vidění světa. Stará aristokracie podporovala vědy a umění, budovala pozoruhodná díla a byla ochotna umírat na bojišti. Nic není současné aristokracii vzdálenější. Při střetu s tradičními revolučními silami minulosti by neobstála ani několik dní. V zásadě čeká na svého Maximiliena Robespierra.”

Naprosto souhlasím. Sociální vrstva, která je schopna vygenerovat “osobnosti” typu Bidena, Fialy či Pekarové, a které je dokáže aspoň na chvíli brát vážně, taková sociální vrstva je určena k rychlému zániku. Jenže se nabízí příliš mnoho otázek. Kdo je může vystřídat? Chybí opoziční osobnosti, ale chybí i prostředí, ze kterého by opoziční osobnosti mohly vyrůst. Kde vzít nového Roberspierra nebo nového Lenina? Chybí inteligentní, sebevědomá a schopná sociální vrstva připravená novou aristokracii nahradit – vrstva inženýrů, obchodníků nebo třeba organizovaných kvalifikovaných dělníků. Chybí oligarcha schopný a ochotný takovou akci podpořit finančně. Nebo to tu je a my to jenom nevidíme?

Další postradatelný (10. 6. 2022)

Jaký je rozdíl mezi lokální firmou a globální korporací? Třeba takový, že když se něco naučíte dobře, jste pro místní firmu důležitý, a když se to naučíte naprosto skvěle, můžete být dokonce nepostradatelný. Podle toho se k vám pak chovají.

V korporaci neexistuje nepostradatelný člověk. V mamutí organizaci je každý zaměnitelný. I ten nejgeniálnější může být nahrazen. Nejde o konkrétní lidi, ale o hladce fungují procesy a postupy. Dokonce i vynalézání je jenom byrokratický proces. Celé korporaci vlastně stačí jen pár supervýkonných mozků a ty se vždycky dají někde nakoupit (když máte neomezené peníze).

Před pár dny to pocítil „počítačový mág“ Alex Kipman, autor několik klíčových produktů Microsoftu. Po 20 letech, kdy pro firmu pracoval a hrál naprosto klíčovou úlohu v její inovativní strategii stačilo jediné. Aby si pár kolegyň postěžovalo, že se cítí obtěžovány, a letěl.

Chápete už, proč se korporátní zaměstnanci neodváží ani ceknout? Proč si nemohou dovolit ani to, co si mohli dovolit inženýři v předlistopadovém Československu?

Rašínovy děti (10. 6. 2022)

Většinou si z nás dělá legraci vláda, ale tentokrát zaskočili Svobodní, když vytáhli heslo „Nejlíp bylo za Rašína.“ Je pravda, že Rašín byl zavražděn dříve, než se mohly výsledky jeho politiky projevit naplno, nicméně později se projevily. Dělnická nezaměstnanost vysoce převyšující 50%, hladovění, vyhánění z bytů, bezdomovectví ne jako patologický jev, ale jako masová záležitost…ano, to přinesla rašínovská ekonomika. A s ní také všeobecně sdílené odhodlání už nikdy nepřipustit, aby se takové řádění neregulovaného trhu opakovalo. Muži, kteří v roce 1948 pochodovali s rudými páskami a obsazovali fabriky, to nebyla zfanatizovaná mládež. To byli zralí muži, kteří si pamatovali ten pocit, když jejich děti hladověly a oni jim nemohli dát ani kus chleba. Bez Rašína by nebylo Gottwalda a Urválka.

Laissez Faire (10. 6. 2022)

Když je v Americe normální den, tak to znamená, že lidé chodí do práce, děti chodí do školy, dojde k nějakém autonehodám a nějaký mladý muž postřílí několik lidí ve škole nebo supermarketu.

Většina veřejné debaty spočívá v tom, že každý navrhuje přesně to, co chtěl prosadit už dávno. Jediný rozdíl je v tom, že nově to zdůvodní tím, že to údajně zabrání masakrům. Třeba odzbrojení obyvatel. Pomůže to asi stejně, jako zavedení homosexuálních manželství zastaví Putina.

