O knihách a třídním konfliktu

Jaké sociální rozdíly jsou ještě únosné? Takové, že vedou k rozdílům v životním stylu pouze tak velkým, že jsou myslitelné sňatky mezi dětmi z nejchudších rodin a nejbohatších rodin. Nedělám si iluze, že by se to dělo příliš často a že by taková soužití byla od začátku snadná, ale mělo by to být tak časté, aby to nebylo pokládáno za senzaci.

Ostatně, u zvířat je tomu také tak, že za stejný druh poznáme podle toho, že se mezi sebou mohou množit. U lidí je to podobné – s tím, že překážky nejsou biologické, ale společenské.

To jsem se pokusil ve zkratce říct na včerejším startu nové knihy Prolomení hradeb dvojka.

Proto jsem hrdý na to, že moje knihy čtou univerzitní profesoři a označují tu četbu za povznášející, a že zároveň se podstatná část mých čtenářů živí rukama. Čtení Hampla spojuje lidi napříč společenskými vrstvami. Ostatně, ani na včerejším startu nové knihy tomu nebylo jinak. Ve stejné pivnici se sešli univerzitní profesoři, majitelé firem, skladníci a prodavačky. Těch posledních bylo pochopitelně víc.

Ve stejné pivnici se sešli univerzitní profesoři, majitelé firem, skladníci a prodavačky.

Když už existují kontakty a společné zájmy napříč vrstvami, měli by se lidé umět navzájem obohacovat. Když je někdo třeba elektrikář, umí zapojovat dráty, ale má taky spoustu praktických zkušeností a zdravý rozum. Nebo když je člověk taxikář. Technologové zase vědí spoustu věcí o materiálech, ale většinou taky o fyzice a chemii. Praktičtí lékaři vědí zase něco úplně jiného. A když je někdo profesor, který strávil třicet let studiem antropologie, vidí zase spoustu souvislostí, o kterých ostatní nenapadne přemýšlet. Každý může využívat znalosti těch ostatních a pro každého je snadné se sám zlepšovat a učit. To všechno ovšem vyžaduje vzájemný respekt, aby někdo neshodil znalosti toho druhého za dvě vteřiny s tím, že „když tomu nerozumím, tak je celé blbost.“ To pak naopak vede k prostředí, kde se všichni srovnávají na úroveň toho nejslabšího, a kde chytří skrývají své znalosti, aby se dav neobrátil proti nim.

Vždy jsem pokládal za samozřejmé, že i ti nejmenším formálním vzděláním si zaslouží stejně dobrou úroveň jako čtenáři z řad profesorů.

Snad je ten respekt znát i z mých knih. Vždy jsem si svých čtenářů vážil a vždy jsem pokládal za samozřejmé, že i ti nejmenším formálním vzděláním si zaslouží stejně dobrou úroveň jako čtenáři z řad profesorů. Proto jsem nikdy nešel na prostoduché konspirační historky nebo cokoliv jiného, co „lidé chtějí slyšet.“ Někdo jim to dá, získá lajky a případně z těch lidí vytahá peníze. Já si jich příliš vážím, než abych na tento druh komunikace přistupoval. A jakožto naprosto nezávislý autor si mohu dovolit odmítat takové praktiky, i když to znamená, že mě někam nepozvou.

To ovšem nic nemění na tom, že kniha by měla být psána srozumitelně a čtivě. Snad se to podařilo i tentokrát.