Jeden z mála rozumných příspěvků do debaty tak napsala Somálka Ayaan Hirsi Ali. Připomíná to, co by měli vědět všichni. Že někteří magoři jsou nebezpeční, a že když dospělý člověk začne veřejně vyhrožovat, že někoho zavraždí, měla by tomu být věnována pozornost. Připomíná taky, že počet lůžek na psychiatrických klinikách byl snížen o 95% (!) a že ti, kdo by v těch klinikách měli být, někde jsou. Někteří „jen“ skončí jako bezdomovci, o jiné se dokáže postarat jejich příbuzenstvo, ale část nebezpečná.

Všimněte si, že se v tom opět potkává anticivilizační levice a ekonomicky liberální pravice. Levice bojuje proti údajnému útlaku spočívajícím v tom, že většinová společnost manipulovaná médii všem vnucuje svou představu o psychickém zdraví. Pravice bojuje proti státnímu utrácení za psychiatrickou péči. Společně silnější.

Opět to ukazuje idiotismus darwinistické představy, že kdo se nedokáže ve společnosti uplatnit, ten má být hozen přes palubu a že když ostatní budou přispívat na jeho léčbu, údajně to zničí svobodu a podryje aktivitu a já nevím co. Tak to tady máte. Kolik z rodičů zavražděných by raději platilo vyšší daně a žilo v zemi bez vraždících magorů. A zároveň také idiotismus představy, že většinová společnost nemá právo lidem vnucovat své hodnoty.

Ve skutečnosti je to jinak. Pokud chcete žít v zemi, kde problémy každého člověka jsou jen jeho soukromou věcí, a pokud v ní chcete žít bezpečně, pak zbývá jediná možnost. Preventivně zastřelit každého, kdo přijde o práci, zchudne, nedaří se mu najít holku nebo má jiné problémy. Laissez Faire.

Bída a válka (9. 6. 2022)

Z dnešního komentáře:

Mimochodem, všimněte si, jak naivní byli ti, kdo odhadovali, že válka na Ukrajině odloží Zelený úděl k ledu. Ve skutečnosti řešili otázku, jestli by bylo rozumné ty programy zastavit, když jsme zároveň ve válce. Samozřejmě, že bylo! Jenže měli položit jinou otázku. Ztratily na síle ty skupiny, které klimatické šílenství prosazovaly? Trochu ano, protože část aktivistů změnila téma. Ale žádné oddělení nebylo zrušeno, žádný byrokrat nebyl vyhozen, žádná konzultační firma nezkrachovala. Jsou při síle stejně jako dřív. A nevyrostla žádná opozice schopná se proti nim postavit. Takže velmi podobné rozložení sil, velmi podobné výsledky. Více tady. 

Normální je být stále chudší (8. 6. 2022)

Pro nás v České republice je obtížné porozumět ekonomickým trendům, protože jsme velkou část života žili ve velmi neobvyklém prostředí. Zatímco ve většině západního světa životní úroveň středních a nižších vrstev klesala, většině české společnosti se dařilo stále lépe (když nepočítám ty, kdo se dostali do exekucí ani ty, kdo bydlí v mizerných regionech apod.)

Nikdo se tou příčinou nezabýval a mnozí se dokonce domnívali, že to je nějaká samozřejmá vlastnost, která bude pokračovat. Nebude! Nejlogičtější vysvětlení je to, že ještě dobíhalo rozdělování bohatství zděděného po komunistech (respektive toho, co jsme my sami vytvořili v dobách předlistopadových vlád). Nejde jen o privatizace fabrik a nemovitostí a přírodního bohatství, ale také o naprosto unikátní situaci, kdy prázdný trh umožňoval založení tisíců nových firem a zároveň byla země bohatá, vzdělaná a s fungující infrastrukturou.

To je velice neobvyklé. Normálně je tomu totiž tak, že buď je země chudá a zaostalá (potom toho moc nezaložíte, protože není komu prodávat) nebo je bohatá a potom jsou trhy obsazené, a objeví se jen sem tam nějaká drobná příležitost. Ti, kdo v 90. letech založili firmy (nebo v takových firmách zbohatli jako manažeři), ti vyhráli v loterii. Ale loterie skončila. Vracíme se na Západ. A na Západě v 21. století je normální chudnout. I když zrovna neřádí Zelený úděl nebo sankce.

O dani z reklamy (8. 6. 2022)

Mezi spoustou opatření, které dělají různé evropské vlády na ochranu svých obyvatel, proskočila také maďarská daň z reklamy. Neznám detaily, ale ten základní nápad je skvělý.

Představte si dvě firmy. Firma Alfa věnuje 90% peněz na vývoj a výrobu, přijde se skvělým produktem, a jen zbývající desetinu dá na reklamu. Firma Beta vynaloží na vývoj a výrobu jen 10%, produkuje šmejd, ale spojí to s bombastickou propagací. Nakonec obě firmy vydělají stejně (nebo Beta dokonce víc). Možná to odpovídá nějaké abstraktní spravedlnosti, ale zcela jistě to poškozuje národní ekonomiku. Zhoršuje se celková úroveň výroby, zhoršuje se technologická úroveň, klesá poptávka po kvalifikovaných technicích, mladí jsou motivováni ke studiu zbytečných oborů… a nakonec bude na výběr: buď to budou daňoví poplatníci zachraňovat dotacemi nebo země klesne kamsi do třetího světa. V obou případech doplatí většina. Od toho si občané zřizují vlády, aby za ně takové záležitosti řešily.

Mimochodem, taková daň by odpovídala i hayekovským liberálním principům vyloženým v knize Svoboda, právo a zákonodárství. Jen současný degenerovaný liberalismus by byl proti. Je to ovšem otázka technických detailů, protože právě v nich se často skrývá zádrhel. Třeba jak stanovit daň z reklamy, aby nebyla zničující pro tisk.

Zbytečné vzdělání? (7. 6. 2022)

Napsalo mi několik čtenářů, že vzdělání je v podstatě zbytečné a že by se lidé měli řídit “selským rozumem”, “životní zkušeností” nebo dokonce “pudem svobody”. No, nevím, jak ostatní, ale já bych nechtěl jezdit autem, jehož brzdy byly navrhovány na základě pudu svobody. Ani bych nechtěl, aby lékař na základě něčeho takového doporučoval léčbu. Ani bych nechtěl žít v zemi, kde se většina lidí rozhoduje podle nějakého pudu (což fakticky znamená, že cokoliv jim podstrčí propaganda a opentlí správnými frázemi, to přijmou). Ideální je samozřejmě kombinace – zdravý instinkt ruku v ruce s analytickými schopnostmi. Občas se řídit srdcem, ale když dojde na složitější problém, zastavit se a přepnout do pomalého myšlení. Jenže to chce hodně práce a hodně studia.

Mohu samozřejmě argumentovat, že ještě nikdy v dějinách se nestalo, že by nevzdělaní lidé prosadili nějakou společenskou změnu. Jenže to nebude k ničemu, protože ti lidé dějiny nestudují.

Nejzajímavější na tom vlastně je, že ta debata vůbec vznikla. Většinu lidí vůbec nenapadne psát někomu dlouhé e-maily, aby ho odradili od studia. Nicméně sociologie pro to má standardní vysvětlení. Každý se snaží podporovat takové poměry, že se bude cenit to, co má on. Ženy s velkým poprsím budou logicky usilovat, aby byly zvýhodňovány ženy s velkým poprsím, vzdělaní lidé budou preferovat vzdělání a lidé se zajímavou životní zkušeností se budu snažit, aby záleželo především na zajímavých životních zkušenostech. A nakonec se musíme všichni nějak domluvit.

Indiáni nás zase napálili (7. 6. 2022)

Četli jste o internátních školách v Kanadě, kde údajně měli být převychováni Indiáni, kde s nimi bylo zacházeno s děsivou brutalitou a byli po stovkách pochováváni do hromadných hrobů? Já to četl aspoň 50x. Politici se omlouvají, multikulturalisté se pohoršují, akademici si vylepšují kariéru analýzami těch krutostí a malým bílým dětem se vtlouká do hlav dědičná vina za taková zvěrstva.

Jenže ono se ukazuje, že to byl drb na úrovni vesmírných ještěrů nebo podzemních jeskyní, kde Bill Gates vězní malé děti, aby je zneužíval a posléze z nich vyrobil adenochrom. Ačkoliv od zveřejnění skandálu uplynul více než rok, nikomu se nepodařilo ty masové hroby najít. Nepodařilo se najít ani ostatky jednoho jediného dítěte! A nepodařilo se získat ani jedno jediné hodnověrné svědectví o týrání.

Kdo by ale řešil takové detaily jako ověřování informací. To by přece bylo rasistické, že.

Jako po válce (6. 6. 2022)

„Renomovaní ekonomové říkají, že v důsledku ruské invaze na Ukrajinu dochází k systému, kde už nebude tolik dominovat Západ a takové to papírové bohatství, tištění peněz, že se vracíme do období reálné ekonomiky, kdy politicky dominovat budou země, které jsou bohaté na to, co je hmatatelné – na suroviny,“ říká dále Lukáš Kovanda.

Ono to bylo jasné celou dobu, že papírové „bohatství“ nemůže nahradit reálnou výrobu, ale nějak se to nedařilo vidět. A může to být pěkný průšvih, protože Česká republika těch surovin až tolik nemá, a nemá je vlastně ani Evropa.

Naštěstí to nemusí být tak horké. Tak jako Lukáš Kovanda psal před pár měsíci „měnové atomové pumě“, která měla zničit Rusko, teď nejspíš přehání na druhou stranu. Nejde přece jenom o suroviny pod zemí, ale především o schopnost něco z nich vyrábět. O mozky a ruce šikovných operátorů (jak se nově říká dělníkům), technologů, inženýrů a dalších. O vybudované fabriky a zkušenosti s konkrétními postupy. Když máte tohle, nakonec se i s vlastníky surovin můžete dohodnout.

Ale když máte jenom manažery v bílých košilích, kteří umějí kupovat a prodávat cenné papíry s nulovou užitnou hodnotou, co chcete nabízet.

Ukazuje se tak, jak nesmírně naivní až zločinné bylo zavřít výroby se 150letou tradicí, protože produkty nebyly podle marketingových expertů dost atraktivní nebo protože finančním expertům nevycházela nějaká číslíčka. A jen chabou útěchou nám může být, že stejnou hloupost udělali ve Velké Británii, USA a jinde.

S odstupem ta transformace ekonomiky nevypadá až tak dobře. Dobrá zpráva je, že to všechno je možné obnovit. Když se podařilo zemi obnovit po válce, proč ne po 30 letech vlády liberálních ekonomů?

Kniha jako ozdoba domácnosti (6. 6. 2022)

V době, kdy jakýkoliv elektronický záznam může být snadno vymazán nebo změněn, nabývají na významu papírové knihy. Papírovou knihu vám žádný Kartous na dálku neproškrtá, aspoň ne na současné technologické úrovni. Ať už ji máte v knihovně nebo v krabici zastrčené pod prknem v podlaze.

Je dobré také připomínat, že kniha může být něco vznešeného a krásného. Že v obývacím pokoji nemusí být vystavena jen africká soška nebo kousek vzácného porcelánu, ale třeba krásné vázané vydání textu tak významného, že se čte ještě po 100 a více letech. Třeba prvorepubliková vydání Aloise Jiráska, často vázaná v kůži. Nebo z nedávné doby Jan Žižka od Petra Černeje. Nebo poslední práce profesora Budila Globální dějiny a postliberální společnost. Hutný text, který budete číst po částech třeba rok, ale také krásný předmět.

Abych povzbudil prodej té knihy, obstarám každému kupujícímu podpis Ivo Budila a přidám k ní dárek. Cestu z nevolnictví. Ono se to i tématicky dobře doplňuje.

KNIHU IVO BUDILA MŮŽETE KOUPIT TADY. 

Ideály a realita (6. 6. 2022)

Petr Drulák v knize Podvojný svět:

„Protifašistická koalice britského a amerického liberálního kapitalismu se sovětským komunismem nedává smysl ideologický, nýbrž pouze geopolitický. Britská i americká elita měla ideologicky blíže k nacistům než k bolševikům. Nacismus s výhradami respektoval soukromé vlastnictví, kapitalismus i tradiční elity.“

Zastav socialismus, dokud je čas (5. 6. 2022)

Čím je tržní ekonomika lepší než centrálně plánované hospodářství? No přece tím, že se všichni mají lépe. Z někoho se stane miliardář, někdo si polepší jen o malý kousek. Ale aspoň o ten kousek si polepší všichni. To je reklamní slogan, s jakým ekonomové lidem prodávají privatizaci, liberalizaci, deregulaci a všechny možné tržní reformy. A skutečně byly doby, kdy to tak fungovalo. Za mého mládí si i velmi chudý západní Němec mohl pořídit víc než většina mých spoluobčanů v Československu.

Jenže ono to přestalo fungovat. Ti nejbohatší bohatnou rychleji než kdykoliv předtím v dějinách, v tom problém není. Jenže chudší polovina společnosti si přestala polepšovat a její životní úroveň se snižuje. Nicméně zůstávala tu jediná věc, ze které měli prospěch i ti dole. Zlepšování technologií přinášelo lepší zdravotní péči a prodlužování života. Všem.

Jenže i tohle se zdá být na konci. Data z Velké Británie ukazují, že délka života chudých lidí začala klesat. K čemu jim je tržní ekonomika? Obávám se, že z jejich pohledu je logické, racionální a morální, aby začali usilovat o znárodnění a zavedení socialismu. Jenže to hned tak nebude, takže ti nahoře mají ještě možnost změnit parametry systému tak, aby byl zase přívětivý i k těm dole. Ta příležitost ale nebude otevřená donekonečna.

Jedná se o data z doby před covidem. V posledních dvou letech se trend pravděpodobně prohloubil, protože chudí lidé častěji odmítali očkování a tudíž častěji umírali.

Tři politické proudy (5. 6. 2022)

Když si člověk pročítá francouzské komentáře, které se zpětně vracejí k tamním volbám, všimne si, že pracují úplně jinak s politickým rozdělením. Nepočítají se dvěma stranami (levice – pravice nebo globalisté – vlastenci), nýbrž se třemi skupinami.

Za prvé. Islámsko-neomarxistický blok. To přibližně odpovídá tomu, čemu se u nás říká „pražská kavárna“, i když vliv islámu u nás zatím není takový. Ale jsou to agendy typu povinného vegetariánství, jaderného útoku na Rusko, zavedení 68 pohlaví a všechny ty příšernosti, které znáte. Ten požaduje pokračování a zrychlení všech současných trendů.

Za druhé. Národně-lidový blok, který hájí hlavně zájmy chudších lidí a obyvatel menších měst. Ten požaduje radikální změnu národovecko-konzervativním směrem.

A za třetí to, co pomíjíme  – „blok extrémního středu“. Normální lidi, kteří jsou do značné míry znepokojeni, nicméně nechtějí žádné velké změny. Zatím jsou v zásadě spokojení a uvědomují si, že by to mohlo být i mnohem horší. Nesnáší Rusy, ale nechtějí se zaplétat do války. Rádi by ochladili planetu, ale nechtějí kvůli tomu hladovět a přestat cestovat. Pohled na svět čerpají převážně z mainstreamového tisku, ale jen proto, že je to pohodlnější a že v alternativě narazili na nějakou příšernost, která je vyděsila. Volí ODS nebo ANO, prostě nějakou „normální“ stranu. K jejich životnímu stylu patří to, že se občas zadumají a pohodí hezkou frázi o tom, že lidstvo musí jednat zodpovědněji. Je důležité chápat, že to nejsou jen nerozhodnutí lidé uprostřed, ale regulérní blok s vlastními zájmy.

A pak samozřejmě masa lidí, která nepatří nikam.

Tam, kde se dokážou dva ze tří bloků spojit, dokážou vyvinout takový tlak na politickou třídu, že prosadí alespoň část svých požadavků i proti velkým penězům. To bylo dobře vidět v případě migrace z muslimských zemí, ale i v otázce zeleného údělu přinutily politiky manévrovat (namísto brutálního prosazení všeho). A konec konců, poslední ústupky Fialovy vlády „mírovým štváčům“ ukazují, že lid pořád nějakou sílu má.

KIíč k prosazení čehokoliv není ve „sjednocování“ uvnitř bloků, ale k překonání stěn mezi nimi. Jo, a ještě něco, mohli bychom být v pokušení tyto tři bloky ztotožňovat s třemi kellerovskými sociálními světy (superbohatí, normální lidé, chudina). Ale souvisí to s nimi jen velmi velmi volně.

Čím více zbraní, tím méně bezpečí? (4. 6. 2022)

Petr Drulák v článku v papírové MF Dnes upozorňuje na dilema bezpečnostní politiky, na které se často zapomíná. Země A se chce cítit bezpečnější, tak vybuduje silnější armádu. Jenže když má země A silnější armádu, cítí se sousední země B ohrožena a podnikne odpovídající opatření. Země A se pak logicky cítí ještě ohroženější…. a spirála zvyšování bezpečnosti přibližuje válku.

Jenže nikdo nechce zůstat bezbranný. Tedy kromě Petra Fialy a jemu podobných. Jaké je tedy správné řešení. Postupovat pragmaticky – pokaždé se snažit kalkulovat, o kolik tím kterým opatřením zvýším vlastní bezpečnost a k čemu tím naopak vyprovokuji sousedy. Aby se nestalo, že přezbrojení nebo vstup do vojenské aliance moji bezpečnost nakonec sníží. A kromě toho posilovat důvěru. Dávat najevo, že rozhodně není mým cílem dobýt sousední stát ani měnit jeho politický režim ani odstraňovat jeho vedení ani nic podobného. To není otázka odvahy či zbabělosti, to je otázka základní inteligence.

A tohle je plán rozdělení Ruska, až se konečně povede zorganizovat tu barevnou revoluci v Moskvě. Až budou veškeré zdroje patřit nadnárodním korporacím, Rusové budou žrát trávu a dožívat se třiceti let. V každé zemi najdete magora, který produkuje podobné mapky. Ale když se k tomu veřejně hlásí politici, je to průšvih. Vytváříme spirálu nedůvěry ve všemi důsledky.

Lid, vzdělanost, racionalita (4. 6. 2022)

Obrázky profesora Kellera a docenta Konvičky jsou z pětidenního intenzivního kurzu otevřeného racionálního myšlení, který proběhl před pár dny pro uzavřenou společnost. Hutná nalévárna toho nejdůležitějšího z dějepisu, sociologie, psychologie, ale taky statistiky, biologie a fyziky. Všechno, co potřebujete k tomu, abyste mohli k současným problémům přistupovat analyticky a informovaně. Nepadlo jméno žádného současného politika, neřešili jsme současné politické kauzy a spory. Ale dali jsme účastníkům potřebný vzdělaností základ a snad jsme je i nakopli k dalšímu studiu. Neřešili jsme například správný vztah k Číně, ale strávili většinu jednoho dne povídáním o čínské tradici, literatuře, tamním myšlení i každodenním životě dnešní Číny.

Celé to samozřejmě bylo hrubě nekorektní, ale snažili jsme se držet slušnou akademickou úroveň.

Za pár měsíců by měly být takové kurzy k dispozici i pro širší českou veřejnost.

Feministky proti týraným ženám (3. 6. 2022)

Podruhé k Deppově rozvodu. Poté, co byla jeho exmanželka usvědčena ze lži a podvodu a poté, co byla odsouzena, vydala prohlášení, že je to prý útok na všechny americké ženy. Budiž. Je v těžké situaci a je pochopitelné, že se brání, jak to jenom jde.

Horší ale je, že v The Guardinu vyšel autoritativní komentář, který usvědčené exmanželce dává za pravdu a který dokonce tvrdí, že to, co se u Deppů stalo, je „typické pro případy domácího násilí.“ Opravdu je pro případy domácího násilí typické, že oběť uřízne pachateli prst, vykálí se mu do postele a rozšíří o něm příšerné lži, kterými mu úplně zničí existenci? Pokud by tomu tak bylo, pak by si oběti domácího násilí nezasloužily žádnou ochranu. Naopak.

Je možné pochopit holčičí solidaritu, kdy se ženy intuitivně spojují proti těm nevděčným hajzlům, co si najdou mladší a obětavé ženy se zbaví. Jenže když se to spojí s politikou a politickou korektností, máme průšvih. Ten útok totiž nemíří na Deppa, ale na všechny ženy, které jejich psychopatický manžel mlátí, ponižuje a dělá jim ze života peklo. Jste stejné jako ta afektovaná zlatokopka!, říká jim prostřednictvím The Guardinu oficiální feminismus.

Není to poprvé. Výzkum YouGov ukázal, že během prvního roku MeToo radikálně klesl počet Američanů ochotných věřit obětem znásilnění. Celebrita si udělala kariéru jako oběť a cenu nezaplatil jen producent Weinstein. Cenu zaplatily obyčejné holky žijící v chudších čtvrtích, kde na ulicích není bezpečno a kterým se může stát, že jsou přepadeny i ve svých bytech. Jste stejné jako hollywoodské zlatokopky, myslí si porotci, myslí si policisté a myslí si i policistky.

Pokaždé je to stejné. Ty nejbohatší dělají hysterické scény a hrají si na oběti, ty chudé za to platí. Není to muži versus ženy ani násilničtí versus mírní nýbrž bohatí versus chudí.

Rozvod a válka (3. 6. 2022)

Na událostech kolem rozvodu Johnyho Deppa lze dobře ilustrovat jeden ze způsobů, jak je možné vést konflikt. Je to přístup „Chci, aby to toho sviňáka co nejvíc bolelo. Na ničem jiném mi nezáleží.“ Účastník konfliktu pak podniká kroky, které v důsledku poškodí i jeho, nebo aspoň musí podstoupit obrovské riziko. Jde o jediné  – vidět protistranu trpět.

U rozvodů je to poměrně časté. A v Hollywoodu se všechno děje ve velkém a na veřejnosti. To tak nějak patří k životu.

Jenže jsou i jiné situace než rozvody. Třeba když vedete válku proti spojenectví jaderné supermocnosti a nejbohatší země světa, a máte jediný cíl: zničit je, poškodit je, způsobit jim bolest. Bez ohledu na důsledky pro vlastní zemi. Je přehnané tvrdit, že takoví stratégové představují smrtelné nebezpečí především pro své vlastní spoluobčany?

Knihy v květnu (2. 6. 2022)

Nejprodávanější tituly v Českém vlasteneckém knihkupectví v květnu:

  1. Petr Hampl: Cesta z nevolnictví
  2. Benjamin Kuras: Soumrak bílého muže
  3. Jan Keller: Hybridní politika.

Děkuji všem nakupujícím. Umožňuje mi to věnovat čas psaní i dalším aktivitám, a pomáhá to i ostatním autorům.

Kapitalismus po ČEZku (2. 6. 2022)

Podruhé ke skandálním odměnám v ČEZu. To, že předseda Beneš, který zavinil zvýšení cen likvidační pro české domácnosti i podniky, dostal roční odměnu několika desítek milionů, to je pouze první kousek toho průšvihu. Že vládní politici mají tu drzost to obhajovat, to druhý kousek.

Ale ten třetí se projeví se zpožděním. Synové předsedy Beneše po něm jednou zdědí přes půl miliardy korun. V jiných letech totiž činí odměny Daniela Beneše kolem 100 milionů, takže něco přes miliardu našetří snadno. To bude mimo jiné znamenat, že každý rok ti dědicové zbohatnou o mnohem víc než jsou celoživotní úspory skromného spořivého pracujícího člověka. Budou tak bohatnout i v případě, že budou jenom popíjet na pláži a o práci nezavadí. Rozdíl se tedy bude zvětšovat. A jejich děti budou bohatnout ještě rychleji. Taky bezpracně.

Lidem pak budou ekonomové vykládat, že je to proto, aby líní nepřekáželi pracovitým a aby neschopní nepřekáželi schopným. A budou vyprávět různá barvitá přirovnání o dvou dělnících, z nichž jeden dělá přesčasy (to jako mají být Benešovi dědicové) a druhý se fláká (to má být ten dělník, co dělá dvanáctky, aby mohl zaplatit základní životní náklady). Z ideologie volného trhu se stává parodie. Je přece logické a spravedlivé, aby lidé typu předsedy Beneše platili daň 99%. A mělo by být taky logické, že poctiví podnikatelé se budou od takových kreatur okázale distancovat.

Dalo by se to tolerovat a snad i podporovat, kdyby takoví magnáti podporovali národní věc a kdyby prosazovali taková opatření, díky kterým se bude slušně dařit i těm dole. Ale to rozhodně není Benešův případ.

Výzkumy, falšování a Vladimír Vladimirovič (2. 6. 2022)

Jsou výzkumy veřejného mínění falšovány? Ano i ne. Na přednášce minulý týden jsem upozornil, že v podstatě nikdy se nestává, že by nějaká agentura sama vyplňovala dotazníky nebo že by zmanipulovala výběr respondentů. Občas se někdo dopustí chyby, ale není to až tak časté.

Zrada je nejčastěji někde jinde. Mezi závěrečnou zprávou výzkumu (to je ten dlouhý dokument plný tabulek, jehož součástí je i kompletní znění dotazníku) a tiskovou zprávou. V tiskové zprávě se nezřídka dočtete něco opačného. Novináři to nezpochybňují, protože v tiskové zprávě najdou přesně to, co chtějí slyšet (a co po nich chtějí jejich šéfové). Druhá část zkreslení pak probíhá mezi tiskovou zprávou a novinovým titulkem.

Tak třeba před pár dny byly zveřejněny výsledky výzkumu, ve kterém vyšlo, že většina obyvatel ČR by akceptovala vyšší ceny potravin, pokud by to přineslo soběstačnost. Pochopitelně! Je lepší smířit se s jednorázovým zdražením a pak už mít stálou cenu než čelit perspektivě neustálého zdražování bez hranic. V novinách jsme se ale dočetli, že Češi jsou ochotni mít dražší jídlo, pokud to bude proti Putinovi.

A tak je to velmi často.

K jednomu výročí (1. 6. 2022)

Dnes je tomu přesně 80 let, co němečtí okupanti popravili jednoho z nejlepších českých spisovatelů všech dob – Vladislava Vančuru. Jednoho z mnoha tisíc těch, kdo se „provinili“ tím, že se narodili jako Češi, chtěli mluvit česky a žít si po svém. Byl popraven po několika týdnech tvrdých výslechů. Kdo ví, možná byl v té chvíli rád, že to má za sebou. Ale byl popraven v 51 letech. Možná měl svá nejlepší díla teprve před sebou.

Připomínám, že ho popravili ti, jejichž skutky se snaží současná vládnoucí elita omlouvat a jejichž myšlenkové dědice dokonce podporujeme.

DALŠÍ ČERVNOVÁ VÝROČÍ

Zločinci z ČEZu (1. 6. 2022)

„Milionové prémie šéfů ČEZ nestojí za hádku,“ píše šéfkomentátorka Hospodářských novin. Inu, jak komu.

Rozhodně platí, že v době, kdy tisíce domácností směřují do nezaviněných exekucí, je rozděleno 130 milionů korun mezi lidi, kteří jsou buď nejneschopnějšími břídily v zemi nebo profesionálními zločinci. Třetí možnost neexistuje.

ČEZ je přece ve státním vlastnictví proto, aby dodával českým podnikům a domácnostem spolehlivou a levnou energii. ČEZ ovšem dodává nejdražší energii v celé Evropě. To je výsledek, který by u soukromého podniku odpovídal bankrotu. Jaké bonusy by dostal ředitel, který převzal dobře fungující podnik a během pár let by ho dovedl ke krachu? Přesně takové odměny by mělo dostat vedení ČEZu.

Jenže ono je to horší. Členové představenstva nespravují technologie, neřídí údržbu, nezabývají se obsluhou zákazníků. To všechno je práce podřízených manažerů. Nezabývají se ani rozvojem, protože ČEZ se nijak nerozvíjí, prostě jen pokračuje v činnosti. Kdyby představenstvo zmizelo, na činnosti organizace se to nijak neprojeví. Nikde nebudou chybět.

Ta parta, mezi kterou bude rozděleno 130 milionů, se fakticky zabývá jednou jedinou věcí. Vytváření obstrukcí, aby se náhodou nepodařilo energie zlevnit.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.